. . . . .
Dawsons creek CZ

  :: Home
  :: Info
  :: Herci
  :: Postavy
  :: Epizody
  :: Scénáře
  :: Galerie
  :: Media
  :: Různé

 

 

:: #601 - Děti jsou v pořádku (The Kids Are Alright) ::

Napsal: 
Režie: 
Premiéra: 
Premiéra v ČR: ???
Repríza v ČR: ???
Anglický scénář: zde
Hudba z epizody: zde

 

Epizoda začíná poslední scénou předchozí série, kdy se Joey rozhodovala, jestli má vrátit letenku do Paříže. Joey se nakonec nenechá ovlivnit a letenku vrátí. Joey sedí před Potterovic penzionem a vzpomíná na uplynulý rok. "Takže jsem do Paříže neletěla. To, co Dawson ten večer řekl, znělo zcela jistě pravdivě. Měl pravdu. Můj život na mě čekal. Ale to neznamená, že jsem musela totálně vyčistit svou jedinou kreditku a letět přes půl světa, abych ho našla. To určitě. Místo toho jsem si dopřála jednoduchá, relativně nestresující potěšení léta v Capeside. Přečetla jsem spoustu knížek, vyposlechla spoustu CDéček, obsloužila spoustu stolů v Jachtovým klubu. Á... a potkala jsem kluka. Byl moc hezkej a moc milej a šlo to moc dobře, až do okamžiku, kdy řekl... Myslím, že jsem do tebe zamilovanej....Já vím. Chudák Joey Potterová. Zamiloval se do ní hezkej kluk. Jak tragický. Ale bylo to úplně nevhodný vyjádření náklonnosti..... (Pak Joey myšlenky padnou na Paceyho a Joey, následuje scéna, jak jedou v kabrioletu)......No, na druhou stranu, Pacey a Audrey, ti byli chytří. Ničím se nezatěžovali. Prostě si jen užívali. Přišli, viděli a pěkně nakopli LA zadek.... (Vzpomene si i na Jacka).... Eric, zaslepený kluk z bratrstva, si zvykl na to, jak se věci mají, a ti dva si užívali velkolepé léto a dělali všechny ty věci, co jsou zamilovaní mladí lidé zvyklí dělat. Ale pak Jack podlehl osudu obvykle určeném pro heterosexuální ženy - dostal kopačky kvůli někomu mnohem mladšímu a hezčímu, než je on... a k tomu e-mailem. Upad do deprese. Fakticky. Ale vstal, oprášil se a vrátil se rovnou přímo do hry........ (Vidíme scénu, kdy Jack pomáhá se vyplížit nějakému klukovi z jeho pokoje po té, co babička zajde do jiného pokoje.) (A taky pár vzpomínek na Jen)...... Mezitím, 3000 mil odtud v Tony Hampston byla slečna Jennifer Lindleyová seznámena s velmi znepokojující novinkou. Pan a paní Lindleyovi své jediné dítě posadili a informovali jí, že se rozvedli. Byla tak šťastná.... opravdově, neskutečně šťastná. Byla přesvědčená, že to bylo to nejchytřejší, co její rodiče kdy udělali. A kupodivu to, co následovalo, bylo možná nejlepší léto jejího mladýho života....... (Joey v jejím pokoji na koleji, jak se dívá na fotku Dawsona. Jde a přidá si jí na nástěnku, co má na zdi.).....A pak je tu Dawson. Pravda je, že jsme spolu celý léto nemluvili. Ani slovo. Což je asi divný, ale stejně tak není. Já... já jsem se mu chystala zavolat. Vážně. Ale z jednoho týdne se stal měsíc a než jsem se nadála... jsme zpátky ve škole. To, co Dawson ten večer řekl, znělo zcela jistě pravdivě - můj život na mě čeká. Vím to. A fakt bezva je, že nemám absolutně žádný tušení co očekávat. Ale cokoli to je... jsem na to připravená. Jsem nažhavená. Sem s tím."
Joey se svojí školní taškou běží po areálu školy a mrkne na hodinky, protože evidentně jde někam pozdě. Při tom vrazí do nějakého muže, který skončí na zemi. Joey se omluví, ale ten muž řekne, že jeho zadku to už nepomůže a tak Joey prohodí malou ostrou poznámku a jde dál. Vejde do kanceláře, profesora se kterým má schůzku, sekretářka jí řekne, ať se nebojí, že profesor ještě nedorazil. Do kanceláře najednou vejde muž, kterého před chvilkou srazila. Audrey a Pacey zastaví auto, vystoupí z něj a přes střechu auta na sebe pohlédnou. "Nejspíš bysme ho měli vzbudit." Řekne Audrey. "A musíme?" "Hele, já vím, že jsi nebyl moc dychtivej ho sem svést, ale co jsem měla dělat, Pacey? Vyrůstala jsem vedle něho. Jeho máma a táta chtěj, aby chodil na Worthington. No tak. Není tak špatnej, ne?" "No... když pominu vnucování mi svýho pochybnýho hudebního vkusu, při každý příležitosti básnil o tom, kolikrát tě viděl nahou." " Nikdy mě neviděl nahou." "Vážně? Ví o tetování." (Audrey bouchne do střechy a upře zrak na zadní sedadlo a vykřikne. Jack Osborne na zadním sedadle vyskočí. Vzhledem k jeho mluvě se v následujících okamžicích hodně "pípá".) "Vzbuď se ty malej perverzáku!" "Co je do[píp]?!" "Co máš s tím, že jsi mě viděl nahou?" "Kur[píp], tys jí to řek?" "Jen, cos mi řek, šéfe." Řekne Pacey "Díky moc. Díky kur[píp] moc. Já ti věřím a tohle je má odměna?" "Poslouchám, Jacku." Vzpomínáš si na dalekohled v mým pokoji? No, ve skutečnosti na hvězdičky moc nejsem." "Si piš, že to na tebe řeknu tvýmu tátovi." "Posluž si. Taky se mrknul." "Och!" "Ale neboj, líbilo se mu, co viděl." "Dobře. No, tak to řeknu tvý mámě a ta ti nakope zadek, Jacku." "Jo, jo, jo. Ať si. Pusť mě ven. Musím se vych[píp]." (Jack vystoupí z auta a nechá je samotné. Audrey jde k Paceymu a vlepí mu velkou pusu.)"Ohhh! Gahh. Mmm! Mmm. Mmm... mmm! Za co to sakra bylo?" "Mmm. Konec je nablízku, drahý." "O čem to mluvíš, dámo?" "Nechápeš to, Pacey? Žádná skvělá dvojka to ve skutečným světě nezvládla. Sid a Nancy, Bonnie a Clyde, Dawson a Joey. Jak můžeš sakra čekat, že my dva máme sebemenší šanci?" "Dobře, Stello Adlerová, co je to s tebou?" "Léto skončilo, Pacey. Teď začíná návrat k nudný normálnosti. Koukni na tyhle... civilisty, co si jdou za svým... ženou se na přednášky, kupujou si knížečky. To stačí, aby se z holce udělalo šoufl." "Když o tom mluvíme, proč se neženeš s nima?" "Protože se první den na přednáškách nikdy nic neděje. Totální ztráta času." "Přirozeně." "Měl jsi hezký léto, Pacey?" "Měl jsem fantastický léto. Díky moc, že jsi mi ukázala LA. A díky, že jsi mě představila otci, bez kterýho bych teď neměl žádnou pracovní nabídku." "Jo, chceš něco vědět? Vlastně jsi neměl na tátu udělat dojem, Pacey." "Co jsem měl udělat, poděsit ho?" "Ano. Ale o to nejde." "Fakt? O co jde?" "Jde o tom, že nechci, aby se s tebe stal nějakej nudnej ouředníček, Pacey." "No, já... já se pokusím, slečno Liddellová, ale fakt potřebuju práci a bylo by hezký mít pro změnu při ruce zase trochu hotovosti." "Žijem ve městě s asi tak osmi miliónama restaurací. Vyber si." "Třeba chci pro sebe něco lepšího. Třeba to chce ve skutečnosti Pacey Witter taky někam dotáhnout. Kromě toho, párty nemůže trvat věčně, baby." "Bla, bla, bla, bla, bla, bla. Odneseš mi tašky?" "Ano. Dobře."
Joey sedí u profesora Hestona v kanceláři, který se probírá její složkou. Řekne jí, že její stýpko sotva pokryje školný a zeptá se jestli má práci, Joey řekne, že ne a tak jí profesor řekne o místu u něj, podotkne také, že má zítra narozeniny a jestli něco plánuje, Joey řekne že ne a taky z ní vypadne, že se zapsala na jeho přednášky, profesor si ale myslí, že jako druhačka to nezvládne a dá jí takové ultimátum, jestli stihne přečíst jeho knihu, on zapomene na tu, že je teprve druhačka.
Jen přijde ráno do kuchyně a je plná energie, povídá, babičce, jak je šťastná a je očividně vidět, že je optimisticky naladěná, babička ani nestíhá valit oči. Když Jen vychází z kuchyně, protože babička telefonuje, narazí na Jacka, který schází po schodech ještě s nějakým klukem. Jen je zarazí, koukne do kuchyně, počká, až babička zmizí z pohledu, a pak klukům rukou naznačí, že mohou jít.
Pacey leží na posteli Audrey a mne si oči, když do pokoje vejde Joey. Audrey je za zavřenými dveřmi v koupelně. Pacey vyskočí a jde k Joey. Rychle jí řekne, že vyjde Audrey, aby nedovolila, aby u nich nějaký čas bydlel, pak vyjde Audrey z koupelny pozdraví se s Joey a zeptá se jí, jestli by tam Pacey nemohl nějaký čas být, Joey se s toho ale bravůrně vykroutí, pak Audrey a Pacey odchází a Joey se pouští do knížky, kterou musí do přednášky profesora přečíst a ta je už za dvě hodiny. Začne zvonit telefon, pak se sepne záznamník, ale Joey jen poslouchá, je to Dawson "Joey. Čau, to jsem já, Dawson. Dlouho jsme se neslyšeli, co? Ha ha. Uf, koukni, jsem na víkend ve městě. Ehm, přemýšlel jsem, jestli by ses nechtěla sejít, možná na, uf, na kafe nebo tak. Joey, jestli si tohle poslechneš, sejdem se ve dvě, v, ehm, v tý kavárně. Paleo sun. Určitě víš, kde to je. Jo? Musím jít. Čau." Jack sedí na gauči a hraje nějakou videohru, když dolů sejde Pacey. Má na sobě oblek a pokouší si uvázat kravatu. Pacey je trošku nervózní a potřebuje od Jacka slyšet něco povzbuzujícího, když se trochu uklidní, začnou si povídat o bydlení, Jackovi tam začíná bejt
dost těsno a tak se dohodnou, že by bylo fajn, kdyby si našli společný bydlení, on, Pacey a ještě někdo. Pacey tedy slíbí, že se po něčem podívá. Když tam Jen vejde, je už skoro plný. Jen si sedne na jedno volné sedadlo u uličky a pokouší se zorientovat. Najednou k ní někdo přijde, když se jen otočí, zjistí, že je to babička, docela se lekne a zeptá se, co tu dělá, babička jí řekne, že se chce taky vzdělávat, a že začla chodit na přednášky. Jen se to ale moc nezamlouvá. Pacey přijde ke dveřím nějakého bytu, za kterými je slyšet hra na bubny. Pacey zaklepe na dveře. Hra na bubny utichne a nějaká dívka přijde otevřít. "Ahoj." "Čau." "Emma." "Pacey." "Tak pojď dál, Pacey." "Dík. Páni. Máš to tu fantastický, Emmo." "Jo, to mám. A taky drahý." (Pacey si začne hrát s bubny.) "Ty jsou tvoje?" "Uf, ne, mýho kluka. Protože, víš, je sakra nemožný uvěřit, že by nějaká holka uměla hrát na takovej hudební nástroj, takže musí bejt někoho jinýho, co?" "To jsem ne -- trošku mi ujíždí pusa. Ale pokud tě to utěší, znělo to skvěle." "Jak jsem řekla, tenhle byt je drahej. Studuješ?" "Ne, ne. A ty?" "Jo. Berkleeskou hudební školu." "Bubny." "Jo." "Jasně." "Máš práci?" "Uf, vlastně ne, ani ne." "No, moc ráda jsem tě poznala, Pacey." "Á, ne, ne, ne. Zejtra mám jeden obrovskej pracovní pohovor. Jestli je to k něčemu dobrý. Je? Dobře. Emmo, máš to tu fantastický. A jestli mi dáš šanci, jsem si dost jistej, že by s placením nebyl problém, protože mám dalšího kámoše, kterej hledá..." "Další kluk?" "Jo, skvělej kluk." "Ne, bydlet s klukama je příšernej nápad. Vždycky to skončí katastrofou. Zejtra mi sem znova přijde jeden lesbickej pár a jak Debbie tak Donna jsou výdělečně činný." "Ale myslíš, že by ti mohly pomoct po schodech s bubnovacím náčiním, kdykoli budeš mít vystoupení?" "Podle toho, jak vypadaly, jo, mohly. A vlastně vypadaly líp než ty." "Dobře, to beru. Jestli mě musíš demaskulovat, tak fajn, ale dej mi šanci. Přivedu Jacka, představím vás, jo?" "Hele, jsem si jistá, že ten Jack je fešák světový třídy, ale fakt to není nutný." "Fakt nechápu, čeho se to tak bojíš. Jde o sexuální napětí? Protože vím, že by to bylo nepříjemný, dva kluci a holka bydlící spolu, ale můžu ti dost dobře zaručit, že neexistuje absolutně žádná šance, že by jsme se do tebe Jack nebo já zakoukali, protože-- protože-- to nevyznělo dobře. Ale existuje dobrej důvod. Nech mě to zkusit znova." "Hele, to nebude nutný." "Ne, říkám, že ani jeden..." "Ztrať se, kámo." "Protože on je ga..." (Emma přibouchne Paceymu dveře před nosem.)
Jack a Jen sedí vedle sebe a čekají až začne přednáška. Jen se začne najednou ujišťovat, jestli není v sále taky babička, pak přijde hrozně sexy profesor, Jen si myslí, že je to gay a vsadí se s Jackem, profesor začne mluvit o své ženě a Jack má vyhranou sázku. Joey sedí u stolu před kavárnou. Zatímco čeká na Dawsona, čte tu knihu. Začíná jí docházet trpělivost, koukne na hodinky a pak zpět do knihy. Chvíli v tom takto pokračuje a pak popadne tašku a odběhne. Přednáška profesora Hestona. Přednáška už začala a Joey se snaží tiše vplížit dovnitř. "Poslední odbočka na Brooklyn" je považována za jeden z klasických amerických poválečných románů. V mé.." (Heston si všimne Joey) "Zdravím. Jak se vede?" "Dobře." "Posaď se, prosím. Můžeme ti něco nabídnout? Ujisti se, že je to sedadlo v pořádku, protože támhle je také volné místo." "Tohle je fajn." Řekne Joey. "Kde jsme to byli? Jo, jasně. Poslední odbočka na Brooklyn je považována za jeden z klasických amerických poválečných románů. V mé.. (Začne zvonit mobil, všichni začnou kontrolovat své telefony. Je to Joeyin mobil v tašce, který zvoní, a Joey ho v rozpacích vyndá. "Jestli to nemůžeš zarazit, zvedneš to už?" "Nechci být nevychovaná." Řekne Joey. "Fajn. Nechceš to zvednou, tak to zvednu já. Haló? Kdo to je? Audrey. Ne, tady profesor Greg Heston. Ne, Joey právě teď nemůže k telefonu. Ale pokud bys jí snad ráda vyřídila nějaký vzkaz? Jistě. Jo. Ne, dobře. Chápu. Jo, měj se. (Pak podá Joey zpátky telefon).. "Takže, kde jsme to byli? Víte co? Než zapomenu, Joey, ukázalo se, že to Dawsonovi nevyšlo. Trošku z toho blázní, ale chce se s tebou a kámošema sejít asi tak v 8:30 v Pekelný kuchyni. Jo?" "Díky." "Bylo mi potěšením. Takže, kde jsme to byli? Jo, jasně. Poslední odbočka na Brooklyn. Nějaké názory? Joey?" "Uf... zcela upřímně, pravda je, že jsem si stihla přečíst jenom jednu vinětu." "Joey... je to tady tvůj první den a už jsi porušila slib." "Mrzí mě to, ale.." "Činy, Joey. Ne omluvy. Takže, uf, co si myslíš o tom, co jsi stihla přečíst?" "Myslím, že je to srdcervoucí. Ehm... chci říct, že ti lidé, jsou... prokletí. Jako by v tom světě nikdy nevysvitlo slunce." (Jeden student se zasměje) "Ty. Jak se jmenuješ? Haló. (ukáže na kluka, co se smál) Jo, ty." "Eddie. Jmenuju se Eddie." "Eddie. Ahoj, Eddie. Co se ti nelíbí, Eddie?" "Vůbec nic." "Ach ne, to je děsný. Cítím opačné stanovisko." "Ne, ne, já jen, uf- jen, uf..." "No tak. Ven s tím." "Já nevím, jen mám pocit, že je to trochu blahosklonný ty lidi litovat. Kdo říká, že ve světě, kde nevysvitne slunce, nemůže existovat krása?" "Ty jsi tu knihu přečet celou, že Eddie?" "Jo. Před roky. Je skvělá." "No, tak to máš před slečnou Potterovou náskok. Takže, pojďme dál." (Eddie na Joey mrkne) Pacey a Audrey hrají kulečník v baru. Pacey vyšťouchne kouli ze stolu a Emma, která pracuje u baru, kouli chytne a vrátí jí zpátky na stůl. Pacey jí představí Audrey a zdůrazní, že je to jeho holka a pak jí ještě představí Jacka a pokouší se jí přemluvit, aby je vzala jako spolublydlící. Ale Emma je stále neoblomná. Joey se podívá skrz okno a spatří Audrey, Paceyho, Jen a Jacka sedící u stolu. Joey se usměje a jde dovnitř. O trochu později stojí Joey u jokeboxu a vybírá písničku, když k ní přijde Pacey. " To je tak nefér. Kdy bude hrát má písnička?" "No, možná se na ní teď jukebox vykašlal, na jednu noc bylo dívčích rockovejch odrhovaček dost. Děkujem mnohokrát." "Víš co mi můžeš" (Pacey jí kousne do ruky.) "Pacey. Blbče. Takže vysvětlil bys mi to teď?" "Co přesně bych ti měl chtít vysvětlit?" "Dnešní ráno. Jistou šílenou touhu nebýt uvězněn v jistým pokoji s jistou krásnou blondýnkou, s kterou jsi strávil celý léto." "Á, to." "Ano, to." "Vzpomínáš si na to naše společný léto?" "Tak trochu." "Dobře. Vzpomínáš, jak jsme byli zaláskovaní a nechtěli jsme, aby to léto skončilo, když jsme se vrátili?" "Mluv za sebe, ale... na něco takovýho si vzpomínám." "Abysme se mohli porafat, nejsem vůbec nešťastnej, že tohle léto končí. Čímž neříkám, že jsem se nebavil, protože jsem se bavil, absolutně. Jde jenom to, že každou noc jiná Hollywoodská párty s jinejma Hollywoodskejma kámošema a "Hollywoodská Audrey" je trochu..." "Únavná." "Jedním slovem, ano." "Koukni, jsem trochu rozpolcená, protože, chápej, ta má část, co je náhodou tvá blízká kámoška a bejvalá milenka, říká, hele, život je příliš krátkej. Musíš dělat to, co tě činí šťastným, jasný? Ale pak má druhá část, ta část, co je náhodou blízká kámoška Audrey a její spolubydlící, říká, víš ty co? Zlom jí srdce a já ti zlomim nos. Jasný?" "Jasný." "Pojď." ( jdou ke stolu, kde všichni sedí) Audrey jim začne vyprávět o létě a pak se zeptá Joey jestli mluvila přes léto s dawsonem, ale ta řekne, že ne a pak zamíří k jukeboxu, do kterého nějaký kluk mlátí, že mu sežral dolar, Emma mu poradí, ať radši odejde a trochu ho utře, pak se kluk obrátí na Joey a ta ho taky opravdu bravůrně utře, Emma se jí zeptá, jestli nepotřebuje práci, že tady potřebuje nějaký holky s ostrým jazykem, Joey slíbí, že si to ještě rozmyslí. Pacey je už unavený a tak se rozhodne opustit bar a jít domů, ale Audrey ho nechce pustit.
"No, bylo to skvělý, lidi, ale jdu domů." "Cože?! Ty amatére!" "Musím si odpočinout, srdíčko." "Já ti nevím, Pacey. Kdybych někoho najímala já, chtěla bych vidět vejít někoho s váčkama pod očima a páchnoucího pivem a sexem." "Dobře, no, budu to brát v potaz, ale stejně půjdu." "Tenhle novej Pacey se mi nelíbí. Ani trochu. Co se stalo se starým Paceym?" "Starej Pacey je vyčerpanej. Starej Pacey má za sebou 3000 mil ve třech dnech. Ty nejsi unavená? A nemáš zejtra přednášky?" "No, ano. Ale taky mám svý priority." "Dobře, Demando. Jdu domů. Bratři, sestry." (Pacey vyjde z baru a Audrey ho venku dohoní.) "Hej, Wittere! Počkej." "Ach, no tak, Audrey. Kolikrát ti to musím říkat? Potřebuju oddych." "Prosím tě, nebuď ke mě ošklivej, Pacey. Věř mi. Asi tak dvě minuty tě bude mrzet, že jsi byl ke mně ošklivej a budeš se cítit jako pitomec a já tě toho chci uchránit." "O čem to mluvíš?" (Audrey vytáhne kartu od hotelového pokoje a podá mu jí.) "Co to je?" "To je klíč k pokoji v jednom z nejsměšnějších luxusních hotelů v celým Bostonu. Myslela jsem, že bysme měli strávit poslední společnou noc letních prázdnin stylově. Se všema těma motelama a tak jsem si myslela, že by to mohla bejt příjemná změna. A slibuju, že tě nechám odpočívat. Žádný sexuální hrátky. Nic. Jen totální hlubokej REM spánek." "Máš pravdu. Cítím se jako pitomec." "Vidíš? Říkala jsem ti, že se to stane." "To jo, viď? Hele, mrzí mě to. Já jen-- fakt chci zejtra udělat dobrej dojem. Tvůj táta byl dost laskavej, aby kvůli mně vstoupil na tenkej led, a já ho nechci zklamat, protože to bych tak nějak zklamal i tebe a to by bylo hrozný." "Pacey..." "Ano?" "Začínáš bejt na mě moc vážněj. Jdi. Jdi se prospat." "Nevím, jak doslovní musíme ohledně toho odpočívání bejt." (Společně pak zamíří do hotelu) Joey se podělí s Jackem a Jen o své dilema, jestli má vzít práci u profesora nebo tedy v baru. Jen i Jack se shodnou na tom, že veme práci u profesora, pak se rozhodnou odejít, ale Joey ještě zůstane. Když odejdou a my pak vidíme montáž scén, ve kterých Joey sedí a čeká. Stále se čas od času dívá ke dveřím. Nakonec to vzdá a vydá se na odchod. Vyjde z baru a přejde silnici. Před barem v té chvíli zastaví taxík, ze kterého vystoupí známá postava, je to Dawson, společně jsi jdou sednout zpátky do baru, povídají si o všem možném o létě, o nich dvou, o LA, nakonec si spolu i zatancujou. Dawson Joey pak doprovodí do pokoje, Audrey je přes noc pryč a tak Joey nabídne Dawsonovi, aby tam zůstal přes noc, Dawson souhlasí. Joey zajde do koupelny a když se vrátí, vidí Dawsona, jak usnul, chce zalíst tedy taky do pelíšku, ale Dawson se vzbudí, zeptá se kolik je hodin. Joey řekne že něco po jedenáctý, Dawson najednou posune budíka na dvanáctou a vyndá z tašky dárek a podá ho Joey se slovy všechno nejlepší. Otevře dárek a vyndá takovou tu skleněnou kouli, ve které sněží, s motivem Hollywoodu. Dawson pronese menší řeč. "Víš, jak jsi předtím mluvila o žití snu, přemýšlel jsem o tom a chci, abys věděla, že bych nejspíš žádnej sen nežil, kdyby nebylo tebe. Chci říct, že stále častějc se dostávám do těch neuvěřitelně surreálnejch situací a pokaždý... pokaždý si v koutku svý mysli pomyslím: "Co by si Joey myslela, kdyby mě právě teď viděla?" Víš, myslím, že každej má někoho, kdo ho vyzývá a povzbuzuje ho za hnaním se za věcma, který jsou mimo jeho dosah. Pro mě jsi tím člověkem ty. Takže, jo, možná jsme spolu přes léto nemluvili, a kdo ví, možná shledáme, že spolu v průběhu času mluvíme čím dál tím míň a život se nám stále víc staví do cesty, ale... musím říct, Jo, že já ten pocit nemám. Protože ty jsi se mnou všude, kam jdu. Všechno nejlepší." Joey Dawsonovi poděkuje. Obejmou se a to objetí trvá poněkud dlouho. Joey náhle ucítí, že jí Dawson hladí po zádech. Pomalu se odtáhne a pak si navzájem pohlédnou hluboce do očí. Po další dlouhé chvíli se k sobě začnou naklánět, nejdříve se jejich rty jen dotknou, ale pak se začnou líbat vášnivěji. Polibky vedou k vášnivému mazlení a pak Dawson pomalu položí Joey na postel. Stále při tom pokračují v mazlení.

 


back


© 2000 - 2004 Jerrzy

_