. . . . .
Dawsons creek CZ

  :: Home
  :: Info
  :: Herci
  :: Postavy
  :: Epizody
  :: Scénáře
  :: Galerie
  :: Media
  :: Různé

 

 

:: #510 - Bourání pravidel (Appetite for Destruction) ::

Napsal: 
Režie: 
Premiéra: 
Premiéra v ČR: ???
Repríza v ČR: ???
Anglický scénář: zde
Hudba z epizody: zde

Musím říct, že tahle epizoda se mi hhrroozznněě líbila, ani nevím proč, snad, že konečně byli všichni spolu, snad, že jsem se při pár scénách pořádně od srdce zasmála. Tak jsme se rozhodla, že toto bude něco mezi "vyprávění epizody a scénářem."
Kuchyně v domě babičky Jen. Pacey, Joey, Jack a Audrey pomáhají Paceymu s přípravou večeře. Audrey má své obvyklé poznámky a stěžuje si, že jí Joey slíbila babičku a žádná tam není. Nakonec se Joey zeptá, kde jsou Jen a Dawson, když filmový festival skončil už včera. Jack odvětí, že Jen volala babičce, že tam zůstanou o den déle.
Před domem babičky, vyndavá Dawson z auta věci. Jen si trochu postěžuje, že už jsou zase doma u babičky. "To je pravda. Drsná realita života u babičky.Nekonečnej cyklus domácích jídel a sezeních při pletení." "Posmíváš se mi." "Posmívám se ti." "A já si tak užívala naše malý dobrodružství. Chci říct... nevím, co jí řeknu." "Nemusíš říkat nic." "Navrhuješ, abysme se tam vplížili, Dawsone Leery? Protože... víš, já jsem tenhle typ holek." "Navrhuju, abysme si prostě... užívali, co máme, a netrápili se tak tím, co řekneme ostatním." "Kdo je tenhle prostopášnej a svobodomyslnej kluk? [Dawson opře Jen o sloupek a políbí jí] Proč nejdeme dovnitř?" Dawson a Jen se nechají strhnout svými choutky a začnou se uvnitř líbat, bohužel je nejdřív spatří Audrey, pak k ní přijde Jack, Pacey a nakonec Joey. Najednou nastane úplně neuvěřitelné trapné ticho. "Ahoj lidi, Pacey udělal rejži," pokusí se Audrey.
Joey, Pacey, Audrey, Dawson, Jen a Jack sedí u stolu a večeří, opět nastává neuvěřitelné trapné ticho, které prolomí tentokrát Pacey a řekne, že by se ta rejže neměla takhle lepit. Jen řekne, že je to asi jejich chyba, pak se opraví, že je to asi její chyba, že nevěděli, že tady budou. Audrey si najednou hodí kus rejže na tričko "Co--ach můj bože. Budete na to koukat? Čím se zbavím rejže? A vytáhne Joey, ať jí jde pomoct.
"Chytrý, Audrey." "Joey, nepotřebuješ si teď vážně babsky pokecat? Chci říct, nejsi v tuhle chvíli v pokušení popadnout nůž na máslo a podřezat si zápěstí?" "Ne, jsem v pohodě. Nemuseli jsme kolem toho dělat scénu." "Ne, nemuseli, ale, no, no tak, vždyť nepřicházíme o večeři století. Vážně, Joey, jsi v pohodě?" "Jo. Koukni, tak spolu prožili zábavnej víkend. Líbali se. A věř mi, že to není nic, co bych už neviděla předtím." "Jo, jasně! Joey, no tak. Tohle není ta Audrey z prvního týdne, s kým tu mluvíš. Tohle jsem prosincová Audrey. Jsem moudrá. Studovala jsem vás úžasnejch pár měsíců a vím, jak to funguje. A taky vím pár věcí o náhodných polibcích a je mi líto, ale ten polibek vypadal rozhodně nenáhodně. Zlato, já vím, že jsi jen hodná holka z venkova, co vyrůstala u potoka, nebo jak to bylo, ale ty nevíš, o čem mluvím?" "Je mi líto. O čem mluvíš?" "No, o tom, co spolu prováděli. Víš, takový ty spoře oděný nebo možná ty úplně nahý věci. Och, díky za ten obrázek. Je mi to líto. Prostě to vypadá, že potřebuješ malý plesknutí přes tvář. No tak, dámo. Nějakou reakci, prosím." "Je mi líto, že tě zklamu, ale nemám žádnou reakci."
Jen nechá Paceyho, Jacka a Dawsona o samotě a jde se podívat za Joey a Audrey do koupelny.
Jen zaklepe na dveře a zeptá se Audrey, jestli nepotřebuje čistý tričko, Audrey řekne, že by to bylo výborný a jdou společně pro něj.
Kluci sedí u stolu a Pacey a Jack asi doufají, že jim Dawson k tomu něco poví. "Takže... Dawsone... Dawsone Leery," řekne Pacey. "To je mý jméno." "Jo. No tak, chlape." "No tak, co?" "No, zaprvý, proč nejíš svý rizoto, a zadruhý, což je mnohem důležitější, proč, ach, proč jsi vzal zrovna nádhernou a talentovanou Jen Lindleyovou na víkend pryč?" "Ženu, který nemůže odolat ani můj rod?" přidá se Jack. "Ženu, co láme srdce bejvalejch rebelů a stejně tak kluků z bratrstev, a ty se nepodělíš o detaily?" "Nemám nic, o co bych se podělil." "Fakt? Tak proč zíráš na dveře od koupelny, jako by sis přál, abys měl telekinetický schopnosti, což znamená, že se buď moc a moc strachuješ o garderobu Audrey, nebo si možná děláš starosti o Joey." "Hele, možná jsem blázen, ale nemyslím si, že Joey bude vadit malý líbáníčko, ledaže by se samozřejmě stalo něco víc," přidá Jack. "No, to je zajímavá myšlenka. Ale co víc se mohlo stát? "Kluci, nebudu se s váma bavit o tom, na jaký mety jsem se dostal." "Neřek jsem nic o metách. Ty jsi řek mety? Zeptá se Jacka. "Lidi, nepotřebujeme detaily." " Dobrá. Hned se vrátím." Kapituluje Dawson."Mety" jsou množný číslo.Když Dawson vyjde z pokoje, začnou si Jack a Pacey povídat. "Hmm. Udělal to." Řekne Jack. "Myslíš?" "Jo. Určitě to udělal. Cítil jsi ten rozdíl? Já ano." "Jo. Cítil jsem ten rozdíl. Chci říct, že se k nám Dawson Leery připojil, a řeknu ti, že se trochu bojím, že možná nebyl připravenej. Ani jsme nedostali šanci si promluvit. Jak jsi to poznal?" "Hmm, není to v něm, ale spíš v ní. Chci říct, že to může znít divně, ale znám ten pohled." "Bože, víš, taky jsme to spolu skoro udělali." "Hmm, já vím. Já vím. Když na to přijde, my jsme to spolu taky jednou skoro udělali." "Hmm. Myslíš, že si to užil?" "Panic a hetero?" "A sakra." Dawson jde za Joey do kuchyně a mluví spolu o tom co se všechno stalo. "Jsem v pohodě, dobře? Ehm... vidět tě líbat nějakou jinou bude vždycky trochu divný. Nebudu lhát, ale... dává to dokonalej smysl, že jste se s Jen zase dali dohromady." "Jo, já--já... já na to takhle nepomyslel, uf, jako dát se zase dohromady. Chci říct, že jsme teď jiný lidi." "Tak jak se to... stalo?" "Já nevím. Oba--oba nás to překvapilo. Vlastně, ehm... já nevím. Že jsem se dostal ven z domu mi jaksi vymetlo v hlavě spoustu pavučin. A--a všichni tak dobře přijali ten film. A, uf, jakkoli je to hloupý, dali nás do líbánkovýho apartmá. Ehm.. na tohle neexistuje příručka, co?" "Ne. Možná bysme měli nějakou sepsat." "Ehm... neexistuje příjemnej způsob jak vést tenhle rozhovor. "Jakej rozhovor? Chci říct, že mluvíme o polibku. [dlouhý upřený pohled] Ach. Uf... Ne, tohle-- tohle je hloupý. Ehm, měla jsem to vědět. Já--já chci říct, že když jste sem spolu vešli... chci říct, že jsem ta poslední osoba na světe, kterou bys moh nazvat naivní." "Joey." " Ne, vážně. Chápu to, dobře? Nemusíme z toho dělat vědu. Vlastně... nedělejme z toho vědu, jo? Joey otevře dveře a odejde si sednout zpět ke stolu.
Všichni se vráti zpět ke stolu. "No, fakt nerad vám to říkám, lidi, vzhledem k vašemu očividnýmu nadšení, ale je čas na druhej chod, řekne Pacey. " Víš co, Pacey? Jestli tě vaření stresuje a my jsme všichni unavení, ať už z čehokoli, chci říct... mohli bysme to odvolat, jestli chceš," snaží se Joey, protože pochybujou trochu o Paceyho vaření. "Ach ne. Dobrej pokus, ale ne, protože ještě přijdou další chody, a ačkoli nemusí bejt dost dobrý pro někoho tak vybíravýho jako jsi ty, vložil jsem do nich spoustu času a energie, což musí mít nějakou cenu, ne?" "Chceš pomoct?" Zeptá se Joey. "Ne, ne. Zvládnu to." "Potřebuju sůl." Přidá se Audrey. " Nemusíš mě žádat dvakrát." Řekne Jack. Pacey, Joey, Audrey a Jack odejdou do kuchyně a nechávají Dawsona a Jen o samotě. "Takže to vědí." Řekne Dawson. "Mmm." "A Joey to ví." "Ach, bože.Jak reagovala?" zeptá se Jen v rozpacích. " Jako Joey." " Je naštvaná?" "Jo, je a není. Chci říct, že... já nevím...Jestli ti to dává nějakej smysl." "Bože. Minulej tejden mi řekla, že, ehm... že nemůže přijít na nikoho lepšího, kdo by tu pro tebe byl, než jsem já. Nemyslím si, že měla na mysli tohle." "Ačkoli mám rád a starám se o lidi, co jsou vedle, jsem šťastnej s tebou. (políbí Jen ruku) A nikdo s tím nic neudělá. Dobře?" "Dobře." Najednou se kamera přesune k Audrey, která chvíli kouká na Jen a Dawsona. V kuchyni Pacey připravuje k servírování další chod, zatímco Joey, Audrey a Jack postávají kolem. Baví se o Dawsonovi a Jen. Jack řekne, že si myslí že je to divný. Joey se ale diví, protože si myslela, že bude rád, že Jen chodí s někym jako je Dawson. Milým a citlivým..Jack řekne, že si nemylí, že je zrovna nejlepší čas pro oba dva, aby teď experimentovali. Audrey otočí řeč a zeptá kde je ta slavná babička, že jí celý večer neviděla. Joey se k ní přidá a řekne, že to není fár, že tohle pořádaj bez babičky. "Dobře, koukněte, já vím, že odejít právě teď zní lákavě, a bylo by to snadný, ale nějak si nemyslím, že snadná věc něco vyřeší... dlouhodobě." Řekne nakonec moudře Pacey. Audrey nenápadně otevře troubu, kde se pečou kuřata a zeptá se, co to bude, až to bude. Pacey řekne, že kuře na citrónech. Joey jde sebrat talíře, do jídelny, kde je Dawson a Jen. Dawson se zeptá Joey jestli nepotřebujou pomoc a nechá je s Jen o samotě. "Ehm... Joey? Jen abys věděla, ehm... ať už to má jakoukoli cenu, a já nevím, jestli má, ale já jsem prostě... já jsem to neplánovala." "Nemyslela jsem si, že ano." "Já vím, já jen, ehm... tenhle kluk mezi náma tak či onak vždycky stál a mám pocit, že jsme se my dvě konečně sblížily. A fakt by mě-- fakt by mě mrzelo, kdyby se to zničilo tímhle, ehm... vývojem události." " Víš co? Ehm, vypadá to, že každej dneska předpokládá, že na to všichni budem reagovat jistým způsobem a že dojde k apokalypse. Už nevím, jak to mám říct, ale jsem v pohodě. Vážně. Jsi dobrej člověk, Jen. To je přesně, co Dawson teď potřebuje."
Všichni sedí opět u stolu a chystají se na Paceyho další chod. Jack se tak žertem zeptá, jestli, když najde žílu, dostane cenu. Pacey řekne, že by si nikdy nedovoli hazardovat s jejich zdravím, tak ať jedi v míru. Jack se zeptá jaký to tedy bylo na festivalu. Dawson mu řekne, že se seznámil s klukem, který chodí na fimlovou školu v Bostonu a že se tam určitě zajde podívat. Joey se zeptá jestli teda zůstane v Bostonu, Dawson řekne, že ano. Jack je s toho nadšenej a řekne, že u nich v domě je místa dost, což se trochu dotklo Joey. Audrey si opět hodila kus jídla na tričko a opět sebou vytáhne Joey. "Znovu už ne!" "Joey, prosím." " Promiň. Možná bysme si to měly trochu domluvit. Chci říct, že v těhlech situacích ta, kdo si potřebuje promluvit, schválně zamaže svý kámošce šaty." "Dobře, no, já si potřebuju promluvit." "Tak to promiň. Co můžu udělat, aby ses cítila příjemnějc?Audrey, všichni se mnou jednají jako s křehkou květinkou. Díky, ale nepotřebuju každou půlhodinu tyhle záchranářský úprky do kuchyně." "No, co je to s tebou? Proč nejsi křehká květinka? Nemáš duši? Jen prázdný černočerný místo?" "Kterou otázku bych měla zodpovědět první?" "Dobře. Stěhuje se do Bostonu. Jakej máš z toho pocit?" "Fajn. Žádnej. Dobře? Žádnej. Není to zrovna zpráva roku." Audrey si povzdechne. "Víš co? Když zemřel Dawsonovo táta, všechno to vymazalo. Pochopitelně." "Ano." "A ano, v jednom okamžiku tu byly jistý možnosti, řekněme -- asi. Já nevím. Asi to nikdy nebudu vědět. A oba jsme mysleli, že se něco stane, ale stalo se, že Dawson přišel o otce. Co bych to byla za člověka, kdybych to nepochopila? Takže, jo, možná... jestli mi to zlomilo srdce, nemám právo to říct." "Ach, zlato... ale ty máš právo říct cokoli, co chceš, když přijde řeč na tvý pocity." "Není to podstatný, dobře? Je to, co to je." Joey vyjde z kuchyně. Najednou zazvoní zvonek, Jen dojde otevřít a tam je Charlie. Pak se vrátíme zpět ke stolu, kde Pacey servíruje salát. Audrey se jen tak zeptá Paceyho jestli se salát nemá dávat na začátku, ale Pacey jí do toho zasvětí a řekne že ne. Jack už vypadá nedočkavě, tak se zeptá, jestli už budou jíst. Pacey řekne že by měli počkat na Jen. Jack jen tak prohodí, kolik času asi Jen zabere tenhle pěknej kluk. Dawson se zvedá a jde se podívat za Jen, jak to vypadá. Paceyho ještě dohoní v předsíni. "Dawsone? Jsem si jistej, že se hned vrátí." "Věř mi. Nemám náladu udělat scénu. Jen se kouknu, jestli je v pořádku." "Jsem pro scénu. Chci naservírovat kluka s oblohou jako třetí chod, ale nebuď ten kluk. A já tě znám, chlape. Jsi desetkrát lepší než ten kluk." "Charlie? To doufám." " Nejen Charlie. Kluk, kterej konktroluje, když nemusí. Jestli začneš svůj vztah s Jen takhle, panikařením, kdykoli opustí místnost, hnaním se za soutěžením, což je, abychom byli upřímní, přesně to, co teď děláš, pak se celá tahle záležitost stane neschůdnou cestou plnou balvanů. Věř mi." "Ten kluk mi nepřipadá ani náhodou jako já. Proč mám pocit, že ten kluk jsi ty?" " Protože obyčejně jsi moc chytrej člověk." "Nechci, aby sis myslel, že neoceňuju tvou radu, protože jí oceňuju." "Ale stejně půjdeš ven." "Přesně." "No, nemůžu říct, že tě viním."Pacey se tedy vrátí do jídelny a Dawson otevře dveře a zeptá se jestli je všechno v pořádku, Jen řekne, že ano a že za minutku zpátky.Charlie vrátí Jen její oblíbené tričko a řekne jí, že s Norou nejsou spolu a podotkne, že to vypadá, že ona s někým je. Jen odvětí, že se jmenuje Dawson a že měla smůlu na špatný kluky a tentokrát má pocit, že si vybrala správně. Charlie odvětí, že upřímně chce, aby byla Jen šťastná. Jen řekne, že je. Charlie odvětí, že doufá, že se někdy uvidí. Jen řekne, že na promoci. Pak mu dá sbohem. Jen se vrátí zpátky do jídelny, omluví se a řekne, že je všechno vyřešeno. Joey se omluví, že dostala málo salátu a odejde. Dawson jde za ní. Jack řekne, že vymění hudbu a požádá Jen jestli by šla s ním. Jen dává do přehrávače nějaké cédéčko a mluví s Jackem. Jack se zeptá, jak se přihodilo, že spí s Dawsonem. Jen odpoví, že se to prostě stalo. Jack upozorňuje, že Dawson právě přišel o otce a pokouší se dát svůj život dohromady a ona se rozešla s Charliem před týdnem. Jen odvětí, že s Charliem to už nadobro skoncovala. Jack jen chce, aby si uvědomila, jaká je to choulostivá situace. Jen řekne, že si to uvědomuje, a aby si nemyslel, že na ní nemá dopad to, co se právě teď děje v kuchyni. Pak mu začne vyčítat, že jí poslední měsíce ymazal ze svého života. Jack odvětí, že ona udělala totéž. Jen řekne, že je těžké být si blízká s někým, kdo dal přednost partičce u piva před svým klukem. Dále mu řekne, jak si může myslet, že by byla schopná Dawsonovi ublížit. Jack odvětí, jak ho může jen tak odepsat jen kvůli jeho kamarádům z bratrstva. Jen řekne, že kdysi věděl, jaké má ráda kafe, a ona, jaké má rád toasty. A zeptá se, co se s těma dvěma lidmi stalo. Pak se rozhostí ticho.
Audrey a Pacey spolu mluví za stolem. Pacey se zeptá, jestli je jídlo opravdu tak špatné. Audrey odpoví, že ne, a pochválí Paceyho za to, že to tam drží pohromadě. Pacey odvětí, že je také rád, že tam Audrey je, protože je hezké podívat se přes stůl a spatřit pár očí, které nechtějí pohledem zabít sebe nebo osobu sedící hned napravo vedle ní. Audrey pozvedne sklenici vína a připijí si na to, že mezi nimi není nenávist. Joey stojí nad dřezem a myje jeden talíř pořád dokola. "Víš, jestli babička vůbec někdy přijde domů, nebude moc potěšená, když zjistí, že jsi jí sedřela vzorek z mísy. Joey, fakt si vážím jakýhokoli důvodu, který máš k tomu, že předstíráš, že jsi v pohodě, ale nemusíš to dělat." Řekne Dawson. " Chybím ti? Chybí ti být mi nablízku?" "Ano. Joey, samozřejmě, že mi chybí být ti nablízku." "To jen, že... když si mluvil o škole a stěhování, mohla jsem myslet jenom na vzdálenost mezi náma... chci říci, že naše životy se vždycky odvíjely společně, Dawsone. Myslím, že tvá část mi neodpustí, že jsem ti změnila budoucnost." " Ne. Ne, Joey, já jsem jí změnil. Já jsem zůstal." "Kvůli čemu?" "Ty víš kvůli čemu." "Tak co se stalo? Dawsone, jak jsem se dostala z hranice možností k tomu, že nejsem vůbec nic." " To není pravda, Joey. Jsi nevzdálenější věc od ničeho, dobře? A já bych si přál--přál bys i, abych ti moh dát vysvětlení. Zasloužíš si ho." "Já -- Dawsone, já nechci vysvětlení, protože si ho zasloužím. Nechci, aby jsi se mnou zacházel, jak si myslíš, že se má. Já prostě... já prostě chci, aby jsi se mnou mluvil." "Něco se změnilo, když můj otec zemřel. Něco se ztratilo. Má část byla pořád plná naděje, že to ty a já můžeme přestát. A pak zčistajasna ta cesta, na který jsem byl a která vypadala jako tak skvělý nápad, když jsem na ní vyšel... ta cesta prostě přestala dávat smysl. A čím víc jsem se pokoušel držet se svý rutiny, o to těžší bylo dýchat. A pak, když jsme s Jen odjeli z města, to bylo... bylo to jako nový začátek." "Myslíš, že by to bylo jiný, kdybych s tebou třeba jela já?" " Nevím. Na to nemůžu odpovědět. Nevím. Vím jen, ze když jsem byl s Jen, cítil jsem se sám sebou. Víš, ne jako svá cenzurovaná verze, ne smutná verze, prostě já. Poprvý za dlouhou dobu. A to--to... to byl dobrej pocit." "A máš pocit, ze nemůžeš být sám sebou, když jsi blízko mě." "Joey, prostě slyšíš to, co chceš slyšet." "Ne, myslím, že slyším to, co se mi bojíš říct." " Joey, bolí to být ti nablízku. Když tě vidím, dokonce i přes celou místnost, přináší to tisíce vzpomínek. Nejen na nás, ale na celej můj život předtím. Je to, jako bych byl uvězněnej na tomhle místě, kde nesnesu být. Tak moc tě mám rád. Tak dlouho, jak si jen pamatuju, se všechno vždycky stočilo zpátky k tobě. Bez ohledu na to, co se mezi náma dělo. Myšlenka na tebe je přinejmenším neustálá útěcha, ale... nemůžu se vrátit zpátky. Prostě to bolí." Do jídelný přinese Pacey konečně to, co se všem zamlouvá krásně zdobený dortík. Všichni ho Paceymu moc pochvalují. Pacey řekne, že příště to bude lepší. "Přiště?" podiví se Joey a řekne že se všichni potýkaj s novým vývojem života, že by si možná měli dát přestávku. Dawson se zeptá jestli jeden od druhýho. Začnou se o tom všichni společně balit. Až když promluví Audrey, všichni jí daj za pravdu. "Víte, jaký máte štěstí? Já nemůžu vyjmenovat ani dva lidi, se kterýma pořád mluvím a znala jsem je, když mi bylo patnáct. Možná byste to neměli brát za samozřejmý. A k tomu přidejte, že nikdo z nich neumí vařit a jsou to všechno pitomci." Všichni pozvednou sklenice a připijí si na to. Najednou se přijde babička. Audrey vyskočí a běží se sní přivítat a řekne, že jí moc ráda poznává, že konečně zná tu slavnou babičku. Joey představí i Audrey babičce. "No, někdo potřeboval shromáždit pěchotu. Je milé být svědkem tohoto malého setkání. A chci slyšet všechno o víkendu, ale obávám se, že si teď musím jít lehnout. Ach, a, Dawsone, je příliš pozdě na návrat do Capeside. Přespíš u nás." Nakonec se všichni rozloučí. Jack má ještě něco domluvenýho s klukama, tak odchází a Joey se k němu s Audrey připojí. Jack navrhne, že by si mohli dát zítra společně snídani, všichni souhlasí. Pacey jde ještě umýt nádobí do kuchyně, za pomoci Jen. Jen řekne Paceymu, že jí na to každý něco řekl, kromě něj. Pacey odvětí, že on jí rozsudek neudělí. Jen řekne, že je to škoda, protože Paceyho rozsudky jsou vždy nejlepší. Pacey odvětí, že bude spokojený, když každý bude dělat to, co ho činí šťastným, a ona šťastná vypadala. Přinejmenším prvních pět minut. Jen mu řekne, ať úklid kuchyně nechá na ní a Dawsonovi. Pacey jí popřeje dobrou noc a políbí jí na čelo.
Jack, Joey a Audrey jdou po ulici, když je dohoní Pacey a řekne, že ho Jen odprostila od nádobí. Jack se už chce odpojit, ale Audrey se ho zeptá jestli by mohla jít s ním a Jack souhlasí, takže se odpojí od Paceyho a Joey. Pacey a Joey spolu tedy kráčejí nocí. "Víš, co ti závidím, Pacey? Tvou schopnost vidět celek." " No, jsem vizionář naší generace." " Vážně, chci říct, že když se to pro tebe stalo težký, věděl jsi, že si musíš dát pauzu od toho, co se od tebe očekává. Na moři to muselo bejt neuvěřitelný, bejt schopnej začít znovu sám se sebou." " Myslím, že mě možná trochu přeceňuješ. Jediný, co jsem věděl, bylo, že chci vypadnout z města. Je náhoda, že se z toho stalo velký dobrodružství.Chci říct, co já vím? Myslím, že je to prostě součást dospívání." "Prostě mám pocit, že se chovám tak, jak se od Joey Potterový očekává. Víš, já jsem-- všechno, co jsem si myslela, ze mám chtít a musím, je posunutý. Prostě mám pocit, že jsem v tom až po uši." " Joey, jsi silnější, než jsem tě kdy viděl. Máš novou školu, psaní, nový přátele. Stává se z tebe žena, kterou jsem vždycky věděl, že se staneš. Takže, kde je na tom nějakej kaz?" " Asi máš pravdu. Očekávala jsem to od něj. Jak jsem si mohla vůbec myslet, že se všechno ostatní změní, ale mi nějak zůstaneme stejní? Chci říct, že sliby, který jsme si dali před tím, než jsme věděli, kým se staneme, vypadají trochu šíleně." "To, co opravdu chceme, vždycky vypadá ve svý době jako dobrej nápad." " Pacey, já si nemyslím, že jsem to tak úplně chtěla. Má malá součást si ráda dala přestávku a ulevilo se jí při myšlence, že se o něj bude starat někdo jinej. A teď..." "Prostě jsi nečekala, že ztratíš svý místo?" "To zní strašně." "Ne, to nezní strašně, to zní prostě jako pravda. Pevně věřím, že se všechno děje z nějakýho důvodu. A má to úžasnej zvyk odehrávat se samo o sobě bez ohledu na to, že si plánuješ něco jinýho." Pacey jí obejme. Jen a Dawson jdou po schodech do podkroví. " Takže tady zabíjíš svou kořist?" "Doufám, že se nebojíš tmy." Zeptá se Jen. "Nenecháš mě tu samotnýho, že ne?" " Nemyslím, že by bylo vhodný mít s tebou poměr v domě mý bab....(Dawson jí zvedne a dá jí na postel. Lehne si.) Ne!Dawsone, dej mě dolů! Dej mě dolů. Dej mě dolů. Víš, co mě děsí víc, než půda?" "Co?" " Sklep." " Proč?" " Protože jsou tam schody a protože se pod schodama schovávají různý věci." " Ty se bojíš věcí schovaných pod schodama?" "Ano. A těch ve skříních a pod postelema." " Jsi velkej strašpytel. To jsem netušil. To je roztomilý." " Kušuj! No, takový věci vědí jenom mí kluci. Takže... chceš mluvit o tom, co se dneska stalo?" " Ne." " Jakto? Asi nemůžeš změnit realitu." " Ne. V tom je dokonce určitá katarze." Jen si lehne k Dawsonovi. "Tak jsem to myslela. Dávám si pauzu. Jenom na zimu." "Ještě nemůže přijít katarze. Pořád nás čeká Novej Rok." "Dawsone... nemůžem se prostě jen tak nudit? Chci se velmi, velmi, velmi nudit." " No, nerad tě zklamu, Jen, ale naneštěstí nuda není pocit, kterej ve mě vyvoláváš." " Ne?" "Mm-mm." "Dawsone, myslím, že tehle pokoj skrývá určitý možnosti." "Jakej druh možností?" Jen si lehne a řekne, že o tom si můžou promluvit zejtra.


back


© 2000 - 2002 Jerrzy

_