. . . . .
Dawsons creek CZ

  :: Home
  :: Info
  :: Herci
  :: Postavy
  :: Epizody
  :: Scénáře
  :: Galerie
  :: Media
  :: Různé

 

 

:: #501 - Bostonští společníci (The Bostonians) ::

Napsal: 
Režie: 
Premiéra: 
Premiéra v ČR: ???
Repríza v ČR: ???
Anglický scénář: zde
Hudba z epizody: zde

 

Epizoda začíná ve třídě na vysoké škole v Bostonu, kde učitel studentům předčítá povídku napsanou Joey. Ta pojednává o jejím polibku na konci s Dawsonem. Když profesor čte povídku, vidíme scénu ze 4. série s polibkem.
"A pak se náhle líbali. Nevěděla, jak k tomu došlo. Neměla ani ponětí. Myšlenka na líbání tohoto kluka ji nepřišla na mysl roky, což bylo zvláštní, protože kdysi na to myslela neustále. A pak to náhle skončilo. On si odkašlal, ona šoupla nohou... a usmála se pro sebe. Byl to jeden z těch okamžiků; jeden z těch okamžiků, kdy si nepřipadáte jako pouhý smrtelník a dosáhnete, byť jen na okamžik, opravdové velikosti. Strávila spoustu chvil s tímto klukem, ale nyní odjížděl a... nic už nebude stejné jako předtím." Profesor řekne Joey, že má talent na psaní a vrátí jí prací s trojkou. To se ale Joey nelíbí a tak se zeptá profesora, jestli by s tím šlo něco udělat. "Problém vaší povídky, Joey Potterová, je, že končí přesně v ten okamžik, kterým by měla začínat," řekne jí profesor a poradí jí, aby to přepsala, jestli chce lepší známku.
Joey ve velice krátkých šortkách za velice pěkné hudby kondičně běhá po Bostonu, když jí zazvoní mobilní telefon. Volá jí Dawson z Los Angeles, kam chodí na filmovou školu. Řekne jí, že o víkendu nebude moci přijet, protože dostal práci jako pomocník režiséra. Joey to docela mrzí.
Dawson přichází k bráně filmového studia. Strážný vyjde z budky a přistoupí k němu, ukáže mu cestu a popřeje hodně stěstí.
Jen a Jack chodí společně na vysokou školu a popíjejí spolu kafe, povídají si o tom, jak Jen už dlouho s nikým nechodila a také jsou pozváni na párty.
Audrey požádá Joey, jestli by jí znovu uvolnila pokoj, protože přijel její kluk a chtějí si sebe trochu užít. Joey se to moc nelíbí, ale nic nezmůže.
Joey se tedy po vyhoštění ze svého pokoje vydá za profesorem Wilderem, aby se ho přeptala na svoji povídku, ale před jeho kanceláří stojí davy holek, které také potebují konzultaci a tak Joey odejde a když odchází, uvidí profesora, jak vylejzá z okna a zůstane vykuleně koukat. "Co to děláte?" "Unikám před hordami. Nemůžete to pochopit, mohl bych tam být hodiny." "Vám se nelíbí ten zástup před vaší kanceláří?""Ach, nebojte se. Jdu domů za manželkou a dítětem. Udržují mě při zemi. Takže předpokládám, že jste mě chtěla vidět." Řekne jí, že její povídka teprve začala tam, kde skončila, ale Joey ho informuje, že potom se už nic dalšího nestalo. Potom si začnou povídat o tom polibku a co asi znamenal.
Dwason jde na recepci a tam jsi ho splete ňáká žena s někým jiným.
Dům babičky Jen. Jack, Jen a Joey mluví o tom, kde by mohl být Pacey. Joey nakonec říká, že ať už je kdekoli, doufá, že je šťastný. Také se jim svěří s problémy se svou spolubydlící, která neustále střídá kluky, takže Joey nikdy neví, koho najde, když přijde do pokoje. Jen žertuje, že s babičkou je to úplně stejné, oni taky nikdy neví, koho si přivede z binga. Jack přemlouvá Joey, aby s nimi šla na tu párty. Joey se to nezdá, ale Jack říká, že teď je nový školní rok a oni by měli roztáhnout křídla a zažívat nové věci. Joey se obrací na Jen s otázkou, co se to Jackovi stalo. Jen odvětí, že ho pozval hezký kluk. Joey odchází.
Dawson přijde na natáčení a přinese režisérovi scénář, ten řekne, že ho to nebaví číst a tak Dawsona požádá, jestli by jsi tam mohl sednout a přečíst si ho. Dawson rád souhlasí.
Jen jde k lodi a z ní vykoukne Pacey. "Á zase ty?" "Mě se tak snadno nezbavíš," podotkne Jen. "Nemůžu uvěřit, že mě brácha zradil kvůli lidem, jako jsi ty." "Jo, Dagie Witter je na moje ženský finty krátkej." "Jaký zvěsti o mě kolujou?" "Jsi na Borabora, kde jsi patrně udělal kurce, no nicméně jsem nahodila, že jsi možná tady, myslím si, ale že věří všichni více exotickým lokalitám." "A Joey?" "Věří, že jsi šťastnej." Jen Paceymu ještě řekne, že každou naděli trvá babička na společném obědě s ní, Joey a Jackem a že by to byl dobrej způsob, jak by se to mohli dovědět.
Joey se vrací do svého pokoje. Než otevře dveře, dá si před oči ruku. Když otevře dveře, pomalu roztáhne prsty a vidí tam samotnou Audrey. Prozpěvuje si píseň z rádia a čte si nějaký časopis. Audrey jí řekne, že se bojí si užívat a tak trochu se pohádaj.
Před párty se Jen a Jack seznámí a Aurey a myslí si, že je úžasná.
Na párty se Joey tak trochu vyzpovídá Audrey. Řekne jí, že měla Audrey předtím pravdu, když říkala, že moc lpí na své minulosti.
Joey se pak rozhodne Dawsonovi zavolat a nechá mu na záznamníku vzkaz, protože není doma: "Ahoj, Dawsone, to jsem já, ehm.. chtěla jsem ti zavolat. Jsem teď na jedný párty s Jackem a Jen a mou šílenou spolubydlící. Hádej co? Mám se naprosto skvěle, ale tak jak je to skvělý, to není úplně skvělý a to kvůli tobě. Nejsi tady a já vím, že jsem říkala, že je to v pořádku, že jsi tenhle víkend nepřijel, ale víš co? Není to v pořádku, protože mi chybíš. A potkala jsem tady dneska jednoho kluka, co po mě balil, nebo si aspoň myslím, že po mě balil. A byl dokonale milej a já ho odkopla a ani si nejsem jistá proč. Ale vlastně jsem si dost jistá, že to bylo kvůli tobě. A... posledních pár měsíců jsem se chovala, jako že se prostě jednoho dne objevíš u mých dveří, ale ty tu nejsi. Jsi tam daleko a uskutečňuješ si svý sny, což je to, co pro tebe chci, Dawsone , myslím, že je čas tě nechat jít. A je to pro mě fakt těžký, protože vím, že jedna moje část bude do tebe zamilovaná po zbytek mýho života. Ale tohle celý běháni na místě a fantazírování není prostě zdravý ani pro jednoho z nás. Takže tímhle přestříhávám pouto, dělám to, co jsem měla udělat před třema měsícema. Dávám ti sbohem, Dawsone. Zavolej mi.
Dawson omylem vyleje kafe, uvidí to režisér a začne Dawsone ztrapňovat svými blbými narážkami. Dawson si jen tak pro sebe řekne, aby se nezbláznil. "Prosím?" zeptá se režisér. "Nic." Režisér se otočí a pronese jednu ze svých řečí. "Todde? Řek jsem "nezblázněte se". Měl byste se stydět, chlape, a ne proto, že špatně zacházíte s lidma, protože to dělá spousta lidí. Měl byste se stydět, protože máte neuvěřitelnou výsadu a neberete jí vůbec vážně. Dostal jste se k natáčení filmů. Živíte se tím a vůbec si toho nevážíte. Tenhle film bude nespíš strašnej. Já to vím, vy to víte a celej štáb to ví. A váš příští film bude nejspíš taky strašnej. Někdo vám dal klíče od království a vy to vořete. Je mi vás lito. Jestli se sem někdy dostanu, budu to dělat úplně jinak. Lidé začínají tleskat, dokud se na ně Todd neotočí a oni přestanou. Todd se otočí zpět k Dawsonovi a vyhodí ho.
Jen sedí na párty sama stranou u zídky, když k ní přijde s láhví vody Charlie - baskytarista z kapely. Jen okamžitě spustí, že nemá zájem. Charlie se diví, o čem to mluví, vždyť ještě nic neřekl. Jen odvětí, že určitě chtěl spustit něco jako "Ahoj, kočko. Víš, co by pro tebe bylo dobrý? Já." Charlie se směje a říká, že takový není. Jen namítne, že na párty bratrstev se vyskytují právě takovýto kluci. Charlie jí řekne, že on je tu s kapelou. Jen ho pochválí, že hrají skvěle. Pak chce Charlie odejít, ale nakonec se otočí zpátky a řekne Jen, že prostě chtěl říct: "Ahoj, jmenuju se Charlie. A jak ty?" a pak doufal, že by si mohli popovídat a on by zjistil, že Jen není ten typ dívek, které obvykle chodí na párty bratrstev. Pochvaluje si, že se spolu dobře pohádali. Když chce odejít, Jen ho zastaví a řekne mu, jak se jmenuje. Charlie odvětí, že se s ní rád seznámil a pak už definitivně odchází. K Jen přichází Jack a zeptá se jí, co se tak usmívá.
Dawson odchází smutný, strážný z budky to vidí, tak mu alespoň zavolá taxi.
Jack, Jen a Joey se vrátí z párty domů a vyzvídají po Jen, jak je to s tím Charliem.
Joey jde k svému pokoji a potká kluka, co se jí pokoušel sbalit na párty. Trochu se na něj usměje, a když kolem ní projde, úsměv jí zase zmizí. Jde do pokoje a najde tam Audrey ponořenou do spánku. Joey padne na postel a zavře oči. Náhle se ozve zaklepání na dveře, když Joey otevře, uvidí Dawsone a šťastně ho obejme.


back


© 2000 - 2002 Jerrzy

_