. . . . .
Dawsons creek CZ

  :: Home
  :: Info
  :: Herci
  :: Postavy
  :: Epizody
  :: Scénáře
  :: Galerie
  :: Media
  :: Různé

 

 

:: #419 - Zpoždění (Late) ::

Napsal: Jeffrey Stepakoff
Režie: David Petrarca
Premiéra: středa, 25. dubna 2001 ve 20:00 na The WB
Premiéra v ČR: pondělí, 18. listopadu 2002 v 15:00 na TV Nova
Repríza v ČR: ???
Anglický scénář: zde
Hudba z epizody: zde

 

Dawson a Gretchen sedí na pohovce, vedle které stojí Mitch, právě volající na Gale, která je o patro výš. Nechápe, proč jí to oblékání tak trvá. Dnes je možná jejich poslední šance, aby si vyrazili, než se narodí dítě. Už takhle Gale dva týdny přenáší a jestli prošvihnou tu rezervaci… V tom se Gale objeví na schodech a držíc své obrovské břicho zasyčí, že musí okamžitě jít. To ale Mitch moc dobře ví, už mají zpoždění. Gale mu ale rychle přikáže, aby na večeři zapomněl, už je to tady! A jestli si nepohnou, bude to přímo tady na schodech. Mitch chytí tašku a cestou ke dveřím jej Gale terorizuje otázkami, jestli nachystal všechno. Mitch se drží, dokud nepřijde řeč na balzám na rty. Díkybohu s ním vypomůže Gretchen. Dohodnou se, že doktora zavolají až cestou do nemocnice a nakonec Gale vypálí dotaz, jestli Mitch zabalil nějakou porodní muziku. Mitch zajásá, že má Enyu, Kennyho G., Gale ho ale hned zpraží – ona hodlá rodit, ne padat do kómatu! Mitch zahaleká, že jí klidně zazpívá sám a s výkřikem, že Dawsonovi zavolají se jeho rodiče vypotácejí z domu. Dawson a Gretchen zůstanou stát ve dveřích a už vědí, jaký bude jejich program dnešního večera. Chytí se za ruce a vzrušeně se rozesmějí.

 

Mitch a Gale jsou v ordinaci, mluví se svou doktorkou a nemůžou uvěřit, že to byl jen plachý poplach. Gale poznamená, že na její bolesti tedy nic planého nebylo, nic to ale nezmění na faktu, že dítěti může trvat ještě několik dní, než se rozhodne narodit. Dawson vejde dovnitř a ujistí se v tom, co tušil, tento večer se žádný sourozenec nekoná. Obvykle by to doktorce nedělalo starosti, ale vzhledem k věku Gale tu je větší riziko komplikací. Jestli do několika dní nezačne druhá fáze stahů, zkusí porod uměle vyvolat a pokud ani to nepomůže, bude muset přikročit k císařskému řezu. Mitche i Gale to trochu vyděsí, doktorka jim ale radí, aby odpočívali. Mitch se ptá, jestli můžou něco udělat, aby svému dítěti pomohli a doktorka odpoví, že někdy pomáhá, když rodiče na své dítě mluví. Jak se to jejich bude jmenovat? Dawson poznamená, že tohle je správná otázka, protože jeho rodiče to správné jméno ještě nenašli. Doktorka jim napíše recept a potom se vrátí na večeři se svým manželem. Gale a Mitchovi radí to samé. Gale si od ní recept vezme a přečte jej: „Pojmenujte své dítě.“

 

Tobey pomáhá Willovi s četbou, ten si ale stěžuje na příběh, který musí číst, nemá totiž žádného hrdinu! Tobey jej upozorňuje, že všechny dobré příběhy mají nějaký druh hrdiny, Willovi se ale nelíbí, že všechny ty postavy mají své problémy. V tom se do místnosti vřítí Jack, shodí kabát a poznamená, že ti nejzajímavější hrdinové mívají problémy, které neumí překonat. Tobey: „Ano, třeba jako nevyléčitelné chození pozdě.“ Jack odpoví, že většina hrdinů ty problémy ale nakonec překoná, čemuž ale Tobey uvěří, až to uvidí. Jack ale pokračuje – zvládne to, hned, jak se naučí, jak se vyhnout páteční zácpě na Water Street. Tobey se lehce podiví, copak se to nenaučil už minulý týden? Jack jej ale upozorní, že minule to bylo na Front Street. Will už to nevydrží a ozve se: „No tak, kdyby to vám dvěma nevadilo, já se tu snažím prolézt čtvrtou třídou!“ Tobey i Jack se rozesmějí a vrátí se k práci.

 

Joey stojí před svým domem, telefon u ucha: „Ahoj, to jsem já. Jenom volám, abych zjistila, jestli jsi už zpátky, ale vypadá to, že ne. Až si tohle poslechneš, zavolej mi. Dobře, ahoj.“ Bessie ji uvidí a prohlásí, že teď už je to oficiální – je neurotická přítelkyně. Joey se brání, je to jen trochu divné. Bessie ale nechápe co. Odjel rybařit s Dougem, to je vše. Dnes ve městě uviděla skvělý dárek pro Gale a chce, aby jí ho pomohla zabalit. Joey se na něj podívá, znervózní a s výkřikem, že jede k Paceymu, vyletí z domu.

 

Dawson sedí u jídelního stolu v domě Gretchen, zatímco jeho majitelka se snaží připravit něco, co by na něj mohla postavit. Dawson jí vysvětluje, co je to jmenovací párty. To přijdou všichni známí a místo dárků přinesou jména pro miminko. Gretchen se uchichtne, Leeryovi byly vždy mistři ve vymýšlení rituálů. Dawson se ptá, jestli bude moct přijít a Gretchen vyjukne, že určitě. Kdyby to bylo o den později, bylo by to horší, to totiž bude v Bostonu dělat pohovor v Cambridge Magazine. Před chvilkou volali. Před nějakou dobu žádala o pohovor a jim se tak líbila její přihláška, že souhlasili. Jde o místo asistentky redakce o životním stylu. Platili by jí za to, že by chodila na koncerty, do muzeí a restaurací. Není to skvělé? Podle toho, jak chabě Dawson zareaguje, Gretchen pozná, že se pomalinku začíná vynořovat ten problém, který jim oběma výstražně svítí kdesi vzadu jejich myslí. Dawson pochopí, že ten problém je kontinent, který mezi nimi bude a jak průzkumy hovoří, vztahy na dálku nemívají moc šancí na přežití. Gretchen ale věří, že by mohli být opakem. A jeden by mohl přijet za tím druhým. Jak ale hned zjistí, netuší, jak by toho druhého přiměli, aby odjel z místa, kde by právě byl. Dawson nechápe, co se to děje. Před týdnem si vyznávali lásky a teď to vypadá, že se rozchází. Podle Gretchen se ale jen potýkají s realitou. Dawson se ptá, co přesně je ta realita a Gretchen odpoví: „Právě teď je to večeře se svíčkami a mužem, kterého miluju.“ Gretchen si k Dawsonovi přisedne, ten se ale nedokáže zbavit zmateného výrazu ve tváři.

 

Tobey a Jack uklízí učebnu po vyučování, Will ještě sedí u stolu a čeká, až si jej vyzvedne jeho máma. Tobey Jacka chválí, učení mu jde skvěle, a Jack přizná, že jej to i baví. Tobey zamumlá, že teď ho ještě nějak donutit, aby chodil včas a bude vše ideální. Jack připomínku přijímá, na druhou stranu to je důvod, aby šel Tobey dřív. Už má jeho kázání pro dnešek dost, počká tu s Willem na jeho mámu a potom zamkne. Bude to jeho způsob pokání. Tobeymu se ten nápad líbí, jen si není jistý, že by měl, Jack jej ale vyhazuje takovým způsobem, že s úsměvem opravdu odejde.

 

Tobey dorazí na autobusovou zastávku, na jejíž lavičce už jeden muž sedí. Tobey se postaví vedle, zahledí se do dálky, kde není po autobusu není ani stopy, pak se podívá na toho muže a lehce zakonverzuje: „No teda, pěkně studená noc.“ Muž zvedne hlavu a podívá se na něj. Tobey pokračuje: „Ty autobusy jezdí věčně pozdě.“ Muž najednou vstane, druhý se z ničeho nic objeví za Tobeym, oba se k Tobeymu přiblíží a pak obrazovka zčerná.

 

Joey zastaví u domu Gretchen a Paceyho. Je už pozdní noc, Gretchen ale sedí na verandě. Joey musí mluvit s Paceym a chce vědět, jestli ví o způsobu, jak ho na tom rybářském výletě zastihnout. Gretchen to ale neví, Pacey se jí ale určitě po návratu ozve. Joey tuší, že se něco děje, tohle totiž Pacey nedělá. Gretchen se postaví a řekne, že Paceymu slíbila, že už nebude lhát. „Pacey není na rybářském výletě. Když jsi byla v New Yorku, byl zatčen za veřejné opilství. Doug ten případ vzal na sebe a vzal Paceyho kempovat, aby se dal dohromady.“ Joey je ohromená. Gretchen ale pokračuje: „Tohle je velmi napjaté období. My všichni si plánujeme budoucnost, snažíme se přijít na to, co si počneme se zbytkem našich životů, jestli ale tohle všechno neodsuneme trochu stranou a nebudeme se snažit udělat cokoli, aby byl Paceyho život jednodušší, nevím, jestli vůbec jaký mít bude. Má teď v sobě hodně bolesti, takže mi slib, že na něj nebudeš vyvíjet žádný další nátlak. Můžeš to udělat?“ Joey se jí zeptá, jestli se s ním může nějak spojit a Gretchen nevěří svým uším. Poslouchala vůbec, co jí teď říkala? Joey ale odpoví, že tohle jí slíbit nemůže. Když se jí Gretchen tvrdě zeptá, jak může být tak sobecká, Joey to konečně řekne: „Mám zpoždění.“ Gretchen si uvědomí, o čem to Joey mluví a hned se omluví. Také se zeptá, jestli si už testem potvrdila, že je skutečně těhotná. To ale Joey neudělala, jen by si teď potřebovala promluvit se svým přítelem. Gretchen jí slíbí, že jestli se ozvou nebo vrátí, zařídí, aby jí Pacey zavolal. „Joey, já vím, že jsi teď zmatená a vyděšená, musíš ale najít odvahu udělat si ten test a promyslet své možnosti.“ Joey se ale otočí a odchází ke svému autu. Je prý v pořádku a dokáže si s tím poradit. Gretchen: „Podívej, jestli změníš názor, můžeš sem přijít, kdykoli.“ Joey beze slova nasedne do vozu a odjede.

 

Druhý den odpoledne začíná za Leeryovic domem párty. Jen a babička přichází po trávníku a hned dostanou od Gale vynadáno – mělo to být přece bez dárků! Jenže jak Jen prohlásí, dejte babičce klubko vlny a jehlice a je vymalováno. Z domu se ozve zvonek a Gale se s tím, že jí zvoní kuchyně, odvalí zpět dovnitř. Ze dveří se vynoří Dawson a Jen se ho hned zeptá, proč jeho máma neleží na gauči s nohama nahoře. Jenže to ji prý nebaví. Proto vaří, uklízí, je neúnavná. Jen babička má pro Gale mateřské pochopení. Dawson: „Chcete vyprat nějaké prádlo? Sem s ním, rozzáříte celý její den.“ Jako další v pořadí se objeví Gretchen, Jen a babička se přesunou k lavičkám. Dawson řekne, že se zastavil v trafice, koupil jeden nejmenovaný časopis a zjistil, že to vůbec není špatné čtení. Gretchen se celé ráno balila a je nervózní. Jediný pohovor, který kdy podstoupila, byl ten s jeho mámou. Gale se vyžene s domu s dalším tácem plným jídla a Dawson ho vezme. To už ale po trávníku přichází Joey a Bessie. Gretchen se Joey zeptá, jak se má a Joey odpoví, že je v pořádku. Kdyby cokoli potřebovala, Gretchen je tu. V tom se ozve Bessie, mohla by její sestře říct, aby začala žít svůj život? Pacey odjede a ona najednou neví, co má dělat. Jako tornádo přiletí Gale, Joey už dlouho neviděla a všechny nažene k lavičkám, kde už sedí i Mitch a Dawson. Můžou tedy začít. Nadšení mužské části je ale zchlazeno, když babička připomene, že na tyto sešlosti mají přístup jen ženy. Gale poznamená, že oni jsou velmi netradiční domácnost, Dawson se ale už zvedá a než by člověk řekl čarodějnice, je se svým otcem pryč.

 

Jack vejde do knihovny, kde je neuvěřitelný binec. Děti běhají po celé místnosti, křičí, smějí se a rozhodně se neučí. Jack se rozhlédne, Tobeyho ale nevidí. Jack zavolá na Willa, ten ale nemá tušení, kde Tobey je. „Neviděl jsi ho? Neslyšel jsi o něm? Nic? Tomu nevěřím. Franku, jdi od toho pryč!!“ Snaží se zvládnout situaci, zároveň ale přemýšlí, co se stalo.

 

Jsme zpátky na Leeryovic párty a babička právě mává jehlicí zavěšenou na řetízku nad břichem Gale. Gretchen vykřikne, že se hýbe a babička vysvětlí, že tento způsob zjišťování pohlaví se používá už celé generace. Je to takový ultrazvuk středověku. A je to tedy kluk nebo holka? „Je to přesně to, co chcete.“ odpoví babička šalamounsky. Tak, Bessie by chtěla začít přehlídku jmen. Tyto dvě vymyslela ona s Bodiem. Pro děvčátko Sophie, znamená to ‚moudrá‘ a měl se tak jmenovat Alexander, kdyby se narodil jako holka. Gale si vezme i druhou kartičku se jménem pro kluka – Satchel. Prý je to bývalý basketbalista a Mitch to bude milovat. Dámy se rozesmějí.

 

Kousek dál, na Dawsonově stromové pevnosti, sedí Dawson a Mitch. Mitch vytáhne dva doutníky a jeden z nich podá překvapenému Dawsonovi. Pro tuto příležitost jsou jak dělané. Je to dárek od kolegy ze školy a on slíbil, že si je se svým synem užije. Neslíbil ale, že je zapálí. Za nimi se ozve dámský smích a Dawsona by zajímalo, jestli se některé z těch jmen uchytne. Mitche spíš napadlo, jestli jejich neschopnost vybrat dítěti jméno neukazuje na to, že tu událost, která je čeká, nezvládají. Protože pravda je, že mít narozené dítě v domě je čisté, nefalšované peklo. Tedy pro toho, kdo nemá prsa. Muž ve skutečnosti nemiluje dítě způsobem, jakým to dělá žena. Miluje představu dítěte. Dawson ale správně tuší, že se to změní. Mitch: „Jednou v noci stojíš v tmavém pokoji, vyčerpaný, snažíš se přijít na to, co se děje a to malé stvoření najednou řekne ‚tati‘. To je moment, kdy ti to všechno dojde. Cítíš, že se tvoje srdce otevře způsobem, o kterém sis myslel, že není možné a ty toho človíčka miluješ tak… že to bolí. Myslím, že líp to nevysvětlím.“ Dawson: „Myslím si, že důvod, proč pořád ještě čekáte, je ten, že nechcete dát jméno té představě. Chcete zjistit, co bude ten nový člen rodiny zač. Až ho poznáte, budete vědět.“ „Jsi docela chytrý kluk, Dawsone.“ odpoví Mitch a Dawson se rozesměje.

 

Přehlídka jmen pokračuje. Jen přizná, že kdyby měla holčičku, pojmenovala by ji Emma. A chlapce Jackson Pollock. Aby v tom byl pěkný zmatek. To Gretchen navrhuje Kurta. Podle jistého Kurta Donalda Cobaina. A její oblíbené dívčí jméno? Isabella, podle příběhu, který jí vyprávěla její babička. Další na řadě je babička: „V zahradě roste plno květin, tou nejkrásnější ale vždy bude růže.“ „Rose Leeryová.“ řekne si pro sebe Gale. A babiččino chlapecké jméno je Thomas. Podle muže, kterého kdysi dávno znala. Babička se podívá na Jen a ta se na ni s pochopením usměje.

 

Dawson a Mitch stále sedí na pevnosti v koruně stromu. A změnili téma – Gretchen se chystá vzít práci v Bostonu. Mitche napadne, že je to její způsob, jak reagovat na jeho odchod do Kalifornie a chránit se tak. Dawson nikdy nečekal, že do Kalifornie pojede s ním a pro ni je to skvělá příležitost, za kterou je rád, ale… Mitch mu připomene, že on a Gale se přece rozvedli a teď jsou do sebe zamilovaní víc, než kdy předtím. Takže i když se s Gretchen rozejdou, pořád si budou souzeni? Tohle mu chce říct? Mitch: „Chci říct, že musíš jít svou vlastní cestou, protože se vším tím okolo, nikdy nevíš. Podívej se na sebe a Joey.“ Dawson se jen pousměje.

 

Poslední na řadě je Joey. Ta byla celou minulou noc vzhůru, ale na to správné jméno nepřišla. Místo toho přinesla dárek, který má v sobě vše, co by mělo mít hezké jméno. Kdysi to patřilo Dawsonovi a je si jistá, že jeho nový sourozenec si to rád vezme. „Je čím dál těžší přijít na to, co je správné, tak doufám, že se vám to bude líbit.“ Gale otevře krabičku a najde v ní náramek: „Samozřejmě, Joey. Děkuji. Jsem si jistá, že Dawson by byl dojatý stejně jako jsem teď já.“ Gale poděkuje všem přítomným, daly jí plno námětů k přemýšlení, což se jí bude hodit, pokud si nebude chtít všímat kontrakcí. Jen ji ale upozorní, že by měla být vděčná za to, že nebude rodit uprostřed hurikánu, jako před lety Bessie. Bessie ale odpoví, že to nebylo nic proti tomu, čím musela projít její máma. Gale: „Lillian byla úžasná žena. Měla jsem ji tak ráda.“ Bessie pokračuje v příběhu – 34 hodin poté, co jí praskla voda, se dítě ne a ne narodit. Jen: „A co jej nakonec přesvědčilo, aby se odhodlalo k tomu grandióznímu vstupu?“ Bessie: „Moje matka začala křičet její jméno – ‚Josephine! Josephine! Všichni už na tebe čekají!‘ – a najednou tu byla. Záplava mokrých, čokoládových vlasů, ty zvláštní obrovské oči a našpulené rtíky, které všichni tak dobře známe.“ Joey je rozrušená, najednou se zvedne a s omluvou odejde do domu. Bessie vstane a běží za ní.

 

Jack dorazí k Tobeyho domu a zaklepe na dveře. Za nimi se objeví Tobey, ale neotevře. Chce, aby Jack odešel, dostal totiž chřipku a mohl by ho nakazit. Jack ale chřipku právě měl, takže se nakazit nemůže. Tobey to ještě zkusí – on má jiný typ, kterým by se určitě nakazil. Jackovi ale dochází trpělivost a chce, aby ty dveře otevřel. Když to udělá, Jack se vyděsí – Tobey má kolem oka monokl, ostatní části obličeje má také poraněné a v rukou má berle. Tobey si všimne jeho výrazu a uklidní ho. Nic to není, bolí to jen když mrkne. Prý měl malý spor o to, jak by měli místní dealeři prodávat své zboží a spor prohrál. Jackovi je to ale jasné, přepadli ho. Byl to nahlásit na policii? Tobey odpoví, že nebyl. Ano, přepadli ho, dal jim dvanáct babek, o nic velkého nešlo. Nechce o tom mluvit. Podle Jacka by to ale zabralo jen deset minut. Zašli by na policii a… „A co!“ skočí mu do řeči Tobey. „Co jim tak asi řeknu! Že některé lidi děsím tak, že to ze mě chtěli vymlátit? Jdi domů, Jacku!“ Než stačí Jack zaprotestovat, Tobey práskne dveřmi.

 

Joey vede na verandu Leeryových domu a Bessie je hned v závěsu, aby zjistila, co se děje. Joey nechápe, o co jde, copak je při takové příležitosti divné, když je někdo citlivější? Bessie: „Ty jsi víc než jen citlivá. Jsi neurotická. Jsi posedlá tím najít svého přítele. Jsi vyděšená z toho, že tu musíš být. Kdykoli se na tebe Gale podívá, uhneš očima. Kdybych nevěděla, že nemáš sex, tak bych si…“ V tom se Joey odvrátí a Bessie se najednou musí zeptat: „Jsi těhotná?“ Joey se od ní znova odvrátí, tentokrát se slzami v očích. Bessie tomu nechce věřit, co se stalo? Jenže její mladší sestra s ní odmítá mluvit. Chce si tak ušetřit hodiny kázání. Bessie ale ví, že pokud ji něco trápí, bude ji potřebovat, aby si mohla dát život do pořádku. Joey: „Jo, jasně, aby se podobal tomu tvému.“ „Myslíš si, že jsi lepší než já?“ zeptá se Bessie. „Podívej se na sebe. Jsi stejná jako máma. Stejná jako já.“ Joey s tím ale nesouhlasí, ona stejná není. A ať už se stane cokoli, její život bude jiný. Bessie: „To jsi řekla správně. Protože já mám aspoň někoho, kdo ví, jak se o sebe postarat, o rodině ani nemluvě. Co máš ty?“ V tom dovnitř vrazí Gale a ječí: „Kde mám kabát?“ Gale má totiž další kontrakce a vydává se na strastiplnou cestu do nemocnice.

 

Dawson, Mitch, Gretchen a Gale ve vozíku si to šinou nemocniční chodbou. Dawson poznamená, že kontrakce jsou úžasný způsob, jak ukončit párty a v mžiku vyklidit dům. Gretchen přitaká, bude si to muset zapamatovat. V tu chvíli se u nich objeví doktorka a ptá se Gale, jak se cítí. Gale zasyčí, že chce prášky a stejnou prosbu má i Mitch. Rodiče s doktorkou zmizí v pokoji a nechají Dawsona s Gretchen na chodbě.

 

Jack se objeví na zahradě babiččina domu, kde na houpačce sedí Jen a plete. Babička plete jak mašina pro to malé miminko a ona zjistila, že pletení má jisté uklidňující a terapeutické účinky. Ráda by věděla, co Jacka přivedlo do těchto krajů. Jack se prý jen procházel a pak ho napadlo, že by si přišel promluvit o svých problémech. Problémem je Tobey. „Ááá, ten kluk je zamilovaný.“ zavrká Jen roztomile. „Ten kluk je o berlích.“ odpoví Jack chladně. Jack si myslí, že kdyby přepadli ho, běžel by na policii, prostě by se snažil něco dělat, Tobey ale jen chce, aby ho všichni nechali na pokoji. Jack si také myslí, že Tobeyho napadli proto, že je gay. Je paranoidní? Jen: „Ne, jasně, že ne. Paranoia je zdravá, věř mi!“ Jack nechápe jednu věc. Když Tobeyho poznali, byl to rozený vůdce. Hřímal, že jediné, co musí udělat, je jednat a teď? Neví, co bude dělat. Chtěl mu pomoct, ale on nic takového nechce. Jen se ptá, jestli tedy už neudělá nic a Jack přitaká, asi to opravdu není jeho starost. Jen: „Jacku, co kdyby napadli mě? Co by si udělal?“ „To ale není to samé, Jen.“ „Ne, to máš pravdu. Jediný rozdíl je v tom, že ty jsi úplně stejný jako oběť.“

 

Dawson a Gretchen stojí na nemocniční chodbě a tuší, že pro Mitche musí být tady ta prodlužující se hrůza taky příšerná. Je nervózní přivést novorozený život do toho svého. Gretchen: „No, ono to všechno změní. Už napořád bude stavět přání a potřeby někoho jiného před ty vlastní. Myslím, že tohle nakonec zapříčiní, že dospějeme.“ Dawsona by zajímalo, co tohle vypovídá o nich. Ano, zajímají se o potřeby toho druhého, ale jen do určitého bodu. Potom myslí na sebe. Jenže Gretchen si myslí, že v jejich věku je to naprosto přirozené. Dawson je jen zmatený z toho, že jedna jeho část by nejraději začala žebrat, aby do Kalifornie jela s ním. A ta druhá? Ta je rozumnější. Ví, že musí nechat lidi jít. Gretchen chápe, co myslí, také ji to načasování hrozně vadí. Dawson by se chtěl na něco zeptat. Když byli na tom výletě, měl pocit, že se s ním chce vyspat. Nakonec si to ale rozmyslela. Proč? „Nebyl ten správný čas. Dawsone, kdybych já odjela do Bostonu a ty do L.A., to sblížení by nám jen ublížilo.“ Dawson se ptá, proč vůbec o tu práci v Bostonu žádala. Gretchen: „Ty odjíždíš a já jsem za tebe neuvěřitelně šťastná, ale… podívej, já nemůžu udělat další krok, takhle se otevřít a potom být opuštěna. Prostě to udělat nemůžu. Víš, musím pohnout se svým vlastním životem.“ V tom z pokoje vyjde Mitch, aby jim oznámil, že to byl další falešný poplach.

 

U dveří domu Gretchen se objeví Joey. Je stejně překvapená jako majitelka domu, ale nemá za kým jiným jít. Gretchen ji pozve dál a vrátí se k balení věcí na cestu do Bostonu. Když se Gretchen zeptá, jak se má, Joey odpoví, že vzhledem k tom, že se z ní stal šílenec, kterého nepoznává, dobře. Je překvapená, jak nepřipravená se cítí, co si vůbec myslela? Pak se ale usměje, dokáže si Gretchen představit Paceyho s dítětem? Gretchen se také zasměje, i když si myslí, že Paceymu by se představa dítěte asi líbila. Umí to s nimi, je pozorný k ženám. Jeho jediná vada je v tom, že se neumí srovnat sám se sebou. Joey to ví, a nechce mu přidělávat starosti, jenže ho právě teď hodně potřebuje. Gretchen se jí zeptá, jestli to řekla Bessie. Joey: „Jo, řekla. Těsně poté, co jsem jí oznámila, že mě její život znechucuje.“ Gretchen chce, aby se se sestrou usmířila. Ať už těhotná zůstane nebo ne, je to rodinná záležitost. A může jí věřit, podpůrný systém bude potřebovat. Joey se zdá, že Gretchen to celé nějak zná a Gretchen se po krátkém zaváhání přizná. Loni na univerzitě potratila. Proto se vrátila do Capeside, aby se s tím nějak vyrovnala. A jak Joey vidí, úspěšně. Má nového přítele, možná novou práci. Ptá se, jestli pojede Dawson s ní. Gretchen ale nesouhlasně zakývá hlavou, oba jsou teď v jiné fázi života, oba odjíždí. Joey: „Gretchen, ty víš, že by pro tebe udělal i nemožné! Nevystrkuj ho ze svého života. Opatruj tu velkou část jeho  srdce, kterou chce, aby si měla. Protože ať už se stane cokoli, na něj nezapomeneš.“

 

U Leeryů v obýváku sedí Mitch a Dawson na pohovce a dohadují se, na co se budou dívat. Na schodech se znova objeví Gale a známým dramatickým zvoláním oznámí, že se její kontrakce znova zesilují. Jenže tentokrát se odezvy nedočká. Mitch a Dawson ji lehce upozorní, že by měla počkat, než se zase vydají na cesty a oba se vrátí k televiznímu programu. Gale se k nim přiblíží a nebezpečně zasupí: „Řekla jsem, že je čas.“ Mitch ji i nadále ignoruje, takže Gale zaječí: „Budu mít dítě! Takže laskavě zvedni ten svůj zadek a napasuj ho do auta!!!“ Gale chňapne Mitche za ucho a dost nevybíravě ho přinutí vstát. Mitch křičí: „To bolí!“ Jenže u Gale nepochodí. Ta zahřímá: „Nemluv mi tady o bolesti! Opovaž se!!!“ Mitch mrkne na Dawsona a zadýchaně zatrylkuje: „Myslím, že tentokrát to myslí vážně.“

 

Tobey otevře dveře a za nimi objeví Jacka se strážníkem Sullivanem, který pracuje s mládeží. Tobey nevěří svým uším a očím. Copak to neřekl dost jasně? Čemu z toho ‚běž pryč‘ nerozuměl? Jack jej uklidňuje, ví, že je asi vystrašený, ale tento muž se postará o to, aby se jeho případem zabývali ti správní lidé. Tomu Tobey jen těžko věří. Je rozzlobený, že si sem Jack napochoduje a začne mu říkat, co má dělat. Ještě, že nejsou rodiče doma. A Jack pochopí, to oni nechtějí, aby o tom mluvil, není to tak? Protože jinak nerozumí tomu, proč už před dvěma dny nevolali policii.Tobey: „Oni, stejně jako já, chtějí na všechno zapomenout. Což je dost těžké, kdykoli se tu objevíš. Takže teď, prosím, jděte.“ V tom se ozve strážník Sullivan: „To, co se vám tu noc stalo, nebyla náhoda, to doufám víte.“ Tobey přesně netuší, o čem to mluví a strážník to vysvětli: „Tobey, je třikrát pravděpodobnější, že budete jako gay napaden člověkem, který má zbraň, než někdo, kdo gay není. Je tu sedmdesáti procentní šance, že budete obtěžován a třiceti procentní možnost, že vám někdo udělá to, co se stalo minulou noc. Proto potřebuji vědět, abyste mi řekl, co se stalo. Většina lidí nemá tu odvahu. A nebo nemá šanci.“ Po tom, co právě slyšel, se Tobey nakonec odhodlá: „Já… čekal jsem na autobusové zastávce u Tržnice a Šestnácté, když se vedle mě postavil ten muž. Byl vysoký, měl černé vlasy. Už jsem ho na tom místě párkrát viděl. Řekl jsem nějakou stupidní poznámku o tom, že autobusy mají věčně zpoždění. Potom jsem se mu podíval do očí… a usmál jsem se na něj. Myslím, že jsem to neměl dělat, nebo něco takového, protože na mě začal křičet ‚teplouši‘ nebo něco podobného a pak… dřív, než jsem se vzpamatoval, najednou se odnikud vynořil kdosi další, snad jeho kamarád nebo kdo. Jeden mě držel, zatímco ten druhý na mě začal ječet. Mlátil mě do obličeje, kopal do mě… a pak jsem prostě upadl na zem.“ „To nebyla tvoje chyba.“ ubezpečí jej strážník Sullivan. „Jen jsem se na něj usmál.“ zašeptá Tobey.

 

Mitch sedí na nemocniční chodbě, když se vedle něj posadí jeho syn. Gale je v bolestech už celou noc a Mitch vlastně neví, jak to s ní vypadá. Kolem něj je plno šeptání, které ho znervózňuje. Když se přímo zeptá, jediné co slyší je: „Uklidněte se, pane Leery. Pomožte své ženě soustředit se na dýchání.“ Z pokoje Gale se ozve křik, který Mitche volá zpět dovnitř. Mitch se zvedne, ještě než ale vejde, otočí se a Dawsonovi řekne: „Jsem rád, že tu jsi.“

 

Je těsně po rozbřesku, když se Joey vrátí domů. Je proto překvapená, když v kuchyni najde svou sestru. Bessie: „Vždy vstávám za svítání. Je to jediný okamžik dne, který mám jen pro sebe.“ Joey jí řekne, že přespala u Gretchen a Bessie jí na to odpoví: „Víš, že jsem jednou vylezla do tvé kolébky a vysypala tě z ní?“ „A spadla jsem na hlavu? To by totiž mnohé vysvětlilo.“ odvětí Joey. Bessie přizná, že než se Joey narodila, pěkně to mezi ní a mámou klapalo. Nenáviděla ji. Joey: „Nenáviděla jsi mě, protože jsi na mě žárlila. Nenáviděla si mě, protože jsem ti brala tvou maminku, ale… hlavně jsi mě nenáviděla proto, že jsi věděla, že se o mě budeš muset navždy starat.“ Bessie řekne, že opravdu chtěla, aby měla jiný život, než ona sama. Joey: „Bessie, ty jsi byla první. Ty jsi vždy musela projít těmi nejhoršími poryvy bouře. A neudělala si to, co by udělali ostatní. Neutekla jsi, neschovávala si se, vytvořila si toto vřelé, milující, bezpečné místo. Vychovala jsi dítě a malou sestru. Doufám, že jednou budu mít tu sílu a odvahu, abych… abych si vytvořila takový život, který by se tomu tvému aspoň trochu podobal.“ „Já jen chci, aby si věděla, že tě mám ráda a že jsem tady pro tebe, kdyby si to potřebovala.“ Bessie Joey podá těhotenský test, hned se ale musí zvedat, protože Alexander začne plakat. Stejně jako Joey, která zoufale skryje svůj obličej v dlaních.

 

Když Tobey otevře dveře a zjistí, že za nimi opět stojí Jack, neodpustí si poznámku: „Tak a co teď. Oprah?“ Jack mu ale s lehkým úsměvem odpoví, že snad nečekal, že půjde učit bez něj! Tobey se snaží chabě namítnout, že jaksi není v nejlepší formě, Jack jej ale uklidní. Tak jim řeknou, že spadl ze skateboardu. Tobey: „Jacku, jsou to děti. Ne imbecilové!“ Jacka to ale nezastaví, po cestě vymyslí něco jiného. Tobey tomu nemůže uvěřit: „Co to má znamenat? Před několika měsíci bylo tvou jedinou starostí do ničeho se nezaplést a najednou z ničeho nic je z tebe jeden velký homo aktivista? Jack ale opáčí, že je jen Tobeyho aktivista. Tobey si vezme kabát a zavře za sebou dveře. Jakkoli se jeho egu Jackova odpověď líbí, jaksi to nesedí. Copak se stalo? Jack: „Spíš jde o to, co se teprve stane. Jednoho dne se budu chtít projít v parku a budu chtít vzít svého kluka za ruku. Jenže, co když se před tím zapomenu rozhlédnout? Co když mě uvidí nějací zlí lidé?“ Tobey se usměje a poznamená, že nejsou zase tak rozdílní. Jack: „Myslíval jsem si, že ano, ale máš pravdu, nejsme. Kdybych první odešel já, mohl jsem to být já.“ Tobey se malinko diví, že si to uvědomuje až teď, podle Jacka ale lepší teď než nikdy. Tobey: „Jo, a lepší včas než pozdě.“ Jack si ale myslí, že na jeho přednášky je přece jen trochu brzo a zavelí k odchodu. Tobey se začne plahočit ze schodů: „Víš, kdyby si byl opravdu Tobeyho aktivista, z těch schodů by si mě snesl!“ Jack se rozesměje: „Nepokoušej své štěstí!“

 

Joey stojí v koupelně a sleduje hodinky. Potom vezme do ruky těhotenský test, otočí jej a zjistí, že těhotná není. Zprudka si úlevně vydechne.

 

Dawson sedí před nemocničním pokojem své mámy, když za ním přijdou babička, Jen, Joey a Bessie. Dozví se, že už tady jsou celou noc a celý den a Dawson začíná mít pocit, že se věci nevyvíjí tak, jak by měly. Bessie jej uklidní, porod může být dlouhodobý proces. Dawson zahlédne sestřičku, vyskočí a neúspěšně za ní běží. Joey se zvedne a jde za ním. Dawson: „Před pár týdny jsem procházel těmito chodbami a modlil jsem se, aby někdo zemřel. Dnes jsem tady, stejné chodby, a modlím se, aby se někdo narodil. Jsem to jen já a nebo mě tento rok opravdu dostihl život?“ Joey si ale nemyslí, že jde jen o něho. Oni všichni letos dostali pěkných pár lekcí. Dawson se jí ptá, jestli si s Paceym promluvila o tom, co bude až odejde na Worthington. Joey se usměje, poslední dobou s Paceym o budoucnosti moc nemluvila. Dawson: „To bys ale měla. Budoucnost má totiž tu úžasnou vlastnost, že se neočekávaně změní v přítomnost.“ Joey pochopí, že mluví i o sobě a připomene mu, že Gretchen je do něj blázen. Jo, blázen, který právě sedí ve vlaku, směr Boston, kde bude pravděpodobně žít. Joey se jej ptá, jestli tu není způsob, jak by mohli tu vzdálenost překonat. Dawson si myslel, že ano, ale vypadá to, že se tak nestane. Joey: „Dawsone, není to takové, jaké jsem myslela, že to bude. Myslím, sex. O něm teď přece mluvíš. Chci, aby si něco věděl. Sex lidi nutně nesblíží. Je to jen zvětšovací sklo. Jestli tu je problém, jen se zvětší. A jestli je tu blízkost, zintenzívní se. A pokud jde o tebe a Gretchen, vy dva jste si pravděpodobně daleko blíž než spousta lidí, kteří mají sex.“ V tom se na chodbě objeví doktorka: „Dawsone, někdo vás chce pozdravit.“ Dawson spolu s ní vejde do místnosti.

 

Už v pokoji sedí Gale na posteli, v náručí miminko, zatímco Mitch sedí vedle ní. Do místnosti vejde Dawson, Bessie, Joey, babička a Jen. Mitch: „Není nádherná? Ano, Dawsone, máš sestřičku. A já mám dceru.“ Všichni ji začnou obdivovat a Gale poznamená, že si to malé stvoření nebylo jisté, jestli se dnes narodí. Chtělo to hodně moc přemlouvání. Jen: „A jak se vám to nakonec podařilo?“ Gale: „No, začala jsem hlasitě křičet: ‚Lillian! Lillian! Všichni už na tebe čekají!‘ No, a tady je.“ Joey: „Lillian.“ Joey a Bessie se na sebe podívají, obě dojaté tím, že ta malá holčička má jméno po jejich mamince. Gale se zeptá Dawsona, jestli si ji chce pochovat a Dawson souhlasí. Když má svou sestřičku v náručí, promluví: „Ahoj, Lillian. Jsem Dawson… tvůj velký bráška. Vítej v naší rodině. Nemohla sis vybrat lépe.“ Joey se postaví po jeho bok a obdivuje malou holčičku v Dawsonově náručí.

 

Joey už je zpátky doma, když se ozve telefon. Když jej zvedne, překvapeně zjistí, že jí volá Pacey. Gretchen mu řekla, že jí má urychleně zavolat – děje se něco? Joey jej uklidňuje, myslela si, že má obrovský problém, nakonec se ale ukázalo, že to tak není. Neměl by si dělat starosti. Důležité je, aby se soustředil na sebe. Kde vůbec je? Pacey se na chvilku odmlčí a pak trochu neochotně odpoví, jako by něco skrýval: „Už jsem ti to říkal, jsem na rybách s Dougem. A je to to nejlepší, co jsem kdy zažil. Včera jsme chytili devadesáticentimetrový kousek. Opravdu si to užíváme, Joey. Opravdu ano. Ty a já, někdy to musíme zkusit.“ Joey souhlasí, mělo by to být brzo. Pacey: „Jo, chybíš mi.“ „Ty mi chybíš také, Pacey.“ odpoví Joey. Oba se na moment odmlčí a po chvilce zvláštně netrpělivého ticha oba zavěsí.

 

Gretchen sedí na kapotě svého auta před domem Leeryů a když na místo dorazí Dawson, seskočí a jde k němu. Dawson je trochu zmatený, neměla by sedět ve vlaku? Jenže podle Gretchen mají vlaky jednu fantastickou vlastnost – vždy jede další. Dawson se k ní nakloní a políbí ji. Zároveň si ale myslí, že je to šílené a ptá se, co to vlastně dělají. „Oddalujeme nevyhnutelné. Žijeme v popírání skutečnosti.“ Dawson: „Kdo mohl tušit, že popírání bude tak sladké.“ „Ty přece víš, že nemáme žádnou šanci.“ zeptá se Gretchen. „Jak bychom mohli. Oba dva míříme na úplně opačné strany.“ zamumlá Dawson. „Stejně tak bychom mohli jet na dvě úplně jiné planety!“ „Myslím, že bychom se měli rozejít. Hned teď. Prostě to udělat a mít to za sebou.“ navrhne Dawson. „Souhlasím.“ odpoví Gretchen. „Už tě nikdy nechci vidět!“ Celou tu dobu, co trvala tato nekonečná přestřelka, se Dawson a Gretchen pomalu přibližují blíž a blíž, až se nakonec políbí…


back


© 2000 - 2002 Jerrzy

_