. . . . .
Dawsons creek CZ

  :: Home
  :: Info
  :: Herci
  :: Postavy
  :: Epizody
  :: Scénáře
  :: Galerie
  :: Media
  :: Různé

 

 

:: #615 - "Trosečníci" (Castaways) ::

Napsal: 
Režie: 
Premiéra: 
Premiéra v ČR: ???
Repríza v ČR: ???
Anglický scénář: zde
Hudba z epizody: zde

 

Večírek. Pacey a Joey jsou na společenském večírku, Pacey mluví s dobře vypadající dívkou vedle sebe, zatímco se Joey, která sedí na druhé straně vedle něho, velmi nudí. Začne zkoušet si přitáhnout nohami boty, které si předtím zula a jsou někde pod stolem. Nakonec to vzdá a vleze si pod stůl. Když jednu botu najde a chce s ní vylézt, všimne si, že ta dívka má ruku na vnitřní straně Paceyho stehna, a překvapením bouchne hlavou do stolu. Pacey vidí, že Joey vylézá z pod stolu otočí se k ní se slovy, co to sakra dělá, ale Joey ho uzemní, když se ho zeptá, co dělá ruka tý holky v jeho klíně. Pacey nejdříve dělá, že nechápe, ale když Joey řekne, že by to určitě zajímalo jejího společníka, Pacey ustopí a zeptá se jí, co vlastně chce. "Pacey... Chci jít domů. Hned. Jsem utahaná, jsem ospalá a vím, žes nečet podmínky naší jednodenní dohody, ale končí přesně za pětatřicet minut, takže bys možná moh přeskočit ty řeči okolo a říct si o telefon." Joey je trošku překvapená, když jí řekne ségra. Pacey jí poví, že jí řekl, že je jeho ségra, tak ať ho nepráskne. Zeptá se jí také jestli chápe, jaká je to pro něho úžasná společenská příležitost. "Ano. Tak jsi mě vůbec ukecal, abych šla, ale víš co? Společenský kontakty jsme navázali, a pokud mě nevezmeš domů, jakože hned, tak bych řekla, že táhle ta tvá slečinka nebude mít takovej zájem, až uvidí, jak se tvá sestra nakloní přes stůl a dá ti francouzáka tvýho života." "Pět minut. Odcházíme za pět minut."(Otočí se zpět k dívce, se kterou mluvil. A Joey si vleze pod stůl pro druhou botu.) Domluví se, že se za hodinu sejdou a zajdou k ní domů. Dívka odejde a Joey znovu vyleze z pod stolu. Pacey začne pospíchat, což Joey moc nechápe. "Máš rande nebo co?" "Ne, ale překrásná žena mi právě nabídla sex bez závazků." "Jsi moc roztomilej, když fantazíruješ."
V Paceyho autě. Joey a Pacey právě odešli z párty a jedou domů. Joey se na sedadle ošívá, protože jí přijde, že jí strašně hoří zadek. "Co se to sakra právě teď děje s mým zadkem?" Pacey jí vysvětlí, že je to vyhřívání sedadel. Když minou výjezd z dálnice, tak se ozve Joey, co se děje. Pacey jí řekne, že si udělají menší nákup. "Nákup? Ach ne. Možná jsem ti dostatečně nezdůraznila důležitost toho, abych byla doma, v posteli a venku z těhlech směšných šatů a to co nejdřív. Musím si před Hestonovou přednáškou přečíst celou knížku." Pacey se jí snaží uklidnit, že to zabere nejvíc dvě minuty. Joey se ho zeptá, co vůbec chce koupit. Pacey nechce přiznat, že potřebuje kondomy a tak rychle zablekotá, že prášek na praní. "Pacey, tak dlouho, jak tě znám, pochybuju, že sis vůbec někdy pral." Zastaví na parkovišti před K-Martem. Vystoupí z auta a Pacey se vydá k obchoďáku. Joey ho rychle následuje. Pacey jí ale řekne, že s ním nemusí chodit, ale Joey mu řekne, že když už mu to musí říct, tak se ji chce na záchod a navíc, když zaparkoval, tak daleko, tak by tady sama rozhodně nezůstala. "Chceš se o tom hádat, nebo budem pokračovat v patnáctikilometrový štrece k ochoďáku?" (Nakonec k obchoďáku dojdou.) Zastaví se u automatických dveří, ale ty se neotevřou, ale jedny z vedlejších dveří se otevřou a bezpečák pustí zákazníky ven.Bezpečák sleduje lidi odcházet a pak si všimne, že se blbnoucí kluci přiblížili k jeho autu. Odběhne. Pacey předstírá zívnutí a zarazí dveře, ještě než se můžou zavřít. Rychle s Joey vejdou dovnitř. Uvnitř K-Martu. Joey spatří cedulku k záchodkům, zatímco Pacey zamíří jiným směrem. Dojde k regálu s kondomy a začne si vybírat, když k němu přijde nějaký zaměstnanec obchoďáku. Připomene mu, že za chvíli zavírají. Pacey jde k pokladnám, aby zaplatil za kondomy, když v tom k němu přiběhne Joey. Než může Joey ty kondomy spatřit, Pacey je rychle schová do kapsy kabátu. Joey má problém. Dámský záchodky nefungujou a tak potřebuje, aby hlídal na pánských než bude hotová. "Je tvůj smysl pro dobrodružství fakt tak nicotnej, žes nemohla použít tyhle záchodky sama?" "Pacey, venkovní dveře nejsou zamčený. Někdo moh kdykoli vejít dovnitř." "A?" "Takže... tlachání z prkýnka na prkýnko s cizím chlapem na veřejných záchodcích není životní zkušenost, kterou musím okusit, díky." "Kdo sem přijde? Nikdo tu není. A stejnak za pět minut zavíraj." (Začnou zhasínat světla.)
Dveře obchoďáku. Joey a Pacey k nim přiběhnou, ale jsou zavřené. Vidí, jak venku nastupují do aut zaměstnanci a ten bezpečák. Snaží se křičet, aby na sebe upozornili, ale bezpečák nastoupí do auta, aniž by je zahlédl. Pacey se pokusí otevřít dveře násilím, ale bezúspěšně. Když se Joey trochu uklidní, řekne, že by měli myslet logicky a vrátí se zpět do obchoďáku. Pokladny. Joey je v jedné z pokladem a zkouší telefon, který tam je. Pacey k ní přijde ze zadní části obchoďáku. Pacey se Joey zeptá jestli měla štěstí, ale ta řekne, že tu nejdou skutečné telefony, což Pacey nechápe. Joey začne mluvit přes interkom "Ukliďte uličku 4" Paceyho napadne, že má přece mobila, ale ten je v kabelce v autě a tak zkusí najít automaty. Zaměstnanecká šatna. Joey mluví s policisty, zatímco Pacey sedí na stole blízko telefonu a čeká. "Ne, důstojníku. Ne uvízlí jakože ve sněhu, uvízlí jakože zamčení uvnitř. (povzdechne si) Ne. Ničí život není v ohrožení. Ale prosím vás, nepřepojujte mě zpátky na..." Pacey navrhne že tedy zavolají na policii, ale Joey ho poučí, že nejsou v nebezpečí, takže nemůžou. "Ano. Jsme v nebezpečí, že se dostaneš domů pozdě a to přece nejde, ne?" Joey je trochu udivená od kdy se stará. Pacey jí řekne, že nechce, aby zanedbávala svá studia. Joey nakonec řekne, že je to v prčicích, protože jí přepojili na nějakej automaticky odpovídající systém. Podá Paceymu sluchátko a začne si uvědomovat, že je jí zima. Poprosí Paceyho o kabát, Pacey jí ho přehodí přes ramena a Joey do něho vklouzne. Joey sáhne do kapsy Paceyho kabátu a místo rukavic najde kondomy. Zatímco Pacey znovu čeká, poklepe mu na rameno. "Co je?" "Ty jsou tvoje?" "Tyhle?" "Jo. Tyhle ochrany, co jsem ti našla v kapse." "Á. Tyhle. Uf, jo. Vlastně jsou. Ale, hele, měli bysme se nejspíš soustředit na ten telefon." "Proto jsme zastavili? Pacey, uvízli jsme tu, protože jsi zatoužil po kontrole početí?" "Ano. Jasný? Protože tak odpovědnej já jsem. Ale jelikož to nevypadá, že se odtud v brzký době dostanem, je to tak trochu diskutabilní, takže pokud- (Zaslechne něco v telefonu.) Haló? Haló. Haló. Ano. Haló. Dobře. Ne. Ne, to je v pořádku. Pokud byste se mohl, prosím vás, ujistit, že nám skutečně zavolají zpátky. Číslo je 617-555-0189. Díky za- (Kdy když mu dojde, že člověk na druhé straně drátu už zavěsil, rovněž zavěsí.) "Dobře. No, alespoň jsme se pohli kupředu." (Joey na něho jen kouká) "Co je? Na co koukáš?" "Je to ta holka z párty, že jo? Byl jsi se mnou na schůzce a sbalil jsi jinou holku s pochybným vkusem a pak ses chystal vrátit k ní." "Jéje, jéje, jéje. Klídek. My neměli schůzku. Což je jen první z řady věcí, co byly na tý větě špatně." "Pacey, mám zničenej celej večer." "No, můj večer taky nejde podle plánu." "Zničenej! Kvůli tomu, aby sis užil?" "Dobře, trochu... to... zvolněme, protože ty a já... my nevedem tenhle rozhovor." "Proč? Protože se se mnou nechceš bavit o sexu?" "Ha! Ty se se mnou chceš bavit o sexu?" "No, ne, ale... já se obvykle o sexu nebavím s nikým." "Díky, žes mě podpořila. Kdybysme to mohli nechat bejt, řek bych, že by náš večer byl mnohem, mnohem příjemnějším." "Až mi řekneš, proč se se mnou nechceš bavit o sexu." "Dobrá, člověk by řek, že je to očividný, ale fajn. Možná to má co dělat s tím, jak klidná a pohodová a neodsuzovačná kolem celý tý záležitosti jsi." "Víš ty co? Nesouhlasím. Jo? Trvám na tom. A odmítám tu sedět a předstírat, že je všechno fajn, protože to je směšný." "Slyšíš se? Nic s tím neuděláš! Proto se nebavíme o sexu. To je vlastně tajemství celýho našeho přátelství." "V tom moři zájmen jsem se ztratila." "No dobrá. Jsme přátelé. Jo?" "Ano." "A jaké je tajemství našeho dlouhotrvajícího a poklidného přátelství? Co je ta věc, která trvá rok a rok a rok za rokem?" "Jsme děsný v navazování nových známostí." "Špatně. My se za žádných okolností nebavíme o sexu. Já to můžu dělat, ty můžeš myslet na to, že to děláš, ale neprobíráme to. Tak se vyhýbáme nepříjemnosti a vyhýbáním se nepříjemnosti jsme schopní udržet naše přátelství. Chápej, je to preventivní opatření. Řeší to problém, ještě než začne." "Ale, Pacey... pokud jsme takoví dobří přátelé, proč by vůbec existovala nějaká nepříjemnost?" "Protože to není tak dávno, co jsem byli víc než jen dobří přátelé, no ne?" "Jo, ale tak už to není." "Ale na tom nezáleží. Škoda už je napáchána." "Takže pokud jde o tebe, spala jsem s tebou a pak jsem jakože vstoupila do kláštera?" "V mý hlavě? Ano." "Á, takže jsem nikdy nespala s Eddiem nebo Dawsonem." "Řek jsem ti, že o tom nechci slyšet." "Dobře, takže ty v podstatě říkáš, že můžeme být nadále přátelé, jen pokud si budeme lhát o svých sexuálních životech... pokud vezmeme tuhle gigantickou stránku našich životů a budeme předstírat, že neexistuje?" "Pro vás s Dawsonem to fungovalo." "Cože?! Cos to řek?" "Řek jsem, že..." "Slyšela jsem, cos řek, jen nemůžu tak docela uvěřit svým uším." "No, je na tom prohlášení něco hluboce nepravdivýho?" "Ne. (směje se)" "Ne. Tak v čem je problém?" "Pacey, nenapadlo tě někdy, že takhle svůj život žít nechci.... že jsem možná dospěla?" "A dospěla?" "Co to má znamenat?" "Znamená to jednoduše řečeno, že je ti jedno, s kým spím. Moh jsem se vyspat s tou ženskou na stole hned vedle tebe a ty bys ani nemrkla okem." "Pacey... celej rok jsi spal s mou spolubydlící. Řekla bych, že je trošičku pozdě, abych začala... vyvádět kvůli tobě a jiným ženám." "Nechtěj, abych to řek přímo. Fakt nechápeš, o čem mluvím?" "Ne. Nechápu. Fakt nechápu. A ty jo? Protože jsem trochu zmatená. Chci říct... zlobíš se, protože... se já zlobím? Zlobíš se, že... se nezlobím? Zlobíš se, že se nezlobím dost? My jsme se rozešli, Pacey... šli dál. Měla jsem strávit zbytek života nešťastná kvůli tomu, jak to mezi náma skončilo?" "Dobře. No, víš co? Teď, když jsi to nadhodila, ano. Pár měsíců tady a tam by fakt nezaškodilo. Já tě nežádám o celej život, kterej jsi věnovala trápení kvůli Dawsonovi, jen o pár týdnů." "Neuvěřitelný! Pacey! Nemůžu vyhrát, co? Asi ne. Jako bych házela hrách na stěnu. Chci říct, kdo si víc zasexoval? Kdo byl s kým dýl? Neexistujou nějaký klučičí počty, kterýma můžete zjistit, kdo vyhrál, a vynechat mě z toho?" "Jasně, protože bůh mi odpusť, že jsem teď začal o nás dvou." "Nejsme žádní my dva, Pacey. Šli jsme dál a promiň, že jsem se nerozpadla na tisíc kousků, když ses se mnou rozešel, ale víš co? Život jde dál, bez ohledu na to, jak to může být nemilý pro tvý mužský ego." "Tady nejde o mý ego." "Ne? Vážně. Tak o co jde? Proč se k tomu chceš vracet? Proč by ses chtěl vracet po tý dlouhý cestě, která končí naší hád..." "Já vím, kde ta cesta končí." "Tak co z toho může vzejít dobrýho? Pověz mi. Proč chceš zčistajasna zase nadhodit... něco, co by bylo líp nechat..." (Zazvoní telefon.) "No, zvedneš to, nebo dokončíme tohle?" "Mohli bysme žít tisíc let a nikdy bysme to nedokončili." (Pacey zvedne telefon.) "Haló? No, ano. Očividně jsme stále tady. Ne, ne. Nemáme kudy odejít, nebo snad jo?......No, ano, důstojníku, uvědomuju si, že jsme nejspíše hluboko na vašem seznamu priorit, ale-- no, ne, nebyl jsem si vědom mrznoucího deště. Jsem si jistý, že způsobil řadu nehod. Dobře. No, budeme tu nadále pěkně sedět. Pokud byste sem mohl, jak jen to půjde, někoho poslat, bylo by to skvělé. Díky. Vám taky." Pacey a Joey si procházejí prázdný obchoďák. Joey narazí na bednu plnou knih a začne se jimi prohrabávat. Pacey je mezitím v oddělení elektroniky a při pohledu na všechny ty televize a videokamery dostane nápad. Při prohledávání knih narazí Joey na Deník Bridget Jonesové a něco jí napadne. Jde k regálu s DVD a nakonec tam najde Strach a hnus v Las Vegas, který si měla přečíst. Pacey nechá Joey vyvolat interkomem, ať se do elektroniky. Joey tam vyrazí a na všech televizích tam spatří Paceyho tvář. "Je to zaplý? Dobře, no... jedem. Čau... to jsem já... očividně. Pokud bys mohla pokročit krůček dopředu a neboj se, neublížím ti. Přicházím v míru. Hele.... my dva... chvíli tu ztvrdnem. Podle všeho delší chvíli. Takže myslím, že by bylo nejlepší, kdybysme se dohodli na nějakým příměří. A pro usnadnění toho příměří jsem ochotný ti přiznat na kameru, že ano, skutečně jsem pitomec, což už nejspíš víš. Líp než většina lidí. A možná líp než kdokoli na týhle planetě. Ale to jsem odbočil. Má nabídka je taková: Necháme minulost v minulosti, kam stejnak patří a pokusíme se z týhle špatný situace vydolovat to nejlepší a nebudem se hádat. Něco jsem ti koupil. No, ve skutečnosti jsem ti nic nekoupil. Opatřil by možná bylo lepší slovo, ale... nicméně chápeš. Je to tam na pultu. (Joey se rozhlédne a spatří na pultu pyžamo a bačkory.) Velikostí si už nejsem moc jistej, protože je to nějaká doba, ale... vždycky to můžem vyměnit. A pokud mou nabídku přijmeš, budeš mít po omezenou dobu právo přinutit mě udělat jednu věc, kterou udělat nechci. Ne že bys tu schopnost neměla vždycky, ale nějak mi došlo, že takhle celej tenhle pokelnej večer začal. Udělala jsi pro mě něco, co jsi udělat nechtěla... od čehož jsou přátelé. Dobře. Končím." Pacey vyjde zpoza rohu. Vydají se uličkami. Joey něco hledá a Pacey se s ní snaží držet krok. Joey prochází z uličky do uličky, stále něco hledá. Joey nakonec narazí na regál s holením a zastaví se. Pacey o tom nechce ani slyšet, ale Joey neustupuje. Když Pacey vidí, že se Joey jen tak nevzdá řekne jí " Ale chci, abys věděla jedno. Nevzdám se bez boje." A rozběhne se pryč. Na Paceyho nepůsobí, žádné výhružné řeči a tak ho Joey za chvíli ztratí z dohledu. "Pacey?" Pacey se vyplíží z uličky za ní. "Jenom oddaluješ nevyhnutelný." Pacey se rozeběhne a narazí do věšáku."Víš, jenom si to zhoršuješ. Hodně zhoršuješ. Až tě chytím, kdo ví, který jiný části těla tě přinutím si oholit. Pacey." Joey se zastaví v oddělení s auty a dostane nápad. Bouchne do výlohy, což upoutá Paceyho pozornost. Pacey se zastaví a pomalu se otočí, aby se ujistil, že je Joey v pořádku. Oddělení s auty. Pacey tam přijde s lékárničkou v ruce a rozhlíží se po Joey, ale nikde jí nevidí. Otočí se, když v tom se k němu Joey zezadu přiblíží a míří na něj pěnou na holení. Pacey nemůže uvěřit, že by to udělala, ale Joey ho začne tlačit před sebou.
Pánské záchodky. Pacey se u zrcadla připravuje na holení, když v tom Joey vyjde z jedné kabinky. Je převlečená do pyžama. Pacey začne Joey vyprávět, jak ty vousy pro něj hodně znamenaj a tak Joey podlehne "Jo. Když to pro tebe tolik znamená, Pacey. Netoužím znesvětit nějakou sportovní tradici z minulýho století. Nechci, abys přišel o... vavřínovej věnec. Jen jsem zase chtěla vidět tvou tvář. Je to zločin?" Později. Joey a Pacey hrají lodě. Když Joey prohraje, začne se upřeně na něho dívat. Pacey nechápe, co se děje, Joey se ho zeptá jestli je šťastnej. Pacey aniž by odpověděl se zeptá na totéž. "Mmm... jo. Řekla bych, že jo. Což je divný, protože se v mým životě teď nic zvláštního neděje. To jen, že... (povzdechne si) Já nevím. Asi se cítím jinak. Jako... vždycky jsem měla sklon předpokládat, že když přijde změna, může být jen k horšímu. Víš co? Poslední dobou má pocit, že to není pravda.... jakoby cokoli, co na mě čeká... nebylo tak špatný. A i kdyby bylo... tak nevědět o tom... by mohlo bejt fakt dobrý. Mmm... já nevím. (zasměje se) Nevím, jestli to dává nějakej smysl." "Zní to, jako by ses pokoušela říct... že toho kluka máš fakticky ráda." "Toho kluka?" "Jo. Toho Eddieho." "Jo. To měla. Ale... minulost, jak se říká, je minulost. A to pořád nemění skutečnost, že jsi mi neodpověděl na mou otázku." "Ve skutečnosti nemusím. Jak bych moh bejt nešťastnej? Vidělas mý auto?" "Pacey!" (směje se) "Skutečnou odpověď, prosím." "Skutečnou odpověď? Tak fajn. Skutečná odpověď je tahle. V poslední době mám ve svým životě všechno, co bych vůbec moh chtít. Kromě jedný věci." "A to je co?"
Restaurace v obchoďáku. Pacey je za pultem a plní si mísu chipsama. Joey se na něj jen dívá, potřásá hlavou a upíjí limonádu. Joey se ho zeptá proč si nechce ty vousy oholit, že by vypadal líp. Pacey se ohradí, že se přeci dohodli, že to nechají bejt. "Co je? Už jsme se dohodli, že téma večera je otvírání starých ran." Joey mu podá skleničku a vzpomene si na svůj domácí úkol, poprosí Paceyho ať rychle přinese popcorn. Oddělení elektroniky. Joey a Pacey sedí před jednou z projekčních obrazovek a sledují Strach a hnus v Las Vegas, který běží i na všech ostatních televizích. Pijí limonádu a jí popcorn. Film skončí a oba se smějí. "Myslela jsem, že to má bejt o americkým snu." "Co by mohlo bejt američtějšího než zahořklá, křiklavá, přebujelá paranoia a ožralý mizerové?" "Tak co mám říct, až mě Heston zejtra vyvolá?" "Použij slova postmodernistický a subjektivní v jedný větě. Zvládneš to." "Začínám chápat, proč jsi tak dobrej ve svý práci." "Á, jo? A pročpak?" "Protože jsi plnej..." "Uf! To není vůbec nutný. Z mýho zdroje příjmu si legraci neděláme. Pojď. Jdem." "Proč?" "Protože mě to posedávání unavilo. Pojď zkusit něco aktivního." "Ne." "Ne? S výběrem jsem na řadě já, ne?" "To už jsme probrali. Žádný kola, žádný kolečkový brusle a žádný střílení puků na mou hlavu." "Ale jdi ty. To nebyly skutečný hokejový puky. To byly neškodný plastikový." "Pacey, řekla bych, že cílem večera by mělo být vyhnutí se zraněním hlavy." "Tak fajn. Ale stejně pro nás něco mám."


Jinde v obchoďáku. Joey usazuje Paceyho do křesla. Joey slíbí Paceymu, že to nebude bolet. Pacey jí nějak nemůže uvěřit, protože to ještě nikdy nedělala. Joey vyndají na stolek holící krém, strojek a misku vody. "Jen to, že jsem to nikdy nedělala, neznamená, že v tom nebudu dobrá. V sexu jsem dobrá byla, ne? Promiň. Zapomeň na to. Bolavý místo. Nicméně.... víš, jestli se tak bojíš potenciální ztráty krve, vždycky bys to moh udělat sám." Vytáhne ručník a dá mu ho kolem krku. Zakloní mu hlavu a vezme si nůžky. Dá mu ještě poslední šanci na rozmyšlenou "No, je jaksi těžký ti říct, že chci vycouvat, když nesmím mluvit, ne?" "No tak dvakrát mrkni nebo něco." "To není žádný řešení. To předpokládá, abych přestal mrkat. Kdo přestane mrkat? Fakt, to je..." "Fajn. Sklapni." Joey mu začne nůžkami zkracovat bradku. Později ho otočí a vezme ze stolku dvě pěny na holení. "Obyčejnou... nebo mentolovou?" "Kouříme nebo holíme?" "Pacey Wittere-- příteli žen. Citlivá pokožka bude, myslím, lepší." (Začne mu jemně potírat tváře.) Pacey řekne Joey ať se nestydí a tak tedy přidá víc pěny, vezme strojek a zamíří k Paceyho tváři. Přejede mu po tváři a náhodou ho řízne. Políbí si prst a přiloží ho na ranku. Když je hotova přivítá Joey Paceyho zpět "No... nikdy jsem vlastně pryč nebyl." "Vážně?" "Mm-mmm." "Tak trochu to tak vypadalo." Hluboce si pohlédnou do očí a pak se Pacey nakloní a políbí jí.
Scéna pokračuje tam, kde skončila. Pacey a Joey se stále líbají, pak se Pacey pomalu odtáhne a Joey na něj trochu šokovaně pohlédne. Očividně si to ale užila. "Co to bylo?" "Já nevím. Ale... vzpomínáš, jak jsi říkala, že jsi ochotná se nechat překvapovat budoucností?" Joey mu ale řekne, že nevypadá moc překvapeně, Pacey jí řekne, že má pravdu, že jí chtěl políbit už celý večer. "Takže... to je... nějakej... náhlej zvrat ve tvým životě?" "Chtít tě líbat? Ne. To je jaksi stálý.... jako... White Noise, nebo... tajná služba, nebo hrozba jaderný války, když na to přijde. Prostě něco, na co si zvykneš." "A... ty z toho vůbec neblázníš?" "No, ano i ne." "Tak co, Pacey?" "Hmm. Ano." "Vysvětli." "Nevím, jestli můžu." "Zkus to." "Dobře. No... (zasměje se) Bylo by fér říct, že jsem k tobě v poslední době necítil čistě jen přátelství." "Cítil jsi víc než přátelství." "Ano." "A moh jsi to vyjádřit jenom tím, že ses se mnou pohádal." "Řek bych, že odpověď by mohla znít... rovněž ano." "Proč to vlastně?" "Já nevím." "Něco musíš vědět." "Vím, že... že my dva jsme byli jedna z mála věcí, možná jediná věc... která mi kdy v životě dávala naprostej a úplnej smysl. To vím." Řekne Pacey "Víš, bezustání jsme se hádali." "Á, jako bych to nevěděl." "A existujou důvody, proč nám to nevyšlo. Podstatný důvody. A-a... to... můj život je konečně..." "Takovej, jakej ho chceš mít. Já vím. Je to šílený, co?" "Pacey, já nevím, co říct. Ehm... jsem polichocená. Jsem... zmatená. Jsem zaražená." "Přála by sis, abych nic neřek?" "Ne. Jenom se musím... můžu se na to vyspat?" "Jo. Řek bych, že to půjde."
Oddělení s turistickými potřebami. Pacey a Joey leží na umělém trávníku. Joey leží ve spacáku a Pacey leží na jiném a zírá do stropu. "Hele, Pacey, ty.." "Vrátil všechny věci? Jo. Ačkoli za něco budem muset zaplatit, jako to oblečení." "Pacey, ty.." "Jestli to další, co ti vyjde z úst, bude vynes koš, budu mít oficiální představu, jaký by to bylo bejt s tebou ženatej." "A?" "Není to hezký." "Chtěla jsem říct... že... víš ty co?" "A co mám vědět?" zeptá se Pacey "Že to byl splněnej sen." "Která část?" "Úplně celý." (Otočí se, aby na sebe pohlédli.) "Když jsme byli na lodi... snívala jsem o tom, že jsme někde ztroskotali. Víš... na nějakým typickým tropickým ostrově s plážema s bílým pískem a... obrovitánskýma hvězdama nad hlavou. Neměli jsme žádný šaty a... celej den jsme se šplouchali v příboji. A pak v noci... Měsíc byl... no, taky obrovitánskej. A byl pořád úplněk." "Ta fantazie se mi líbí. Chytal bych ryby holýma rukama... zapaloval oheň bez zápalek." "Já bych zapalovala oheň." (Pacey na ní pohlédne) "Kdo dával pozor při přírodovědě?" "Dobře. Dobrá poznámka." "Kromě toho je to má fantazie. A asi jsem ti o ní předtím nikdy neřekla, protože... to je... (usměje se) trapný. Víš? Chci říct... úplně neoriginální." "No, myslím, že v jedný věci jsi měla pravdu." "V jaký?" Nechápe Joey "Existuje tisíc důvodů, proč by nám to nikdy nemohlo vyjít." "V kolonce pro je jedna věc." "Jaká?" (Joey vyleze ze svého spacáku a přijde se přitulit k Paceymu. Políbí ho.) "Neznamená to, co si myslíš." "No a co to teda znamená?" "No... znamená to, že.... no, je mi zima." "Och." (Pacey jí přikryje.) "A... pořád o tom přemýšlím... a chybíš mi, Pacey." "Taky mi chybíš." Znovu se políbí a pak se k němu Joey přitulí a usíná. Pacey si jí k sobě přitáhne a rovněž zkouší usnout.
Následující ráno. V ochoďáku jsou nyní rozsvícená světla a Pacey se vzbudí. Joey je k němu stále přitulená. Pacey si všimne zaměstnance, kterej nad nimi šokovaně stojí a rychle vzbudí Joey, vstávat se jí moc nechce, ale když se překulí a spatří zaměstnance, rychle vstane. "Takže, tohle je jakože... tvá holka?" zeptá se zaměstnanec, ale Joey ho usadí "Ne. Jen spolu čas od času spíme. Máš s tím problém?" Joey kolem něj projde a zaměstnanec se otočí k Paceymu se širokým úsměvem.
Pokladny. Pokladní namarkovává Paceymu a Joey věci a neví, že byli v ochoďáku celou noc. Je taky docela překvapená, že vše co jí dávají namarkovat je rozbalený. Joey slíbí Paceymu, že mu to zaplatí, že má kabelku v autě, ale Pacey je galantní. "Zaplatím to. Připadá mi to jako malá cena za splněnej sen." "Doufám, že jste pro dnes našli vše, co jste hledali." "No... ne vše, ale našli jsme, co jsme potřebovali, což, jak jistě víte, je někdy stejně tak důležité. V duchovním smyslu. Protože když člověk dnes najde vše, co potřebuje, proč by se zítra budil, aby to vše podstoupil znovu? To by nemělo cenu." Řekne Pacey "Nebojte. Je na jednodenní propustce z blázince. Ale... se vší upřímností, měla byste vědět, že napíšu do sídla vaší společnosti dopis." "Vážně?" zeptá se pokladní "Jo. Protože tenhle obchoďák... je dokonalý, jaký je. Nic neměňte." Pacey a Joey se vydají na odchod. "Domů?" zeptá se Pacey "Domů. Víš, moh by ses nabídnout, že něco z toho poneseš." "Jasně." "A necháš mě řídit auto. Jo?" "Řídit? Mý auto? Ha ha! Vypadá to, že jsem ztratil vědomí? Protože jedině tak bych tě nechal řídit svý auto." "Tenhle problém bys neměl, kdybys mě nenaučil řídit." "Ale chápej, já nemám problém, protože..." "Uvidíme, Pacey." "Pomažeš na zadní sedačku, když toho nenecháš."

 


back


© 2000 - 2004 Jerrzy

_