. . . . .
Dawsons creek CZ

  :: Home
  :: Info
  :: Herci
  :: Postavy
  :: Epizody
  :: Scénáře
  :: Galerie
  :: Media
  :: Různé

 

 

:: #414 - Zimní pohádka (A Winter's Tale) ::

Napsal: Zack Estrin a Chris Levinson
Režie: Greg Prange
Premiéra: středa, 7. února 2001 ve 20:00 na The WB
Premiéra v ČR: pondělí, 11. listopadu 2002 v 15:00 na TV Nova
Repríza v ČR: ???
Anglický scénář: zde
Hudba z epizody: zde

Auto, které řídí Gretchen, zastaví na parkovišti Capesideské střední, odkud odjíždí autobus maturitního zimního výletu do hor. Vyskočí z něj Joey a Pacey, následovaní hromadou báglů a moudry Gretchen. Měli by si ten výlet užít, stojí to za to. V jejím ročníku kdosi otěhotněl, kohosi zatkli a taky jedné holčině shořely vlasy. Pacey s Joey si ale myslí, že tohle jejich ročníku nehrozí. Gretchen: „Užijte si to, zasloužili jste si to.“ Pacey odejde směrem k autobusu a Gretchen ještě Joey požádá, aby o víkendu Dawsonovi zavolala. Při tom, co se teď děje s panem Brooksem, se mu to bude hodit. V tu samou chvíli k autobusu přichází i Jack s Jen. Ta si myslí, že by místo tady měla být s babičkou v nemocnici u pana Brookse. Jenže přesně tam je teď Dawson, který se o ni postará. Oni dva se budou bavit. Jen se asi přeslechla – bavit? To snad nemyslí vážně. Tady ty školní výlety jsou vždy jedna velká hrůza, protože věc, na kterou se dlouhodobě těšíme, zpravidla dopadne tragicky. „Promluvil rozený optimista.“ poznamená Pacey, který se k nim mezitím připojil. To samé provede o pár chvil i Joey. Pacey si myslí, že takový výlet teď potřebují, Joey se ale nezdá, že by byli lidmi, kteří občas potřebují někam ujet. Než ale mají příležitost tento spor vyřešit, přeruší je výkřik z autobusu: „Všichni, kdo si chtějí tento víkend užít sexu, nastupovat!“ Odpovědí je divoký pokřik a Joeyin povzdech.

 

O chvíli později už všichni sedí v autobuse, který se vydal na cestu. Jen právě napadlo, že nejenom nemá žádnou chuť lyžovat, nemá ani sebemenší tušení, jak se to dělá. Jack se nabídne, že ji něco naučí a Jen podotkne, že v tom případě to bude velmi nebezpečný víkend pro oba dva. Podle Jacka je ale lyžování to nejméně důležité. Jde o to, co se bude dít v noci, ne ve dne. Učitel začne vyvolávat jména studentů a když dojde k jakési Price, ozve se nenápadné ‚tady‘. Pacey i Joey zpozorní, ten hlas znají! Když se otočí, najdou za sebou Druea a Annu, která rozhodně není Price. Jack pokračuje ve svém monologu o důležitosti sexu na takovýchto akcích, jakkoli jeho sexuální rejstřík není bůhvíjak bohatý. A pro Jen je to vhodná chvíle, aby vyrukovala s Tobeym. Jack: „Ale no tak, Jen. Zníš jako zadrhnutá deska.“ Jen ale nedostala jediný rozumný důvod, proč by s Tobey nemohl být. Co se mu na něm nelíbí? Je moc hezký, inteligentní, nebo v čem to vlastně vězí? Jack si není jistý, je prostě moc gay. Když je to takhle zjevné, nepřitahuje ho to. Jen to nechápe, kdyby byl hetero, to by ho přitahovalo? Ale zpátky k Drueovi a jeho Anně, která nemá strach, že by ji mohl učitel objevit. I kdyby se tak stalo, budou už tak daleko, že s tím nebude moct nic udělat. Drue se nahne k Paceymu: „Víš, co by bylo smutné? Kdybych byl jediný kluk tady, co si nebude moct udělat další čárku, správně?“ Pacey se na něj divně podívá a pak se otočí k Joey. Oba tuto poznámku ignorují.

 

Babička sedí u postele pana Brookse, když do nemocničního pokoje vejde Dawson a ptá se, co říkají doktoři. Babička: „Co můžou říkat! Samé špatné zprávy, jen servírované pokaždé jinak. Je stále v kómatu. Všechny ty přístroje jej drží při životě, ale i s tou nejvyspělejší technikou, pořád je to rakovina.“ Dawson si myslí, že to nedává smysl. Jako by byl uvězněn kdesi mezi životem a smrtí. Babička: „Víš, sedím tu celou tu dobu a snažím se to celé představit Arthurovýma očima. Najít ta správná štiplavá slova. Pozoruji sestry a doktory přicházet a zase mizet. Berou krev a kontrolují monitory. Ale na konci toho všeho, ať udělají, co chtějí, je to v božích rukou.“

 

Školní autobus dorazil do cíle a studenti se ztuhle kupí u kufru, ze kterého si berou zavazadla. S jedním, super obrovským, zápasí i Joey. Odmítá Paceyho nabídku, že pomůže, nic jí to ale nepomůže, protože Pacey její monstr tašku chňapne a hodí si ji na rameno. Učitel předá jednomu ze studentů klíče o pokojů, hned ale chladí nadšení. Na pokojích budou jen stejná pohlaví a klíče od minibarů jsou kompletně zabaveny. Jenže v okamžiku, kdy odejde, Drue vytrhne nešťastnému studentovi klíče z ruky a začne vlastní rozdělovací akci. První klíče jdou Paceymu a Joey. Jde o pokoj s ‚královskou postelí‘, měli by si ho pořádně užít. Další klíče jsou pro Jen s Jackem, tam žádné sexuální eskapády nehrozí, no a poslední kus kovu je pro něj s Annou. Zbytek hodí zpátky studentovi, je to jen na něm. Jack pronese poznámku na Drueovu nevymáchanost, Jen jej ale chladí. Jsou tu přece proto, aby se neskonale bavili! Jenže poslední slova už panicky křičí. Podaří se jí totiž uklouznout a s velkým cirkusem se zřítí na zem.

 

Dawson vychází z nemocniční budovy, když jej konečně zastaví doktor. Zjistil, že Dawson podepsal listinu, podle které se stal zdravotním zástupcem pana Brookse. Dawson souhlasí, mohl mu tak chodit pro léky. Doktor: „Ano, jistě. Situace se ale změnila. Díky tomu, že nemá žádné rodinné příslušníky, je tu jistá povinnost. Dawsone, myslím, že byste měl zavolat své rodiče.“

 

O nějakou tu minutu později sedí v doktorově kanceláři babička, Dawson a jeho rodiče. Mitch tomu nemůže uvěřit, Dawson ty papíry podepsal jen proto, aby mohl docházet pro prášky. Cár papíru by neměl dávat teenagerovi zodpovědnost rozhodnout o tom, jak má člověk zemřít. Doktor to chápe, nemělo by to tak být, tak ale hovoří zákony. Dawson se ptá, jaké jsou šance, že se pan Brooks probudí, než zemře. „To já nevím. Ale věřte mi, i kdybych to věděl, vaši volbu by to neusnadnilo. Je mi to líto.“ odpoví doktor a odejde z místnosti. Mitch si myslí, že když už jsou v této situaci, myslí si, že je to jediná možná volba. Gale jej okřikuje a Dawsonovi řekne, že nemusí nic rozhodovat. Dawson: „Ale ano, mami, musím. Jak mám ale vědět, co je to správné?“ „To nebudeš vědět nikdy, synu.“ odpoví mu Mitch.

 

Většina studentů běhá po venku a zaobírá se pořádnou koulovačkou, zatímco Pacey a Joey ve svém pokoji vybalují věci. Připomíná jim to minulé léto, ovšem bez vody, síťových houpaček a lodi. Pacey navrhuje večeři a televizi, prostě typický páteční večer v Capeside. Pacey to ale odmítá, tady je daleko více kanálů. A jako důkaz zapne televizi, bohužel zrovna na porno kanále. „Jak myslíš, že se do té polohy dostali?“ zeptá se Pacey zaujatě, Joey ale od televize zmateně odvrátí hlavu. „Ale no tak, Joey, řekni, že se tomu můžeme smát. Že se můžeme smát sexu, protože se mi zdá, že to je to jediné rozumné, co teď dělat můžeme. Nemůžeme před tím utéct, protože je to všude. Je to jako jídlo, voda nebo vzduch.“ Joey poznamená, že by raději dýchala něco jiného. Podle ní je tohle ale jen víkend a ona by ho nerada prožila jako celý minulý týden, kdy mezi nimi bylo napětí kdykoli se k sobě přiblížili. Pacey ale žádné napětí necítí, je naprosto v pohodě. Joey: „Takže se shodneme na tom, že tento víkend nemusí být o sexu.“ „Ano, tento víkend nemusí být o sexu.“ odpoví Pacey smířlivě.

 

Přesunuli jsme se do chatky Jacka a Jen, která právě zkoumá svou pochroumanou nohu. Nebudou ji chtít amputovat? Jack brzdí její představivost, jsou to jen modřiny. Jen nakonec souhlasí, každopádně by si chtěla před večeří dát koupel a Jack jí musí pomoct z oblečení. A tady narazila – Jack jí v ničem takovém pomáhat nebude. Ona je holka, on kluk a jsou tu jisté hranice. „Jacku, oni tě nevykopnou z týmu jen proto, že mi pomůžeš do vany.“ Jenže Jack si myslí, že to není vhodné a zatímco se k Jen otočí zády, ta si začne rozepínat kalhoty: „Víš, myslím, že by si měl nechat těch chlapských teorií o tom, co je a co není vhodné. Ale dobře, nepomáhej mi. Až si budu každé ráno až do konce života nasazovat dřevěnou nohu, budu si to pamatovat.“ Jack se otočí, uvidí, co Jen mezitím prováděla se svým oblečení a chce, aby toho okamžitě nechala: „Ty by si chtěla, abych se tady před tebou svlékl?“ Její rty se roztáhnou do úsměvu a Jen se rozpustile zachichotá. Jack v mžiku pochopí a celou otázku bere zpět.

 

Dawson prochází nějaké scény dokumentu o panu Brooksovi a hledá tu správnou na úplný konec. Gretchen mu donesla nějaké jídlo a pití a donutí jej přisednout si k ní. Dawson doufá, že přinesla jen jeden druh sušenek, protože další rozhodování už nezvládne. „Jak jsem se sem dostal? Jednu chvíli maluji jeho plot a v té další… Je mi přece sedmnáct, měl bych být na horách a řešit s kým budu na pokoji!“ Gretchen poznamená, že nikdy není hezké, když se člověku do cesty postaví dospělost, Dawson ale nemá na takové řeči náladu. Místo toho se Gretchen ptá, kdo byl první, kdo jí zemřel. Jeho dědeček totiž zemřel, když mu byli dva a od té doby neztratil nikoho, ke komu by měl blízko. „A proto tomu nerozumím. Mám se smrtí tak málo zkušeností. Jak si mohl být pan Brooks jistý, že budu vědět, co chci.“ Gretchen: „Máš lepší úsudek, než kdokoli, koho znám. A podle všeho lepší, než kdokoli, koho znal pan Brooks. Proto si tě vybral. Myslím, že neviděl, jak mladý jsi a přišel na to, že ty nejlépe přispěješ k jeho konci. Myslím, že viděl, jak staré je tvoje srdce a věděl, že ať se rozhodneš jakkoli, rozhodneš se správně.“

 

Pacey a Joey se rozhlíží po dobré restauraci, když potkají Jacka a Jen. Jack: „Udělejte místo pro mrzáka!“ Jen se vzteká, nic jí není. Všichni budou v pizzérii kousek opodál, je dobrá a celkem levná, měli by tam zajít také. Všichni souhlasí, dokonce i Jen. Než však stačí doříct, že jí nic není a dojde, znovu uklouzne po ledě, její nohy vyletí dramatickým obloukem do vzduchu a Jen přistane velmi, velmi tvrdě na svém zadku.

 

Skupina studentů sedí v pizzerii, Drue, Anna, Joey a Pacey naproti sobě. Anna zrovna dokončila další ze svých sexuálních příběhů a Drue by zajímalo, jestli by Joey pro ně také nějaký neměla, jenže to je na špatné adrese. Drueovi se vůbec zdá, že to holdy mají jednodušší. Nemusí mít strach z předstírání a když už se jednou rozhodnout, že mají chuť, stačí jen říct. Vsadí se, že každý z kluků tady má v peněžence kondom. To se Joey vůbec nelíbí, podle Anny to jde lehce dokázat: „Tak, chlapci, peněženky ven!“ Jako na povel vytáhne mužská část prkenice a ve vteřině vzduchem vlaje nezanedbatelné množství kondomů. Jen Pacey se usmívá, aniž by se chlubil jakýmkoli balením. Prý svou peněženku zapomněl doma.

 

Když na konci večera vyjdou Pacey a Joey z pizzerie, chce Joey vědět, proč Pacey neukázal svou peněženku. Moc dobře totiž ví, že ji má v kapse. Pacey se nehádá, vytáhne ji a dá Joey. Ta ji otevře a najde v ní kondom. Mlčky mu peněženku vrátí a oba se vydají zpátky ke své chatce.

 

Dawson vejde do nemocniční kaple a vlastně ani neví proč. Podle babičky, která v ní už sedí, to ale je stejně dobrý důvod, jako všechny ostatní. Její důvod je modlení, a když se Dawson zeptá, za co se modlí, odpoví, že je to různé. Za ty, které miluje, za ty, co už tu nejsou. Dawson přizná, že se nemodlil od té doby, co byl dítě. A už tenkrát to spíš byly přání, které nemohl říct nahlas než modlitby. Babička se ptá, co by bylo jeho přáním dnes. Dawson: „O to právě jde. Nemám sebemenší tušení. Myslím, mám se modlit, aby to zvládl? Posadil se na posteli a nevrle nám řekl, že už by stačilo a poslal nás všechny domů? Nebo aby zemřel a ušetřit mu tak jeho trápení? Pořád čekám na jakékoli znamení. Cokoli, co by potvrdilo mé instinkty.“ Babička se ptá, co mu jeho instinkty říkají. „Že mám počkat.“ „Tak to uděláme. Společně.“

 

Jack jde druhý den ráno kolem kluziště, na které se to teenagery jen hemží a na lavičce u něj najde sedět Joey. Jack začne mluvit o tom, jak ta scéna připomíná osmdesátá léta, která vlastně nikdy neprožili, Joey jej ale moc neposlouchá. Jack se ptá, jaký má problém a odpovědí je sex. „Sex je můj problém. Sex vždycky byl můj problém. Natolik čekám na ten správný moment, že se cítím vinna a svázaná…“ Jack se jí ptá, jestli ji napadlo, že je tak chycena do hledání toho správného rozhodnutí, že nepřestane myslet na to, že nic takového vlastně neexistuje. Žádné správné nebo špatné rozhodnutí. Prostě jen snůška voleb, mezi kterými si může vybrat. Joey mu poděkuje, opravdu jí pomohl. Jack: „Ty nepotřebuješ pomoc. Není tu co řešit. Jde jen o to, co cítíš.“ „Cítím strach.“ odpoví Joey. „No, ty nejúžasnější věci v našich životech po nás vyžadují více odvahy, než kolik v sobě máme. Zhluboka se nadechni a skoč. Takový strach, o kterém mluvíš…občas je to způsob, díky kterému víš, že to stojí za to.“

 

Dawson spí vedle postele pana Brookse, když do pokoje vejde starý muž: „No, vyhrál si, ty starý bastarde. Uvidíš ji první.“ Dawson je jeho hlasem probuzen a je překvapen, když zjistí, že jde o Brooksova nejlepšího přítele, který mu ukradl dívku. Podle toho, že jej Dawson pozná, si starý muž myslí, že je Brooksův vnuk, ale špatně. Dawson poznamená, že mu pan Brooks řekl, že spolu hrozně dlouho nemluvili. Starý muž upřesní, že je to přesně 40 let. Minulý měsíc mu Brooks napsal. Prý byl blázen a chtěl odpuštění. „Ale za co? Jediný člověk, kterému ublížil, byl on sám. Chtěl jsem mu zavolat, když zemřela. Moje žena Ellie. Napadlo mě, že by byl ten jediný, kdo by mi mohl rozumět.“ Dawson se jej ptá, proč to nakonec neudělal. „Uvědomil jsem si, o kolik horší by to pro něj bylo. Všechny ty roky, které jsem s Ellie měl. Tři děti, domov, dobrý život. Přes to všechno, on měl část jejího srdce, byl její první láskou. Až odejde, bude s ní. Myslím, že takhle to vždy mělo být. Sbohem Arthure. Děkuju, že si mi napsal. Děkuju za to, že jsi tu zůstal, abych ti mohl říct sbohem.“ Chce odejít, Dawson jej ale zastaví. Potřebuje vědět, co má dělat. Necítí se na to, aby rozhodl o to, jak má někdo zemřít. Podle starého muže to chce jen víru, Dawson ji ale nemá. Dokonce ani neví, co to je. Starý muž: „Víra je, když věříš v něco, o čem ti zdravý rozum říká, aby si nedělal. Arthur vždy věřil, že nejlepší odpovědi na otázky, které nám život přináší, najdeme ve filmech. Já vím, šílený nápad.“ Dawson si to ale nemyslí.

 

Jack vejde do jeho a Jenniny chatky a najde svou spolubydlící na zemi vedle otevřeného minibaru. Nebylo jí dobře a jaksi nemá po ruce sedativa, takže se uchýlila k další výborné medicíně. Jack se diví, že se dostala dovnitř, Jen ale prohlásí, že by se divil, co všechno holka svede se sponou do vlasů a trochou času. Jen se jej ptá, jestli je unavený, Jack ale není, právě naopak, stejně jako Jen. Jack: „Ale řeknu ti, z čeho jsem unavený. Jsem unavený z toho, jak věčně nic necítím. Vždy všechno dělám tak bezpečně a tak, aby mě to neranilo. Chci být nebezpečný. Chci dnes v noci udělat něco šíleného a stupidního. Co? Já nevím, zničit se, pobít se.“ Jen mu nalije sklenku, popere se s ním později. Jack souhlasí, zní to skvěle a ptá se, jestli je tu něco, co chce dělat Jen. „Jo, chci tu s tebou sedět.“ zní odpověď.

 

Joey otevře dveře její a Paceyho chatky a najde za nimi Annu. Ta jim s pohledem upřeným na Paceym, připomene možnost jít se vykoupat v horké koupeli a Joey jí za tu informaci „vřele“ poděkuje. Hned, jak dveře zavře, se Joey zeptá, jestli k tomu Pacey nemá nějaký komentář a je docela překvapená, když se dozví, že opravdu nemá. Pacey si myslí, že ať řekne cokoli, stejně to bude špatně. Přesto je ale rád, že dostali sex znovu na přetřes. Tak si přece užívali tenhle víkend, že by ho nerad zničil nějakými agresivními výpady. Joey se mu omlouvá za to, že mu její neuróza ničí společenský život. Klidně se může sbalit a jít se koupat s polonahou Annou. Paceymu je jasné, že takhle bude mít Joey důvod, být opravdu naštvaná. To přece chce, ne? Joey to odmítá, je nad všechno jasné, že on chce Annu. Někoho, s kým je větší legrace, kdo je zkušenější, někoho, kdo se víc hrne do toho, udělat z tohoto víkendu něco nezapomenutelného. Pacey ale chce jen ji a Joey tomu věří, jen neví proč. Pacey chce, aby toho nechala, oba dva vědí, že kdyby mu šlo jen o sex, nezůstával by v tom vztahu devět měsíců. „Podívej, Jo. Odmítám cítit vinu, protože není nic špatného na tom, když se chci milovat s někým koho miluju tak jako tebe.“ „To ne,“ odpoví Joey. „Něco je ale špatně na tom, že já to nechci.“ To si ale Pacey nemyslí, jen by rád věděl, co to něco je. „Já vím, že se bojíš. Chápu to. Říkáš mi, že chceš, abychom se báli spolu, ale potom mi neřekneš, čeho se tak bojíš. A já si myslím, že moc dobře víš, co to je. Jen máš příliš velký strach na to, aby si vyslovila jeho jméno.“ „Dawson? To není fér, Pacey. Nemůžeš vytáhnout jeho jméno kdykoli náš vztah…“ Pacey ji ale přeruší: „Dobře, dobře, víš co? Chceš vědět, čeho se já bojím? Protože já nemám strach z toho, jestli se spolu vyspíme nebo je. Jestli a kdy se rozhodneme, bude to v pořádku. Jsem ale vyděšený z toho kousku tvého srdce, které bude navždy patřit Dawsonovi Leerymu. Mám strach z toho kousku tvého srdce, které si vždy představovalo, že poprvé to bude s ním. A jsem vyděšený z té části tebe, která nechce, abych to byl já.“ „Když tohle cítíš, tak proč… proč si zůstal. Proč jsi tu těch devět měsíců, když si toto myslíš, Pacey?“ „No, asi miluji, když si ubližuju.“ řekne Pacey a odejde z chaty. Joey začne plakat.

 

Jack a Jen sedí na zemi proti sobě. Jen si dolévá další sklenku a Jack právě zjistil, že i jako opilec je naprosto k ničemu. Ostatní začnou být hystericky zábavní, zatímco on je smutný a uzavřený. Podle Jen to ale nejsou zas až tak nesexy vlastnosti. Jack ale odmítavě kroutí hlavu, sexy je schopnost užívat si trochu zábavy. Trochu se odvázat. Je to jako to, co mu věčně omílá: ‚Jacku, nemůžeš se pořád uzavírat před možnostmi.‘ Podle něj je Jen sexy opilec. Je odvážná a šílená. Jen si ale myslí, že Jack je daleko odvážnější než ona. Jack má ale strach. „Z čeho?“ ptá se Jen. „Mám strach z toho, že skončím sám. Bojím se, že věčně budu jen něčí přítel nebo bratr nebo vrba. Ale nikdy něčí všechno. A ze všeho nejvíc se bojím toho, že nikdy nenajdu kluka, kterého budu milovat tak, jako miluju tebe.“ Jen se usmívá, v očích má ale slzy. Jack je smutný a trochu zamyšlený. Jen jej políbí na čelo. Oba se podívají do očí toho druhého a Jack pomalu posouvá své rty k Jenniným, dokud se nepolíbí…

 

Joey a Dawson spolu mluví po telefonu. Dawson si myslí, že dělá dobrou věc a to je asi to nejzvláštnější. „Protože v určitém bodě už je toho prostě příliš na to, aby to tvůj mozek zvládnul. No a potom musíš spoléhat jen na své srdce a na lidské instinkty. Je to osvobozující. Tedy, já vím, že je to hrozné, ale tohle přece jde, ne? Kdybychom neměli takový strach z toho, nechat něco jít, necítili bychom se tak volní, až to uděláme.“ Joey se přes obličej rozlije zvláštní výraz: „Od tebe to zní tak jednoduše.“ Dawson ale ví, že je to právě naopak. Myslí si, že tohle bylo to, na co pan Brooks čekal. I v jeho stavu čekal na to, až přijde jeho přítel, aby mu dal sbohem. „Sbohem, Joey.“ „Dobrou noc, Dawsone.“

 

Pacey prochází kolem horkého bazénu, kde ho zahlédne Anna. Protože on jí nedávno hodně pomohl, je čas, aby mu to splatila.

 

Jen a Jack leží stále na zemi a mazlí se. Jen toho ale najednou nechá: „Tohle dělat nemůžeme.“ „Říká kdo?“ zeptá se Jack. „Já. Omlouvám se,Jacku, ale jsi opilý a osamělý a… gay. A ačkoli to teď vypadá v pořádku a ono to tak opravdu vypadá, nebude to trvat.“ Jack se ještě pokusí o protiútok, Jen přece nemůže vědět, co budou cítit, nakonec ale přizná, že se mu hrozně točí hlava. Jen ví, co udělá. Skočí pro nějaký led a pořádné sklenice vody. Jack: „Jen? Promiň.“

 

Dawson, Gretchen, babička, Mitch, Gale a doktor stojí u lůžka pana Brookse. Doktor vypne přístroje, přístroj na udržení chodu srdce se zpomaluje, až se zastaví úplně. Po chvilce všichni, kromě Dawsona z místnosti odejdou. Dawson: „Sbohem, pane Brooksi.“

 

Jen stojí před chatkou a do kontejneru vyhazuje všechny ty prázdné lahvičky od alkoholu. Část z nich jí vypadne na zem a Jen je začne rychle sbírat. Jenže celé je to dost špatně načasované, protože jako naschvál se u ní zjeví učitel Kasdin: „Co to má k sakru znamenat?“ Jen honem mrskne poslední lahvičku do odpadků a zašvitoří: „Jen recykluji! Dobrou!“ Rychle se otočí na podpatku a upaluje zpátky.

 

Pacey a Anna sedí u venkovního krbu. Anna chápe, že ještě není připravený se s Joey rozejít a je to v pořádku. To ale neznamená, že by si měli nechat ujít příležitost. Chce Paceyho políbit, ten ji ale zastaví, z toho nic nebude. Anna tomu nerozumí, je to přece jen sex, o nic velkého tu přece nejde, a kromě toho jsou dospělí. Pacey: „Ne, nejsme dospělí. Nemáme k tomu ani blízko. A jde o hodně. Mám někoho, s kým chci strávit víc, než jen jednu noc. Myšlenka, že bych ji mohl ztratit, nebo jen ublížit, pro mě není představitelná. Pro mě to není jen o tom, že chci sex. Je to o tom, že chci sdílet tu nejintimnější věc, která s někým sdílet jde. A nezáleží, jak dlouho budu muset čekat. Omlouvám se, jestli sis myslela něco špatného.“ Pacey se zvedne, aby zjistil, že o pár kroků dál stojí Joey. „Jak dlouho tu jsi.“ „Dost dlouho na to, abych si znovu připomněla, proč tě miluju.“ Joey jej políbí na čelo a vydají se zpět ke své chatě. „A Pacey? Pořád na mě můžeš být naštvaný. Máš na to nárok.“ Pacey si ale myslí, že naštvaný není. „Ale jsi a je to v pořádku. Nemusíš být pořád jen dokonalý. A já, já se nemusím pořád jen bát.“ Pacey navrhuje, že se zamknou, zahrabou pod peřiny a on jí vymyslí nějaký příběh. Joey je nadšená.

 

Jsem v domě Leeryů, kde Dawson upravuje promítačku. Babička, Mitch a Gretchen sedí v křeslech a Gale právě přinesla popcorn. Dawson si vzpomněl, že babička vlastně neviděla žádný Brooksův film a chce to napravit. Kromě toho si myslí, že by pan Brooks chtěl, aby si jej takhle pamatovali. Babička souhlasí, Dawson zapne promítačku a přisedne si ke Gretchen, aby se společně na jeden z jeho filmů podívali.

 

Pacey vyjde z koupelny a najde Joey před zrcadlem – češe si vlasy. Pacey si od ní půjčí hřeben a převezme štafetu. Joey se ptá, jestli ještě má svou peněženku. Pacey si myslí, že už tohle probrali, nakonec ale peněženku vytáhne, otevře a vytáhne kondom. Pacey se ptá, jestli chce, aby jej vyhodil. Joey ale chce vyhodit jen obal. Pacey: „Joey, jestli je to o tom…“ Joey jej ale přeruší: „Je to o tom, jak si mi včera nesl od autobusu tašku. Je to o tom, že když jdeme do kina, koupíš popcorn a nikdy nezapomeneš přibrat i ubrousek, abych neměla všechno máslo na kalhotách. Je to o tom, jak si minulý týden na golfu hrál každý úder přede mnou, abych viděla, jak mám hrát já.“ Pacey chce něco říct, Joey mu ale rukou vyhrne triko a tím jej umlčí: „Naučil si mě řídit. A minulý rok, na plese, jsi věděl, že ten náramek, který jsem měla na sobě, je mámin. Políbil jsi mě první, lásko.“ Joey svleče Paceyho triko. „Napodruhé jsi počítal do desíti, než jsi to udělal znova, abych měla čas tě zastavit.“ Políbí jej na dlaň. „Koupil jsi mi zeď.“ Pacey se pokusí o lehký odpor, on jí tu zeď až tak nekoupil, Joey ale pokračuje: „Byli jsme tři měsíce sami na lodi a ty jsi beze slova rozuměl, proč ještě nejsem připravená.“ Joey mu svleče tílko. „Musíš se ptát, proč teď jsem?“ Pacey jí shrne vlasy z očí. Drží se v náručí a jemně se hladí. „Pacey? Budu počítat do desíti a potom tě začnu líbat. Jestli nebudeš chtít, budeš mě muset zastavit.“ Jeden druhému se dívají do očí, Joey sune svou dlaň po Paceyho paži a položí ji na jeho hruď. „Deset, má lásko.“ Políbí se, Pacey vezme její dlaň do své a prsty druhé ruky prohrábne její vlasy. Pacey své polibky směřuje přes Joeyin krk dál po ruce dolů, zatímco Joey se zaobírá Paceyho prsty. Přitiskne se k němu, Pacey zůstává u jejího ramene a nechá jedno z jejích ramínek spadnout dolů. Pomalu se přesunou k posteli, Pacey si hlídá, aby jeho rty byly v neustálém kontaktu s její kůží. Položí se na postel a Joey spokojeně vydechne…

back


© 2000 - 2002 Jerrzy

_