. . . . .
Dawsons creek CZ

  :: Home
  :: Info
  :: Herci
  :: Postavy
  :: Epizody
  :: Scénáře
  :: Galerie
  :: Media
  :: Různé

 

 

:: #413 - Beznaděj (Hopeless) ::

Napsal: Nan Hagan
Režie: Krishna Rao
Premiéra: středa, 31. ledna 2001 ve 20:00 na The WB
Premiéra v ČR: pátek, 8. listopadu 2002 v 15:00 na TV Nova
Repríza v ČR: ???
Anglický scénář: zde
Hudba z epizody: zde

 

Gretchen stojí za barem a momentálně si vyřizuje osobní hovor. A to je asi důvod, proč se k ní Gale přiřítí s nepříčetným výrazem ve tváři. Proč nemá stůl číslo devět pití? Jenže už vybrali všechny zásoby, co byly pod pultem, mají skvělou noc! Ale podle Gale není skvělá, pokud nemají co servírovat na stůl. Možná kdyby si nevyřizovala osobní telefonáty, všechno by to zvládala. Když po chvilce dorazí Dawson s další bednou vín, Gretchen chce slyšet, jestli se takhle Gale chová i doma, nebo jen k ní. Podle Dawsona za všechno můžou hormony, vidí přece, že je jen kousek od toho, aby vyklopila Leeryovic římskou dvojku. „Takže to nemá co dělat s námi, Dawsone? Žádné ‚ta stará ženská zkazí mého kluka‘?“ Dawson si myslí, že je to nesmysl. Je starší o tři roky, to nic není a kromě toho, jeho máma ji má ráda. Gretchen se ještě jednou ujistí, že to není kvůli nim a když je uspokojena, navrhne, že by měli svůj vztah po několika týdnech chození posunout na další rovinu. Měl by poznat její kamarádky. Dawson souhlasí, proč ne, někdy. Jenže to někdy je zítra! Přítelkyně Gretchen z vysoké přijedou na koncert a moc rády by poznaly jejího nového kluka. Bude mít šanci je okouzlit, jak to umí jen on. Ale co když se to nepovede. „Tak tě odkopnu. Buď jen sám sebou a zamilují si tě.“ zavrká Gretchen a chce Dawsona políbit, když se za nimi objeví zlověstný stín Gale…

 

Drue je v kanceláři své matky, která mu právě oznámila, že jestli se chce i nadále opájet její přízní, musí pro to také něco udělat. Drue vztekle odejde v okamžiku, kdy do místnosti vejde Joey. Prý se jen přišla ohlásit a říct, že je v práci, jenže paní Valentinová ji prokoukla. Chtěla se určitě přijít zeptat, jestli dostane víkend volno, aby mohla odjet na školní výlet do hor, není to tak? „No, já raději přijdu jindy a možná vás zachytím v té vzácné chvíli šlechetnosti.“ Jenže podle paní Valentinové taková chvíle právě nastala. Ne, že by jí to volno jen tak dala, ale může si ho zasloužit. Drue má schůzku s Annou, dcerou ředitele tohoto klubu, a protože je bohatá a důležitá, je nutné, aby se dobře bavila. Takže Joey vezme Paceyho a půjdou na rande ve čtyřech. Jestli vše klapne, to volno je její. Pokud ne, bude dřít pátky a soboty do konce roku. „Kdy máme být nachystaní?“ zeptá se Joey.

 

Dawson sedí v domě pana Brookse a společně s ním prochází natočený materiál jejich dokumentu. Kolem pobíhá babička Ryanová a chystá jakési pilulky. Dawson a pan Brooks, který je teď na kolečkovém křesle, se dohadují nad jednou ze scén, dokud je babička nepřeruší. Sedí nad tím už celé dopoledne, měli by si odpočinout. Babička se vrátí do kuchyně a když se Dawson zvedá k odchodu na oběd, pan Brooks ho zastaví. Už si nemůže docházet pro prášky a nechce, aby to dělala Evelyn. Proto ho chtěl poprosit, aby podepsal tento právnický papír, který mu povolí tohle pro něj dělat. Dawson samozřejmě souhlasí a je donucen rychle podepsat, než se babička vrátí zpět do místnosti. Když se tak stane, pan Brooks chytne už podepsané listiny a honem je skryje do kapsy. Dawson se, teď už definitivně, zvedne k odchodu a babička panu Brooksovi podá jeho dávku tablet. Nevidí, že je pan Brooks schová v kapse a vypije jen čistou vodu.

 

Když Gretchen vyjde ze svého pokoje, musí si vyslechnout Paceyho zdrcující kritiku jejího oblečení. Co má znamenat ten rádoby svetr, který odhaluje celé břicho! Gretchen nemůže uvěřit – Pacey a názor na módu? Nebesa se pohnula! Gretchen odpálkuje Paceyho hlavní výtku, že tohle není spořádané oblečení na rande tím, že dnešní večer nejde o rande, ale o skupinovou akci a ptá se, co bude dělat on. Pacey: „No, já jsem se do teď psychicky připravoval na další noc, kdy budu hrát dokonalého přítele. Je to nevděčná práce, trvá dlouho a je bez odměny. Ne, že bych to pro odměnu dělal.“ Gretchen jakoby tuší, že něco není v pořádku, jenže Pacey to kategoricky odmítá – kdyby tu něco v pořádku nebylo, byla by první, kdo by se o tom dozvěděl, nic se ale neděje! V tom se zvenku ozve klakson auta a Gretchen musí odejít.

 

Jack se vrací ze své hodinky běhání a u vchodu svého domu najde stát Tobeyho. Ten mu přišel něco navrhnout. Je zapojen v programu, který pomáhá dětem, které mají problémy se čtením a potřebují každého, kdo umí číst. Jen mu řekla, že rád pracuje s dětmi a tady je několik dětí, které potřebují jeho pomoc. Jde jen o to, jestli má zájem nebo ne, o nic víc. Jack by si ale nerad zopakoval to, co prožil u koučování. Tobey ho ale uklidňuje, všichni ve škole ví, že je gay a naprosto bez problémů. Jack si pořád není jistý, neví, jestli se chce pouštět do něčeho nového. „No, jestli si to rozmyslíš, býváme v Jordonské základní škole. O víkendech po sedmé večer.“ Jack bez odpovědi vejde do domu.

 

Pacey a Joey stojí v docích a čekají, až budou vyzvednuti na rande. Pacey sice ví, že pracuje s ďáblovou služebnicí, musí ale trávit čas s jejím potomkem? Jenže Joey má pádný argument – chce ji mít na horách nebo ne? A je po řečech. Kromě toho, nejsou tu, aby se bavili. A ať je ta Anna sebevětší mrcha, je nutné, aby se k ní choval mile! Tohle se ovšem Paceyho dotklo – kdy on není milý! V tom u nich zabrzdí auto s Annou a už teď znechuceným Druem. Anna se vrhne k Paceymu s výkřikem, že on určitě musí být Joey, moc ráda ho poznává. Pacey ani nezaprotestuje a jen se culí. Joey jej pobaveně pozoruje a pak upozorní: „Ty nejsi Joey! Já jsem Joey! Ráda tě poznávám, Anno.“ A z auta se ozve otrávený hlas Druea: „Pacey kluk, Joey holka. Říkal jsem ti to v autě nejmíň tisíckrát. A pojďte už, musíme ten cirkus dostat na cestu.“ Pacey otevře Anně dveře do auta a když zachytí Joeyin tázavý pohled, zahlaholí: „Jen se snažím být milý!“ Joey tomu naprosto rozumí.

 

Dawson je zpátky u pana Brookse a znova pracují na dokumentu. Tedy, Dawson by rád v práci pokračoval, ale podle pana Brookse je už hotový: „Mohlo by to být lepší, mohlo by to být horší, mohlo by to být jiné. To nejlepší, co s tím můžeme udělat, je nechat to být.“ Dawson mu každopádně poděkuje za pomoc a odveze ho do obývacího pokoje, aby mohl poslouchat svou oblíbenou hudbu. Pan Brooks chce slyšet něco o jeho dívce. Je úžasná a hlavně se to snaží brát pomalu. Pan Brooks radí, ať to s tou pomalostí nepřehání. Kromě toho je příliš mladý, ještě se tolikrát zamiluje a odmiluje, než najde tu pravou lásku. Podle Dawsona to teda nezní dvakrát povzbudivě, ale podle pana Brookse by si měl užít každou chvilku. Pan Brooks se potřebuje dostat z kolečkového křesla do svého křesla a poprosí Dawsona o pomoc. Dawson je zvedne, položí na své rameno a pan Brooks toho využije a Dawsona obejme. Dawson udělá to samé a po chvilce se pan Brooks sesune do svého křesla. Pan Brooks: „Ten film není vůbec špatný. A nejenom proto, že je o mě!“ „Měli bychom si to někdy zopakovat.“ „Kdykoli, hochu, kdykoli.“ odpoví pan Brooks.

 

U dveří domu Leeryů se ozve zaklepání. Když Dawson otevře, najde za nimi Gretchen se svými kamarádkami Jessicou a Kierou. Obě obdivují dům a vzápětí se objeví jeho majitelka – Gale. Všichni se seznámí a omladina má v plánu odejít. Jenže Gale je nechce hned tak pustit. Chce vědět, kam jdou a když se dozví, že do jednoho z klubů, vadí jí, že tam podávají alkohol. Dawson namítne, že to samé se děje i u nich v restauraci, kromě toho se jdou jen navečeřet a poslechnout kapelu. Gale ale podotkne, že by byla klidnější, kdyby se dohodli, že se vrátí, řekněme, v jednu? Dawson poprosí děvčata, aby ho potkaly venku a hned potom se na mámu vrhne. Jestli se ho snažila ztrapnit, odvedla skvělou práci. Gale ho ale jen chce chránit od toho, aby byl raněn ženou, která sice může být skvělou osobností, je ale momentálně v úplně jiné životní etapě. Dawson namítá, že takhle to s Gretchen není, Gale si ale není jistá. „Ale já jsem! A víš co? Nezáleží na tom, co si myslíš, je to můj život a můj vztah. Jestli chceš projevit poslední záchvěvy mateřského dohledu, budeš si muset počkat na další příležitost, protože já nic z toho nechci teď poslouchat!“ Dawson se vyžene z domu.

 

Joey, Pacey, Drue a Anna jsou na minigolfovém hřišti. Na řadě je Anna a její protahování odpalu míčku Druea pěkně dopaluje. Pacey se rozhodne pomoci, jak tím, že míčku uvolní cestu k jamce, tak i radou. Značně nedočkavý Drue vytáhne mobil a chce zavolat holce, se kterou má rande, až tahle noční můra skončí. Jenže má vedle sebe Joey, která mobil chňapne a vhodí ho zpátky do kapsy. Jsou tu na rande a jestli Drue nechce, aby zopakovala chvat, kterým tak ohromila tenkrát ve skladu, bude se chovat slušně. Drue se jízlivě zeptá, jestli se má chovat tak jako teď Pacey a Joey odpoví, že by to nebylo špatné. V tom se Anna konečně trefí do jamky a celá rozradostněná Paceyho obejme. „Dobrá práce, vy dva.“ zavolá Drue.

 

Jack vejde do učebny Jordonské školy a Tobeyho tak dokonale překvapí: „Kdopak se nám to tu plíží tmavými uličkami?“ Jack ale nechce být jeho fackovací panák a raději by chtěl vědět, jak to tady vůbec funguje. Tobey: „Čteš s nimi. Podporuješ je v tom, aby správně vyslovovali a pomáháš jim, pokud to potřebují. Jde hlavně o to, být na ně hodný.“ „To myslím zvládnu.“ řekne Jack. „Já vím. Proto jsem tě sem pozval.“ odpoví Tobey.

 

Dawson jede se třemi dívkami v autě. Všechny tři vzpomínají na kluky, které potkaly na koleji. Kde s nimi byly, jakou měli výdrž nebo jak se je snažili upoutat. Hodně se tím baví, zpívají a přestože se Dawson usmívá, co to jenom jde, necítí se ve své kůži.

 

Stále na golfovém hřišti si Anna a Joey povídají. Anna má přednášku na téma ‚Kdo všechno si může dovolit červenou rtěnku‘ a když to Drue zaslechne, je unesen intelektuálností jejich hovoru. Rád by znal její názor na problematiku přístupu sociálně slabších lidí na univerzitu a Annina naivní odpověď jej nezklame, což jí dá patřičně najevo. Anna je naštvaná, ale Drue jí připomene, že tohle celé byl nápad jejího otce a on se, na rozdíl od jejího nosu, nedá koupit. Pacey má chuť mu jednu vrazit, ale Drue ještě neskončil: „Než tak uděláš, mám jednu otázku, Wittere. Jak to, že holky, které jsou blbé jak troky, dostaneš až poté, co jim navykládáš, jak jsou chytré, zatímco chytré dívky prokáží aspoň náznak sexuální aktivity jen, pokud jim řekneš, že jsou krásné!“ Anna si myslí, že je to její chyba, což se Joey ani trochu nelíbí. Anna: „Ale ano. Nevěřím, že jsem byla tak hloupá. Připadám si jak idiot. Drue, nemůžu uvěřit, že jsem se s tebou vyspala.“ Joey a Pacey jsou omráčeni.

 

Gretchen zastaví u klubu a zatímco Jessica a Kiera vystoupí, Gretchen má chvilku na to, aby se Dawsona zeptala, jak se baví. Podle Dawsona se to zatím vyvíjí slibně – byl ponížen svou matkou, o Kieře se toho dozvěděl daleko víc, než by chtěl a upřímně, nikdy si nepřipadal na svých sedmnáct víc než dnes večer. Gretchen ho uklidňuje, to nejhorší už má za sebou, toto byl jen uragán způsobený tím, že se dlouho neviděly. Mezitím dojdou ke vchodu, kde chce vyhazovač vidět občanky. Poučí je, že mají pít s mírou a sehnat si řidiče. Dawson poznamená, že to obstará on, protože nepije. Muž se jej zeptá, jestli má méně než jednadvacet a po kladné odpovědi dá Dawsonovi na levou ruku razítko ‚pod 21‘. Dawson: „Ani nevíte, jak přesně to právě teď odráží můj život.“

 

Anna stojí u zábradlí opodál minigolfového hřiště a dívá se do dálky, když za ní přijde Pacey. Všimne si, že Anna pláče a nevěří, že je to kvůli tomu idiotovi Valentinovi. Anna odpoví, že v tom případě si asi jsou souzeni. Pacey jí řekne, že jak jsou někteří sečtělí, on není. V tom si budou s Annou podobní. Jde jen o to, zjistit, v čem jsou dobří a soustředit se na to. Anna to už ale našla – muži. Pacey tomu nevěří, určitě je tu něco jiného. „Myslím, že ne, vždy to pro mě byla ta nejjednodušší věc. Ale s Druem, chtěla jsem, aby mě měl rád pro víc, než jen pro to, jak vypadám.“ Pacey namítá, že opak vlastně nevědí, podle Anny se to ale už nedozví, zkazila to. Padla s ním do postele příliš brzy. Ale kdyby to neudělala, měl by ji vůbec rád? „Tohle ti nezodpovím, Anno. Ale jednu věc vím jistě. Právě jsem tě potkal a už teď můžu říct, že kromě toho, že skvěle vypadáš, je v tobě hrozně moc pěkného. A jestli to Drue Valentine nevidí, je to jeho škoda. Ne tvoje.“

 

Gretchen, Dawson a Jessica sedí u stolu v klubu a Jessica je ta, která teď vypráví o svém sexuálním životě. Kluk, který měl kromě jí i jinou holku na druhé straně města, byl bastard číslo sedm a tím Gretchen těsně poráží. Kiera, která si právě přisedla ale vítězoslavně hlásí, že její seznam pitomců je rozhodně nejdelší, celých devět kousků. Dawson nevěří, že si dělají soupis kluků, se kterými jim to nevyšlo. Je ale hned poučen, jde jen o ty, se kterými spaly. Kdyby to mělo být i s těmi, se kterými jen chodily, bůh ví, k jakým číslům by se dopracovaly. Dawson je trochu překvapen, asi hlavně faktem, že zatímco Gretchen už spala se šesti kluky, jeho seznam je prázdný. Gretchen jej ale chlácholí, on podle ní není ten typ kluka, který by se na tenhle soupis mohl dostat. Podle Kiery to ale moc neznamená, protože Gretchen má příšerný odhad na kluky. I když on je opravdu moc milý. Dawson je trochu rozladěný, proč mu tohle všichni říkají, není zase až tak milý! Gretchen si je jistá, že to myslela tak, že by ji nevzal na koncert, tam někoho potkal, dal jí kopačky a ona se musela horko těžko dostávat zpátky do školy. To byl, prosím, bastard číslo dvě. Nikdy ale podle Jessicy nepřekoná šestku, jehož jméno si nechala vytetovat na bok, aby uchvátila pětku. Gretchen je zastavuje, není dost opilá na to, aby byla schopná procházet nejtrapnější okamžiky svého života. Proto je tak ráda, že je s Dawsonem. On její srdce nerozbije.

 

Jack sedí s chlapcem, který má číst příběh, který se mu ale vůbec nelíbí. I ostatní jsou podle něho k ničemu. Jack ho chápe, měl stejný problém. Školní příběhy ho odjakživa nudily, kde je proboha berou! Vsadí se, že spolu vymyslí něco daleko lepšího. Už to někdy zkoušel? Sedět ve svém pokoji a vymýšlet příběhy? Kluk přizná, že ano, napadl ho jeden o mimozemšťanech, kteří ho vezmou na Měsíc. Jack si vezme papír a chce, aby mu ten příběh nadiktoval. A v pondělí jej přečte ve třídě. Zadání přece bylo přečíst příběh, může to být jakýkoli se mu bude líbit. Musí ale používat jen slova, které umí vyhláskovat! Začnou pracovat a Tobey je s úsměvem pozoruje.

 

Drue stojí s jakýmisi děvčaty, které zrovna ohromuje tím, že kdykoli přijdou do Jachtařského klubu, vezme je na loď. V tom se vedle něj postaví Joey: „Drue, myslím, že je čas, abychom si promluvili o tom dítěti. Myslím, že by si měl převzít zodpovědnost a vzít si mě!“ Dívky se vyděsí a odejdou. Drue už na to přišel, Joey byla do jeho života seslána proto, aby mu z něj udělala peklo. Jenže to je podle ní ještě příliš mírné. Jak se může takhle chovat k Anně, když spolu spali! Copak v sobě nemá trochu slušnosti? Drue přizná, že opravdu velmi málo, je prostě šťastný člověk. Ale Joey neošálí. Ví, že celé tohle je jenom maska, za kterou se schovává vyděšené dítě, která zoufale chce, aby ho lidi měli rádi a zároveň se zoufale straní jakéhokoli intimního kontaktu. „Člověk nemusí mít doktorát z psychologie, aby dokázal vysvětlit tvé chování. Klasický první stupeň. A víš co? Pokračuj v tom a tvoje nejhorší obavy se splní. Skončíš sám!“ Drue zavrátí oči, nakonec to ale vzdá: „Já to s holkama až tak neumím. No, ve skutečnosti je to dost hrozný. Možná proto, že jsem většinu života strávil v čistě chlapeckých institucích, kde se naučil, jak sbalit a vyspat se s holkou, protože na víc nebyl čas.“ Joey ale poznamená, že teď dělá něco jiného, je upřímný a svůj. Měl by na tom zapracovat. Drue se zadívá na Paceyho a Annu, kteří stojí opodál a zdá se mu, že jim to moc sluší. Jsou to dva lidi, očividně sexu znalí, samozřejmě ne spolu. Pak se ale zarazí, Joey vlastně o tomhle vůbec nic neví.

 

Jack a chlapec skončili a balí si věci. Když Jackovi radostně zamává a odejde, Tobey mu řekne, že ještě neviděl, aby se ten prcek tak těšil na další hodinu. Podle Jacka to ale nic není, jen to chtělo zapojit jej trochu víc. A Jack přizná, že se cítí skvěle, bavilo ho to. Tobey míří do kavárny, kde se má sejít s kamarády, proč nejde s ním. Slibuje, že jej nezdrží dlouho. Jack nakonec souhlasí.

 

Dawson, Gretchen, Jessica a Kiera vyjdou z klubu a dívky si hromadně stěžují, jak rychle to uteklo. Vždyť si řekly tak tři věty, víc nestihly. Chtělo by to ještě zajít na jídlo a zapít to něčím ostřejším. Dawson ale namítá, že on tohle asi nebude smět a na Gretchenin argument, že tam občanky nikdy nekontrolují, zvedne ruku s razítkem ‚pod 21‘. Gretchen vypadá zklamaně a proto má Dawson návrh. On pojede domů a ony si večer prodlouží. O nic nejde, měly by si to užít. Gretchen: „Mám toho nejlepšího kluka na světě, zítra ti zavolám.“

 

Drue zastaví na místě, kde vyzvedla Paceyho a Joey a spolu s Annou se s nimi rozloučí. Anna chce také odejít, Drue ji ale zastaví. Jestli jej bude chtít zase vidět, nemusí chodit za jeho mámou. A také ji chce poděkovat za to, že jej neodepsala za to, že se jí potom neozval. Většina holek by to považovala za neomluvitelné. „Já ne, jsem totiž dost jednoduchá.“ Drue se zasměje, je kouzelná, když se pokusí být vtipná. Políbí ji.

 

Babička a pan Brooks hrají Scrabble a ona si všimne, že mu není dobře. Pan Brooks je ale jen trochu unavený, to je všechno. Babička už by stejně měla jít domů. Pan Brooks ji zastaví, když řekne, že je rád, že mu Leeryovic kluk ukradl tu loď. Babička mu ale připomíná, že se potkali už dříve. Přišel do kostela na jakousi akci a koupil si od ní dva kousky koláče, ovšem s mumláním, že jsou neuvěřitelně předražené. Pan Brooks poznamená, že stály za každou penny a babička mu za ten kompliment poděkuje. Ano, přišel o deset let později, ale stejně je pěkný. Začne uklízet a najednou najde krabičku s prášky, které pan Brooks nejedl. Pan Brooks: „Musím zůstat při smyslech, jestli s tebou chci ve Scrabblu držet krok.“ Babička je ale vyděšená. Nebere je už týdny! Pan Brooks si ale myslí, že ona tomu bude rozumět. „Jak bych mohla, Arthure! Tohle je v božích rukách! Je tu přirozený běh věcí!“ „Dokud jsem schopný sám přemýšlet, rozhoduji já! Tohle není v božích rukách nebo v tvých. Je to v mých! Ale i s tou tvou vírou, chceš pro sebe něco jiného?“ Babička jej políbí na tvář a popřeje mu dobrou noc. Pan Brooks jí políbí ruku a udělá totéž.

 

Jack a Tobey vejdou do kavárny a jeden z páru kluků, kteří sedí uvnitř na ně zamávají. Tobey jim zamává zpět a zeptá se Jacka, co za kávu si dá. Jack se mu ale stále dívá přes ramenu na dvojici, která na ně čeká a chce si s Tobeym stranou promluvit. Neřekl mu totiž, že se setkají s jiným párem! Jenže Tobey si  myslel, že to není důležité, jenže to se mýlil. Je přece sobotní večer a on chce, aby poznal jeho přátele. Jack si začíná myslet, že tady jde o víc, než o jedno kafe. A Tobey přizná, že by byl rád, kdyby to tak bylo. Přizná, že celá ta věc s pomáháním dětem byla částečně i proto, že si myslel, že by to mohlo být něco, co by mohli dělat spolu. Jen mu poradila, že jestli chce být s ním, musí být jeho kamarád. Takže se o to snaží. Jack: „Přátelé? Ano, jistě, to je v pořádku. Chci si ale jedno vyjasnit. Nikdy mezi námi nebude nic víc.“ Tobey chce vědět, proč ne a Jack se to pokusí vysvětlit: „Nehodíme se k sobě. A i kdyby si to chtěl změnit, nedokázal by si to. Prostě to takhle je. Nevím, jestli se po tomhle budeš cítit lépe, ale moc bych si přál, aby to tak nebylo. A nevím, jestli je dobrý nápad dělat to vyučování spolu.“ Tobey ale ví, že to Jackovi opravdu jde a je ochotný najít si něco jiného. Jack jej ale hned zastavuje, není důvod, aby končil kdokoli z nich. Tedy pokud nebude nějaký problém, že zůstanou jen přáteli. Tobey souhlasí a Jack odejde.

 

Dawson vejde do domu a zjistí, že jeho máma je stále vzhůru. Dawson poznamená, že se moc nebavil a asi měla pravdu, vypadá to, že jim to s Gretchen nemůže vyjít. Jenže Gale lituje všeho, co řekla, mýlila se. Ať se jí to totiž líbí nebo ne, bude muset nechat své první dítě jít. Dawson si myslí, že ho to možná raní, Gretchen je o tolik zkušenější než on! Jeho máma mu ale připomene, že všechny její zkušenosti z ní dělají osobnost, kterou je. Osobnost, která je do něj blázen. „Proto je důležité zjistit, kam to povede a nebát se riskovat své srdce. Jedině tak najdeš znova lásku.“ V tom se u dveří ozve zaklepání a za dveřmi stojí Gretchen. Gale se chystá do postele a když Dawson odejde do obýváku, ještě se u Gretchen zastaví: „Já nevím, co se dnes večer stalo, ale doufám, že se shodneme na tom, že Dawson nikdy prohrou číslo sedm nebude.“ Gretchen jen přikývne a jde za Dawsonem do pokoje. Hned jak se s děvčaty dostala do toho druhého klubu, bylo jí mizerně a musela za ním přijet. Co ho ale určitě potěší je fakt, že byl ve své nepřítomnosti patřičně ohodnocen a jak čekala, její přítelkyně jím byly ohromeny a upoutány. A stejně jako jí, ani jim jeho věk nevadil. To je fajn, protože Dawsonovi vadí. Chce s ní dělat plno věcí, které nesmí! Vzít ji do klubu, objednat jí láhev vína, jít s jejími přáteli do baru. Nechce ji brát někam zpátky, držet ji dál od toho, co chce dělat. Gretchen ale dělá přesně to, co chce. Chce být s ním. Dawson: „Dnes večer si řekla, že já nejsem kluk, který ti zlomí srdce. Máš pravdu, záměrně bych to nikdy neudělal, ale...já nemůžu být hodný kluk, se kterým začneš chodit po hrozném rozchodu, protože s ním nic neriskuješ. Potřebuju vědět, že jsem na tebe udělal dojem.“ „Udělal, věř mi.“ odpoví Gretchen a políbí jej.

 

Joey a Pacey probírají včerejší noc. Joey jej zasvěcuje do Drueovy psychiky a Pacey nechápe, proč by mu Anna měla dávat ještě jednu šanci, vypadala jako celkem zodpovědná holka. To se Joey nezdá, když se vyspí s někým, koho sotva zná. Pacey přizná, že je to možná trochu zbrklé, na druhou stranu, pokud dělají to, co oba dva chtějí, je to naprosto přirozené. Nemyslí si, že je to šílené. A Joey tomu rozumí, jsou naprostým opakem jí a Paceyho, není to tak? Vůbec o tom nemluví a začíná to být problém. Pacey to ví, býval to malý problém, který s klidem ignorovali, ale teď se to stává čím dál větší, až to začíná rušit jeho výhled na ni. Joey: „Takže mi chceš říct, že pokud se s tebou brzo nevyspím, rozejdeš se se mnou a bude to celé moje chyba?“ Pacey to ale divoce odmítá, on s ní souhlasí, jen tvrdí, že mají problém, o kterým si musí promluvit. Není to její chyba... Joey tvrdě dodá, že to není její chyba. Už o tom přece mluvili a on řekl, že mu čekání nevadí. Pacey: „Mně to čekání opravdu nevadilo. Byl jsem vyděšený z toho, že bychom se spolu mohli vyspat příliš brzy. Nechci udělat nic, co by mohlo ohrozit ten nejúžasnější vztah, jaký jsem kdy měl. Jo, jsem rád, že jsme si dali čas na to, abychom se do sebe zamilovali. Ale teď jsme tady. Je to už osm měsíců a odpočítávání dál pokračuje. A já… já jen chci…chci, aby si věděla, že pokud se náš vztah neposouvá do další roviny, není to kvůli mně.“ „Pacey, já tě chci. Opravdu chci.“ Pacey poznamená, že tohle je to, co potřebuje vědět. Joey: „Já vlastně nevím, co je špatně, já se prostě jen držím zpátky. Je mi to líto, ale mám strach.“ „Dobře. Ty si myslíš, že já vystrašený nejsem? Jsem vyděšený!“ „Opravdu?“ „Ano.“ „Takže, mohli bychom se bát spolu?“ zeptá se Joey a Pacey ji obejme.

 

Dawson vejde do domu pana Brookse a volá jeho jméno. Nikdo mu ale neodpovídá. Když Dawson vejde do obývacího pokoje, najde pana Brookse ležet na zemi, bez známek vědomí…

back


© 2000 - 2002 Jerrzy

_