. . . . .
Dawsons creek CZ

  :: Home
  :: Info
  :: Herci
  :: Postavy
  :: Epizody
  :: Scénáře
  :: Galerie
  :: Media
  :: Různé

 

 

:: #624 - "...musí jednou skončit" (...Must Come To An End) ::

Napsal: 
Režie: 
Premiéra: 
Premiéra v ČR: ???
Repríza v ČR: ???
Anglický scénář: zde
Hudba z epizody: zde

 

Chodba před nemocničním pokojem Jen. Jack vyjde ven a připojí se k Paceymu, Joey, Dawsonovi a babičce. Poví jim, že Jen má pár proseb. Nechce žádný melodramatický výstupy, žádný slzy, ale spoustu smíchu. Vlastně mu dala za úkol každýho, kdo by brečel, držet daleko od nemocnice. Joey se slzami v očích to slíbit nemůže. Babička jí ale podrží. Dawson navrhne, že by tam asi neměli vpadnout najednou a tak Pacey jde první, zaklepe na dveře, strčí dovnitř hlavu a spatří Jen sedět na posteli. Vejde dovnitř a přistoupí k posteli. "Hm. Takže tebe poslali prvního." "Jo, mám to zahájit." Jen si myslí, že by pro začátek mohl zahodit ten falešnej úsměv a něco jí povědět. "No, Jack říká, že umíráš. Ale jinak je všechno v pořádku, že jo?" (Jen se zasměje) "Díky. Pojď sem." Přistoupí k ní a dá jí květiny. "Díky. Jsou překrásný."
Čekárna. Jack, babička, Joey a Dawson čekají, až přijdou na řadu. "Jsou si jistí? Když jde o srdce, co transplantace?" zeptá se Joey. "Nikdy se nedostane na seznam kandidátů a s jejími kolabujícími plícemi..." ujistí jí babička. Jack vzhlédne a spatří, že k ni jde Doug s velkou kyticí, poprosí Jacka, aby Jen kytku předal a zase odběhne. Pacey vyjde z pokoje a přijde k nim. "Dáma vás očekává."
Nemocniční pokoj Jen. Dawson, Joey a Pacey vejdou do pokoje a Pacey se posadí na kraj postele. Jen vede docela trapný humor "Co se děje, lidi? Někdo snad umírá?" Potterovic penzión. Joey sedí u stolu, když vejde do místnosti Bessie, která se chystá za Jen a tak tam nechá Joey Alexandra. (Zazvoní telefon) "Zapíráš se." Zeptá se Bessie. Joey se naní podívá tím svým pohledem a řekne, že se nezapírá. Bessie si s toho ale vyvodí, že... "Jsi pořád zamilovaná do svýho bývalýho." Joey pořád odporuje. "Ne, jsi pořád zamilovaná do svých bývalých, množný číslo." Joey pořád odporuje. "No tak, vytoč to číslo. Budu tě držet za ruku. Do toho." Bessie podá Joey telefon. "Nesnáším tě." "Není zač."
Ledárna. Joey tam přijde zrovna, když Pacey zavírá. Pacey se otočí a než zamkne dveře, spatří jí. PACEY: Ahoj. JOEY: Čau. Chodila jsem kolem v mlze a.... uvědomila si, že jsem dneska nejedla. PACEY: Tak to jsi na správným místě.
Uvnitř restaurace. Pacey vaří nějaké jídlo, zatímco Joey sedí na pultu vedle něho. PACEY: Mmm. Ochutnej to. JOEY: Mmm. PACEY: Jo? JOEY: Jo. Žádnej oblek a kravata. Tohle je tvá profese. PACEY: Člověk v zástěře, co zakořenil...co je zabetonovanej v Capeside. JOEY: Pacey, co to naříkání? PACEY: No tak, Dawson šel a dobyl Hollywood, tys utekla do Paříže a New Yorku a já... JOEY: Já neutekla. Já odletěla. PACEY: (zasměje se) Na tom nesejde. Já tohle město opustil asi tak na kolik? Na dva roky za celej život? JOEY: Jo, ale máš restauraci, Pacey. Zbožňuješ to. PACEY: Proč jsem nemoh mít restauraci v Hollywoodu nebo New Yorku? JOEY: Pacey, nebuď na sebe tak tvrdej. Já vím, že se vším, co se teď děje, je těžký nebejt, ale... no tak. Fakt ses vypracoval. Máš tu skvělej život. PACEY: Jo. Jen bych si přál, abych to tak cítil. JOEY: Ty ten pocit nemáš? PACEY: No, neměl jsem... dokud jsi znovu nevplula do mých dveří. JOEY: Hmm. PACEY: (zasměje se) Nemusíš utíkat. Jen ti děkuju. Připomněla jsi mi, co jsem schopnej cítit. Jako bych... chodil kolem a vnímal svůj život přes špinavý okno a pak jsem spatřil tebe a špína byla pryč. Okno bylo čistý. JOEY: Výmluvné. PACEY: Snažím se. (Joey po něm hodí špagety.) Hej! Hej! (Pacey jí to oplatí a začne velká bitka.) PACEY: V mý.... v mý kuchyni jsem jedinej, co něco hází. Dávej si velkej pozor, co uděláš dalšího. (Joey si strčí několik špaget do úst. Dostanou se tvářemi blízko sebe a zdá se, že se políbí.) PACEY: A je to tu zas. Co to mezi náma je? JOEY: Stěžuješ si? Protože víš co? Pro mě za mě můžu frknout a už se tu nikdy neukázat. PACEY: Vážně? To bych nerad. Víš, nikdy bych si nestěžoval, protože chci, aby... (Popadne špagety a hodí je na ní.) JOEY: (zalapá po dechu) PACEY: Co budeš jíst? To je tvá večeře. JOEY: Pacey, je to v pořádku? Měli bysme se takhle smát? PACEY: Řek bych, že v takovýmhle čase ano, víc než kdy jindy.
Nemocniční pokoj Jen. Jen leží v posteli a Joey jí pomáhá s líčením, u toho jí trochu vypráví, jak se poznala s Christopherem. "Joey, Joey, Joey. Co si bez tebe počnu? Pořád se dostáváš do situací, do kterých skočíš srdcem a pak z nich musíš vyskočit hlavou. Tvý srdce a tvá hlava byly v permanentním konfliktu." "No, to proto, že jinej konflikt není. jsem úplně bezkonfliktní. Jsem taková roky." "No, pokud si to budeš chtít někdy připomenout, stačí mrknout na Dawsonův seriál. Co ta holka, co mě hraje? Ááá. Často jsem přemýšlela, že si najmu právníka a nakopem mu zadek." Joey se zasměje a řekne Jen ať je ráda, že si alespoň užívá sexu, protože ona jenom nečinně poposedává a touží po Peteym, pak Colbym, pak Peteym, pak Colbym. Jen ale ví, že to Joey neuměla nikdy, rozhodnout se. "Víš, v tom to celý poplet. Ten věčnej trojúhelník je založenej na skutečných událostech. Nejde o to, aby si Sam vybrala mezi Colbym a Peteym. Nikdy nešlo. Jde o to... aby Sam učinila rozhodnutí sama o sobě." Jen se ale domáhá, aby se mluvilo ve skutečných jménech. "Je jenom smutný, že abych to pochopila, musel přijít televizní seriál." "Co? Co pochopila? Tohleto mě strašně zajímá." ........"Ale pak nastupuje strach, samovolnej, úzkostlivej strach na dně mýho žaludku, kterej mě nutí utíkat. Jen, úplně jsem si na to utíkání zvykla. Neumím nic jinýho." "Možná můžu pomoct. Co kdybych trvala na tom, aby jsi to rozhodnutí udělala? Už žádný další utíkání. Učiním z toho svý poslední přání. Má smrt poslouží vyššímu cíli. Je to tvá konečná motivace." Joey jí napomene ať toho nechá. "Hele, jen pro pořádek, protože mám pocit, že mi to uniká, kdo je ten, s kterým jsi vždycky věděla, že máš být? Je to Colby, nebo je to Petey?" Joey už už se chystá říct to jméno, ale v tom se ozve zaklepání dveří a vstoupí Dawson "Ahoj, Jo. Přišel jsem unést Jen, pokud jsi teda připravená." Před ruinami, s kterých je nyní veřejný park. Dawson připravuje kameru, zatímco Jen sedí v kolečkovém křesle u vody. Je vidět, jak je to pro Dawsona těžké, naposledy se Jen zeptá, jestli to chce podniknout. "Absolutně. (odkašle si) A ty?" "Stoprocentně... Ne, nejsem. Ale neřek bych, že mě z toho necháš vycouvat, takže..." "Budu rychlá. Slibuju. Můžeš jí zapnout." (Dawson začne točit.) "Ahoj, Amy, tady máma. Až tohle uvidíš, už tady nebudu a vím, jak je to hrozný, pro nás obě. Takže jelikož tě nebudu mít příležitost vytáčet, myslela jsem, že ti poskytnu menší seznam věcí, které si pro tebe přeju. Tady je to očividné. Vzdělání. Rodinu. Přátele. A život, který je plný nečekaného. Určitě dělej chyby. Dělej jich hodně, protože není lepší způsob, jak se učit a dospět. Ano? A chci, abys strávila spoustu času na oceánu, protože oceán tě nutí snít a já trvám na tom, má holčičko, abys byla snílek. Bůh. Nikdy jsem nevěřila v boha. Vlastně jsem věnovala spoustu času a energie pokusům vyvrátit boží existenci. Ale doufám, že ty v boha schopná věřit budeš, protože to, co jsem si uvědomila, srdíčko... je, že nezáleží na tom, jestli bůh existuje nebo ne. Důležité je, abys v něco věřila, protože ti slibuju, že víra tě bude v noci zahřívat a já chci, aby ses vždy cítila v bezpečí. A pak je tu láska. Chci, aby jsi milovala až ke konečkům prstů, a až tu lásku najdeš, kdekoli jí najdeš, kohokoli si vybereš, neutíkej od ní. Ale taky se za ní nemusíš honit. Jen buď trpělivá a přijde k tobě, slibuju, a to, když jí nejméně čekáš, jako tebe, jako strávení nejlepších let mého života s nejsladší, nejchytřejší a nejkrásnější holčičkou na světě. Neboj se, srdíčko. A pamatuj, láska je život."
Nemocniční pokoj Jen. Jen sedí na posteli, zatímco Pacey dává do videa kazetu, kterou jsi půjčil od Dawsona, ale ten o tom neví. :) Pustí kazetu a my vidíme záběry z úvodních titulků 1.série. Dawson, Joey, Pacey a Jen různě blbnou. "Ach bože, my jsme tak neohrabaný." "No... ty určitě." "Jo. Bylo to tak dávno." (Pacey si povzdechne) Jen se na něho podívá "Poznám, že myslíš na Joey, když to vidím." Pacey je rád, že jí tu má zpátky, ale jen stále vyzvídá "Cítíš jiskření?" "No, mezi náma nikdy nemůžeš jiskření tak úplně popřít. Když je kolem, cítím se víc... cítím se víc naživu. Řek bych, že lidi podceňujou, jak je to důležitý." "Já bych řekla, že to i přeceňujou. Ať chceš, jak chceš, tenhle pocit nemůžeš hodit na někoho jinýho. Je to tvá práce cítit se naživu." Pacey nemůže jinak než s Jen souhlasit. "Plánuješ si jí vypůjčit nebo ukrást od svýho nejlepšího přítele?" Pacey ale doufá, že tentokrát to bude trochu jiný, že to prostě překonali. "Já jen chci, abyste vy tři zůstali přátelé... a doufám, že zůstanete v kontaktu. Nikdy nezapomeňte, co pro sebe znamenáte a na vliv, který jste navzájem na své životy měli. Ať přátelství nikdy neskončí, ani nebude podceňováno. (zhluboka se nadechne a zavzlyká) Bože, nesnáším to. Mám takovej vztek. Mám takovej vztek. Nechci to podstoupit. Nechci... umřít. Nesnáším to. Připomeň mi, abych to už nikdy znova nedělala. To není sranda. Ztrácím tu smysl pro humor, Pacey. Nechci opustit svou dceru. Nechci jí nechat samotnou." "Nenecháme tvou dceru samotnou, to ti slibuju. Sobotní večery jsou jen mý a Amy, ano? Postaráme se o tvou holčičku. Slibuju. Ach můj bože." (Obejmou se) Ruiny. Dawson tam o samotě sedí a přemýšlí, když tam přijde Joey a posadí se vedle něj. Dawson se cítí provinile, že i teď v takovéhle situaci myslí na práci "..Volají mi každým pět vteřin. WB chce scénář, kterej jsem ještě nedokončil, protože nevím jak. Nemám konec. Nemůžu ani dost jasně myslet na to, abych nějakej napsal." "Dawsone, právě se potýkáme s extrémním stresem." "To není jen tohle. Když jsem poprvý uviděl Jen s Amy, mám první myšlenka byla: odkdy má Jen dítě? Zapomněl jsem, že má Jen dítě. Zapomněl jsem, že to vím. Co..co to se mnou je?" Joey se ho snaží uklidnit, že jí také volají neustále s práce, protože se tomu říká život a že se s tím musí vyrovnat, vyrovnat s... Ale Dawson jí nenechá dokončit větu. "Ale s čím? Není to Shakespeare. Nepíšu Schindlerův seznam. Ani neví, proč mi na tom tolik záleží. Nejsem Spielberg. Ten chlap se se mnou ani nesejde. Nebo jo?" Joey mu řekne aby přestal. "Umírá. Jo, ona umírá, a jediný, na co můžu myslet, je zatracenej konec nějakýho hloupýho seriálu. Pořád si říkám, že na zbytek bude čas pozdějc, ale čas..čas...čas utíká." Joey přikyvuje. "Nic v mým životě už není skutečný. Ztratil jsem kontakt se svou rodinou, se svými přáteli, s tebou... a ty a já spolu je jediná věc, co mi kdy dávala smysl a já na to zapomněl... dokud jsem tě nespatřil a nevrátilo se to, co jsme byli, a to ani nejsme spolu." Joey se usměje a s údivem se zeptá jestli nekouká na Zátoku, že jsou spolu každou středu od osmi večer. "....Dawsone, napsal jsi o nás seriál." "A to je ten problém. Celej svůj život jsem přeměnil ve fikci. Už to ani není skutečnej život, co prožívám." " Je skutečnej, nejlepším možným způsobem. Dawsone, uvědomuješ si, jaký máš štěstí? Jsi scénárista. Můžeš žít život dvakrát. Komu se to poštěstí?"
Nemocniční pokoj Jen. Jen sedí na posteli s Amy v náručí a pročítá si nějaký papír, zatímco Jack sedí na židli vedle postele a sám si také něco čte. Pročítaj si s Jen básničky od žáků, které Jack učí. Jack si veme po chvilce Amy a posadí ji do dětské sedačky. "Když mluvíme o schopnostech... můžu nadhodit dosud neprobíraný téma tady Amy?" Jen ale nechce aby se cítil tak pod tlakem. Jack naopak prosazuje, že je její kmotr. "Myslím, že když většina lidí přistupuje na kmotřičí povinnosti, nepředstavují si, že by to kdy mohlo přesáhnout pár hlídáních." Jack ale Amy chce, moc jí chce, ale neví, jak se dohodli s babičkou. "Babička si je vědomá celkové situace, s jejím zdravím a vůbec... a obě si myslíme, že bys byl vynikající otec. Jedna prosba. Mohl bys najít Amy místo k žití? Mám pocit, že já nikdy nikam nezapadám." Jack vysvětlí, že proto tu je on. "Já vím. Od chvíle, co jsem vystoupila z toho taxíku a ocitla se u zátoky, já-- vířila jsem vody, víš? Byla jsem holka, která způsobovala problémy, převracela zátoku vzhůru nohama a narušila choulostivou citovou rovnováhu Capeside. A...a já nechci, aby Amy byla taková. Chci, aby někam patřila. Mám pocit, že já nikdy nikam nepatřila." "Jen, ty patříš. Patříš ke mně. Nechápeš to? (zavzlyká) Jsi má spřízněná duše." (Oba pláčou) "Amy pozná lásku. Každý den svého života bude vědět, jak moc jí její matka milovala. Dohlédnu na to. Ano?"
Nemocniční čekárna. Joey a Pacey tam sedí spolu a čekají. Joey má hlavu na Paceyho rameni a drží se za ruce. Jinde sedí Gale a Dawson a dívají se, jak si Lily a Alexander vymalovávají omalovánky. Jinde si hraje babička s Amy. Bessie jim přinese nějaké jídlo. Čas plyne.
Nemocniční pokoj Jen. Babička tam spí na židli. Jen na ní pohlédne a usměje se, pak pomalu zakloní hlavu a zavře oči. Babička se vzbudí, přistoupí k posteli a zjistí, že Jen zemřela. Láskyplně na ní pohlédne a políbí jí na čelo. "Brzy se shledáme, dítě. Brzy."
Ledárna. Koná se tam pohřební hostina a všude jsou smuteční hosté. Všichni se navzájem snaží utěšovat. Vidíme Jacka a Amy, jak si spolu u jednoho stolu hrají, a pomalu se přesuneme k Paceymu a Dougovi, kteří se na ně dívají. Pacey se snaží Dougovi domluvit, aby si s ním promluvil, ale Doug si myslí, že na to teď není vhodná doba. "No dobrá. Jenom si pamatuj, že slova toho dneska moc nespraví." Pacey odejde a přidá se k Amy, Jackovi a babičce. "Zdravím."
Kuchyně v Ledárně. Pacey tam vejde a spatří Joey, která něco hledá. PACEY: Čau. JOEY: Hledám servírovací lžíce. PACEY: Jsou v příborníku na konci. JOEY: Jak se držíš? V pohodě? PACEY: Jo. Jo, v pohodě. JOEY: Co ti běží hlavou? PACEY: Dávám ti svobodu. JOEY: Cože? PACEY: Dávám ti svobodu. Nikdy jsem moc nevěřil v takový to když někoho miluješ, dej mu svobodu, jak naznačuje všechno, co jsem do týhle chvíle ve svým životě udělal, ale jsem odhodlaný být šťastný, Joey. Šťastný v tomhle životě. A miluju tě. Vždycky...vždycky jsem tě miloval. Ale naše načasování nikdy nebylo správný. A jak jsem to pochopil, čas není ničí přítel. Takže se s tím musím srovnat a být šťastný, teď. To je podstatný. To je všechno, co kdy dostaneme. Pokud jsem se ze ztráty Jen něco naučil, naučil jsem se tohle. JOEY: Pacey, já... PACEY: Zadrž. Ještě jsem neskončil. Protože chci, aby jsi byla šťastná i ty. Je pro mě moc důležitý, abys byla šťastná. Takže chci, abys s někým byla, ať už je to Dawson nebo ten kluk v New Yorku nebo někdo jinej, koho jsi ještě ani nepotkala. Ale chci, abys byla s někým, kdo může být součástí toho života, který pro sebe chceš. Chci, abys byla s někým, kdo ti dává pocit, jaký mám já, když jsem s tebou. Takže hádám, že podstata tý dlouhý věty, kterou bylo posledních deset let našich životů, je, že prostý fakt, že tě miluju, mi stačí. Takže ti dávám svobodu. JOEY: Víš, jen pro pořádek, já...já nechci svobodu. Protože všechno, co jsem ve svým životě udělala mě dovedlo sem... k tomuto okamžiku a poslední věc, co chci, co potřebuju, co si zasloužím, je, aby mě někdo dával svobodu. PACEY: Prosím tě, chápej mě dobře, protože... JOEY: A ty chápej mě. Pacey.... miluju tě. Víš to. A je to skutečný. Je to tak skutečný, že jsem od toho pořád utíkala, nikdy na to nebyla připravená. A miluju Dawsona. Je má spřízněná duše. Je svázán s mým dětstvím a je to láska, která je čistá a nevinná. Nemůžu dostat svobodu, protože by mě mohlo napadnout, že je v pořádku neustále utíkat. PACEY: Tak co teda vlastně říkáš? (Přijde tam Gale a přeruší je.) GALE: Á, Pacey, tady jsi. Potřebujeme talíře. (Pacey jí podá talíře.) GALE: Je to od tebe milé, takhle to tu dát k dispozici. Mám vás oba ráda. (Gale je znovu nechá samotné.) PACEY: Fajn, ehm... řek bych, že ses možná chystala říct něco fakticky důležitýho. JOEY: Pacey... uvědomuju si... (Přijde tam Bessie a znovu je přeruší.) BESSIE: Joey, pojď mi pomoc. Vezmi tady ten tác. Tady. (Bessie podá Joey tác s jídlem.) BESSIE: Jak je, Pacey? PACEY: Dobře, Bess. Dobře, díky.
Jack sedí o samotě na pláži a dívá se na vodu, když k němu přijde Doug. "Babička říkala, že jsi tady. Přemýšlíš?" Jack mu poví, že přemýšlí o stěhování, kvůli Amy. "Jacku, to nemůžeš udělat." "Ale můžu. Kolik znáš v Capeside homosexuálních rodičů?" "No a? Kolik tu bylo homosexuálních učitelů, než jsi se vrátil? Kolik je tu homosexuálních šerifů, když na to přijde?" Jack ale už nebaví být první. "A inspirování lidí není odměnou?" "Už nechci lidi inspirovat. Chci jen dát Amy normální existenci a tady jí nezíská. Bude mít stejný dětství, jako jsem měl já. Až na to, že místo toho, aby byla jediný homosexuální dítě, bude jediný dítě s homosexuálním rodičem. To nechci." Doug mu ale připomene, že homosexuální rodič bude všude a že Amy bude čelit odmítání, protože to je úděl teenagera. "Jen chci být dobrý rodič, Dougu. Musím." "Hele... Jacku... být dobrý rodič znamená vědět, že tvé dítě chtě nechtě upadne. Ty mu jen musíš ukázat, jak znovu vstát." Jack se ohradí na to, že on o rodičovství taky nic neví. "Moc ne. Ale doufám, že se budu učit rychle." Jack to ocení, ale řekne, že ne. "Miluju tě, Jacku. Miluju, že jsi neodvážnější člověk, kterýho znám... nejlaskavější. Miluju, že ať už děláš cokoli, tvůj život vzkvétá. Chci to prožívat s tebou... a tvou dcerou. (povzdechne si) Pokud mě necháš. Doug Jacka políbí. Postarší pár, který se prochází po pláži, si jich všimne a Jack Douga zarazí, řekne mu, že támhle jsou Dudleyovi. "Dobrý večer, pane a paní Dudleyovi. Já jen... líbal svého přítele." "To je sladký, drahý." (Oba se zasmějí)
Před Dawsonovým domem. Dawson sedí na dřevěném stole na trávníku a pokouší se vymyslet závěr série svého seriálu. Zaslechne zvuk dveří od auta, otočí se a spatří okamžik, kdy se Jen poprvé objevila v Capeside. Scéna přejde v Lily a Alexandera, kteří si hrají. Dawson pohlédne na zátoku a spatří Joey, která k němu jde po molu. Zeptá se ho jak to jde s psaním, ale Dawson má pořád problém se závěrem. Joey ho poprosí, aby to šťastný konec, protože další smutnej konec by už nepřežila. "Je zajímavý, jak lidi používají ten výraz...život a smrt. Jakoby naznačovali, že život je opakem smrti, ale narození je opakem smrti. Život... nemá opak." Joey se přizná, že nad tím nepřemýšlela, takže Dawson to musí rozpitvávat. Joey mu ale připomene, že on je scénárista. "Jo. Tenhle scénárista se rozhod, že nezáleží na tom, jak to skončí... protože fikce je fikce a poprvý za dlouhou dobu... (povzdechne si)... je můj život skutečnej. Nezáleží na tom, kdo s kým skončí. Protože nějak nadpozemsky to vždycky budeme ty a já." "Spřízněné duše." "Co máme, překračuje přátelství, překračuje to, co mají milenci. Je to věčné." "Ano, to je. Mám tě ráda, Dawsone." "A já mám rád tebe, Joey." Zaslechnou smích, otočí se a spatří Lily nahoře v Dawsonově pokoji a Alexandera, který k ní celý nervózní leze po žebříku. Joey se zasměje. Pak na sebe s Dawsonem pohlédnou. Usmějí se a dotknou se čely. "Ty a já. Navždy." "Navždy." Joey si položí hlavu na Dawsonovo rameno a společně se zahledí na zátoku.
Byt Joey. Kamera odjede od televize k Joey, která jí po té, co se na obrazovce objeví titulek: Výkonný producent Dawson Leery vypne. Joey zapěje chválu. Kamera se vzdálí a my vidíme, že vedle ní sedí na gauči Pacey. Joey na něj pohlédne a spatří v jeho oku slzu. "Ty jsou slzy? Ty brečíš?" "Dostal mě. Dostal mě." (Políbí se) Joey se usměje a navrhne, aby mu zavolali. Dawsonova kancelář. Dawson si za stolem prochází nějaké papíry, když tam vejde jeho asistentka s poznámkami v ruce. Můžeme říci, že je pozdě a nikdo jiný už tam není. "Končím. A ty bys odtud taky měl vypadnout. Brzo ráno máš schůzku." (Dawsonovi zazvoní telefon, zvedne ho a na druhé straně je Pacey s Joey, kteří mu chtějí pochválit seriál, Joey začne "Bylo to skvělý! Fantastický! Strašně sladký." "Joey brečela jak malá holka." Dawson jim radostně řekne, že se zítra setká se Spielbergem. "Se Spielbergem?" Joey nemůže uvěřit vlastním uším. "Se Spielbergem? Panebože! Kdo z tebe udělal velkýho hollywoodskýho hráče, chlape?" Zeptá se Pacey a Joey pokračuje "Panebože! Co mu řekneš? Co si oblečeš?" "Nemám tušení." Kamera se zaměří na zarámovanou fotografii Dawsona, Joey, Paceyho a Jen. Pak znovu vidíme kousek scény z úvodních titulků 1.série.

 

 


back


© 2000 - 2004 Jerrzy

_