. . . . .
Dawsons creek CZ

  :: Home
  :: Info
  :: Herci
  :: Postavy
  :: Epizody
  :: Scénáře
  :: Galerie
  :: Media
  :: Různé

 

 

:: #506 - Úzkost (High Anxiety) ::

Napsal: 
Režie: 
Premiéra: 
Premiéra v ČR: ???
Repríza v ČR: ???
Anglický scénář: zde
Hudba z epizody: zde

Dawson je na prohlídce u svého doktora. Podle něj jsou všechny výsledky v pořádku, měl by ještě něco vědět? Dawson přizná občasnou naprostou ztrátu sebekontroly, náhlé případy, kdy se najednou zpotí a má pocit, že omdlí. Ještě nikdy opravdu neomdlel, neměl k tomu ale daleko. Doktor se jej zeptá, jak dlouho ty stavy má a dozví se, že ta doba se zhruba shoduje s úmrtím Dawsonova otce. Dawson má strach, že začíná bláznit, doktor jej ale uklidňuje – v momentech, jako je ztráta rodiče, se stres velmi snadno změní ve stavy, které prožívá. Dawson to ale moc nechápe, bylo to sice hrozné, ale tu situaci celkem zvládl. Doktor odpoví, že ty stavy, které ho přepadávají, jsou způsob, jakým se s tím vyrovnává jeho tělo. Nakonec ale přizná, že tohle není jeho silná stránka, měl by zajet do Bostonu a navštívit jeho kolegyni – kterou Dawson ihned odhalí – je to cvokařka. Má pravdu a také zítra v pět smluvenu schůzku.

Joey vejde do svého pokoje a nevěřícně zůstane stát. Audrey totiž provádí na svou osobu přímo šokující činnost – uklízí! Když se Joey probere z překvapení a zeptá se, co to provádí, dostane krátkou odpověď: „Moje matka.“ Audreyina matka totiž přijede na jeden den do Bostonu a chce navštívit svou dcerušku. Joey je nadšená, pozná ženu, která Audrey přivedla na svět, to bude legrace. Jenže jak zjistí z výrazu tváře své spolubydlící, možná také ne. „Ne, Joey, žádná legrace, ani náznak. Tahle žena systematicky ničí moje sebevědomí!“ Joey poznamená, že si u ní chybějícího sebevědomí nikdy nevšimla, Audrey si je ale jistá: „Však počkej. Zítra touto dobou budu jen šedivým stínem své předešlé osobnosti.“ Joey si myslí, že trochu přehání, Audrey ji ale zasvětí – mluví tu o ženě, která je tak pohlcená sama sebou a tak nejistá, že si půjčovala její oblečení a sváděla její kluky. „Je to hrozba společnosti, nepřítel dcer. Dej se do kupy, Joey, něco příšerného se blíží.“ Joey se zeptá, jestli volal Dawson. Audrey: „Copak bych ti to zapomněla říct? No, dobře, asi bych opravdu zapomněla, ale ne. Nevolal.“

Jen sedí na lavičce na Paceyho lodi, zatímco Pacey cosi porovnává. A Jen mele: „‘Ona je moje sestra!‘ Jak jsem mohla být tak blbá? Opravdu jsem si myslela, že to byla jeho sestra. No, možná byla, ale ta druhá holka rozhodně ne. To tedy naprosto určitě ne. Aspoň pokud v jejich rodině neprobíhají nějaké zvrhlosti, které bych zatím ponechala stranou. Muži jsou taková zvířata!“ Pacey jen souhlasně zamumlá a Jen horlivě pokračuje: „Opravdu! Nejlepší by bylo, kdyby k nám přišli, očichali náš zadek a počůrali nám boty, protože to stejně nakonec udělají, metaforicky myšleno.“ Podle Jen je ale nejhorší je fakt, že se sama stala klišé. Protože, copak je něco otřepanějšího, než obviňovat svého podvodnického přítele na základě pochybné mužské osobnosti, když je více než zřejmé, že za všechno může její naivita??? Pacey se podiví, že je u něj, toto bývá Jackova parketa. Jenže Jen s Jackem už pěkně dlouho nepromluvila, přesně od té doby, co mu veškerý čas zabírají pitky s jeho neandrtálskými bratry. Pacey ale rozhřešení má. Může se buď hrozně naštvat, což už očividně provedla, a nebo se může uklidnit.

Pacey sedí v restauraci a zaobírá se jakousi polévkou, když se u něj objeví Karen a lehce se podiví – toto není polévka pro zaměstnance. Pacey souhlasí, dnes má volno, takže zaměstnanec není. A hned také chladí Kareninu snahu, aby to zaplatil. Karen: „Ty si myslíš, že v téhle restauraci můžeš mít všechno, že?“ „No, všechno očividně ne.“ odpoví Pacey a Karen se rozesměje. Pacey se posadí k baru, když odněkud vyjde Danny a podá Paceymu šek. Pacey poděkuje, má ale dárek za odměnu. Tenhle řetízek našel na lodi, asi bude Dannyho ženy. Danny poděkuje, a když už jsou u té lodi, mohl by mu ji znova půjčit, řekněme třeba dnes v noci? Pacey ale opravdu nemůže, pro svého kamaráda totiž připravuje večírek. Karen to zaslechne a nadšeně to rozhlásí všem ostatním.

Dawson vezme telefon a po krátkém zaváhání vytočí číslo. Joeyin mobil začne zvonit a když už to chce Dawson položit, Joey se na druhém konci přece jen ozve. Je ráda, když Dawsona uslyší, už spolu nějakou dobu nemluvili. Dawson přizná, že měl plno práce a celkem se držel. Tento víkend bude v Bostonu a Joey se ptá, kde bude spát. Dawson myslel, že u babičky a to je nakonec dobře, protože přijela máma Audrey a u nich by bylo těsno. Dawson slíbí, že až přijede do města, zavolá jí a s tím se rozloučí.

Audrey mezitím vztekle stojí na váze, zatímco její matka se snaží přečíst, kolik to ta její dcera váží. Audrey: „Tak co, už jsi spokojená? Žádný div, že se nenávidím!“ Kay, její matka, si myslí, že to trochu přehání, na víc ale nemá čas – vešla Joey. Obě se seznámí a Kay jí pochválí dokonalou postavu. Audrey se Joey snaží vysvětlit ten výstup – její matka si myslí, že co je tady, přibrala deset liber. Kay to ale popírá, možná tak pět – ale to je známý fakt, že prváci mají tendenci přibírat! Pak se otočí na Joey a zeptá se jí, jestli vypadá jako Audreyina matka nebo sestra. Joey chvilku tápe a pak plácne: „No, určitě sestra.“ „Přesně tak,“ zapěje Kay, „a je to jen proto, že se o sebe tak fantasticky starám. Naše tělo je náš přítel, tak by se s ním podle toho mělo zacházet.“ „Fajn, zastřelte mě.“ zahřímá Audrey. „Prosím! Zastřelte mě, teď hned!!!“ Kay chce, aby s nimi Joey šla na večeři a ta se začne vytáčet. Když to Audrey zmerčí, chňapne Joey za ruku a necitlivě ji odtáhne do koupelny. Jednak nevěří, že řekla, že vypadá jako její sestra, jestli vypadá mladě, tak je to jen díky jejím nejlepším kamarádům – kolagenu a botoxu, ale hlavně, ona ji na té večeři potřebuje! Joey ale nemůže, bude ji volat Dawson a chtějí jít ven. Jenže Audrey to rozhodne, tohle je později, předtím její večeři zvládnou.

Dawson vejde do babiččina domu a po chvilce volání se mu ozve Jen. Je překvapená, že jej vidí, kdyby věděla, že přijde, nemusela by mu říct, že právě odchází. Dawson se jí ptá, jestli babičce nebude vadit, když tu jednu noc přespí a odpověď je samozřejmě ne. V tom ze schodů seběhne Jack a přivítá se s Dawsonem. Jen si vezme kabát a má se k odchodu. Jack přizná, že na odchodu je i on, jde s kamarády z bratrstva do města. Dawsonovi to přijde skvělé a zeptá se, jestli se může přidat. Jack nadšeně souhlasí.

Jen přijde ke dveřím Charlieho pokoje a zaklepe na ně. Když Charlie přes dveře zavolá, kdo to je, Jen sladce zavrká, že jeho úžasná přítelkyně. Charlie otevře dveře a zůstane v nich stát. Myslel, že se měli vidět až zítra, ale podle Jen na tom nezáleží – je tady teď, měli by ze sebe strhat oblečení! Jenže Charlie si myslí, že není vhodná doba. Jen: „Aha, rozumím. Ty mě nechceš. Víš, Charlie, jaké to pro holku je? Takhle se nabídnout a být odmítnuta? Je to příšerné.“ Charlie se snaží hasit požár a svede to na to, že má plno učení, které musí dohnat. Jen tomu rozumí, jen si tedy vezme svetr. Než se Charlie stačí zeptat, jaký svetr, Jen se protáhne do pokoje a „hledá“ svůj svetr. Charlie ale poznamená, že tu není, dal ho totiž vyprat, takový je on kalibr. V tom z koupelny vyjde dívka: „Kdo jsi?“ Jen: „Jsem Charlieho přítelkyně. A kdo jsi ty?“ Nora odpoví: „Já jsem Charlieho přítelkyně!!!“

Dawson a Jack stojí s ostatními „bratry“ u stolu, na kterém stojí hromada pivních sklenic. A všichni do jednoho vyprazdňují jednu za druhou.

Audrey, Joey a Kay sedí v luxusní restauraci a zálibně si prohlíží jídlo, které jim přinesli. Jen tak mimochodem se Kay své dcery zeptá, jestli cvičí a Audrey jí musí připomenout, že cvičení nenávidí. A ona to ví. Kay se nezapomene pochlubit, ráno, než nastoupila do letadla, ušla šest mil v měkkém písku. Audrey poznamená, že je to skvělé a Kay má pocit, že v tom zachytila stopy sarkasmu. Audrey se brání, jen to tak plácla, jenže Kay to začne rozebírat, byla v tom otázka nebo ne? Měla by si dávat pozor jak a co říká, jinak bude typickou ukázkou kalifornské blondýny. Joey se omluví, musí si zavolat. Zvedne se od stolu a vytočí Dawsonovo číslo. Dawson vytáhne mobil z kapsy, uvidí na něm Joeyino jméno a vrátí jej do kapsy. Chlapi na něj začnou řvát, jestli je připraven na druhé kolo pití a Dawson rozjařeně přikývne.

Jen a Nora sedí na Charlieho posteli a obě dvě zajímá, jak vlastně počítal, že to zvládne. Mít obě najednou. Charlie se ale brání, nikdy nemluvili o žádném závazku. Tohle je univerzita, ví přece, jak to chodí. Jenže ani Jen ani Nora nemají tušení, jak to chodí. Měl by je poučit. Charlie: „Jde o poznávání nových lidí, o zkoušení nových věcí. Já jsem nikdy nechtěl, aby se tohle stalo. Opravdu ne. Obě dvě jsem vás potkal tu noc na večírku a pak se to všechno stalo. Myslím, že to jediné, co teď můžu říct je, že je mi to opravdu - opravdu líto! Ani jednu z vás jsem nechtěl ranit. Můžu ale něco navrhnout? Ty a já…“ Charlie ukáže na Jen, potom na Noru: „A ty a já… jsme nadobro skončili. Tohle je to, co teď vím. Nemůžeme se vrátit tam, kde jsme byli. Můžeme jít ale dál.“ Jen i Nora by rády věděly, co to má znamenat a Charlie se dá do vysvětlování: „Myslím, podívejme se na fakta. Mám rád tebe…“ Ukáže na Noru, hned poté na Jen: „A mám rád tebe. A kdysi dávno jste i vy dvě měly rády mě. Správně? Takže to vypadá, – a řekněte mi, že jsem blázen – že se máme rádi všichni současně!“

Joey se vrátí ke stolu Kay a Audrey a zastihne je v hovoru o filmové kariéře Audrey. Joey přizná, že si chce její film půjčit, Audrey ale odtuší, že zas o tolik nepřišla. Kay se své dcery zeptá, jestli jí hraní chybí, protože jí osobně ano. Joey se diví, Kay také hrála? Dozví se, že nejen to – také byla modelkou a čímkoli dalším. Dokonce měla hrát ve filmu Scorseseho, když zjistila, že je těhotná. Audrey: „A proto mě nenávidí. Protože jsem zničila její kariéru.“ Kay ji ale okřikuje, to není pravda. Moc dobře nehrála, zato Audrey ano, což si zase ona nemyslí. Kay si myslí, že ano, jen jí chybí schopnost držet se něčeho delší dobu. Hraní vyžaduje obrovský smysl pro disciplínu, věc, kterou Audrey nikdy neměla. Audrey chabě zaprotestuje, že to není pravda, matka ji ale neposlouchá: „Audrey, prosím tě, od doby, co jsi byla malá holčička, si poletovala od jedné věci ke druhé – hračky, chlapci, školy. Joey, máš představu, do kolika soukromých středních škol Audrey chodila za poslední čtyři roky? Do šesti! To snad musí být rekord. A účinkování v každé z nich bylo zakončeno pořádným skandálem.“ Audrey chce, aby toho nechala, ztrapňuje ji! Kay: „Já tě ztrapňuji? Tak to promiň, Audrey. Myslím si ale, že ani pořádně nevíš, jaké to je, být ztrapněn! Ne, dokud nejsi nucena věnovat šestimístný dar jisté univerzitě v Nové Anglii jen proto, aby vůbec uvažovali, že vezmou tvou dceru, jejíž akademické vzdělání je synonymem pro trapnost! Víš, fakt, že jsi tady na Worthingtonu, je takový dost velký zázrak, Audrey. Měla by sis toho vážit.“ Joey to už nemůže vydržet: „Víte co, Kay, celý večer tady sedím a poslouchám, jak neděláte nic jiného, než shazujte svou vlastní dceru. A já nevím, jestli je to proto, že jste na ni naštvaná za to, že není tím, čím ji chcete mít a nebo proto, že jí je osmnáct a vám ne. Audrey může být dramatická, ale nikdy se s ní nenudím. Ano, může se zajímat o obrovskou spoustu věcí, to jí ale dává neuvěřitelný rozhled! A pokud jde o tu disciplínu, má ji očividně neskutečné množství, protože ať už jí řeknete cokoli, ona to jaksi překousne a navíc to udělá s úsměvem. A já, jak vidíte, tuto disciplínu bohužel nemám! Audrey, pojďme. Vím o párty, na které nesmíme chybět.“

Jen i Nora stále sedí na posteli, tentokrát i s Charliem. Probírají jeho návrh. Nora krčí rameny, pokud není proti Jen, nebude proti ani ona. Jen souhlasí a Charlie vzrušeně zahuláká, že to můžou rozjet. Jen se ale ukáže ve velitelském světle, Charlie musí vstát, postavit se před ně a svléknout se. Charlie si myslí, že ony by měly první a Jen Noře navrhne, aby odešly. Nora se začne zvedat a Charlie hned obrátí: „Ne! Ne! Neodcházejte! Cokoli chcete! Začnu první. Aby nikdo nemohl říct, že se Charlie nechová dost rytířsky!“ Charlie se svlékne, prádlo si na sobě nechá. Jen jej upozorní, že ještě na něco zapomněl, Charlie si ale myslí, že teď už je opravdu řada na nich. Jen jej ale pokárá – teď není čas na hrdinské vyjednávání, to ony drží všechny karty! „Takže zmlkni a do naha!“ Charlie souhlasí, ale měly by se připravit, uvidí něco, co ještě neviděly!!! Svlékne i poslední kus, Jen se podívá na Noru a zeptá se jí, jestli je připravená. Ta s podivným úsměvem přikývne. Charlie musí zavřít oči, moc se mu to ale nelíbí. Jen: „Ale no tak hlupáčku, konečně se dostane na nás. Jenže my se stydíme!“ Charlie si zakryje oči, nadšený průběhem událostí. Nora: „Hmm, jde nám to moc dobře…“ Jen: „Vypadáš dobře, zlato, posuň se sem…“ Jen pomalu vede Charlieho ke dveřím. „Jsi na nás připravený?“ Charlie vzdychá, že ano, pak se mu ale zdá, že je něco v nepořádku. Než si ale uvědomí,co, zjistí, že stojí na chodbě, která je jak na potvoru přeplněná lidmi, tak, jak jej pán bůh stvořil. Jen a Nora zacvrlikají „Sbohem“ a s hihňáním utečou pryč. Charlie se snaží zachránit, co jen jde. Mluvením, i rukama: „Hej, vy dvě, okamžitě se vraťte! A vy! Pokračujte v cestě! Není tu nic k vidění!“

Jen a Nora vyběhnou z budovy a rozesmáté se zastaví u odpadkového koše. Nora je šťastná, že se k tomuto nechala od Jen přemluvit. Jen: Věřila bys tomu, že si fakt myslel, že bychom s ním šly do trojky? Myslím, neuraz se, jsi krásná, jen to není podle mého gusta.“ Nora to chápe, bylo to bezva, škoda, že je po všem. Jenže Jen si to nemyslí. Charlie bude pěkně vyvádět, až zjistí, že mu vzala jeho podepsanou desku Pinkerton. Avšak i Nora vytáhne svůj trumf – poznámky z dějin umění – zkoušky jsou v pondělí! Jak deska, tak poznámky, skončí v koši, Jen má ale ještě jeden suvenýr, Charlieho oblíbené tričko. Až se Jen vrátí domů, na vytření záchodu jak dělané! Jen: „Jde o to, věděla jsem, že je to celé příliš pěkné na to, aby to vyšlo. Že bych potkala kluka, který by byl hezký a zároveň upřímný. Co jsem si myslela?“ „No, jestli ti to pomůže, já si myslela to samé.“ Jen poznamená, že ví o večírku, na který by mohli zajít, Nora ale raději půjde domů, pustí si muziku a bude se snažit sebe samu přesvědčit, že být sama není tak hrozné. Jen jí ten plán schválí, někdy si musí vyjít. Nora souhlasí a obě se rozloučí.

Párty na Paceyho lodi je v plném proudu a sám hostitel podává Audrey pití. Audrey uznává, že ta loď je opravdu nádherná. Musí být fantastický magnet na holky! Když se k nim připojí Joey a zeptá se, co provádí, Pacey nezaváhá: „Tvoje spolubydlící po mě jede!“ Audrey jako by vybuchla: „To není pravda! Jen ve tvých snech.“ Joey ale nemá na jejich legrácky náladu. Odtáhne Paceyho stranou a zeptá se jej, jestli dnes mluvil s Dawsonem. Měl jí volat, vůbec se ale neozval. Pacey o něm také neslyšel, volal mu, aby mu dal vědět o téhle párty, Dawson ale neodpověděl. V tom se na molu objeví Jack, Dawson a tucet přiopilých mladíků. Zvedne se velký povyk, kdy se každý s každým vítá, Dawson zdraví Paceyho i Audrey a dělá to opravdu halasně. Pacey chňapne Jacka a odtáhne jej kousek opodál: „Ty jsi ho opil? Myslel jsem, že nám jde o to, aby se cítil líp střízlivý!“ Jenže Jack má za to, že se má cítit líp, tečka. „Jen se na něj podívej, Pacey. Cítí se líp.“ Oba se podívají na Dawsona, který se muchluje s Audrey. Pacey: „Řekl bych, že teď necítí nic.“ Mezitím se Dawson a Audrey shodnou na tom, že se nevidí moc často a to je velká škoda, protože jim to spolu moc jde. V tom se vedle nich objeví Joey a Dawson vyskočí jako srnka: „Joey! Joey, Joey! Já ti měl zavolat!“ Joey přikývne, to opravdu měl. Dawson se rozhodne, že to musí napravit a vytáhne svůj mobil. Vytočí Joeyino číslo a čeká: „Tady je Dawson, právě ti volám. No tak, Joey, zvedni to. Vím, že tam jsi.“ Joey se na něj nevěřícně dívá, co to s ním je? Dawson: „Pššš, nechávám ti vzkaz! Joey! Ahoj, tady je Dawson. Jsem na večírku na Paceyho lodi a moc bych si přál, aby si tady byla. Ale nejsi. A to mě štve. Měl jsem ti zavolat a omlouvám se, že jsem to neudělal. Já jsem opravdu chtěl a… skoro jsem to udělal… ale víš co? Já jsem nemohl. Nemohl jsem ti zavolat. Dává to nějaký… dává to nějaký smysl a nebo jen plácám jako nějaký opilý idiot do tvého záznamníku? Hm, myslím, že přesně to dělám. Ale to je v pořádku. Protože ty jsi mi taky nechala opilecký vzkaz na záznamníku. Kdyby si to neudělala, pravděpodobně bych se vrátil do L.A.. A víš co? Možná, asi bych byl pořád tady. A možná by byl můj táta pořád naživu. Takže, děkuju Joey, cením si toho. Dobře, zavolej mi. Ahoj.“ Joey na něj hledí, neschopná jakékoli reakce. Dawson se otočí a jde za ostatními.

Druhý den ráno vyjde Pacey na palubu, kde leží nemohoucný Dawson. Pacey mu podá nápoj, který by mu měl pomoct z kocoviny, když se ale Dawson dozví složení, vyděsí se. Dawson doufá, že bolest, která drtí jeho hlavu, není přímo úměrná tomu, jak se včera choval. Jenže tohle mu Pacey odsouhlasit nemůže. Očividně má v té hlavě plno věcí, které zkombinoval s dvanácti pivy a bylo dokonáno. Dawson se nejvíc děsí toho, že Joey řekl něco hrozného. Pacey: „Tak z toho rozhodně strach měj. Velký strach. Včera si předvedl docela slušnou scénu. Ale, podívej, jestli ti to pomůže, myslím, že Joey ti odpustí daleko dřív, než ty sám sobě.“ „Díky.“ zamumlá Dawson.

Kay a Audrey stojí na kolejní chodbě před Audreyiným pokojem. Obě se obejmou a Audrey ji začne nenápadně popostrkovat k odchodu. Kay ale scénu dramatizuje – už teď jí její holčička chybí a má pocit, že si jí dost neužila. Audrey má pocit zcela opačný! Kay: „Já jen chci, abys věděla, jediný důvod, proč říkám některé věci, je láska. Víš, jak moc tě miluju?“ „Hodně moc? To je dobře, mami. Víš ale, co jsem v tom projevu postrádala? Omluvu. Už to prosím nedělej.“ Kay se vyděsí, copak nechce, aby ji navštěvovala. Audrey: „No, to by bylo hezké, ale to se nestane. Takže, já nevím. Prostě… buďme k sobě milé. Dobře? Protože, já vím, že dokážu být rozmazlený fracek, ale zcela upřímně, jsem jediný, kterého máš. A ty můžeš být vzteklý psychotik, ale jsi můj vzteklý psychotik! Víš, co tím myslím?“ „Promiň, Audrey.“ „Ty taky, mami.“ Obě se znova obejmou a Kay odejde. Audrey se vrátí do pokoje, kde je Joey. Ta poznamená, že máma je pryč a Audrey je pořád v jednom kuse. Audrey však přizná, že je to Joeyina zásluha. „Bránila si mou čest. A pak jsi mě vzala na párty, myslím, pro jednou jsem se nemusela zvát sama!“ Joey jen mávne rukou, to nic nebylo. „Ne, Joey, něco to bylo. Dokázala si, že jsem se cítila sama před sebou dobře. A věř mi, to je opravdu něco. A víš, to všechno, co o mě napovídala… já doufám, že si o mě nemyslíš nic zlého nebo něco takového.“ „Ale prosím tě, Audrey. Jsem ráda, že jsem mohla pomoct.“ „Kéž bych ti to mohla vrátit.“ odpoví Audrey vážně.

Dawson vejde velmi opatrným krokem do babiččina domu a najde v něm Jen u kuchyňského stolu, ládujíc se snídaní. Nabídne trochu i Dawsonovi, když ale vidí děs v jeho očích, pochopí. Dawson na druhou stranu pochopí, že toto posttraumatické stravování má něco společného s tím bezejmenným, kvůli kterému nepřišla na tu párty. Jen souhlasí, nebyla zrovna v družné náladě. „Jaká byla tvá zkušenost s bratrstvem? Upřímně, neumím si tě představit, jak s těmi pobudy odrovnáváš jednu pivní sklenici za druhou.“ Dawson souhlasí, ale: „Já nevím… Když jsem tu byl naposledy, všichni kolem mě chodili po špičkách a tím mi všechno jen připomínali!“ „Hmm, vím, že tvůj život teď nestojí za nic, neumím si ani představit, jak moc, ale... všichni se snaží, jak to jen dokáží. To přece víš.“ „Jo, máš pravdu. Jsem šťastlivec. Mám pár opravdu dobrých přátel.“ „Tak na to nezapomeň.“ Dawson lehce zasténá a zhroutí se na stůl. Jen mu začne hladit záda a utěšovat jej.

Pacey pracuje v restauraci, když se na obzoru objeví Karen, velmi unavená Karen. Ano, měla mít včera rande, jenže do toho něco přišlo a tady nebylo dost číšníků, takže výsledkem je přepracovanost. Jaká byla jeho párty? Pacey přizná, že ne tak dobrá, jak by byla, kdyby Karen přišla. Karen se zasměje a slíbí, že tu příští nevynechá. V tom si Pacey všimne jejího řetízku a ztuhne. Je to ten samý, co našel na své lodi. Zeptá se jestli je nový. Karen: „Ne, patřil mé babičce, dědí se po generacích. Nedávno jsem myslela, že jsem ho ztratila. Moje matka by nebyla nadšená. No, každopádně musím začít něco dělat, než se definitivně zhroutím. Jsi v pořádku?“ zeptá se, když vidí, jak na ni Pacey zírá. Pacey se probere a přitaká, že ano. Karen odchází a ve dveřích se srazí s Dannym.

Joey a Dawson dorazí na vlakové nádraží a Dawson hledá další způsob, jak by se jí omluvil za to, co udělal. Joey si ale myslela, že se už přes formální omluvy dostali! „Myslím, přes to, co za idiota si včera v noci byl, hádám, že se cítíš příšerně.“ Joey mu ukazuje kino, kam se dá jít za dva dolary a Dawson si uvědomí, že už hrozně dlouho v kině nebyl. Joey slíbí, že jej tam vezme. Sedadla jsou poničená, je to tam cítit po popcornu z roku 1975, má ale stále atmosféru skutečného klasického kina. Dawson: „Představa, že bych se ztratil ve smyšleném příběhu by pro mě měla být lákavá, ale není. Pravda je, Joey, že vůbec nevím, co mám se sebou dělat.“ Joey to ale chápe – zemřel mu táta, má veškeré právo se tak cítit. „Víš, proč jsem sem tento víkend přijel? Ke cvokaři. Nakonec jsem tam ale nešel.“ „Jak to?“ „Já nevím. Opravdu nevím. V tyhle dny nedává nic smysl. Můžu ti něco říct? I když je tu možnost, že budeš smutná? Joey, když jsem se rozhodl nevracet do L.A., jediné, čeho jsem byl schopen, bylo snění o jedné věci. Že tě líbám. Tak moc jsem se těšil, že přijde den, kdy bude všechno ideální pro to, abychom, ty a já, dostali další šanci. Za celou tu dobu poprvé se zdálo, že tentokrát je to možné, že to máme na dosah. A potom zemřel. A všechno to zmizelo. Žil jsem v tom neurčitém světě snů a najednou jsem z něj byl vytržen a… já nemám tušení, jak se do něj vrátit. A co mě děsí ze všeho nejvíc je, že nevím, jestli to vůbec dokážu.“ Joey se k němu nakloní a políbí jej: „Ty svou cestu zpátky najdeš. A než se tak stane, budu… budu snít za oba dva.“ Z amplionu se ozve upozornění, že vlak ve směru na Capeside odjíždí z 23. nástupiště. Joey: „Ten je tvůj.“ „Jo.“ zašeptá Dawson…


back


© 2000 - 2002 Jerrzy

_