. . . . .
Dawsons creek CZ

  :: Home
  :: Info
  :: Herci
  :: Postavy
  :: Epizody
  :: Scénáře
  :: Galerie
  :: Media
  :: Různé

 

 

:: #504 - Dlouhé sbohem (The Long Goodbye) ::

Napsal: 
Režie: 
Premiéra: 
Premiéra v ČR: ???
Repríza v ČR: ???
Anglický scénář: zde
Hudba z epizody: zde

Nějaký pár přijde ke dveřím restaurace Leeryů a tam je cedulka: "Zavřeno kvůli úmrtí v rodině." Pak následuje sled záběrů z prázdných pokojů v domě Leeryových a nakonec záběr na Dawsona, který v kuchyni zamyšleně kouká z okna.
Potom následují titulky, kde hraje písnička I don´t wanna with v pomalé klavírové podobě. (Je to moc hezký).
Po úvodní znělce se Dawson vydá do pohřebního ústavu. Majitel se Dawsona zeptá, jak mu je a Dawson mu odpoví, že se ho na to ptají všichni, a že je v pořádku. Pak vybere pro Mitche rakev.
Poté se podíváme na Bostonské přístaviště, kde si Pacey na své lodi čte nějakou knihu. Přijde tam k němu Joey. Řekne mu, že má špatnou zprávu a poví mu, co se stalo.Že Mitch zemřel, při autonehodě a zeptá se ho, jetli s ní půjde za Dawsonem. "Fakt si myslíš, že bych měl?" Joey mu začne vyjmenovávat všechny možný věci, proč by měl a tak Pacey řekne ať mu dá jen pět minut.
Do Capeside se už kvůli pohřbu přesunuli i Jack a Jen a v motelu Potterových Jen Jackovi povídá, že je ze setkání s Dawsonem nervózní, protože neví, co by měla říkat. Jack jí informuje, že je stejně jedno, co bude říkat, protože to Dawsonovi nijak bolest nezmírní. Důležité je, aby tam s ním byla.Dawson uloží Lily do její postýlky, pak dojde k pokoji Gale, tiše zaklepe na dveře a vidí, že Gale spí. Přikryje jí dekou a vrací se zpět do svého pokoje. Posadí se a následně si lehne na postel. Následuje krásná vzpomínka na jeho 12.narozeniny, když za ním přišel do pokoje Mitch a dal mu schovaný dárek ze skříně, videokameru. Do pokoje náhle vejde Joey a Mitch je pryč. Joey se ho zeptá, jestli může něco udělat a tak jí Dawson požádá, aby dohlédla na Lilly, protože ještě musí něco zařídit v pohřebním síni. Dawson veme sako, Joey si myslí, že je to pro něj na pohřeb, ale dawson jí řekne, že je to pro tátu do rakve.
Po reklamě proběhne pohřeb. Za pomalé a smutné hudby vidíme několik pomalých a smutných záběrů. V jednom z nich Joey Dawsona chytí za ruku, ale ten jí dá pryč, aby Gale podal papírové kapesníky. Po skončení pohřbu se všichni přesunou do domu Leeryových. Tam Dawson chová Lilly, když k němu přijde babička Jen. Řekne mu, že se o ní postará, ale Dawson jí odpoví, že je to jeho ochrana před lidmi podávajícími soustrast. Když je s ní, nikdo za ním nechodí.
Joey je venku před domem, a když se podívá na okno do Dawsonova pokoje, opět uvidíme scénu z minulosti, kdy tam pro ní Mitch dal žebřík, aby za Dawsonem nemusela lézt po laťkové mříži pro rostliny. "Dřív nebo později, Joey, vytáhne hlavu z písku. Dojde mu to. Možná ale ne tak brzo, jak bys chtěla, kluci jsou v tomhle nevšímaví," řekne jí Mitch, políbí jí na čelo.
Jen se s Dawsonem potká v kuchyni. Řekne mu, že dlouho přemýšlela, co mu tak říct, ale na nic nepřišla, takže jediné, co udělá bude, že ho dlouze obejme a řekne, že ho má ráda. Jak pověděla, tak i udělala.
Joey mezitím zajde za Gale, která je sama v pokoji nahoře v domě. "Nemůžu uvěřit, že je pryč. Pořád čekám, že uslyším, jak přijíždí jeho auto, klíče v zámku, kroky po schodech," říká jí Gale. Joey ale Gale řekne: "Víte, dospívání, trávení času s vámi... myslím, že jsem byla moc malá, než abych tomu opravdu rozuměla, ale já-- já vždycky věděla, že je něco zvláštního na způsobu, jakým jste se jeden na druhýho dívali. Jako byste byli zasvěceni do nějakého malého tajemství, které bylo před námi ostatními skryto a které mí rodiče nikdy neměli... dokonce ani v nejlepších časech. Nebudu tady sedět a-- a pokoušet se předstírat, že vím, co mu procházelo hlavou, než zemřel, ale... vím, že váš manžel vás velmi moc miloval." Pacey pomalu odchází z domu Leeryů, když ho na verandě zastaví Dawson. Sedne si tedy k němu a začnou si povídat. "Díky, žes' přišel," řekne mu Dawson. "Jasně... ale takhle jsem se s tebou něchtěl poprvý setkat." "To chápu. Jakýs' měl léto?" "Léto bylo moc dobrý. Hezky mi pročistilo hlavu." "To je fajn." "A jak to jde na filmový škole?" "No, vlastně s ní budu končit." "Proč?" "Dlouhej příběh." "Dobře. Je mi líto, Dawsone. Rád bych ti řek něco lepšího, ale tohle je jediný, co ze sebe dokážu dostat. Je mi opravdu líto." "Pamatuješ si, když nás tu nachytal, jak kouříme?" "Jo, jasně že jo. V šestý třídě, co? Nikdy jsem tvýho tátu neviděl tak naštvanýho. Ale musel nám pak říct, že je to pro naše dobro, což pro mě dost překvapilo, protože kdyby to byl můj táta, bylo by to úplně jinak. Zaručuju ti, že bych kouřil ještě teď jen abych ho naštval." Dawson se zasměje. "Asi bych měl jít dovnitř a něco dělat." "To pomáhá." Dawson si povzdechne. "Rád jsem tě viděl, Pacey." "Jo, pojď sem," řekne Pacey a s Dawsonem se dlouze obejmou."

Když Dawson vejde do domu, zastaví ho nějaká stará kamarádka Gale z vysoké školy, která se ho zeptá, jak se vypořádáva se žalem a s pocity, které se mu teď honí hlavou. Dawson jí odpoví, že nemá moc času na něco takového. Pak zazvoní telefon, přepne se na záznamník a uvítací zprávu pronáší Mitch. Dawson k telefonu přiběhne, snaží se ho vypnout, ale když se mu to nedaří, vytrhne telefon ze zdi. Všichni přítomní ho přitom pozorují a když k Dawsonovi přijde Jack, aby ho utěšil, Dawson mu odvětí, že je v pořádku a rychle vyjde ven z domu. Dawson jen sám na molu a pozoruje vodu. Přijde tam za ním Joey, která mu řekne, že z toho, co se stalo uvnitř, si nemusí dělat hlavu, protože je to normální a když zemřela její matka, dělo se něco podobného s ní. Také mu poví, že se to časem určitě zlepší, ale Dawson jí řekne, že se težko srovná s faktem, že smrt jeho otce bylo jeho chyba, protože kdyby se nevrátil, tohle by se nikdy nestalo. "Tvůj otec zemřel při autonehodě. Nemohl jsi to nějak ovlivnit." "To není tak docela pravda, Jo. Kdybych se tam to ráno neobjevil, máma by mi neudělala snídani a nedošlo by proto ani mlíko, takže by můj táta nemusel v noci do obchodu, aby měla Lilly mlíko na ráno." "To je šílený." "Neříkej mi, co je šílený. Z toho co vim jel můj táta naštvaně v noci, v hlavě se mnou ještě hádal, takže nedával pozor na silnici." "Tohle si nemůžeš dělat." "Víš co mi řekl naposledy, co jsem ho viděl? Že dělám ohromnou chybu, a že se ve mě zklamal. Vim, že mě miloval, ale nemáš ani ponětí, jak mě štve, že byl ve mě můj táta zklamanej v den, co umřel. A měl pravdu. Choval jsem se jak spratek, a kdybych ho poslouchal, vez by mě v tu dobu na letiště, místo toho, aby si jel pro smrt." Na zahradě před domem si Gale a babička Jen povídají. Babička jí řekne, že si celou dobu přála, aby zemřela po boku svého chotě jako první, aby nemusela žít bez něj. A když se jí to nesplnilo, časem všechny ty špatné dny přešly. Potom Gale nabídne, že kdyby chtěla, může na nějaký čas zůstat v Capeside a pomoct jí s Lilly. Gale jí však poví, že si s tím s Dawsonem musí poradit sami. Všichni se pak začnou přesouvat z domu Leeryů pryč. Joey zajde za Dawsonem do pokoje, aby mu o tom řekla. Také mu poví, že kdyby chtěl, může tam ještě zůstat, ale Dawson jí poví, že chce být sám, a aby se vrátila zpátky do školy. To, že jí Dawson takhle odkopnul neudělá Joey dobře a tak si sedne před motel Potterů a přemýšlí. Zevnitř vyjde Pacey a dá se s ní do řeči. Joey Paceymu řekne, že si Dawson myslí, že je za smrt Mitche zodpovědný. Joey řekne: "Chtěl nechat vysokou a přestěhovat se do Bostonu. Mitch si myslel, že je blázen a tak se pohádali." "Proč by proboha Dawson Leery nechával filmovou školu?" zeptá se Pacey, podívá se na Joey a pochopí to. "Pacey, já ho o to nepožádala, jestli myslíš tohle." "Já-- ach, koukni. Jestli tady někdo rozumí těm různým odstínům šedi, jsem to já. A já si myslím, že je na čase, abyste vy dva dostali svou šanci... protože, tak jak to vidím já, jste jí nikdy nedostali a tenhle světě potřebuje tolik Romeů a Julií, kolik jen může mít." "Koukni, co se jim stalo."

Další vzpomínková scéna, Gale vstoupí do pokoje a uvidí Mitche, jak staví dětskou postýlku, poprvé za celý díl jsme mohli Gale vidět, jak se usmívá.Tentokrát její vzpomínky přeruší Dawson.

Gale mu řekne, že nejhorší na tom celém je, že Lilly svého otce nikdy nepozná. Dawson jí poví, že se postará o to, aby ho poznala. To Gale rozbrečí a bohužel málem i mě. Dawson jí pak poví, že teď nějakou dobu zůstane v Capeside, aby se postaral o ní a Lilly. Gale mu řekne, že nemusí být pořád tak silný, ale Dawson jí odvětí, že nic necítí, že je tím vším nějaký otupělý - což v tuhle chvíli není zas tak špatné.
Po reklamě je tu další krásná vzpomínka na Mitche, tentokrát Paceyho. Pacey zastaví před domem, ohlédne se a spatří u domu nějaké květiny. Začne vzpomínat na den, kdy ho Mitch učil řídit. Pacey potom zaklepe u Dawsona na dveře a veme ho na projížďku.
Dojedou spolu na místo, které mi připomíná to, kde se Pacey a Joey poprvé políbili, ale není to ono. Je to místo, kde se stala Mitchovi autonehoda. Na silnici jsou ještě vidět stopy po pneumatikách. Dawson nechápe, co tu dělají a Pacey mu řekne, že podle jeho bratra jel Mitch tudy po silnici 45 mil za hodinu, což je sice trochu nad rychlostním limitem, ale nic neobvyklého na tenhle úsek. Z práce ve stejnou dobu jel muž jménem Gary Peters, který pracoval na letišti jako obsluha zavazadel, byl unavený a usnul za volantem. Dawson nechápe, proč to Pacey dělá. "Proč? Protože chci abys věděl, že otce ti zabil Gary Peters. Muž, kterej po zbytek svýho života ponese vinu za to, že vzal Mitche Leeryho pryč od svý ženy a dvou dětí. A chci abys věděl, že ten chlap nejsi ty. Nejsi to ty, Dawsone. Neobviňuj se za to. Chceš se trápit? Tak do toho. Ale ani na jedinou vteřinu si nemysli, že je to tvoje chyba, protože to tvoje chyba není. Měl si svýho tátu 18 let. To to mnohem dýl než u některejch jinejch lidí. A tvůj táta za tu dobu odved skvělou práci, Dawsone. Udělal z tebe chlapa. Udělal z tebe člověka, o kterýho maj lidi starost, obdivujou ho, váží si ho a co je nejdůležitější, milujou ho. Proč tohle dělám? Dělám to, protože jsme kdysi byli nejlepší kamarádi a to znamená, že když mě budeš potřebovat, jsem tu. Kdykoliv, kdekoliv, navždycky. Rozumíš tomu?" "Měli bychom jet," řekne zmatený Dawson.
Joey se vrátí na kolej v Bostonu a zrovna si na pokoji vybaluje věci, když se z ní snaží Audrey dostat nějaké informace. Joey jí poví, že si mylela, že bude Dawsonovi moct nějak pomoci, ale Dawson jí nenechal. Nedovolil jí ani tiše sedět vedle něj. Nechtěl jí ani vidět. Joey si pak sedne na postel, začne brečet, Audrey si k ní přisedne a utěšuje jí.
Dawson a Gale si dávají v kuchyni něco k jídlu. Gale zjistí, že došlo mléko a to jí opět rozbrečí.
Dawson se proto vydá do obchodu. Prodavač mu poví, že tu byl jeho otec tu noc, co se to stalo. Zeptal se ho na Dawsona a když tak udělal, Mitchova tvář se prý celá rozzářila. "Říkal, že jsi statečnej kluk, ale nikdy prý nevěděl jak. Povídal, že jsi hroznej romantik, a že je na tebe pyšný. Je mi líto, jestli ti to přivodilo smutek, Dawsone, ale myslel jsem, že když to o tobě někdo říkal, měl bys to vědět." Dawson pak s nákupem nastoupí do auta a konečně se rozbrečí.
Následuje sestřih smutné Joey u sebe na pokoji, Audrey beroucí jí ven, Jacka a Jen setkávající se venku s Audrey a Joey a společně jdoucí na večeři, babičky Jen prohlížející si fotoablum, klidnější Gale hrající si s Lilly, Jack, Jen, Joey, Audrey a Pacey jsou v restauraci, kde pracuje Pacey a společně si připíjejí.
Poslední scénou je další vzpomínka. Mitch, Gale, Dawson a Lillian dělají svou společnou fotografii. Dawson pak odejde do kina, Gale jde dát najíst Lilly a Mitch zůstane sám na zahradě. Stojí na zahradě, pyšně se podívá na svůj dům, na svůj trávník a na zátoku. Spokojeně přikývne, usměje se a šťastně se vrátí domů.


back


© 2000 - 2002 Jerrzy

_