. . . . .
Dawsons creek CZ

  :: Home
  :: Info
  :: Herci
  :: Postavy
  :: Epizody
  :: Scénáře
  :: Galerie
  :: Media
  :: Různé

 

 

:: #523 - Labutí píseň (Swan Song) ::

Napsal: 
Režie: 
Premiéra: 
Premiéra v ČR: ???
Repríza v ČR: ???
Anglický scénář: zde
Hudba z epizody: zde

Labutí píseň Dawson přichází na letiště a zamíří k informační tabuli, když mu zazvoní mobil. "Haló. Olivere. [Dawson koukne na tabuli a najde svůj let.] Hmm. Ne... můj let byl odloženej. Proč voláš? Ty už píšeš? Olivere, smlouva ještě není oficiálně uzavřená. Andrew pořád vede s investorama jednání. Ještě si nejsou vůbec jistý, že mě to nechají režírovat. Já vím. Taky jsem vzrušenej." (Dawson se otočí a spatří Joey, která se nedaleko něj dívá na stejnou tabuli. Joey se otočí, spatří ho a usměje se.) "Olivere, zavolám ti pozdějc. Panebože, tohle je tak divný. Jak dlouho to je?" (Joey a Dawson sedí u stolu a povídají si) "Ach, já nevím. 3, 4 roky?" "5 let. 5 let od chvíle, co jsem odletěl do LA." Řekne Dawson. (Přijde k nim číšnice a přinese jim pití) "Děkuji vám." "Páni. Díky. Vlastně jsem ti zkoušel loni volat. Ale zved mi to... uf, nějakej chlap. A pak jsem měl fakt strašně moc práce s tím filmem a než jsem si to uvědomil, rok byl pryč. Myslel jsem, že tě možná uvidím na premiéře." "Nemohla jsem jít. Pracovala jsem na svý diplomce. Ale viděla jsem ho. Dvakrát. A byl dobrej, Dawsone." "Díky." "Takže co tě sem přivedlo?" "Máma se znovu vdala." "Vážně? To je skvělý." "Jo. Přiletěl jsem na svatbu." "A co Lilly?" "Na podzim nastoupila do školy." "Páni! Ten čas letí." "To jo. Joey, můžu ti něco říct?" "Jistě." "Hodně na tebe myslím, což je divný, protože se spolu už nestýkáme. Myslím, že to, že jsem na tebe narazil, je nějaký znamení. Musím se vrátit do LA, ale možná bych moh změnit plány a zůstat tu o pár dní dýl." (Joey zazvoní mobil) "Haló? Ahoj! Jakej byl let? Och. No, právě si dávám pití. Se starým kamarádem. Dáš mi pět minut? Ahoj." (zavěsí) "Kdo to byl?" "Můj přítel." "Ach." "Vlastně snoubenec. Právě přiletěl z New Yorku." "Páni, to-to--to jsem nevěděl. To je-- to je skvělý. To je, uf-- chci říct, že je to vážně skvělý. Gratuluju." "Díky." "Takže co je zač? Co-co dělá?" "Právního zástupce." "Nikdy jsem si nepředstavoval, že skončíš s právníkem." "Dělá právního zástupce v otázkách životního prostředí." "To je mi jasný." "Tak a co ty? Vídáš se s někým?" "Vídal. Ehm... chvíli jsem se vídal s jednu herečku a nevyšlo to." "No, asi bych měla jít." "Dobře." "Ehm... fakt ráda jsem tě zase viděla, Dawsone." "Já tebe taky." (Obejmou se) "Zavolej mi, až tu budeš příště." "Jistě." "Ahoj." (Joey se otáčí k odchodu, ale zastaví se a otočí se zpět.) "Dawsone?" "Jo." "Něco ti řeknu. Ty a já... měli jsme svou šanci. A tys to zvoral. A tak jsem šla dál. A ty bys měl chtít udělat ve svých životě to samý, protože... chci říct, že tohle se stává smutným a směšným. Jen jsem si myslela, že bys to měl vědět. Měj se." (Dawson se náhle vzbudí ze snu a zasténá.) Joey a Audrey se jdou spolu podél doků v jachtovým klubu, Audrey Joey pořád přemlouvá ať s ní jede na léto do L.A, ale Joey je definitivně rozhodnutá, že zůstane v Capeside, pak k nim přijde Pacey, snaží se navázat řeč s Audrey, ale ta ho odbyde a tak tam zůstane sám s Joey. "Pořád herečka." "Pacey, proč si s ní prostě nepromluvíš? Odlítá zítra." "Věř mi, Joey, zkoušel jsem to tolikrát, že jsem takhle blízko k porušení ňejakýho zákona ohledně soukromí." "Vypadá to, že je nejvyšší čas na jedno z tvých ohromných romantických gest." "No, nerad tě zklamu, ale myslím, že už nemůžu. To se stane člověku, když ztratí práci, holku a sebeúctu, všechno během pár tejdnů." "Což pořád nevysvětluje ten policajtskej úbor." "Tys to nevěděla? Jsem nejnovější člen ostrahy Capesideskýho jachtovýho klubu, mám vás chránit, madam. Netřeba salutovat. Takže to vypadá, že oba zkejsnem přes léto tady. Ahoj zejtra."
V jídelně u Leeryových, Lilly sedí na židličce a Dawson se snaží, aby řekla jeho jméno, ale Lilly pořád nic, pak k nim přijde Gale a zeptá se jestli se už rozloučil s Joey, Dawson jí řekne, že jdou na večeři, Gale si myslí, že to je rande, ale Dawson řekne, že jde i Audrey.
Jen vysílá v radiu, když k ní přiběhne Jack, pochlubí se že úspěšně udělal zkoušky a přinese jí tlustou knížku a řekne jí, že v letadle rád spí, Jen odvětí, že si ráda povídá a Jack jí na to řekne, že proto jí přinesl tu knihu, pak odejde a jen pronese k posluchačům. "Uf, dobrá, přátelé a sousedé, tady je Jen Lindleyová a loučím se na léto. Uf, ale byl to nářez. Opravdu jsem si užila pouštění muziky, kterou mám ráda, a možnosti otevřít se, takže to, co se asi pokouším říct, je, že vám všem děkuju za poslech a sejdeme se na druhý straně desky."
Před Leeryovi restaurací, stojí Audrey, Joey a Dawson, Audrey se od nich odpojí ze slovy, že si mají asi hodně, co říct. Když se ocitnou sami, Dawson joey poprosí ať si nikdy nebere právníka, Joey sice nechápe, ale souhlasí. Joey se pak Dawsona zeptá proč za ní jel na Floridu, Dawson řekne, že to určitě nebude chtít slyšet, ale Joey ho přesvědčí o opaku a tak jí řekne, že jí miluje a pokusí se jí políbit, ale Joey se po chvilce odvrátí a radši odejde.
Dawson přijíždí v taxíku, než přijdou Joey a Audrey, stačí ještě vhodit do Potterovic schránky dopis pro Joey. Pak přijde Joey a Audrey, Dawson chce vzít Joey tašku s kterou pomáhá Audrey, ale Joey řekne ať jde radši pomoct Audrey a uhne mu pohledem. Audrey špitne Dawsonovi do ucha jestli má odejdít, ale Dawson ale řekne, že ne. Audrey se pak rozloučí s Joey. Než Dawson nasedne do taxíku, dlouze se na sebe s Joey podívaj a pak nesedne a odjížděj. Pacey obchází jachtový klub, když přijde k jedné lodi, aby ztlumili rádio, pozná člena posádky, je to Brecher. Začnou si povídat o Civillization, že bez něj už to tam bylo blbý a tak odešel o jeho ženě, protože druhý člen posádky byla pěkná holka v plavkách.... Brecher se pak omluví a odejde s tím, že se určitě ještě uvidí.
Jen a Jack běží na letiště, aby stihli let, ale když celý udýchaný doběhnou, je tam nápis, že let má zpoždění. Když se otočí, uvidí tam Audrey a Dawsona. "Říkala jsem ti, že se nebudem nudit, ahoj."
Jen, Jack, Audrey a Dawson společně sedí a znudění čekají, až přijdou jejich lety na řadu. JEN: Je možný, že jsme už vyčerpali všechno, co jsme měli na srdci? DAWSON: To je dost možný. JACK: Ne. Počkejte. To snad ne. AUDREY: Co? Co snad ne? (Spatří Erica, který vystoupil z letadla a jde směrem k nim.) JEN: Neuvěřitelný. AUDREY: Co? JEN: Dobře, kdo má hlad? (k Jackovi) Uf, ty ne. (k ostatním) Pojďme. Jdem, lidi. JACK: Co? JEN: Jdeme. (Odcházejí a nechávají Jacka samotného, aby si promluvil s Ericem.) Jejich povídání trochu vázne, Eric přijel na léto za rodiči, řekne, že to chtěl říct rodičům, ale ňak to nešlo, zeptá se Jack jestli tady sním má počkat, ale Jack řekne, že nemusí, že za chvíli přijdou jeho kamarádi a tak Eric odejde. Je vidět, že Jack svoje chování trochu mrzí. Joey vyjde z domu kde zrovna parkuje Bessie, Joey pospíchá do klubu, kde opět nastupuje na brigádu jako servírka, má zpoždění, takže dost pospíchá a ani nevybere schránku...
Dawson si na letišti kupuje něco k jídlu, omylem do někoho vrazí a když se otočí uvidí babičku, která má brýle, aby jí nikdo nepoznal, odjíždí totiž se svým přítelem a nechce, aby to jen věděla. Dawson slíbí, že jí to neřekne a poděkuje jí za všechno, co pro něj udělala. Joey prochází u baru tržbu, když k ní přichází Bessie. "Co? Co se děje?" "Klídek, jo? Nemůžu se prostě jen tak zastavit?" "Ne. Koukni, Bess, mrzí mě, jestli jsem se na tebe tohle odpoledne utrhla. To jen... tohle místo, být zpátky." "Já vím. Ne že by mi do toho něco bylo." "Není?" "Ne. Jsi teď dospělá, Joey. Oficiálně. Není to tu bez tebe stejný, víš?" "Já vím." "A ani ty nejsi stejná. Já vím, že si myslíš, že jsi, ale nejsi. Dokonce i vypadáš jinak. Tady. Ukážu ti to. (dává Joey její pas) Měla jsi jet do Francie, pamatuješ? A taky jsi naříkala, že máš jet za tátou." "Pamatuju se." "Šla jsi na poštu a vyzvedla sis formulář. Nechala ses vyfotit." "Jo, ale nikdy jsem ho neodeslala." "Já ano. Jestli ses tohle léto vrátila, protože si myslíš, že tě potřebuje, no, nepotřebujeme." "Páni. V tý svý tašce nemáš žádný další kouzelnický triky, že ne?" "No, vlastně..." (Bessie vyndá Dawsonův dopis a podá ho Joey.) "Co je to?" "Nejspíš to budeš muset otevřít a zjistit to."
Dawson a Jen jdou po chodbě a mluví spolu o nabídce jejích rodičů.Dawson si myslí, že by měla rodiče navštívit a vyřešit to s nima, ale aby se nenechala zviklat, radši odejde. Jack sedí sám na jednom z křesel, když k němu přijde Jen se sodovkou v ruce. "Takže jakej je verdikt? Je větší gay, než když jsi ho viděl naposled?" "Moc zábavný. On, uf, se to pokusil říct svým rodičům." "Pokusil?" "Je to těžký, víš." "Já vím." "Nebyl jsem moc nápomocnej." "Tvým úkolem je bejt nápomocnej?" "Mým úkolem je bejt milej." "Jsi milej." "Jo? Jak to můžeš říct?" "Protože jsi tu očividně seděl a přemýšlel jsi, jak pomoct někomu, kdo k tobě moc milej nebyl." "Jo, máš pravdu. Je to prostě šílený. Víš, je divný vidět někoho procházet přesně tím, čím jsem prošel já." "A neudělat nic, abys mu pomoh." "Co chceš, abych udělal, Jen? Když je někdo takhle zmatenej a popletenej, tak prostě..." "Musíš být jeho kamarádem." "Neocenil by to, víš?" "Já vím." "Překazilo by to celý léto." "K tomu přidej, že by ses na mě úplně vykašlal. Neuvěřitelně vykašlal." "Neodpustitelně vykašlal." "Jo, až na to, že bych ti odpustila." "Aach... jak moc je to hloupý?" "Hodně." "Ty bys mohla letět." "Nemůžu." "Mohla bys." "Nepoletím. Dobře, měl bys jít. Jdi a pomoz mu. Takhle možná náš rok nebude úplně k ničemu." "A co ty?" "Já nevím. Možná je na čase, abych pomohla sama sobě." (Dawson si prohlíží nějaký časopis, když vzhlédne a spatří režiséra, který ho minulé léto vyhodil ze svého projektu. Režisér vzhlédne a spatří Dawsona.) Řekne mu, že si na něho pamatuje a po krátkém rozhovoru mu řekne, že má pořád tu správnou kuráž a že až bude mít ňákej scénář, že se na něho rád podívá. Joey sedí venku na molu a čte si Dawsonův dopis se smutným výrazem ve tváři. Zezadu k ní přichází Pacey. "Ahoj." (Joey srčí dopis zpět do obálky.) "Můžu?" "Jo, ale fakt by sis ke mně neměl sedat moc blízko." "Máš vši?" "Ne. Vypadá to, že jsem se stala obětí Capesideský nemoci." "A to je přesně co?" "Citím se v pasti, lituju se, jsem jaksi celkově neschopná představit si budoucnost." "Chceš říct, že jsi teenager." "Víš ty co, Pacey? A nemyslím to špatně, ale, no, navzdory k tvý slabosti pro sladký vločky a sobotní ranní animáče, jsi nejspíš ta nejdospělejší osoba, co znám. Nikdy se neohlížíš zpátky, že ne?" "Proč by ses ohlížela zpátky? Budoucnost je před námi. A ať už je to cokoli, bude to skvělý." "Opravdu tomu věříš?" "Jistě, věřím." "Jen ne pro sebe?" "Cože?" "Pacey, máš dubovou palici a neopovažuj se pokusit se mi odmlouvat, protože jsem si zasloužila právo tohle říct. Pacey, musíš v sebe víc věřit." "Dobře, chápu." "Dobře. Chybí ti, že?" "Audrey? Fakt si nemyslím, že je tohle vhodný rozhovor pro loňskej pár ročníku, ty jo?" "Fajn, ale mně chybí. Změnila mi život, víš?" "Jo, já vím. Samozřejmě je tu pořád ještě jiná možnost." "Hmm?" "Že jsi ho změnila ty sama." "Fajn. Asi ano." "Myslím, že změnila. A ačkoli nemám ponětí, co bylo v tom dopise, kterej si právě četla, mám takovej legrační pocit, že jsi tu seděla, jak to tak děláš, a přála sis, abys to mohla vrátit zpátky." (Joey dostane nápad.) "Ne, tak to není. Pojďme." "Pojďme kam?" "Nebudem tady jen tak sedět. Půjdeme." "A já se znova ptám, půjdeme kam?" "Chceš jí zpátky, ne? No?" "Joey, ale na tohle je trošku pozdě, nemyslíš?" " Ne. Půjdeme, pojedeme na letiště, najdeme je a řekneme jim všechno, co jim opravdu chceme říct." " A to bysme udělali, protože..." "Protože můžeme. Pojď."
Joey a Pacey vběhnou do budovy letiště a běží k informační tabuli. "Ach, ne. Nastupujou." "Á, sakra! No, myslím, že tohle jsme zpackali." "Ne. Ne, ještě ne." "Nenechají nás tam projít bez letenky, Joey." "Půjdu nějakou koupit." "Opravdu pro tebe tenhle Dawson tolik znamená? Dobře, jen žertuju." "Koupím letenku a zabráním Audrey nastoupit do letadla." "Víš ty co? Jsem v týhle celý záležitosti na tenkým ledě, že kdybych chtěl udělat tuhle předehru, měl bych se toho přinejmenším účastnit. Ty si jdi koupit letenku a já mám jinej nápad." "Dobře, hodně štěstí." "Měj se. Uvidíme se pozdějc." "Ahoj."
(Jen si pokouší koupit letenku ke svým rodičům.) "Ale já nechci letět první třídou. Víte, co to znamená? Znamená to horký ručníky. Nesnáším horký ručníky. Jsou horký. Cítila bych se mnohem pohodlnějc mezi svýma." "Jak jsem vám bezpočetkrát vysvětloval, žádné turistické letenky už nejsou k dispozici. Žádné. A jestli chcete letět do New Yorku hned, navrhuji, abyste si vzala tuhle letenku." "Fajn." (Jen si bere letenku, otočí se a spatří stát za sebou ve frontě Joey.) "Ahoj." "Co tady děláš?" "Je to komplikovaný. Ehm... myslela jsem, žes letěla na Kostariku." "To bylo v plánu. Teď není. Díky tvýmu a mýmu kamarádovi a něco mi říká, že to má něco společnýho s důvodem, proč tady teď stojíš ve frontě." "Mmm-možná." "Je toho tolik, za co se chci tenhle rok omluvit, ale nemáme čas, a já.." "Obejmi mě." "Dobře." "Užij si skvělý léto." "Díky. Ty taky. Mám tě ráda, Joey." "Taky tě mám ráda." Dawson a Audrey čekají ve frontě na nástup do letadla. Audrey vypadá velmi nervózně. Řekne Dawsonovi, že teď přišla ta chvíle, kdy potřebuje profackovat, najednou se ale z rozhlasu ozve vzkaz pro Audrey Liddelovou, že má zvednout bílý telefon, než Audrey odejde, řekne Dawsonovi, ať se neodvažuje nastoupit do letadla bez něj. Audrey zvedne telefon. "Haló? Tady Audrey Liddelová." "Audrey." "Pacey?" "Ahoj, to jsem já." "Takže co mi musíš říct na svou obhajobu?" "Mrzí mě to, Audrey." "To prostě nestačí, Pacey." "Dobře, víš co? Možná to nestačí, ale jestli nasedneš do toho letadla, nikdy to nebudem vědět." "Dobře." "Dobře, takže se sejdeme dole. Promluvíme si." "To je ono? To je celý -- "sejdeme se dole a promluvíme si"?! Jsi línej romantik, Pacey!" (Audrey zavěsí) "Audrey?"
(Kancelář letištní ochranky. Pacey k ní přijde a muž za přepážkou se na něj zmateně zírá, požádá ho, jestli si muže půjčit mikrofon, že to nutně potřebuje.) (Audrey a Dawsona, stále čekají ve frontě. Audrey poslouchá walkmana.) (Najednou se ozve z rozhlasu Paceyho hlas.) "Audrey, dobře, to jsem já. Koukni, nevím, jestli mě slyšíš, ale jestli ano, prosím tě, nenastupuj do toho letadla. Prosím. (Dawson sundavá Audrey sluchátka z uší.) Nebo víš co? Jestli nastoupíš, taky fajn, protože všechno čeho dosáhneš je, že pojedu přes celou zemi a utábořím se před beverlyhillským sídlem tvejch rodičů, dokud si se mnou nepromluvíš. Protože ti musím říct, že se za všechno opravdově omlouvám a že se omlouvám, že jsem k tobě nebyl úplně pravdomluvnej, a že se omlouvám se za svou zálibu pro společnost starších žen. To jen, že... Tohle byl pro mě opravdu divnej rok, Audrey, protože zatímco jste vy všichni ostatní dělali všechny ty vysokoškolský věci, já jsem se jen pokoušel zůstat nad vodou a věř mi, nikdo mi neřek, jak to mám dělat. Prostě jsem byl do toho vhozenej a začal plavat. Ale to jediný, co si chci z tohohle roku vzít a to jediný, co si budu pamatovat, jsi ty, protože jsi úžasná, Audrey, a přišla jsi ve chvíli, kdy jsem si myslel, že jsou všechny velký lásky mýho života za mnou a tys prostě převrátila můj svět vzhůru nohama. A vím, že se ještě ve skutečnosti tak moc dobře neznáme, ale... Jsem si jistej, že bych bez tebe moh žít, ale nejsem si jen jistej, že to chci, Audrey. Takže... to je ono. Uf... to je ono. To je celý. Takže pokoj lidem dobré vůle. Propusťte Trojku ze západního Memphisu.
Na Joey se konečně dostane řada a koupí si letenku, která se dá vrátit, takže Paříž. (Výdej zavazadel. Pacey se rozhlíží po Audrey, když ta přichází za ním.) "Nazdar, prasáku. Tak co teď?" "(se širokým úsměvem): Teď pojedem do Kalifornie, zastavíme jen na jídlo a sex." "A co historka o největším míči na světě? Mohli bysme se tam zastavit?" "Cokoli chceš, baby." "A co když tě bude nějaká sexy... stařenka po cestě balit?" "Skopnu jí do příkopu." (Audrey položí své tašky na zem se širokým úsměvem ve tváři.) "Máš velký štěstí, Pacey." "Já vím. Ale proč?" "Protože tě tak trochu miluju." "Jenom tak trochu?" "Do Kalifornie je dlouhá cesta, dobře? Budem na tom pracovat." "Dobře." (políbí se.) "Díky. Dej mi svý tašky. Ponesu je." "Díky. Dobře." "Hele, mimochodem, nemáš čirou náhodou nějaký peníze na benzín, že ne?"
(Joey běží tak rychle, jak jen může, vyhýbá se lidem a zavazadlům. Nakonec přibíhá k Dawsonovi, který se právě chystal nastoupit do letadla.) "Dawsone." "Co tady děláš?" "Proč mi dáváš sbohem? Co se ti stalo? Kdy se z tebe stal fatalista?" "Přesně v tu chvíli, když jsem se tě pokusil políbit a tys odvrátila hlavu, jako bys byla na nějakým špatným randěti naslepo." "Vyděsila jsem se." "Čeho?" "Že se vrátím zpátky. Že nikdy nedospěju." "Tohle pro tebe představuju?" "Ne, ne ty. My. Začala jsem tenhle rok s myšlenkou, že ti musím dát sbohem, ale mýlila jsem se. Dawsone, jsi velká součást mýho života -- minulosti, přítomnosti a budoucnosti -- a já to musím začít přijímat, protože... děláš můj život lepším, ne horším." "Tak poleť se mnou. Právě teď. Poleť se mnou, Joey." "Nemůžu. Nepoletím. Letět do Kalifornie je tvá cesta, ne má. Ale jestli pro sebe opravdu znamenáme, co říkáme, že znamenáme, tak... se není čeho bát. Všechno se vyřeší samo, ručím za to. Mimoto jsem konečně přišla na to, co znamenal ten polibek." "Chceš mi to říct?" (Dlouze se políbí.) "Sakra." "Co?" "Máš nepříjemnej zvyk způsobovat, že nechci nastupovat do letadel." "Do tohohle letadla nastoupíš, Dawsone, a budeš natáčet filmy. Protože to je tvůj sen a budeš hodnej na každýho, koho cestou potkáš, protože takovej jsi. A jestli se někdy ztratíš, pamatuj." "Co?" "Taky tě miluju." (Letuška se zeptá jestli bude nastupovat.) "Ano, poletí s vámi. Jdi, Rain Mane. Tvůj život čeká." "Tvůj taky, víš." (Dawson se otočí a nastupuje do letadla. Joey ho sleduje odcházet se slzami v očích.)
Jen si sedá do první třídy a čeká na odlet. Přichází k ní letuška, dává jí horký ručník a odchází. Režisér, který předtím mluvil s Dawsonem, si sedá vedle Jen. Jack a Eric v kavárně. Vidíme je z venku, jak se usmívají a smějí, zatímco si povídají.
Gale nese Lilly nahoru do postýlky, jdou okolo fotek Mitche. Lylli řekne své první slovíčko, táta.
Pacey a Audrey jedou do Kalifornie a za jízdy spolu mluví a smějí se.]
Dawson si sedá k okénku, když přichází nějaká žena a sedá se na sedadlo vedle něj. Je velmi nervózní z letu. Joey přistupuje k úředníkovi, aby vrátila svou letenku. "Jo, jo, plně vratná, že?" "To se vsaďte. Škoda, že jí nemůžete použít. Paříž je prý na jaře úžasná." "Jo. To jsem slyšela." (Joey se náhle zarazí a pomyslí si: "Proč ne". A pak se na její tváři objeví kránej úsměv.)


back


© 2000 - 2002 Jerrzy

_