. . . . .
Dawsons creek CZ

  :: Home
  :: Info
  :: Herci
  :: Postavy
  :: Epizody
  :: Scénáře
  :: Galerie
  :: Media
  :: Různé

 

 

:: #412 - Nepovedené narozeniny" (The Te of Pacey) ::

Napsal: Maggie Friedman
Režie: Harry Winer
Premiéra: středa, 17. ledna 2001 ve 20:00 na The WB
Premiéra v ČR: čtvrtek, 7. listopadu 2002 v 15:00 na TV Nova
Repríza v ČR: ???
Anglický scénář: zde
Hudba z epizody: zde

 

Pacey spí na gauči, když k němu přijde Joey s čímsi v ruce, co připomíná malinký dort a zavrká: „Všechno nejlepší, všechno nejlepší, milý Pacey…“ Odpověď není dvakrát milá, protože Pacey nebezpečně zavrčí: „Jo, jdi pryč!“ Joey chce, aby si něco přál, a Pacey to udělá – aby všichni zapomněli, že cokoli jako narozeniny, slaví! Ano, pro ostatní je to skvělý den, který normálně oslaví a jdou dál. Ne však Pacey Witter! Jeho narozeniny byly vždy jedním obrovským fiaskem, především pro něj samotného. O svých dvanáctých pozvracel holku, do které byl zamilovaný, v šestnácti uspořádal párty, na kterou nikdo nepřišel, nejlepší to ale bylo o jeho čtrnáctých narozeninách. To ho zřídil jejich pes. Takže by se mu neměla moc divit, když chce ten den prostě přeskočit. „Je tu jedna cesta, jak se vyhnout jakékoli pohromě. Jen ty a já, celý večer o samotě, tady.“ „Slibuju, jen ty a já.“ Joey jej obejme, ve tváři ustaraný výraz.

 

Dawson a Jack schází ze schodů v domě toho prvního a rozebírají Dawsonovu nervozitu. Jde o to, že má dnes rande s jistou Gretchen? Jack nechápe, o co jde. Políbili se, ona souhlasila se schůzkou, vše jak po drátkách. A pak ho to napadne – Pacey a Joey, ví to už? Podle Dawsona to ale není ono. Je vyděšený, protože to je jejich první oficiální rande, od toho polibku se neviděli a jakoby najednou stál před obrovskou stěnou, kterou musí přelézt. A Pacey s Joey? Když se zeptají, řekne jim to, stejně jako Gretchen, o nic nejde. Jack: „No, to zní jako skvělý nápad. Dej mi vědět, jak to jde.“

 

Joey a Pacey sedí u snídaně, zatímco Gretchen, která stojí u kuchyňské linky, se jich ptá, jaké plány na dnešní speciální večer mají. Joey jí odpoví, že ji Pacey donutil přísahat, že ten večer budou jen oni sami, když ale Pacey z kuchyně odejde, Joey se na Gretchen vrhne s otázkou, co bude večer dělat. Paceyho rodiče jí totiž zavolali s tím, že by pro něho chtěli připravit narozeninový večírek. Nemohla jim říct ne a ona potřebuje, aby na něj přišlo co nejvíc lidí, které by tam Pacey chtěl. „Nemáš nějaké plány, že ne?“ Gretchen začne blekotat: „Plány? Dnes večer? Já? No, pane bože, ne. Nevedu moc zajímavý život, nic, žádné plány. S nikým večer nikam nejdu.“ Po tomto výlevu prostě nemá jinou volbu, než říct, že na ten večírek přijde. Joey: „Pacey mě zabije, že jo?“ Gretchen: „Určitě, už teď jsi mrtvá!“

 

Jen a babička sedí v kuchyni a vyšívají. Jen nejde do hlavy, proč babička vypadá tak šťastně. Babička se vymluví na to, že je ráda, že Jen souhlasila s těmito uměleckými sobotami. Jen probírá své plány na večer a nejsou bůhvíjak skvělé. Ještě jí zbývá pět hodin veřejně prospěšných prací, což znamená, že bude celou noc dělat šoféra opilým puberťákům, kteří se budou vracet z večírků. „Já nevím, mám za sebou všechny ty hodiny práce a nemám pocit, že bych veřejnosti jakkoli prospěla. Nebo že bych se něco naučila. Byla to jen jedna obrovská ztráta času. Babi, co je s tebou?“ Babička se už zase usmívá a jako by se celá vznášela. Jenže tentokrát Jen zaútočí: „Pane bože, ty myslíš na sex!“ Babička se celá načepýří, to snad nemyslí vážně! „Ale no tak babi, na tom nic není. Když se do sebe dva lidi zamilují, je přirozené snít o sexu.“ Babička připustí, že má společnost pana Brookse ráda, rozhodně ale není zamilovaná. A navíc sex neprovozují. Jen se ale zajímá, jestli si o něm promluvili. Měla by zjistit, co má rád, mohla by být překvapená. Babička ví, o co jde, chce ji vyprovokovat, to se jí ale nepodaří: „Protože když přijde na bezpečný sex, mám vše pod kontrolou. Takže ty se teď sebereš a půjdeš vozit ty opilé děcka.“ Jen poznamená, že umí skvěle mlžit. Celou konverzaci otočila vzhůru nohama, aniž by připustila, že o tom sexu sní. Je opravdu překvapená. Jak ale babička odpoví, učila se od mistra.

 

Gretchen pracuje za barem u Leeryů v restauraci, když za ní přijde její skoro kluk. Dawson se stavil proto, aby zjistil kdy a kde ji má večer vyzvednout, dozví se ale, že došlo k několika změnám. Gretchen slíbila, že zajde na Paceyho večírek, jako hodná sestra vlastně musí, a Dawson samozřejmě půjde také. Dawson to špatně pochopí a dál si myslí, že mají rande, jen na jiném místě. Gretchen si ale myslí, že by to první rande měli odložit. Joey a Pacey nic neví a jeho narozeninová párty jí nepřijde jako nejlepší místo, kde jejich tajemství odhalit. Dawsonovi se nelíbí to, že by jejich vztah měl být tajemstvím a ani Gretchen to nechce. Jen o nich zatím nikdo neví a ráda by, aby to tak ještě nějakou dobu zůstalo. Dawson ale ví, že schovávání je nejlepší způsob, jak být chycen, Gretchen se ale nechce schovávat, jen to celé odsunout. Dawson chce vědět proč! Kvůli Paceymu a Joey? Kvůli její rodině? Nebo se za něj stydí. Gretchen: „Já se za tebe přece nestydím. Znáš mou rodinu, jsou to všechno cvoci. Kromě toho, jde spíš o Paceyho a Joey. Musíme k nim být citliví. Já prostě jenom nejsem připravená vyjít s tím na světlo. Na ten večírek klidně přijď, já jen…“ „Jo, ale jestli cítíš, že tohle je něco, co musíš skrývat, je to asi něco, co bychom v první řadě vůbec neměli dělat!“ Gretchen neodpoví a Dawson s pozdravem, že se večer uvidí, odejde.

 

Jen mluví s ženou, která jí vysvětluje, jak projekt ‚Zodpovědná jízda‘ funguje a když nemá žádné otázky, je představena svému partnerovi, se kterým bude jezdit. A světe div se, je to Tobey! Ten neprovedl nic, je tu naprosto dobrovolně, prý se tady dají sehnat skvělí kluci. Čím opilejší, tím lepší. Jen je ráda, tak jí ty poslední nudné hodiny její služby veřejnosti lépe utečou. Ve skutečnosti ví o jednom večírku, na kterém by se mohli zastavit. Bude tam Jack a určitě ho rád uvidí! To si ale Tobey nemyslí, posledně si do oka nepadli. Kromě toho pochybuje, že je Jack vůbec gay. Třeba to jen předstírá, aby si hrál na rebela. Jen ví, že jsou mezi nimi rozdíly, ale Jack je skvělý kluk, je s ním zábava, postavu má jak řecký bůh a hlavně, je sám. Tobey: „Prosím, řekni mi, že se nás nesnažíš dát dohromady!“ „Ano, ale jen jako přátele.“ „To je dobře, protože Greg je hrozně žárlivý.“

 

Joey vede Paceyho se zavázanýma očima k domu Witterů a Pacey se snaží hádat, co to má celé znamenat. „Jsme v docích. Ty jsi přinesla nějaké svíčky a nějaké šampaňské a narozeninový dort, kterým mě vlastnoručně nakrmíš, zatímco mi budeš zpívat, samozřejmě jen v nějakém sexy prádélku. Potom mě povalíš na trávu a zničíš mě.“ „Blízko, Pacey, hodně blízko.“ Joey mu sundá pásku a než stačí Pacey utéct, Joey jej zavede do domu. Tam to vypadá, jakoby se nic nedělo. Kromě pana Wittera tu nikdo není. Ale jen na chvilku. Vzápětí odkudsi vyskočí malé děti, paní Witterová a Jack a začnou křičet: „Překvapení!!!“ Pacey a Joey stojí mezi dveřmi, trochu nesví. Jedno z dětí proběhne kolem, udeří jej do břicha, což se stane obveselením pro celou rodinu. A na závěr vejde Doug: „Á, tady je můj malý bráška. Už se nemůžu dočkat, jakou katastrofu si pro nás přichystáš tentokrát. No, ať hry započnou.“ Všichni odejdou do pokoje a nechají tam Paceyho s Joey jen tak stát. Joey je zklamaná, takhle si to nepředstavovala.

 

Zatímco Pacey a jeho sestra Carrie sedí na gauči, zticha, Joey a Jack si prohlíží nějaké fotky na stěnách, Dawson na podlaze zápasí s Paceyho synovci. Procházející Gretchen se ho ptá, jestli nepotřebuje pomoc a Dawson ji poprosí, jestli by některou tu živou věc neodklidila do haly. Jack a Joey přišli na fotku jakéhosi psa, a Gretchen řekne, že je mrtvý. Jak se to stalo? O tom se v této rodině nemluví. Jack odejde s Gretchen do kuchyně a Joey se posadí k Paceymu. Pan Witter právě všechny seznamuje s tím, že on své osmnáctiny slavil ve Vietnamu a pořádně. Paní Witterová si ale je jistá, že kdyby armáda hledala dobrovolníky, Pacey by se šel zapsat mezi prvními. A nemohla by „Joanna“ prostřít stůl? Pacey se ji snaží poopravit, ale marně. Joey odejde s paní Witterovou do kuchyně, ze které v tom okamžiku vyjdou Gretchen a Jack, který je dalším terčem pana Wittera. Kdo vůbec k sakru je? Jack se mu snaží připomenout ten výlet na lodi, ale také bez výsledku. Pacey se přesune k Joey, která právě prostírá stůl a rád by věděl, co si vůbec myslela, když tohle celé páchala. Co ale měla dělat? Říct jeho rodině, která to myslela dobře, ať si to strčí za klobouk? Pacey si ale myslí, že jim o jeho narozeniny nejde. Je to jen další důvod, aby se otec opil, snědl něco sladkého, řekl mu, jak moc jej zklamal a potom usnul v křesle. Je to ale přece jeho rodina! Měl by aspoň trochu snažit! „Joey, je jedno, jak moc se budu snažit. Stejně skončím špatně.“ „Cože, o čem to mluvíš? Podívej se na mě. Slibuju ti, že dnešní večer projdeme spolu a všechno bude v pořádku, ano?“ Políbí jej na čelo a vrátí se k prostírání.

 

Gretchen vejde do kuchyně a ocení, že Dawson umí skvěle hrát studený čumák. Dawson se jí ale nestraní, jen se mísí v davu. „Ano, se všemi, kromě mě.“ Dawson se ptá, jestli je jediný, kdo si pamatuje jejich odpolední rozhovor. Gretchen: „Snažím se na něj zapomenout. Podívej, doufám, že se shodneme na nějakém způsobu, jak tenhle náš malý problém vyřešit. A navíc, bych ti ráda vyprášila kožich v Monopolech! Děcka, jste připravený?“

 

Jen a Tobey sedí v autě, rozhlíží se po nějakých opilcích a zároveň probírají Tobeyho tajemného přítele. Není toho ale moc co říct. Bůh ví, proč je do Tobeyho takový blázen, je dokonalý, přesný opak Jacka. Je krásný. Jen se naježí, Jack je přece taky k světu. No, možná, ale Greg je jako James Dean, jasný? Je přemýšlivý a smutný a hlubokomyslný. Jen se ježí znova, tohle všechno je Jack také! „No dobře, ale Greg je ten nejlepší. Blonďák, krásný. Řekl kdo je asi tak ve dvanácti. Jo a jeho matka je slavná lesbická básnířka, která učí feministickou poezii na Harvardu. Greg je chytrý a naprosto srovnaný s tím, kým je. On je, je to prostě chlap, víš?“

 

Joey vyjde z domu a najde Paceyho sedět na schodech. Už jsou tu necelou hodinu a žádná krize, takže by na ni už nemusel být naštvaný. To ale Pacey není. Joey chce vědět, o co tedy jde, Pacey o tom ale nechce mluvit. Nemá ani příležitost, protože ve dveřích se objeví pan Witter a pozve je zpět dovnitř. Joey a Pacey se posadí na gauč a pan Witter poděkuje Joey, že jeho synovi nacpala do hlavy myšlenky na vysokou školu. Joey se tetelí, pan Witter to ale musí na někoho hodit. Tady ten nápad ho totiž přijde na další roky placení dítěte, které to stejně v polovině vzdá. Pacey připomene, že Gretchen nevyhodili, jenže její práce za barem se otci nezdá jako ideální univerzitní studium. Ale co on ví o vysokoškolském studiu, že! Joey si ale nemyslí, že toto bude Paceyho případ, povede si určitě skvěle. Pan Witter oceňuje její mladistvý optimismus, on ale předpovídá, že pokud ho nevyhodí, odejde sám. Bude to jen ztráta času a jeho peněz. Všichni trochu nervózně poposedávají a ani příchozí paní Witterová to nevylepší. Myslí si, že jenom proto, že Pacey nezvládl jeden nebo dva předměty, nemusí to být stejné na vysoké. Ona mu důvěřuje a ta důvěra se vyplatí. „Takže je jedno, kolikrát nás ještě zklameš, moje víra bude vždy u tebe, aby ti pomohla.“ „Jo, tvoje víra a můj bankovní účet.“ poznamená pan Witter. On si jen myslí, že by se Pacey měl zaměřit na něco, co zvládne. O Gretchen vždy věděli, že na vysokou má, ale Pacey? Když byl malý, chtěl být veterinářem, ale paní Witterová mu vždy říkala, že ošetřovatel psů bude úplně stačit. Joey to celé sleduje se šokovaným výrazem. Konečně pochopila, o co v téhle rodině jde.

 

Gretchen, Dawson a děti Carrie jsou ve sklepě a chystají se na Monopoly. Gretchen ale má jakési překvapení. Postaví na stůl lampu a když ji rozsvítí, pokoj se rozzáří stovkami hvězdiček, které plují po stěnách a stropu. Děti jsou uneseny a Gretchen vypráví: „Moje babička mi dala tenhle dárek, když jsem byla malá holka. Sedávali jsme tady dole celé hodiny, pozorovali hvězdy a ona nám všem vyprávěla příběh. Byl o princezně, která se jmenovala Isabella. Byla hvězdnou tanečnicí. Jejím posláním bylo tancovat mezi hvězdami. Byla opravdu obdařená, protože mohla létat od hvězdy ke hvězdě. Byla ale také prokletá, protože s každou novou hvězdou, na kterou přitančila, tu byla jiná, kterou musela opustit. A toto byl její úděl. Byla nucena žít navěky tančíc mezi hvězdami. Volná jako pták, ale osaměla. Smutné, co?“ Dawson si to nemyslí, pomyslete na ty hvězdy, které může navštívit a jak vylepšuje životy lidí, které potká. Gretchen: „Ale Dawsone, ona je opustí.“ Děti řeknou, že pokud je Isabella navštíví, nechtějí, aby odešla. A Dawson nakonec také ne. V tom se seshora ozve paní Witterová, která je volá na večeři a děti vyběhnou nahoru.

 

Pan Witter stále sedí v křesle u televize, zatímco paní Witterová dokončuje večeři. Pacey to celé pozoruje, když se po jeho bok postaví Joey: „Věř mi, Pacey, ty půjdeš na univerzitu a budeš dělat úžasné věci, to přece víš. A není tu nic, co oni můžou říct. Všechny je překvapíš, vím to.“ „A co když ne. Co když mají naprostou pravdu? Jsem příliš hloupý, abych se svým životem udělal něco smysluplného?“ Joey ale neví, o čem to mluví. Musí v tom být něco víc, než jen jeho narozeniny. To Pacey nepopírá, chce si o tom ale promluvit v suterénu. Když tam ale vkročí, najdou na pohovce líbajícího se Dawsona s Gretchen. „Špatný pokoj.“ poznamená Joey. V tom se seshora znova ozve svolávání paní Witterové k večeři, které Joey a Pacey urychleně uposlechnou.

 

O chvíli později už všichni sedí u jídelního stolu, na který paní Witterová servíruje Paceyho oblíbené jídlo. Jak se ale ukáže, je to Dougovo oblíbené jídlo. V tom si paní Witterová vzpomene, že zapomněla na kečup a  poprosí „Joannu“, jestli by pro něj nezašla. Pacey pátravě zkoumá Gretchen.

 

Joey vejde do kuchyně a najde v ní Dawsona. Ten se jí omluví za tu sklepní scénku, nechtěl, aby to zjistila takhle. Joey se ptá, jestli jsou pár, nebo jak to vypadá. Dawson odpoví, že to měla být jejich první schůzka, jenže plány se jaksi změnily. Kromě toho si ještě úplně neupřesnili, co za vztah mezi nimi vlastně je. V tom dovnitř vejde Gretchen, Joey chňapne kečup a s výkřikem, že už ho našla, z kuchyně vypluje. Gretchen by ráda věděla, co teď budou dělat. Podle Dawsona se tak aspoň vyřešil problém, jestli a kdy jim to řeknou. Gretchen chce vědět, co jí řekl, jsou pár? Jenže Dawson zůstal jen u toho, že měli mít první rande, a že se ještě neujasnili. Joey si ale přesto myslí, že tohle už vztah je. Dawson s tímhle nemá problém, jde totiž o ni: „Myslím si, že nikdy nešlo o to Paceyho nebo Joey nebo o tvou rodinu. Myslím, že je to o tobě. A myslím si, že je potřeba, aby sis ujasnila, co vlastně chceš.“ Dawson odejde do jídelny v momentu, kdy do kuchyně vstoupí Pacey. Gretchen tuší, že jí chce hodně říct, takže jen do toho. Pacey: „Ne, raději ne, ne dnes. Někdy jindy, kdybych tě našel, jak dovádíš s Dawsonem v našem sklepě, bych asi zešílel. A potom bych měl kázání. Ale ne dnes. Nechci o tom mluvit, nechci na to ani myslet. Ve skutečnosti bych rád předstíral, že se nic nestalo, protože upřímně, mám daleko větší problém. Konverzaci, kterou budu muset mít s Joey a která ovlivní už navždy náš vztah. A k tomu jí vysvětlit, proč se dnes cítím tak zoufale.“ Gretchen už by také ráda věděla, o čem to vlastně mluví, Pacey ale uhýbá: „Víš, jakou mám radu? Drž se svých vlastních dramat, protože ty jsou daleko zábavnější.“ Pacey z kuchyně odejde.

 

Jen a Tobey jedou v dodávce, za sebou přiopilý pár, který je momentálně zaměstnán svými ústy. Jen a Tobey se tiše hihňají. Po chvilce na zadním sedadle sedí mladý kluk: „A potom jsem zjistil, že mě nemiluje. Miluje jeho. Proto se s ním v té koupelně vyspala!“ Za další chvilku jsou zákazníky dvě děvčata. Ta střízlivější popisuje párty, na kterou musí ještě zajet, Jen si ale při pohledu na tu druhou myslí, že bude lepší, když je zavezou domů. A zdání ji neklame, ta druhá dívka se totiž právě rozhodla, že bude zvracet. „To ne.“ zavrčí Jen.

 

U Witterů jsou teď všichni v obývacím pokoji – Pacey si rozbaluje dárky. Ten od Carrie, popelník, se mu moc líbí, říkal si, že už bude na čase začít kouřit. Jeho otec mu dal ohňostroj, další povedený dárek. Pan Witter si kdesi přečetl, že dobrý způsob, jak navázat dobrý vztah se svým dítětem, je zavzpomínat na jeho dětství. Všem, až na Paceyho, pochopitelně, se ten nápad líbí a paní Witterová začne. Bylo pro ní úlevou, když se jí narodil Pacey, který se v noci nebudil. Nikdy nikoho neobtěžoval, vždy usnul i v krabicích. Všichni se zasmějí další historku přihodí Doug. To bylo tenkrát, jak Paceyho zapomněli v tom obchoďáku. Už seděli v autě a málem odjeli, když si všimli, že za nimi běží ta žena s Paceym v náručí. Všichni, až na Paceyho a Gretchen, se smějí. A Doug ještě neskončil: „Pacey byl tak vystrašený, že se počůral do kalhot. Ano děti, váš strýc se počůral do kalhot.“ Pacey mu za toto připomenutí poděkuje. Gretchen: „Víte, jaká je moje vzpomínka? Když jsem byla v páté třídě, byl tam kluk, Max, a ten byl tím nejodpornějším klukem na škole. Jednoho dne mě shodil z houpačky, tvrdě. Když to Pacey, který seděl kousek vedle na pískovišti, viděl, začal k nám utíkat, strkat do Maxe a křičet, ať se od jeho sestry drží dál! Tohle je Pacey, nejodvážnější kluk, jakého znám.“ Jak ale pan Witter dodá, také nejbláznivější. Tenkrát přišel domů celý ubrečený, protože ten Max z něj vymlátil duši. V tom se do debaty zapojí Carrie: „A co to, jak Pacey vstal o půl šesté ráno s tím, že pro celou rodinu udělá palačinky!“ Celá rodina podivně ztichne, Carrie ale mele dál: „Jenže podpálil celou kuchyň a náš pes se udusil zplodinami!“ Všichni se celí nesví ošívají, Pacey si skryje hlavu v dlaních a Joey pochopí, proč se o jejich domácím miláčkovi nikdo nechce bavit. V tom se pan Witter rozhodne, že i on má příběh. V tom ale Pacey vyskočí na nohy: „Dost! Dost! Jakkoli miluju ponižování na veřejnosti o svých narozeninách, myslím, že je každému jasné, o čem tahle další anekdota bude. Pacey zase všechno zkazí. Je to tak?! Pacey zabije psa, Pacey se počůrá do kalhot, Pacey zvrací nebo se nechá zmlátit. Víte, ale o co by také mohlo jít? To, o co jde o mých každých narozeninách a vlastně mém celém životě? Nikdy mi nedáte pokoj. Každý čeká od Pacey to nejhorší, Pacey si vždy vytáhne tu nejkratší slánku. Pacey dostane ohňostroj a popelník a špatnou večeři a k tomu i věčné posmívání, protože jak si vůbec může dovolit myslet na to, že by šel na vysokou a dostat se odtud pryč, že! Ale víš co, tati? Ty i tvoje peněženka můžete být naprosto v klidu, protože se na univerzitu nedostanu, i když budu chtít, protože jsem dnes zjistil, že jediná škola, o které jsem si myslel, že by mě mohla vzít, moje škola v záloze, mě odmítla. Takže na vysokou nejdu. Takže na konci toho všeho, máte vlastně pravdu. Skončím přesně tak, jak jste všichni předpokládali. Naprostá a úplná nula!!!“ V tom se ve dveřích zjeví Jen a Tobey a začnou zpívat ‚Hodně štěstí, zdraví‘. Pacey se na ně hrozivě podívá a potom se vyřítí z domu.

 

Joey si bere kabát a chystá se za Paceym. Dawson ji chce svézt, což Joey odmítne, když ale zjistí, že si Pacey vzal její auto, souhlasí. Jack mezitím přinese Jen nějaké sladkosti a hned vzápětí si všimne Tobeyho. Jde za ním a ptá se ho, co tam dělá. Tobey se snaží zavtipkovat – je tu, aby mu to tady trochu znepříjemnil! Jack se ptá, jak to jde v klubu. Tobey: „Ty myslíš v gay klubu? Tam, kde se všichni gay lidi schází, aby mohli být gay spolu? Jde to skvěle. A jak to jde v tvém klubu. Jak se jenom jmenuje? Klub sebenenávistných a zapírajících? Jak to jde v něm, Jacku?“ „Omluv mě.“ zamumlá Jack a odejde. Jen to všechno sleduje.

 

Joey a Dawson sedí v Mitchově autě a hledají Paceyho. Joey chce, aby věděl, že je jí jedno, jestli jsou s Gretchen pár, nebo jen randí, nebo mají vztah nebo se jen občasně ochmatávají. Klidně můžou utéct do Vegas a provádět, co jen budou chtít. Ona má na starost horší problémy. Pravda ale je, že Dawson vlastně neví, která z těch možností je ta správná. Kdykoli se chce Gretchen přiblížit, ona zpanikaří. Joey: „Jo, to jsou Witterové! Ve vztazích mají tendenci skrývat své city a své slabosti ještě více. Ne proto, že by neměli starost, ale proto, že se starají příliš. Ale dobrá zpráva je, že nakonec vždy řeknou pravdu, jakkoli je to až poté, co ignoruješ všechny náznaky toho,že trpí.“ „Joey, není tvoje chyba, že se Pacey nedostal na univerzitu.“ „Já vím, moje chyba je ale to, že si myslí to, že mě tím zklamal.“ „No, to jsou celí Potterovi. Věří ostatním lidem daleko více, než sami sobě. Je to jejich charakterová vada.“ Joey poznamená, že by se měli vrátit, Paceyho asi nenajdou.

 

Pacey sedí na molu, kde kdysi bývávala uvázána „Pravá láska“. Pan Witter k němu přijde a podá mu jeho bundu. Na stanici kdosi volal, že se v docích skrývá nějaký šílenec, tak ho napadlo, že to asi bude on. Pacey vlastně neví, co tam dělá, jen chtěl být blízko u vody. Pan Witter: „Nikdy jsem to nikomu neřekl a za vlastnoručně tě uškrtím, jestli to někomu řekneš, ale když jsem se hlásil na policejní akademii, napoprvé mě odmítli. Zničilo mě to, Pacey.“ „Já vím, tati, že nejsem dost dobrý na vysokou. Jenom to hrozně chci.“ „Podívej synu. Vím, že jsem byl na tebe kvůli škole tvrdý, nebylo to ale proto, že bych si myslel, že na ni nejsi dost dobrý. Já si jen nejsem jistý, jestli je to pro tebe to pravé. Ale zkus se mě zeptat, jestli si myslím, že máš na to, aby si dokázal úžasné věci…“ Pacey se trochu pousměje, pan Witter pokračuje: „A mimochodem, nikdy jsem se nedostal k tomu, abych ti řekl svou vzpomínku. Byly to tvé desáté narozeniny a já ti dal ohňostroj. Řekl jsi, že to je ten nejlepší dárek, jaký jsi kdy dostal. Za domem jsme je odpálili nad vodu a ty…byl jsi opravdu šťastný, Pacey. Stejně jako já.“

 

Jen a Tobey jsou zpátky na silnici a Jen napadlo, že by mohla z této činnosti udělat něco pravidelného. Tobey nevěří svým uším, cynická Jen Lindleyová chce pomáhat? Asi nic opravdu není takové, jaké se zdá. Přesně tak, jako když on byl na Jacka sprostý a svého Grega si úplně vymyslel! Tobey se chce bránit, nemá ale šanci. „Tobey, to je dobré. Vím, že se ti Jack líbí. Proč by si dneska zašel tak daleko a byl na něj opravdu hnusný. A proč by sis dával tolik práce s tou fiktivní postavou. Myslím, ale no tak, James Dean? S lesbickou matkou, která sbírá ceny za svou poezii? To je příliš pěkné na to, aby to byla pravda.“ Tobey ale poznamená, že to zase nezní tak špatně. „No, když sníš, sníš opravdu ve velkém. Poslouchej, mám pro tebe radu. Jestli se ti Jack líbí, nejlepší způsob, jak se k němu dostat, je být jeho přítel. A to znamená, být milý! Pro tebe to asi bude něco naprosto nového, ale věř mi, bude to fungovat.“ „Ty jsi…jsi taková mrcha.“ zahihňá se Tobey. „Až po tobě!“ vrací Jen úder.

 

Pacey a jeho táta přichází k domu, který je ztichlý a setmělý. To je zvláštní, kam všichni šli. Jakmile ale vejdou dovnitř, náhle se všechno rozsvítí a všichni vyskočí s výkřikem „Překvapení!!“ začnou zpívat ‚Hodně štěstí, zdraví‘. Středem projde Joey s polovinou narozeninového dortu a zapálenými svíčkami. Pacey je sfoukne a ostatní začnou tleskat. Pacey se konečně poprvé uvolněně usměje.

 

Za domem sedí Dawson u malého ohně, když za ním přijde Gretchen: „Víš, přemýšlela jsem a máš pravdu. Dnes to nebylo o mé rodině nebo Paceym a Joey, ale o mě. Já vím, co k tobě cítím, bojím se ale toho, co když brzo odjedu. Ačkoli chci s tebou mít to, o čem tady mluvíme, mám strach, že ti ublížím, když odejdu.“ „Gretchen, já taky odjíždím. Na konci roku. O to ale nejde, jde o tento okamžik. A právě teď jsme to ty a já a právě tady. Tak z toho urvěme co největší kus, nemusíš se bát.“ „Někdy přemýšlím, jestli jsi tak chytrý nebo naivní. Ale myslím, že chytrý. Otázka ale zní, jak to, že se nebojíš?“ „Chci, aby měla Isabella šťastný konec.“

 

O kousek dál stojí Joey a Pacey. Joey se mu omlouvá za ten hrozný večer, podle Paceyho to ale nebyla její vina. Joey ví, že mu asi není nejlíp, ale jedno odmítnutí neznamená konec světa. Paceymu ale nejde o to odmítnutí. „Jde o to, že najednou to je skutečnost. Ty a já na úplně opačných chodnících. Na jiných cestách. A každou chvíli se od sebe vzdalujeme.“ „To si nemyslím. Obě cesty vedou na to samé místo. Právě sem. K tobě a ke mně, Pacey. A to se nezmění. Ne, když to nedovolíme.“ „Ale buďme upřímní, je to těžší a těžší.“ „Tak se budeme víc snažit. Pacey?“ „Ano?“ „Šťastné osmnácté narozeniny.“ Políbí se v okamžiku, kdy se nad vodou rozzáří ohňostroj. Joey a Pacey přejdou k ostatním, podívat se na tu slávu. Joey obejme Paceyho z jedné strany a pan Witter z druhé: „Šťastné narozeniny, Pacey.“

back


© 2000 - 2002 Jerrzy

_