. . . . .
Dawsons creek CZ

  :: Home
  :: Info
  :: Herci
  :: Postavy
  :: Epizody
  :: Scénáře
  :: Galerie
  :: Media
  :: Různé

 

 

:: #415 - Čtyři příběhy (Four Stories) ::

Napsal: Tom Kapinos
Režie: David Petrarca
Premiéra: středa, 14. února 2001 ve 20:00 na The WB
Premiéra v ČR: úterý, 12. listopadu 2002 v 15:00 na TV Nova
Repríza v ČR: ???
Anglický scénář: zde
Hudba z epizody: zde

 

Jen a Jack si to pomalu šinou ke školnímu autobusu. Jack se znova ujišťuje, že je mezi nimi všechno v naprostém pořádku. Jen mu to odsouhlasí, jen ji napadlo, co by se stalo, kdyby to celé nezastavila! Co kdyby otěhotněla, oni by museli odejít ze školy, aby mohli vychovávat jejich nemanželské dítě? Jack to ale nevidí tak tragicky. Jen by si museli jednou sednout a říct jejich dítěti, že mamka a taťka spolu nemůžou spát, dokud taťka nemyslí na Ryana Phillipa. V tom si Jen všimne učitele Kasdina a začne si před obličej cpát vlasy. Tento úhybný manévr jí samozřejmě není nic platný, protože pan Kasdin se hned ptá, jestli má v plánu spáchat nějaký přestupek, ještě než dojedou domů. Jen je jasné, že z tohoto nevybruslí a ptá se, jaký bude její trest. Učitel s ní má úmysly, kterým by ale neříkal trest. Spíš je to něco, po čem její duše už nějaký čas prahne. Jen se pokusí o poslední záchvěv odporu a prohlásí, že ty lahvičky byly opravdu malinké, na další ale nemá čas, protože Jack ji chytí za bundu a doslova vhodí do autobusu. Dalším příchozím, a už pozdním, je Drue. Je za to pokárán, pan Kasdin ale poznamená, že není poslední. Pacey a Joey se neobjevili a on je bude muset jít hledat. Drue se podívá do autobusu a za jedním z oken uvidí líbající se pár, který vzdáleně vypadá jako dva zmiňovaní zločinci. Upozorní pana Kasdina, že se spletl, ti dva už v autobuse sedí a uklidněný pan Kasdin do něj nastoupí. Pár se přestane líbat a my vidíme, že to Pacey a Joey nejsou. Drue se usměje a nastoupí.

 

Kamera se v chatce Joey a Paceyho soustředí na postel. Ze země se kolem jedné z noh zvedá nahoru, dokud neuvidíme chumel zamotaných končetin, které čouhají z pod peřiny. Suneme se pomalu podél jejich těl, až skončíme u obličejů. Joey se trhavě probudí a zapříčiní i Paceyho probuzení. Ten se na ni široce rozesměje, zatímco Joeyin úsměv je spíš plachý. Když se k Joey Pacey přitulí, Joey obličej zvážní a zdá se být nejistá. Pacey si toho napětí všimne a pátravě ji pozoruje.

„O minulé noci“

Pacey a Joey jsou stále v lyžařském středisku. Pacey právě koupil jízdenky zpět domů a spolu se svojí přítelkyní zjišťují, že už jim na snídani moc nezbylo. Joey volala domů a Pacey se ptá, jestli Bessie něco řekla. O minulé noci. Jenže Joey netuší, co by to tak mělo být. Že už je žena? Pacey chápe, napadne ho, ale že mohla něco říct Gretchen. Joey: „Jo. ‚Hej Gretchen, promiň, ale zmeškali jsme autobus domů. A mimochodem, tvůj bratr mě minulou noc defloroval. Už musím jít.‘ Opravdu si myslíš, že jsem typ člověka, který probírá svůj sexuální život se sourozenci?“ Pacey chápe, chce ale vědět, kdyby taková byla, co by řekla – jaký minulou noc byl! Joey si povzdechne. Když už si myslí, že Pacey není typickým mužem, najednou se vynoří v celé své primátské kráse. Pacey ji ale upozorňuje, aby nepodceňovala primátskou touhu slyšet o jejich dovednostech.

 

O chvíli později jsou Pacey a Joey v obchodě. Pacey k ní přijde, v jedné z rukou něco schované. Když si Joey vybere, najde čokoládu ve tvaru srdce. Pacey ví, že panenství za čokoládu není zrovna vyvážená výměna, ale chtěl nějak oslavit tu událost. Joey prohlásí, že kdyby věděla, že jsou v tom zahrnuty i ceny, chtěla by auto. Pacey poznamená, že Joey nikdy nebyla krásnější a políbí ji. Hned vzápětí zamumlá cosi o tom, že si tu někdo nestihl vyčistit zuby a Joey je překvapená. Taková kritika přímo od pana ‚Hrůzný ranní dech‘? Pacey je nadšený, tu kombinaci něžností a sarkasmu by mohl vychutnávat až do konce života. Joey ale namítne, že Pacey může být jen prvním z mnoha. Napadlo ho to vůbec? Pacey odpoví, že v tom případě by se musel spokojit s pocitem, že byl Joeyiným Neilem Armstrongem.

 

Joey a Pacey sedí na lavičce na jedné z teras, stále v lyžařském středisku. Kousek vedle sedí jiný pár, který se líbá. Pacey poznamená, že když se páru stane něco takového, jako jim včera v noci, obvykle následuje konverzace na toto téma. Joey chápe, chce vědět, jestli byl dobrý. Pacey to trochu poopraví – líbilo se to ? Joey odpoví, že to bylo hezké. A udělala chybu, protože Paceymu se hezké nezdá dost dobré. Joey nechápe, kde ten náhlý zájem o její slovníček, o to ale nejde. Joey se jej ptá, jestli ho napadlo, že hezké pro ni znamená všechno. Hezké je vše, na co se holka po první noci zmůže. Ona tu prostě nemůže sedět a tvrdit, jak úchvatné to bylo, když nemá s čím porovnat. Pacey ale namítá, že tu jsou určité indicie, které by jí mohly napovědět. Když se Joey ujistí, že se jí ptá na to, na co si myslí, že se ptá, je v šoku. Nechce o tom mluvit, protože to není důležité. Pro Paceyho ale ano. Joey mu ale připomíná, že tohle celé není jen o něm. „Máš vůbec ponětí, jaké to je, být dnes ránou mnou?“ Pacey by rád, kdyby mu to osvětlila. „Napadlo tě vůbec, že já možná hledám odpověď na otázku, jaká jsem byla ? Jak se zařadit ke tvým dvěma předchozím sexuálním vztahům, které pro tebe tolik znamenaly?“ Pacey netušil, že dívky takhle přemýšlí, prohlásí ale, že byla skvělá. Bezvýhradně. Což je mimochodem daleko lepší hodnocení než její hezké. „Joey, byla jsi fantastická. Byla jsi každým úžasným přídavným jménem pod sluncem. Nejraději bych vyběhl a vykřičel do celého světa, co minou noc dělal a s kým.“ Joey se opatrně ujistí, že to opravdu udělat nechce. Pacey ji uklidní, nevidí na tom ale nic špatného. Joey si však myslí, že je to jejich soukromá věc, celý svět nemusí o jejich sexu nic vědět. A Pacey si to přeloží po svém – tím světem je Dawson, není to tak? Joey jej jen nechce ranit víc, než už ranila. Pacey: „To nechci ani já. Opravdu ne. Chci ale mít sex se svou dívkou, kterou zbožňuji,  bez toho, aniž bych se musel bát toho, kdy na to přijde. Chci se na něco zeptat, Jo. Co by si mu řekla. Kdyby tu teď stál a zeptal se. Co by si mu řekla?“ „Řekla bych mu pravdu. Určitě.“ Oba na chvilku ztichnou. Pacey: „Chceš slyšet něco legračního. Nedotkla ses mě. Celé ráno ses mě ani jednou nedotkla. Myslel jsem si, že sex lidi sbližuje.“ Joey se najednou prudce zvedne a odejde. Líbající se pár přestane s líbáním a překvapeně ji sleduje. Potom se jejich pohled sveze na Paceyho. Ten se zvedne a pomalu přejde k Joey, která se posadila na jinou lavičku a pláče. „Chceš vědět, proč to bylo tak hezké, Pacey? Asi si to ani nepamatuješ, ale… byla tu ta věc… byl jsi nade mnou a… mými vlasy jsi pohladil mé čelo… a bylo to moc pěkné. Cítila jsem se v bezpečí. Ať přijde cokoli, ty tu budeš a ochráníš mě. Když si na toto po letech vzpomenu, nebudu si pamatovat nemotorné pohyby nebo trapnost rána poté nebo jestli za zkušenost sama byla nebo ne definicí skvělého sexu. Budu si pamatovat, jak něžný jsi byl. Jak jsi mě vzal na úplně nové místo. Pacey, jsem ráda, že jsem měla sex. Jsem opravdu ráda, že to bylo s tebou.“ Pacey se usměje. „A teď, jsem… jsem opravdu připravená vrátit se domů. Abychom to mohli udělat znova.“ Joey a Pacey se obejmou a políbí se.

„Rozhodující film“

Dawson a Gretchen zastavují u domu pana Brookse. Oba jsou oblečeni velmi formálně, právě se totiž vracejí z jeho pohřbu. Babička Dawsonovi řekla, aby sem po obřadu přijel, bude v garáži, kde mu chce něco ukázat. Když vejdou, najdou babičku s maketou zbraně v ruce: „Tohle je rekvizita z jednoho z Arthurových filmů. Možná bych ji mohla využít k výchově své vnučky.“ Dawson se rozhlédne po místnosti, která je zaplněna věcmi, které pan Brooks sbíral celá léta. Babička: „Ať už říkal cokoli, byl opravdu hrdý na to, čeho ve své profesi dokázal.“ Pan Brooks nechtěl, aby se to tu zaneslo prachem, mohli by to někomu věnovat. Dawson ale bezdůvodně vyštěkne: „A k čemu by to bylo? Stejně nikdo neví, že existoval!“ Otočí se a vyžene se ven. Gretchen chce jít za ním, ale babička ji zastaví. Půjde ona. Najde Dawsona stát u řeky omluví se mu, musí to pro něj být těžké. Dawson si ale uvědomil, že to mu nedává právo být drzý a také se omlouvá. Babička ale ví, že každý se s tímto vyrovnává po svém – někdo pláče, někdo se modlí, někdo se zlobí. Všechny možnosti jsou správně. Dawson jen nechápe, proč by tu měli být, je to morbidní. „Dawsone, oba jsme ztratili dobrého přítele. A ta bolest jen tak nezmizí. Bude se postupně vzdalovat a my s tím jen těžko něco uděláme. Možná by si měl strávit nějaký čas s těmito věcmi a najít způsob, jak říct sbohem. Možná ti to pomůže.“ Babička odejde a o něco později se Dawson vrátí do garáže, kde najde Gretchen, probírající se věcmi. Právě našla scénář, který pan Brooks napsal v jeho věku. Oba z něj začnou číst, skončí polibkem, který byl ve scénáři a zjistí, že pan Brooks byl hezký člověk. Dawson: „Ano, byl. Do té doby, než to vzdal. Pět lidí se sešlo na jeho pohřbu. Já, ty, moji rodiče a babička. Kdybych nepobořil jeho loď, nepřišel by nikdo.“ Gretchen si ale myslí, že pan Brooks jeho lítost nepotřebuje. Splnil si sen, což se povede jen málokomu. Ano, a tohle je všechno, co po něm zůstalo. Dawson se rozhlédne po garáži – věci, poházené po místnosti, to je všechno, co z jeho života zbylo. Gretchen poznamená, že začíná mluvit jako pan Brooks. Dawson: „Což je přesně to, co mě děsí. Protože v určitém okamžiku se rozhodl, že se přestane o cokoli starat. A udělal to. A když se probudil, bylo už příliš pozdě. Co máme udělat, abychom neskončili stejně?“ Jakkoli si Gretchen myslí, že tohle není jeho případ, Dawson se ptá, jak to může vědět! Stejně jako pan Brooks ztratil svou dívku. „Ano, a postavil ses zase na nohy! Podívej, ačkoli toho hodně pokazil, ačkoli byl zbabělcem delší dobu než hrdinou, nakonec z toho vyšel jako vítěz. Víš, kdy jsem si uvědomila, že moje city k tobě jsou víc než platonické? Když jsme se spolu dívali na jeho film ‚Otoč se, má drahá‘. Viděla jsem, jak si ožil a v tom momentu jsem si uvědomila, že chci být větší součástí tvého života. Takovým zvláštním způsobem nás vlastně pan Brooks přivedl k sobě.“ Dawson poznamená, že ji má rád: „Protože jsi chytrá a zábavná a vždy víš, co říct, abych se cítil lépe. A jsi krásná. Krásná jako za časů starých filmů, jako byly ty Brooksovy. Máš styl a úroveň. A také krásně voníš.“ Gretchen tuší, že Dawson si vůbec není vědomý toho, jak okouzlující je. A doufá, že to tak zůstane, protože v opačném případě toho určitě začne zneužívat. Dawson ji chce o něco poprosit a Gretchen hned uhodne, že chce být sám: „Jsem přece skvělá holka. Budu venku. Jen mi udělej laskavost. Až budeš vzpomínat na pana Brookse, vzpomeň si na jeho velké srdce. Vzpomeň na to, jak laskavý byl k babičce. Vzpomeň na to, jak nás viděl pod jmelím a řekl: ‚Přestaňte s ní flirtovat a už ji polibte.‘ Pamatuj na tohle, Dawsone.“ Gretchen odejde ven a Dawson začne stoupat po schodech do podkroví, kde najde filmové plakáty. Jeden z nich je na ‚Otoč se, má drahá‘. V tom do garáže vejde muž. Vyřizuje poslední vůli pana Brookse a musí s ním mluvit. Dawson nechápe, co s tím má společného, dozví se to ale na schůzce. Právník se ptá, kdo vlastně ten Brooks byl – filmová hvězda nebo tak něco? „Ne, byl osina v zadku.“ Dawson se začne smát. „Byl věčně nabručený, a ten nejchytřejší na celém světě. Nikdy nebyl vlídný k nikomu, koho potkal. Byl to ale můj přitel. A bude mi chybět.“ Právník mu připomene odpolední schůzku a odejde.

„Nadměrné břímě“

Jen vejde do čekárny ordinace, rozhlédne se a potom přitiskne ucho na dveře, které vedou do ordinace. Všimne si jakého si zvonku a poté, co ho stiskne asi popáté, se dveře otevřou a v nich se objeví Tom, terapeut. Pozve ji dál a s pohledem na svou dokonale uklizenou kancelář se omluví za nepořádek. Jen se na něj trochu podezíravě podívá a poznamená, že by na tom měl zapracovat. Tom ji pobídne, aby si lehla na lehátko, Jen to udělá, hned ale s výkřikem, jak divné to je, vyskočí zpět na nohy. Tom se ptá, jestli už někdy na terapii byla a Jen odpoví, že ačkoli je to vzhledem k její minulosti překvapující, tak toto je poprvé. Tom se chce bavit o tom, jak jí dnes je a proč u něj vlastně je. Jen ale chce, aby to na ni nehrál, ví moc dobře, že je tu za trest, protože byla chycena s těmi prázdnými lahvičkami. Jen si není jistá, že pití je zase až tak hrozná věc, podle Toma ale záleží na tom, proč člověk pije. Proč vlastně pila? „No, podívejte, bylo to právě po té obrovské chybě s mým nejlepším přítelem Jackem. Málem jsme se spolu vyspali, já to ale přerušila, což je dobře, protože on je homos… homosexuál, což není zdravé. Tedy ne to, že je homosexuál… ale to, že bych s homosexuálem spala. Bože, pořád říkám homosexuál, už mluvím jako moje babička. Gay, gay, gay. Vy byste mohl být gay. Jste gay?“ Tom se ptá, jestli je to pro ni důležité, Jen ale odpoví, že se jen snaží udržet konverzaci. Tom se tedy vrací k jejímu pití, proč vlastně pije. Jen jej okamžitě opravuje, to zní, jakoby by byla alkoholička a to ona tedy rozhodně není. Ano, ráda pije, ale kdo vlastně ne! Jen znervózní, když vidí, jak si Tom dělá poznámky. Co si to píše?! Dostane kopii? Jako další Jen zajímá, jak dlouho tady musí být a odpovědí je padesát minut, přesně. Když na konci narazí na něco důležitého, příští týden to proberou. Jen poznamená, že nevypadá jako někdo, kdo se příliš snaží. A kam vlastně chodil na školu. A Tom se znova ptá, proč je to pro ni důležité. Jen: „Není, opravdu. Jsem jen zvědavá.“ Jen se pomalu přesune k diplomu na stěně a zjistí, že je to Bostonská univerzita. Všimne si, že je trochu nakřivo a v zápalu uvádění do vyvážené polohy jej shodí na zem, kde se diplom vysype ze skla. Jen je k smrti vyděšená, Tom ji ale chladí, nic se nestalo, nemusí nic uklízet. A Jen má další dotaz – je mladší než čekala, kolik mu vlastně je? Tom se na ni podívá a Jen pochopí – proč je to pro ni důležité, že je to tak? Tom namítne, že nemluvili o jejích rodičích. Jen přizná, že byla nad síly svých rodičů, tak ji poslali k babičce. Tom se ptá, jak se cítila. „Dobře, trochu zmateně, ale už je to za mnou, vyrovnala jsem se s tím. Mám babičku a přátele, kteří mi se spoustou věcí pomohli. A víte co, měla bych k vám být upřímná. Myslím, že nejsem člověk, kterému by terapie jakkoli mohla pomoct. Myslím, že to zvládnu sama.“ Tom prohlásí, že teenageři si často vědomosti pletou s moudrostí. Jen si myslí, že on si o ní myslí, že je hloupá. Pokud tohle slyšela, Tom se jí za to omlouvá. A podívá se na hodinky. Jen: „Nudíte se? Protože jestli ano, řekněte mi to. Víte co? Tohle nebude fungovat. Jaksi to mezi námi nefunguje, nejste zrovna vřelá osoba.“ Tom se ptá, jestli je tohle, co od svého terapeuta čeká. Jen si ale myslí, že by tohle celé mělo být založeno na mluvení a s ním se tedy snadno nemluví. Měl by na tom zapracovat. Tom přizná, že možná ano a Jen zajásá – výhra. A Tom se hned ptá, jestli je pro ni vyhrávat důležité. A Jen otráveně prohlásí, že tohle čekala. Další otravný problém na obzoru. Na to jí Tom odpoví, že by měla jít. Jen by ráda, ale jaksi nemůže. To ale není pravda. Tom napíše, že splnila, co se od ní čekalo a bude to. Jen je nadšená a těsně před tím, než odejde, se zeptá: „Jsem opravdu na odepsání?“ Tom přizná, že na tohle je příliš brzy. Jen pokývá hlavou a už chytá za kliku, když Tom promluví: „Ale kdybych měl hádat, řekl bych, že ten chytrý, sarkastický zevnějšek jen maskuje vystrašenou, osamělou mladou ženu, jejíž vztah k rodičům ji vyděsil natolik, že se s tím ani nezačala vyrovnávat. Má obrovský problém s důvěrou k ostatním lidem, k mužům obzvlášť. Ale kdo ji může vinit?! Když jsou rodičovské vazby zpřetrhány tak brzy, může to vrhnout mladého člověka, který hledá lásku a uznání, do spirály sebezničujícího chování, což vysvětluje váš vztah k drogám, alkoholu a nejlepšímu příteli, jehož sexualita mu brání v tom, aby mohl opětovat vaše city. Ale tohle všechno je jen hádání z karet. Pravda je, že nevíme, proč tu vlastně jste. Rád bych vám ale pomohl to zjistit.“ Jen se od dveří vrátí k pohovce: „Máte mě na hodinu, ale nic neslibuji. A nemyslete si, že jsem neprokoukla tu vaši na hlavu postavenou psychologickou hru, kterou jste na mě hrál!“ Tom se usměje a pobídne Jen, aby začala se svými přáteli. „Dobře. Přátelé. Myslím, že to celé začalo před dvěma roky. Bylo to den před začátkem druhého ročníku. Právě jsem se přistěhovala z New Yorku a… já nevím. Vystoupila jsem z taxíku a oni tam prostě byli….“

„Jako za starých časů“

Dawson stojí před Capesideským kinem, když si jej všimne náhodou kolem procházející Joey. Oba dva se tak trochu ztratili v davu. Joey je líto, co se těch několik posledních dnů dělo. Dawson se ptá, jak bylo na horách, prošvihl něco vzrušujícího? Dozví se, že si Jen pochroumala nohu a ona a Pacey se skvěle bavili. Dawson navrhne kino, Joey by se ale raději prošla. O chvíli později sedí v kavárně a Dawson má přichystané tajemství. Pan Brooks jej zahrnul do závěti. Nechal mu peníze!!! Joey je unešená, co s nimi bude dělat? Dawson odpoví, že to musí být něco velkého. Pan Brooks v závěti napsal, že by je neměl promrhat s ženami a v chlastu. A pokud se tak rozhodne, ať jsou to krásné ženy a kvalitní pití. Takže žádná omezení, může udělat cokoli. Zaplatí z toho vysokou školu nebo natočí film, jak navrhuje Joey? Dawson si připadá, jako by vyhrál v loterii. Joey se napije kávy a když zvedne oči, všimne si, že ji Dawson pobaveně pozoruje. „Co je?“ „Zdáš se být jiná. Vypadáš jinak. Jsou to vlasy nebo co? Není to špatně jiné, ale dobře jiné.“ Joey raději navrhne, aby se přesunuli někam jinam. A skončí na houpačkách, kde byli na svém prvním rande. Joey si na to vzpomene a oba si uvědomí, jak jiné to tenkrát bylo. Joey se mu omluví a Dawson začne odpovídat, že už se se vším pořádně vyrovnal. Jenže Joey nemyslí tohle. Měla tu pro něj být tento víkend. „Dawsone, za poslední tři dny jsi prošel peklem. Měla jsem tu být a dát ti to, co jsi mi dal ty. A kde jsem byla? Já jen… udělala jsem některá velká rozhodnutí… Občas si myslím, že se jednoho dne vzbudím a zjistím, že to jediné, co tu celou tu dobu bylo, bylo přátelství. A když nejsem dobrá ani v něm, co mi ještě zbývá?“ Dawson ji ale ujistí, že je dobrá přítelkyně. Je jeho nejlepší. Vždy byla a ať ji život zavede kamkoli, ať už bude s kýmkoli… „Budeš mít kousek mého srdce.“ doplní jej Joey. Dawson jen poznamená, že ani nemusí být nijak obrovský, jen tak akorát. Oba se vydají po molu, začnou do sebe rozpustile strkat a celé se to zvrhne v divokou honičku podél řeky. O něco později stojí na místě, kde se potkali – před kinem. A na čase je rozloučení. Joey mu děkuje za krásný večer, musí si to někdy zopakovat. Popřejí si dobrou noc a udělají pár kroků, když v tom se oba ve stejnou chvíli otočí a promluví. Joey jej donutí, aby začal. Dawson chce vědět, jestli se na tom školním výletě něco nestalo? Má takový pocit, že se něco stalo a jestli nechce, nemusí odpovídat. Joey chce vědět, na co se to vlastně ptá. „Ptám se tě, jestli si spala s Paceym.“ Joey odpoví, že je to dost soukromý dotaz, co kdyby se ona zeptala, jestli spal s Gretchen? „Odpověď by byla ne. Ale máš pravdu, je to příliš osobní a není to moje věc a omlouvám se. Já jen asi chci, aby si věděla, že netrvám na ničem, co jsme si kdy řekli. Dobře, myslím tím… chci, aby si žila svůj život a byla šťastná a aby sis užila všechno, co to přinese. A… vím, že občas děláme sliby a opravdu je tak v tu chvíli myslíme, potom se do toho ale připlete život a celé to přetaví v něco neuskutečnitelného.“ Joey: „Kdyby mi před několika lety někdo řekl, že povedeme tenhle rozhovor, myslela bych si, že je blázen. Věci se nedějí tak, jak jsem si myslela, že budou. Kdyby ses mě před několika lety zeptal, kdo bude první člověk, se kterým budu mít sex, odpověděla bych bez zaváhání – Dawson Leery, jen on. Možnost, že by to mohl být někdo jiný, mě vůbec nenapadl. A už vůbec ne Pacey.“ „Co se mi snažíš říct, Jo?“ „Ne, nespala jsem s Paceym.“ Dawson se zatváří velmi překvapeně: „No… to, co jsi právě slyšela, nebyla úleva…“ „Dobrou noc.“ řekne Joey. „Dobrou noc, Joey.“ odpoví Dawson a každý z nich se vydá opačným směrem ulice.


back


© 2000 - 2002 Jerrzy

_