. . . . .
Dawsons creek CZ

  :: Home
  :: Info
  :: Herci
  :: Postavy
  :: Epizody
  :: Scénáře
  :: Galerie
  :: Media
  :: Různé

 

 

:: #603 - Neber to tak vážně (The Importance of Not Being Too Earnest) ::

Napsal: 
Režie: 
Premiéra: 
Premiéra v ČR: ???
Repríza v ČR: ???
Anglický scénář: zde
Hudba z epizody: zde

 

Joey sedí před svým počítačem a zkouší napsat Dawsonovi e-mail. Dosud dokázala napsat jen Milý Dawsone a předmět e-mailu Incident. Neví, jak má dál pokračovat. Dlouho dobu přemýšlí, čím má e-mail začít, ale na nic nepřichází.. Do pokoje se vrátí Audrey. "Panebože! Pořád tady, tys tu zapustila kořeny." "Napsat dobrej e-mail je těžký." "Ano, zvlášť, když je to obrovská chyba." "Zmlkni." "Joey, myslím to vážně. E-maily jsou metla moderního věku. Díky Internetu je až příliš snadný se vyjádřit. Máš letmou myšlenku. Pošleš jí. S dusotem skončí v nepodezíravým mailboxu nějaký osoby. Řečená osoba si jí přečte, naštve se, protože jenom opakuješ, co už jsi jednou dejme tomu řekla. Nenamáhá se odpovědět. Je ti do breku. Ale jestli jsi jeden z těch patetickejch pasivně agresivních e-mailovejch typů, kdo jsem já, abych tě od toho zrazovala. Co zatím máš?" "No... měla jsem Milý Dawsone a pak jsem to smazala." "Proč? Myslím, že je to dobrej začátek." "Zdálo se mi to chladný." "Pravda. Právě jsi s tím klukem prováděla nahotinky. Á, promiň, nebo jste to dělali skrz díru v prostěradle? Protože to by mi na vás dva dost sedělo." "Ještě jednou, zmlkni." "Promiň. Dobře, tak co mu chceš říct?" "Já nevím. Že se mi nelíbí, jak to skončilo, a že chci, aby věděl, že mi na něm záleží, ale taky si chci udržet svý spravedlivý rozhořčení." "To zcela určitě. No, proč prostě nezvedneš telefon a nezavoláš mu?" "Bojím se, že zas zapadnem do našich starejch tanečků. Věř mi, e-mail je v tuhle chvíli daleko bezpečnější alternativa." "Dobře, když to musíš udělat, tak se dej do díla. Víš, buď rozhořčená a buď rozpačitá, ale hlavně, buď svá, Joey. Napiš všechno to, co mu nemůžeš říct do tváře, hezky naplno." "Máš pravdu. Radši se dám do práce. Ale... díky, Audrey." "Žádnej problém, řádová sestro." (Joey se vrátí k psaní e-mailu a konečně z ní začnou padat slova. Psaním e-mailu stráví hodiny. Audrey jí chvíli pozoruje a pak si jde lehnout. Joey dokončí e-mail dlouho v noci, klikne na adresář a najede na Dawsonovu adresu. Zívne, a když klikne, náhodou vybere adresu Campus@Worthington.edu, která byla hned nad Dawsonovou adresou, a pošle ten e-mail celé škole.)
Byt Emmy. Jack se právě probudil a sejde po schodech dolů do kuchyně, kde sedí Emma a pije nějaký poněkud zvláštního a našedlý koktail. Povídají si spolu o snídani, kterou Emma právě jí, když k nim sejde dolů Pacey v kravatě a saku, Jack se začne trochu smát. Pacey ale poznamená, že takhle bude chodit každý ráno, tak ať si na to začíná zvykat a že se mu nechce do práce, Jack ho trochu ironicky polituje, protože není snad jedinej člověk, kterej by o Paceyho práci nestál, nakonec se vmísí do rozhovoru i Emma, která jim vynadá, že nechali včera odemčený dveře. Je ráno a Joey se probudí. Dojde k počítači, aby se koukla, jestli jí Dawson odpověděl, a když si otevře mailbox najde na svůj e-mail stovky odpovědí. Klikne na odeslanou poštu a zjistí, že ten e-mail poslala celé škole. Začne bláznit, vzbudí i Audrey, tají polituje, že je chudinka a zase ulehne ke spánku. Pacey právě přišel do práce a shledal, že je to tam už v plném ruchu. Vypadá trochu zmateně. U jednoho ze stolů si všimne Riche a zamíří k němu. "Wittere!" "Rinaldi." "Je to pane, dokud mi nekoupíš kytky, Wittere. Kde jsi byl?" "Fakticky se omlouvám. Jenom jsem měl takovej dojem, že tu nemám bejt před devátou." "Á, nemáš bejt. No, to je roztomilý. Oblíkáš se sám, nebo tvá máma chce, abys vypadal jak maceška? Rozhlídni se. Vidíš ty lidi? Jak se zdá, tak tihle lidi myslí za sebe. Jelikož musíš ještě dospět, budeš se probírat tímhle." (Podá mu tlustý svazek spisů.)"A co to všechno je?" "Je to sbírka asi tak třiceti studených dní v pekle: Bohatý lidi sedící na balících peněz tak vysokejch, že jejich dcery prodávaj vlastní děti na černým trhu, jen aby na ně dosáhli. Nikdy jsme jim nebyli schopný prodat akcie a oni si je od liknavců jako ty jistě nikdy nekoupí. Radši se chop telefonu. Máme plno práce. A ty lidi na tvým seznamu neví, jak jsi zasněnej, takže bych do hlasu vložil spoustu šarmu. Přestaň na mě kulit oči." "To je nějakej trest?" "Jen se tě pokouší donutit k odchodu. Nemám dost stolů." (Richh odejde)
Na přednášce toho pěknýho profesora, Jen chce zajít do řady, ale Jack jí zarazí, aby mohl jít první. Jen se trochu podiví, ale Jack řekne, že chce jít první protože potřebuje vidět na tabuli, ale Jen neoklame, prokoukne ho, že chce vidět na toho profesora, krátce po zahájení přednášky dorazí Audrey, Jen se trochu podiví, protože Audrey nemá ve zvyku sem chodit, Jack je ale přeruší, ať jsou zticha. Profesor jim nakonec zadá menší úkol navíc a to "Než začneme, chtěl jsem vás informovat, že pro ty z vás, kteří jsou skutečně zapálení pro naší pokroucenou kulturu, mám dnes speciální úkol navíc. A zlomí mi to srdce, jestli se nikdo neukáže. Budu vás však po zbytek semestru v tichosti odsuzovat. V centru je jedno kino, kde uvádějí dvojpředstavení, které dokládá naší kulturní posedlost krásnou dívkou, která hraje ošklivku. Prosté dívky, které vezmou na milost obálky Cosma v tentýž měsíc, kdy se objeví v kinech jejich filmy." Hestonova přednáška. V místnosti vládne velký ruch a vidíme, že si všichni procházejí vytištěné kopie Joeyina e-mailu a smějí se. Joey znovu na přednášku dorazí pozdě a všichni se zarazí a pohlédnou na ní, včetně Hestona, který má v ruce nějaký papír. Joey projde skrz místnost a posadí se. "Dobře, hoši a děvčata, uklidněte se a posaďte se. Možná si vzpomínáte, že jsme minulý týden uzavřeli poněkud mravně pochroumanou diskusi o Portnyho nemoci. Bohužel se už nebudeme šplouchat v Rothových sexuálních řekách plných chytrých obratů, ale osud nám minulou noc dopřál díky e-mailu dalšího čtení. Myslím, že jste ho dostali všichni, tak proč ne? Diskutejme něco, co jste možná skutečně četli. Milý, Dawsone, nevím , kde začít." "Uf, pane profesore.." snaží se ho přerušit.. "Nikdo nemá rád přerušování, Potterová. Toho podstatnýho jsi nedosáhla po několik odstavců, takže pokročím vpřed. V tom okamžiku, kdy jsme se dotkli, jsme možná dosáhli místa, kde je růže nadevše, ale pak jsme se vrátili a myslím, že jsme možná narazili." "Proč, když přijde na téma sexu, se z toho pokouší tolik autorů vyvléct? Sexualita a všechny její dysfunkčnosti jsou podstatné pro lidskou zkušenost, možná jedna věc, která se nás všech na konci dne týká -- no, neuróza a ta dobrá věc stranou. A důvod, proč nás Ruth svedl a tady slečna "Ráno po té" ne, je, že zatímco Roth se nebojí si celkem doslova zašpinit ruce rychlopalným smyslným popisem, tady naše e-mailová autorka se od toho skutku vzdaluje skrze vágní metafory. Řeky nemohou být plné chytrých obratů, když je pozorujete ze břehu... že ano?""Ano." (Joey se rozhlédne a vidí, že se jí všichni smějí.)
Pacey zkouší prodávat po telefonu akcie, ale moc mu to nejde, Rich to zpozoruje a poradí mu ať jim nedává poct, že jsou nejhezčí holka v místnosti. Ale ať jim dá pocit, že jsou tu hlupáci, když pochybujou o jeho finančnický erudici. A nakonec spolu odejdou pryč. Joey přišla první den do práce a Emma jí dává pokyny. Dává jí menší pokyny, pak jde obsluhovat stůl kde sedí mladí kluci a holky a baví se Joeyině mailu, Joey ale nevydrží jejich řeči a promluví k nim "Víš, možná - a je to jenom výstřel do tmy - neměla v úmyslu to dát všanc klevetám. Možná se jen pokouší o osobní uzavření vztahu, nikdy nesnila o tom, že bude tématem psychoblábolení svých vrstevníků, co nemaj nic lepšího na práci. Takže chcete něco k jídlu, nebo bych vám měla přinést hezkej tácek s bonbónama, abyste si mohli hačnout a čučet na bednu?" Jack, Jen a Audrey míří ke kinu, aby shlédli ten film, o kterém mluvil Heston. Než vejdou do kina, Jack zahlídne profesora a jde si s ním popovídat, Jen ho ale varuje, ať se neztrapní, že si ho asi profesor nebude pamatovat, Jack si ale myslí opak. Ale opak je pravdou, profesor si ale Jacka nepamatuje. Joey dělá za barem spolu s Emmou. Emma se ujišťuje jestli neudělala chybu, že vzala Paceyho a Jacka k sobě, ale Joey jí vyvede z omylu, když se otočí, málem omdlí, do baru jde profesor heston a ještě jí dostane víc, když jí Emma řekne, že sem chodí často, Joey tedy nezbyde nic jiného než jít obsluhovat. "Chápu, proč bylo tohle místečko mnohem víc lákavý než uvěznění v oddělení angličtiny: Všechno to ticho, všechny ty knihy." "A pak samozřejmě to vaše neustálé pozitivní povzbuzování." "Jo. Správně. Po chvíli by se to stalo fakt nepříjemným. Čekáš, až si objednám, nebo mi musíš něco říct? Protože se ti ve tváři zračí nevyřízenej vroubek." "A jak byste vy věděl, jak takovej výraz vypadá?" "Pár věcí znám. Dám si jenom tuňáka a pivo." "Jistě." (Odvrátí se, aby mu přinesla objednávku, ale pak se otočí zase zpět.) Pane profesore..." "Á, je to tady." "Jo, je to tady. Koukněte, jsem si jistá, že vám vaše tvrdost fakticky funguje. Jsem si jistá, že si s ní zasluhujete respekt a jsem si jistá, že se toho ve vašich přednáškách hodně naučím. Ale po dnešku bych si fakticky přála, abyste mě poslal pryč, když jste měl tu možnost." "Myslel jsem, že budeš polichocena uvedením pod světla ramp. Tohle pro lidi moc často nedělám." "I když si to asi nemyslíte, nejsem idiot, pane profesore, a jsem si dost jistá, že dvacet minut, který jste strávil posmíváním se mýmu stylu, bylo duchaplnou skratkou ke kompilaci moderní literatury. A já bych jen ráda věděla, jestli mě to dnešní totální pitvání očišťuje do, řekněme, listopadu, nebo jestli vám tenhle způsob veřejnýho zesměšňování poskytuje neurčitý potěšení?" "Proč? Já nevím. Chci říct, že se dostáváme k pikantnostem Joyceho a Woolfa a tvoje práce poskytla takový kontrast. Hele, Joey... myslíš si o sobě, že jsi spisovatelka, že?" "Jo, mohl byste tomu říkat koníček." "Takže jsem si jistý, že už jsi poznala, že kromě svých neuróz a sebepochybovačtsví musejí spisovatalé čas od času snést i veřejný ponížení. To ty jsi vešla do mý kanceláře a slíbila mi nebojácný akademický ego, ale ještě ho musím vidět. Jestli si nemůžeš s mými přednáškami poradit - a bezpočet jich pohořel - proč prostě neodejdeš?" "Já se snadno nevzdávám." "To lidé rádi říkají. Jako by to viděli v nějakým filmu a líbilo se jim, jak to zní." "Já to jen tak neříkám, jasný? Zapsala jsem se na vaše přednášky, protože jsem se chtěla něco naučit, a chtěla jsem tvrdě pracovat, ale nechtěla jsem při tom být zesměšňovaná." "Tvá srdceryvná zpověď tomu jak se jen jmenuje dokázala dobře přispět k tématu. Psát sexuální látku je těžký, což jsi sama dokázala. A pokud bys čirou náhodou někdy dokázala svý psaní dostat za zdi školy, vždycky se najde nějaký popudlivý autor, který bude požadovat, abys psala líp. Možná jsi neměla v úmyslu, aby se to dostalo do světa. Ať si. To je minulost. Vyhlaš vítězství a jdi dál." "Kde je v tomhle scénáři nějaký vítězství?" "Třeba, že dokážeš vstát a otřepat se z prachu. A jestli zůstaneš na mých přednáškách, začni dokazovat, že to má cenu... alespoň pro jednoho z nás."
Pacey a Rich kamsi jedou a Richovi se nelíbí stav Paceyho auta. "Bože, nespíš v tomhle autě, že ne?" "Už ne. Právě jsem se přistěhoval do novýho bytu." "Dobře, protože nechci, aby mi tě začalo bejt líto. Tyhle typy už moc na silnici nevidíš." "Ale jděte, chlape. Tohle je skvělý auto. Jistě, dá spoustu práce, ale stojí za to." "Jo. Hned se můžeš dát na dealerství." "Cože? Dáme si testovací jízdu?" "Ha ha ha! Takovýhle sbližování nás minulo. Ne. Tohle je podepsaný a zaplacený. Jen si ho vyzvednout." (Dojedou k obchodu a za oknem vidí velmi drahé auto.) "Musíte si dělat srandu. Určitě nemůžete mít zet osmičku." "Hezký, co?" "Hezký? Jak si vůbec můžete takovýhle auto dovolit? Nejste o moc starší než já." "Jasně, ale jsem o moc chytřejší. Nedělej si s tím hlavu. Možná, že když zvládneš Toppera, než se naděješ, bude všechno tohle tvý. Hezký auto. Odvezu si ho." "Hele, náhodou se mi mý auto líbí, děkuji mnohokrát." "Jo. Můžeš se v něm vozit, ale všechno je to o tom, co o tobě tvý auto říká." "Dobře, a co o mně mý auto říká?" "Že jsi pořád sentimentální, pošetilej kluk. Jsi přílišnej slaboch na skutečný auto, takže se spokojuješ s tím, co jakž takž ujde. Obklopuješ se dobrejma věcma, ale ne dost dobrejma. Nechceš dospět, takže nechodíš do školy a půjčuješ si obleky a nechal sis narůst vousy. To je fajn, ale proč se vůbec obtěžovat chodit do ringu, když nedáš ani jednu zatracenou ránu?" "Cože?" "Budeš každej den chodit do kanceláře a sledovat, jak lidi vydělávaj svý peníze, abys tomu moh věnovat duchaplnou kapitolu ve svých pamětech?" "No, možná, že o to se já nestarám. Možná si jen zkouším vydělat na nájem." "Ale jdi, Pacey. Vidím, že se tu něco děje. Nevisíš na mě, protože se ti líbá má kravata. Jsi hladovej. Tak už přestaň přešlapovat a už si pro to jdi." (Pacey je ve srovnání s těmi předchozími uprostřed velmi úspěšného telefonátu.) "Hele, já vás slyším, pane Toppere. Když můj otec potřeboval srdce na dlani, ani jsem nesáh na svý úspory. Dostal se do toho sám, může se z toho dostat sám. Správně? Ale koukněte, vy i já jsme velmi zaměstnaní chlapíci, a jestli nechcete o těch akciích slyšet dneska, tak fajn. Prostě zavolám někomu z našich aktivnějším kupců. No, ano. Ten... ten soubor informací, který vám naše společnost poslala, je jistě hodný pozornosti... ale není to nic ve srovnání s tím, co mi tohle dopoledne leží na stole. Ale, koukněte, vy a já... oba víme, že nejste jeden z našich aktivnějších kupců, takže když o to nemáte zájem, tak fajn. Jen mi to stačí říct, ano? Ušetřte mě hezkých řečí, protože já s váma na ples nepůjdu. Prostě zavolám někomu jinýmu. Minulej tejden jsem s ním udělal skvělej obchod. Jsem si dost jistej, že bude šťastnej, až mu zavolám. Ano? Dobře, takže jde o tohle. Obchodní nákupčí si právě teď dávaj načas. Ale když se ráno vzbudí, budou nahraný, doslova, protože kupní cena bude dvojnásobná. A jestli do toho půjdete hned teď, rozsekáte ty chlápky, co se ráno vzbudí, pamatujte, mají jenom pár a že postupka je dobrá, Eli. A ten hlupák na ulici nikdy nepozná tu radost jako vy, protože tím, že jste si pospíšil, jste vydělal desetkrát tolik, co on, a to je něco, co mu budete moct vmíst do tváře pokaždý, když vytáhnete svý papíry. Ach. V tu chvíli, co jste zved telefon, jsem věděl, že jste chytrej člověk, Eli. [směje se] Ehm, teď vás přepojím na svou asistentku a té můžete dát všechny informace. Bylo mi potěšením s vámi obchodovat." (Pacey vejde do zasedačky, kde Rich právě dokončil schůzi.)"Díky, lidi. Lathame, tu tabulku mi dej do tří. (Lidi odejdou ze zasedačky.)Ty neklepáš, Wittere? Nemám polední přestávku." "Já myslel, že ano. Nicméně, hádejte co. Vlastně, víte co? Nehádejte. Zničíte mi to. Já jsem právě dostal Toppera." "Děláš si srandu?" "Ne, můj příteli, nedělám. Dostal jsem Toppera. Zkusil jsem na něj finty jak z filmu z osmdesátejch a on na ně skočil. Počínal jsem si jak profík. Úplně jsem z dechu toho chlápka cítil laciný pivo. Radši by koupil ty akcie dneska a ptal se zejtra, jen pokud je tenhle tejden nejbohatší chlápek ve svý čtvrti. Je to úžasný. Já prodávám, on kupuje. Je to takhle snadný. Věříte tomu?" "Víš co? Nevěřím. Člověče, Wittere, věděl jsem, že jsi zatracenej parchant, ale nemyslel jsem si, že to dokážeš. Ne dneska. Pojď sem. Obejmi mě." "Myslíte to vážně?" "Ne. Ale dojdi k ledničce a vyndej nám nějaký vychlazení pití. Jsem na tebe pyšnej, synku." "Jdu na to."
Film právě skončil a Freeman se loučí s několika studenty. Jack, Jen a Audrey vyjdou z kina. Jack si všimne Freemana a vyrazí k němu. Audrey a Jen se představí profesoru a pak odejdou. Jack začne vyprávět profesorovi, že se mu moc líbí jeho přednášky, Freemanovi ale vyklouzne otázka jestli se mu líbí on nebo přednášky, když si všimne, že to Jacka zaskočilo, řekne že je moc rád a společně jdou domů. Pacey zkouší zpracovat dalšího klienta, ale tentokrát nemá takové štěstí. Rich ho tedy pošle na oběd a dá mu nějaké drobné, tam se zapojí do rozhovoru a pak si jde koupit kafe a koupí ho i nějakému chlápkovi za ním. Pekelná kuchyně. Joey jde k baru, kde se právě objevil Eddie, který přišel do práce. Eddie zamíří za bar a nandá si zástěru. Začnou spolu opět vést ten pošťuchující rozhovor. Končí pracovní doba a Pacey sleduje, jak všichni odcházejí, zatímco on čeká na Riche. Rich popadne svůj kabát a všimne si, že tam na něj Pacey čeká. "Ááá... Witter. Myslel jsem, žes šel domů." "Jo, napadlo mě, že čekáte, abyste se moh vyplížit zadníma dveřma. Ale já mám na vás otázku, kterou musím položit a--a, prosím vás, udělejte mi laskavost a ušetřte mě lacinýho proslovu o tom, jakej jsem hlupák, dokud neskončím, jo?" "Nemůžu ti slíbit nic." "Jo, to chápu. Já jen--jen jsem chtěl vědět, proč se obtěžujete s tím hraním, s celým tím -- "pojď kámo, ukážu ti to tu"? Protože vy ve skutečnosti nechcete, abych uspěl, co? Vlastně se modlíte, abych pohořel. Tak vám ubude ovečka ze stáda, že? A když uspěju, budu váš přítel? Ne, budete si dál brát peníze, který jsem si zasloužil já a považovat je za vlastní." "Potřebuješ mě tady u toho, nebo..." "No, jen chci vědět, proč se obtěžujete! Proč si odpíráte čas ze svýho nabitýho dne, abyste někoho povzbudil a dal mu pocit, že má cenu, když mu stejně nakonec ukradnete všechny zásluhy?" "To je byznys. Tohle ráno jsem se nevzbudil, abych hledal nějaký ptáče, co bych schoval pod křídla. Přišel jsem sem dělat svou práci, stejně jako každej den. Dřel jsi? Jo, to je má práce. Zpívání tvejch modliteb není. Zvládnutí Toppera byla šťastná náhoda. Geniální náhoda, ale stejně náhoda. Takovýhle obchody nenecháváme malým klukům. Ani jsi ještě nesložil zkoušky. Pro budoucnost je to slibný, ale dnes? Neznamená to nic." "Takže, co, prostě na to mám zapomenout? Mám vás poplácat po zádech, pogratulovat vám k dobře odvedený práci jako zbytek vašich patolízalů? Ne, kámo! Proto jsem sem nepřišel." "Dělej si, co chceš. Možná bys dal přednost setrvávání ve statusu quo. Možná chceš bejt mnou a to je tak děsivý, že nemůžeš jasně myslet. Takže odejdi, Wittere. To ty děláš. A tohle dělám já a jsem v tom zatraceně dobrej. Přál by sis, abys byl takhle dobrej, a proto to zkoušíš. Myslíš si, že někdo přesně to samý neudělal mně?"
Jen, Audrey a Jack sedí u stolu a Joey jim přinese něco k pití, začnou si povídat o tom, jak měla Joey strašnej den, pak se objeví Pacey, který se zajde na záchod opláchnout, protože měl těžký den, když přijde, poprosí Audrey, jestli by mohli jít spolu na vzduch chvíli.Pacey poví Audrey, co se děje u něho v práci a ta si myslí, že by měl odejít, ale Pacey z boje neutíká, ale potřebuje se prospat a tak se s Audrey vydají domů.
Jen a Jack to už taky zabalili a odcházejí, rozloučí se s Joey a popřejou jí dobrou noc. Když odejdou, Joey sklidí ze stolu, pak dojde k Eddiemu, který počítá nějaké peníze. Chce se ho zeptat jestli by mohli zapomenout na včerejšek, ale Eddie jí nenechá domluvit a řekne, že to je v pohodě. V jukeboxu začne hrát píseň, na kterou Joey čekala v předchozí dvojepizodě a na kterou s Dawsonem pak tancovali. Eddie vidí, že to není Joey příjemné. Řekne jí, že tuhle písničku nesnáší a Joey souhlasí. Eddie dojde k jukeboxu a nakopne ho. Písnička poskočí a začne hrát jiná. Emma znovu pije podivný šedivý koktail. Jack znovu sejde dolů. "Uf, dík za nádobí." "Myslím, že to byl Pacey. Slyšel jsem ho vstát někdy před úsvitem." "No, uklidil a odešel, než jsem se vzbudila. To je víc, než můžu říct o svým posledním klukovi." (zasměje se) "Holka, dneska se mi na přednášky nechce." "Proč? Teda kromě typický lenosti?" "Jo. Á, jde o--jde o mýho profesora. On prostě... (povzdechne si) Zapomeň na to." "Ne, co?" "No... já nevím. Chci říct, že my--my jsme včera prožili fakt divnej okamžik, kdy to vypadalo, že jsem do něj udělanej." "No, jsi do něj udělanej nebo ho totálně zbožňuješ?" "Jo, totálně ho zbožňuju, ale nechci, aby to věděl." (zasměje se) "No, možná byl polichocenej." "Nebo možná byl... ženatej?" "No, měl by bejt polichocenej." "Jo, víš co? Dej mi--dej mi ochutnat." "Jo... dobře..." (Jack si usrkne z jejího pití a okamžitě ho vyplivne do dřezu.) "Ááá! Bože!" (Emma se směje) "To je příšerný." "Ano, já vím!" "Jak to piješ?" "No... (hravě ho praští zakroucenou utěrkou) ale jdi..." "Jo, jdu." (Jack jí začne honit, nakonec jí chytí a zvedne jí do vzduchu.) "Ááá."
Je brzy ráno a Pacey je tam sám. Z jednoho ze stolů si vezme nějakou knihu a začne si jí procházet, když si všimne, že do místnosti vešel Rich, který je překvapen, že tam Paceyho vidí. Pacey se na něj jen usměje. Joey jde znovu pozdě na Hestonovu přednášku. Nakonec tam doběhne a jde si sednout. Heston rozdává nějaké papíry. "Á, tak rád tě vidím, Potterová. Doufám, že ti naše otravná přednáška nenarušila veledůležitej e-mailovej program. Vypotilas včera v noci další skvost?" (studenti se smějí) "Vlastně ano. Doufala jsem, že to je ono. Vy jste to nedostali?" "Á, tohle je ve skutečnosti kopie toho článku, který jsem vám dal za úkol přečíst. Vím, že tvoje minidramata ti nejspíš zabránila, abys skoukla byť jen osnovu." "No, většina včerejška se skládala z pitvání mýho osobního života. Omlouvám se, že jdu pozdě, pane profesore, ale první polovina přednášky se obvykle skládá z vašeho odhalování, jak zahořklý jste, jak jsme my blbý a jak je literatura mrtvá. Přemýšlel jste, že byste se dneska pohnul k něčemu trošičku víc stimulujícímu?" (Heston se nad Joeyinou odpovědí usměje a pokračuje ke všem.)"No, já--já myslím, že jsme spolu trávili příliš času, Potterová, když tě tak poslouchám. Chci říct, že jsem přemýšlel, že dnes budu učit, ale nevím, jestli toho mám dost co nabídnout, se vší tou dřinou a publikovanými články. Ale jestli všichni trváte na stimulaci, proč nediskutejeme popis Jamese Joyceho Dívky pláži. Já jsem příliš otřelý, abych na něj vrhl světlo, ale možná to můžete udělat vy. Wilsonová... co si myslíš?" (Joey se podívá na Eddieho, který se na ní usměje a souhlasně na ní pozvedne obočí.) Dawson sedí v nějaké kanceláři u svého laptopu a pokouší se napsat Joey e-mail. Má napsáno Milá Joey a neví, jak dál. Nakonec začne psát, ale je přerušen hlasem Todda, který se ozve z jiné místnosti. Zavře tedy poštu, aniž by e-mail odeslal, a odejde za Toddem.

 


back


© 2000 - 2004 Jerrzy

_