. . . . .
Dawsons creek CZ

  :: Home
  :: Info
  :: Herci
  :: Postavy
  :: Epizody
  :: Scénáře
  :: Galerie
  :: Media
  :: Různé

 

 

:: #411 - Dawson a Tao (The Tao of Dawson) ::

Napsal: Jeffrey Stepakoff
Režie: Keith Samples
Premiéra: středa, 10. ledna 2001 ve 20:00 na The WB
Premiéra v ČR: středa, 6. listopadu 2002 v 15:00 na TV Nova
Repríza v ČR: ???
Anglický scénář: zde
Hudba z epizody: zde

 

Pacey a Dawson sedí na molu a brzy po ránu se snaží chytit nějakou tu rybu. Pacey je rád, že se po hrozně dlouhé době vydali na společnou akci, muselo to ale být za rozbřesku? Dawson si ale chce promluvit o věci, která ho jistě probere – má rád jeho sestru. Pacey se snaží zjistit, co přesně to „mám rád“ znamená a odpovědi se mu dostane více než jasné – Dawson je do ní blázen. Jistě, ve stejném stavu se nacházel i ve svých dvanácti, teď už ale jde o něco jiného. Navíc cítí, že ačkoli to možná netuší, Gretchen k němu cítí to samé. Kdyby loni Pacey přišel za Dawsonem a řekl mu, co cítí k Joey, mohlo to být pro všechny jednodušší, a právě to se teď snaží udělat. Pacey ale vidí jeden zásadní rozdíl, přátelé jsou v pohodě, ale sestry jsou tabu. Dawson mu ale naznačí, že jej nežádá o svolení, jen ho informuje. A jaké má s Gretchen plány? Žádné! Prostě nechá věci plynout tak, jak poběží. Jestli se toto jaro něco naučil, je to to, že na některé věci se nedá tlačit. „Nebudu dělat vůbec nic. Jen jsme se políbili. Takže se zdá, že to nejlepší, co můžu udělat, je nedělat nic.“

 

O pár hodin později upalují Gretchen a Pacey po dálnici, směr její bývalá vysoká škola. Její bývalý přítel stále má její auto a je na čase si ho vyzvednout. Pacey nadhodí, že měl Nicka vždycky rád, skvěle se s ním povídalo, nerad se učí, rád plachtí a spí a nejvíc si užívá na skvělé párty. Gretchen podotkne, že právě popsal sebe, Pacey ale odvětí, že skvělí muži přemýšlí stejně. Gretchen se zeptá, jestli ta náhlá náklonnost k jejímu bývalému má co dělat s jistým blonďákem, kterého oba znají, Pacey se tváří, že ne: „Kdo, Dawson? Ne, proč bych se o něj měl starat? Ujistila si mě, že ten polibek nic neznamenal. Ačkoli to tak opravdu nevypadalo. Protože, víš, byl trochu moc dlouhý na to, aby nic neznamenal. A jsem si jistý, že on si nemyslí, že to bylo nic. Ale, když říkáš nic, tak nic.“ „Dawson a já jsme jen přátelé, věř mi.“ Pacey si všimne, že ta muzika, co hraje, není špatná a když se podívá na kazetu, přečte si ‚Skvělé písničky pro Gretchen od Dawsona‘ Pacey: „To bude asi od Leeryho, že? Hm, jak sladké. Zmínil jsem se vůbec o tom, že Nick není jen chytrý, ale i pěkný? Opravdu, vypadá skvěle. Neposiluje?“

 

Dawson a Jack stěhují nějaký nábytek a Dawson se ptá, jestli mu přišlo divné, když Pacey chodil s jeho sestrou. Paceymu se totiž nelíbí představa jeho s Gretchen. Jack si ale myslí, že s Andie a Paceym to bylo jiné, když spolu začali chodit, Paceyho vlastně vůbec neznal. Kdyby si ale měl představit Dawsona s Andie, no raději do toho nebude rýpat. V tom se ve dveřích objeví Dawsonovi rodiče, kteří poznamenají, že až bude mít Dawson sourozence, pochopí. Dawson je rád, že už budou za pár hodin vědět, jestli to bude kluk nebo holka, Gale se ale přizná, že změnili názor, už zase. Nakonec se nechají překvapit. Když Gale a Mitch odejdou, Dawson objeví v jedné ze zásuvek poklad. Když byl před lety zabouchnutý do Gretchen, psal jí trhlé dopisy. A toto je poslední z nich, přeslazený a melodramatický, hrůza. Jack navrhuje, aby jí něco z toho řekl dnes. Dawson: „Ale já jsem jí řekl, co cítím!“ „Ale ne takhle. Když se budeš chovat jako dítě, třeba to bude fungovat.“ „Když jsem se minule choval jako dítě, snažil jsem se cosi dokázat na jistém jachtařském závodě, pamatuješ? To nebyla moje nejlepší chvíle. Kromě toho, ona ví, co cítím. Víš, co se má stát, to se stane. A když ne, asi to tak má být.“

 

Jachtařský klub je uzavřen pro renovaci a Joey pracuje s Druem už šestý den, což logicky muselo přinést následky. Nemůžou se ani vidět a momentálně se hádají, co budou dělat v neděli. Joey má v plánu sedět nad angličtinou a Drue? Než se stačí rozmyslet, dozví se od své matky, že jeho otec bude přes víkend v New Yorku a chce ho vidět. Drue nemůže být víc znechucený, ale jak se hned dozví, nemá na výběr. Snad si jen vybrat místo v autobuse. Když matka odpluje, chce kotvy zvednou i Joey, svoje si už odpracovala. Drue ji ale upozorní na horu krabic za jejími zády. Ještě dnes večer musí přijít do skladu!

 

Gretchen a Pacey dorazí na místo – k domu bratrstva, Paceymu se okamžitě zalíbí. Neměl by se ale moc rozhlížet, jen seberou auto a zmizí odsud co nejrychleji to půjde. Pacey si ale myslí, že by neměla tak spěchat a ukáže na její auto – s otevřenou kapotou a bez pneumatik. Gretchen se neudrží a hned začne Nickovi nadávat, Pacey ji ale chladí – určitě je tu nějaké vysvětlení. Oba si všimnou Nicka, který právě vyšel z domu a objal se s jakousi dívkou, která hned na to odjede. Gretchen se k němu vrhne, s nadávkami na jazyku, jenže Nick má opravdu vysvětlení. Gretchen se s tím vozem hodně najezdila a hrozně sjela gumy. Nemohl dopustit, aby tak riskovala! S tou dívkou, co právě viděli, se domluvil, že dnešní noc přespí jinde a Gretchen může použít její pokoj. On dá do zítřka auto do pořádku a protože tu dnes večer budou všichni její přátelé, ona si to bude moct skvěle užít. Ale pro začátek si dají s Paceym pivo. Pacey je nadšený.

 

Dawson jde přes trávník k domu babičky Ryanové a vidí ji stát venku s panem Brooksem. Zaslechne, jak si domlouvají schůzku na večer a loučí se. Když kolem něj pan Brooks odchází, prskne: „Jestli je ti život milý, ani slovo!“ Dawson přinesl nějaké oblečení, myslel, že by si s ním církevní charita nějak poradila. A ptá se, jestli má s panem Brooksem rande. Babička ale namítá, že lidé v jejím věku nerandí, jdou jen na večeři a potom do kina. Podle Dawsona ukázkový popis rande! Babička by ráda věděla, jestli tak brání Jen, Dawson si ale myslí, že Jen je v problémech se vztahy zběhlá. Babička: „Ačkoli jsem nic takového od smrti dědečka Jennifer necítila, věř mi, že jsem zběhlá také. Děkuji ti za tvůj zájem, Dawsone.“

 

Když Joey a Drue vejdou do skladu s další várkou krabic, Drue jí oznámí, že ví, co je její problém. To ale ví i Joey – jde o to, že tu musí být s ním! Joey se lopotně snaží dostat krabici na horní polici, když jí ale chce Drue pomoct, hned začne soptit – nechce, aby se jí dotýkal, už takhle je to dost příšerné. Díkybohu, že už končí. Drue vezme do ruky krabice, které držely dveře a ty se zavřou. Žádný problém, zase je otevřou, jenže jak Drue zjistí, jaksi to nejde. Joey: „Musí být nějaká cesta ven!“ „Jistě, je. S uklízecí četou. V pondělí ráno.“

 

O něco později Joey stále buší na dveře, zatímco ji Drue dost znuděně pozoruje. „Ještě chvilku, Potterová, a ublížíš si.“ „Jestli neztichneš, ublížím tobě!“ odtuší Joey. Vytáhne z kabelky tužku na řasy a chce se s ní prolomit zámkem. Druea zaujme její kabelka a začne se v ní hrabat. „Víš, kdyby si přijala mou nabídku o pomoc, nebyli bychom tady! Ale teď aspoň vím, proč jsi pořád ještě panna. Máš opravdu velký problém s důvěrou v muže.“ Drue z kabelky vytáhne dost vlasy zaneřáděný hřebínek. „A to ani nemluvím o tom, že máš dost pochybné hygienické návyky.“ Joey si až teď všimne, co Drue provádí a vytrhne mu tašku z rukou. Ukáže na tu tužku: „Jestli se ještě jednou dotkneš mě nebo mých věcí, přísahám bohu, že tohle prorvu tvým srdcem. Řekla jsem to dost jasně?“ „Jistě.“

 

Pacey a Nick sedí v jakémsi vířivém bazénu a rozebírají jak výhody vysokoškolského života (pivo, večírky a všechno z vládních fondů) a nevýhody toho středoškolského (lidé nebyli stvořeni k tomu, aby seděli sedm hodin pět dní v týdnu v malé lavici). Když se k nim na suchu připojí Gretchen, Pacey jí musí vypovědět, jak moc si Nicka oblíbil. Jak by taky ne, flákači se odjakživa shlukovali! V tom na Gretchen zavolá jakási kamarádka a Gretchen za ní odejde. Je sledována Nickem, který poznamená, že se mu na Gretchen líbí úplně všechno. A na to hned Pacey pohotově zareaguje – někoho, jako je on, by Gretchen ve svém životě právě potřebovala. „Ona tam doma nikoho nemá?“ Pacey: „Nikoho! Říkám ti, měl by si za tím jít.“

 

Jack a Dawson připravují pokoj k vymalování a Jack filosofuje – bude mezi nimi osmnáctiletý rozdíl. Když to dítko bude maturovat, mu bude třicet šest. Jeho život bude začínat a Dawsonův bude v podstatě u konce. Jenže Dawson ho vůbec neposlouchá. Přemýšlí o babičce a jejím vztahu k panu Brooksovi. Jackovi se na tom nezdá nic divného, je fajn, že bude mít s kým trávit čas. Jenže on umírá, což jaksi mění situaci. Po tom všem, co si prožila se svým manželem, jak se může zamilovat do muže, který umírá. Dawson si ale myslí, že to neví, určitě jí to neřekl. Jack si myslí, že jí to musí říct. Jestli ne on, tak někdo jiný. Jenže ona byla tak šťastná. Jack: „Byla šťastná jen proto, že nevěděla pravdu.“ „No, možná to není zase až tak špatná věc.“ „Fajn, ty jsi byl šťastný předtím, než si se dozvěděl o Paceym a Joey. Zůstal by si raději v blažené nevědomosti nebo by si chtěl, aby za tebou někdo přišel a řekl ti tu krutou pravdu hned na začátku?“

 

Joey a Drue sedí na opačných stranách pokoje a Drue vypadá malinko podchlazeně. Také nadhodí, že kdyby měl na sobě svetr, podělil by se. Marně. Joey si myslí, že by se tu mohlo najít něco k jídlu, jenže konzerva, kterou našla, prošla zhruba v tu dobu, kdy se narodila. Poté, co konzervu vrátí, najednou ztratí balanc a zřítí se dolů. Hrdinný Drue ji však chytí do náruče a hnán romantickou chvilkou a hlavně příležitostí, ji políbí. Joey se okamžitě vyvleče ze sevření a vrazí Drueovi ukázkovou facku. Drue: „Mohla si jen prostě říct ‚díky‘!“

 

Gretchen si povídá s Nickem, který jí nevěří, že si v Capeside zařídila nový život, je spokojená a vůbec se jí po tomto nestýská. Vystrkuje totiž bradu a to je znamená, že něco schovává. Vždy miloval tu malou brázdu na její bradě. Jenže podle Gretchen tohle fungovat nebude. Neskočí na tu hru o citlivém chlapci, který potřebuje být pochopen. „Nepůjdu s tebou nahoru, abych se podívala na tvou kytaru, ani to nezkoušej.“ Za zády se jim objeví Pacey, který zavrká, jak výborně spolu vypadají. Kdo by tušil, že je tato kočka stále sama. Gretchen: „Fajn, než začneš všem ukazovat můj chrup a dokazovat tak, jak skvělé zboží jsem, budete mě muset omluvit.“ Když odejde, Pacey Nicka ujistí, že ho Gretchen zbožňuje. Celou cestu sem o něm mluvila. Jako by pro sebe byli stvořeni. Jenže podle Nicka se jejich cesty prostě rozdělily. Ale Paceyho cesta se může okamžitě propojit s cestou dívky, která stojí opodál. Jmenuje se Tracy a líbí se jí. Jenže to není tak skvělý nápad, doma je někdo, kdo by to asi dostatečně neocenil. Nick: „A je ten někdo tady? Asi ne. A já rozhodně nic neřeknu. Druhý pokoj po levé straně. Kondomy jsou v přihrádce. Lidé jako my, musíme držet při sobě. Půjdu si promluvit s tvou sestrou.“ Pacey jej sleduje, zklamaný tím, kým Nick ve skutečnosti je.

 

Dawson vejde do domu babičky, jen se zastavil cestou k panu Brooksovi… Najednou se zarazí a musí říct, že paní Ryanová vypadá nádherně. Babička má strach, jestli to s těmi šaty trochu nepřehnala, nemá se ale čeho bát. Tak, Dawson sebou nemá žádné oblečení, ví, že Jen je kdesi na koncertě, takže proč vlastně přišel? Prý chtěl jen popřát, aby se večer bavila. Otočí se k odchodu, když babička promluví: „Já vím, že je nemocný. On sám mi to neřekl, ale 47 let jsem byla zdravotnicí a o něco déle ženou.“ „Ale když to víte, jak si s ním můžete něco začít?“ „To je jednoduché. Smějeme se spolu, máme stejné zájmy, na život se díváme ze stejného úhlu. Víš, jak těžké je najít takového přítele, Dawsone?“ „Ano, vím. Také ale vím, jak těžké je, když to nemá dlouhého trvání.“ „Chvíle. Jedna jediná chvíle opravdové radosti je silnější než celý život v bolesti.“

 

Pacey vyjde s Gretchen před dům, aby jí řekl, že Nick je dost velký blbec, což pro Gretchen není žádná novinka. Je on důvodem, proč odešla ze školy? To si ale Gretchen nemyslí, odešla kvůli sobě. Tak co jí teda provedl? On ale není jediným viníkem. Byla to jeho chyba stejně jako její. Otěhotněla a potratila. Pacey je ohromený, kdyby to věděl, nikdy by ji nenutil, aby s ním byla. Jak vůbec reagoval, když se to dozvěděl. Nick se to ale nikdy nedověděl, Gretchen nechtěla kazit jeho plány vyspat se s polovinou školy. Pacey má také plán, rozbít mu nos, Gretchen mu to ale zakazuje. Kromě Dawsona to nikdo neví a musí to tak zůstat. A Pacey je ohromený podruhé, jak to, že to ví Dawson a on, bratr, neměl tušení? Jenže Gretchen odešla ze školy proto, aby zapracovala a zjistila, kdo vůbec je. Nemůže si dovolit luxus myslet ještě na to, aby se chovala tak, jak její okolí chce. Pacey: „Fajn, souhlasím. Aspoň víš, kdo Nick ve skutečnosti je.“ „Pacey, všechno, co jsem na něm měla ráda, se mi pořád líbí.“ Nick se k nim připojí a s úsměvem si Gretchen odvede.

 

Dawson a pan Brooks prohlíží natočený materiál dokumentu a dohadují se nad jednou scénou. Pan Brooks podotkne, že si Dawson začíná vypěstovávat dobré oko, asi to bude tím, že se poslední dobou pohybuje v dobré společnosti. To Dawson nepopírá. Pan Brooks potřebuje radu. S babičkou Evelyn trávil hodně času a oblíbil si ji. Chtěl by, aby to věděla a ptá se Dawsona, jestli tyhle náušnice, které mu ukáže, nejsou příliš. Dawson si ale myslí, že do tohohle nemá co mluvit. A pan Brooks pochopí, je to proto, že umírající muž má rád ženu, která je skoro jako jeho vlastní babička. Dawson nechápe, jak ji může vystavit takové věci, když ví, čím si prošla se svým manželem?! Pan Brooks: „Jedna věc ještě horší než strach ze ztráty, je bolestná prázdná nečinnost. Ona není člověk, který by takhle dokázal žít. Ví, že jsem nemocný.“ „Takže ona to ví, vy víte, že ona to ví a přesto jste o tom ani jeden nepromluvili.“ „To není třeba. Když se dostaneš na konec cesty, bude to zřejmé a nevyhnutelné. Nedělej si iluze, hochu, bůh má v úmyslu zabít nás všechny. Zjistíš, že není nutné svěřovat svůj život nějaké vyšší síle. Zamiluješ se do nesprávné ženy a v tu ránu se na osud vykašleš. Jistě, srdcebol je hrozný, je to ale příliš malá cena za to, že žiješ a zemřeš tak, jak chceš.“ „Dejte jí ty náušnice.“ řekne Dawson.

 

Gretchen sedí s Nickem na pohovce a zrovna řeší, jak moc jeden na toho druhého myslí. Doberou se k výsledku, že občas přece jenom ano. I Gretchen je ochotná přiznat, že spolu zažili pár pěkných chvil, důležité ale je to ‚zažili‘. Jsou už minulostí. Nick nesouhlasí, jsou přece staří přátelé a na takových je nejlepší, že se dobře znají. Gretchen si ale myslí, že o ní spoustu věcí neví, hodně věcí se změnilo od té doby, co odjela. Nick souhlasí, je ještě krásnější. Co si takhle zbytek probrat v jeho pokoji. Gretchen: „Ty ses vůbec nezměnil.“ „Ty víš, kdo jsem. Proto jsi přijela, ne? A neříkej mi, že jsi tady kvůli autu, protože oba víme, že to není pravda. Jela si hodně daleko, nechceš si odpočinout?“ Nick ji vezme za ruku a společně odejdou do patra. Pacey je sleduje, zklamaný.

 

Drue si u obličeje drží chladnou plechovku a když mu chce Joey pomoc, instinktivně sebou cuká. Joey ale prská, že by to měla být ona, kdo by měl být naštvaný. Drue: „Snažila ses mě zabít!!“ „Snažil ses mě políbit!!!“ Jenže podle Druea to bylo jen dílo okamžiku, Joey ale opáčí, že u ní to bylo to samé. Drue nechápe, jak může být tak hezká holka tak zlá. Joey: „Když musíš žít sám, naučíš se, jak se o sebe postarat a to tě asi trochu obrní.“ Drue si myslí, že má štěstí, že je její táta ve vězení. Když on  je se svým, je to jako by v tom vězení byl on. Joey si myslela, že jeho táta je ten bohatý obchodník, který… Drue ji doplní: „Který se zdál být tím nejúžasnějším chlapem na světě, ale jen do toho dne, kdy jsem jej objevil pilně studovat Kámásútru na kuchyňské zemi s kýmsi, kdo rozhodně nevypadal jako moje matka.“ Joey se lítostivě pousměje a rozprostře svůj svetr přes oba dva: „Ale nech svoje ruce tak, abych je viděla.“ Drue se ptá, kdepak je Pacey, určitě už prohledává nemocnice, dozví se ale, že jej mimo město. Druea by zajímalo, proč zůstává ve vztahu, když jsou tak rozdílní: „Ty jsi zodpovědná a rozumná. On je bezstarostný a prudký.“ Joey: „Ano, ale část jeho bezstarostnosti mě neustále překvapuje. A část jeho prudkosti je neuvěřitelně přitažlivá. Tyhle rozdílnosti jsou důležité, s nimi je vztah bohatší.“ „Možná na střední škole. Ale jak jsem naposledy zaslechl, Harvard nepřijímá prudké přítele jen proto, aby se udržely skvělé páry!“ „Jak by se ti líbil k tomu černému oku ještě zlomený nos?“ zavrčí Joey.

 

Gretchen a Nick vejdou do pokoje, kde to vypadá, jako by čekal společnost. „Chyběla si mi.“ vydechne Nick a oba se položí na postel. Gretchen nevěří, že to dělá, Nick tomu ale nevěří. Určitě věděla, že se to stane a myslela na to od té doby, co odjela. Nick totiž ví, co si myslí. Gretchen: „Takže, co si myslím teď?“ „Myslíš na to, jak příjemné je cítit mé ruce. Že k tobě zapadám jako část puzzle, které chyběla. A že se můžeš ve mně ztratit po zbytek noci a nemusíš se ohlížet zpět. Já jsem člověk, od kterého tě ostatní odrazují, že? Člověk, který pro tebe není dobrý. No a to je důvod, proč holka jako ty, chce kluka jako jsem já.“ Nick ji políbí a Gretchen mu polibek vrátí. Potom se odtáhne. „Máš naprostou pravdu. Už ale taková nejsem. Nicku?“ Gretchen se na něj podívá a zjistí, že Nick usnul. „Děkuju ti, Nicku Taylore.“ Políbí jej na tvář a odejde.

 

Když druhý den rán vyjde Gretchen z domu, najde Paceyho u jejího auta, už s koly. Pacey dal všechno dohromady, auto by mělo být v pořádku. Jen by si přál, aby to samé mohl udělat pro její život: „Nechápu, proč ses zamilovala do toho egocentrického blbce. Já vím, že jsi na střední škole byla roztleskávačkou, vím, že jsi vždy měla výborné známky a dobré chování a také dobré přátele. Dokážu pochopit, proč jsi unavená být celou tu dobu jen hodnou holčičkou a chápu, že každý se nechá občas svést. Ale tímhle klukem? Je to pitomec. A je to moje chyba, donutil jsem tě k tomu! Chtěl jsem, aby si byla s někým, komu rozumím. Chtěl jsem, aby si byla s někým, kdo by byl jako já.“ „Pacey, ty rozhodně nejsi jako Nick.“ „To je jedno. Zasloužíš si někoho, kdo tě bude poslouchat a kdo se ti odevzdá. Zasloužíš si někoho, kdo si z tebe udělá střed svého vesmíru. Zasloužíš si někoho…“ „Někoho jako je Dawson?“ Pacey se ale brání, tohle neřekl. Gretchen ale ví, že to tak myslel. „Nic se minulou noc nestalo, Pacey. Téměř ano, ale potom jsem si uvědomila, proč jsem přijela. Nebylo to, abych Nicka zase viděla, ale abych mu řekla sbohem. A co je důležitější, abych dala sbohem části sama sebe, se kterou jsem vždy bojovala. A víš, kde jsem vzala sílu to sbohem vůbec říct? Od tebe. Od chvíle, co jsou malými holčičkami, sestry vždy ve svých bratrech hledají klíč k tomu, jak by s nimi mělo být zacházeno. A máš pravdu, zasloužím si někoho lepšího, než je Nick. Moje srdce to ví, protože mám bratra, který se ke mně chová tak skvěle.“ Obejmou se a potom začnou plánovat cestu zpět. Pacey doufá, že si uvědomuje, že potřebuje i lepší muziku, Gretchen ale v autě má jistou kazetu, kterou chce poslouchat.

 

Jack a Dawson malují v pokoji, který jednou bude patřit Dawsonově sourozenci. Dawsona by zajímalo, jestli věří v nevyhnutelnost, v osud. Třeba, bylo jeho zranění ramene osudem? Jack si není jistý. Hodně o tom uvažoval, nakonec ale zjistil, že jen to přemýšlení je daleko horší, než zranění samo. Dawson: „Pan Brooks umírá. Aktivně pracuje na vztahu s babičkou, která to ví, ale očividně jí to nevadí.“ „No, možná on nachází sílu v tom, že něco podniká a ona ve své víře. Život a láska, to může někdy pořádně vyděsit. A každý má svůj způsob, jak se s nimi vyrovnává. I ty.“ Jack si totiž myslí, že se drží zpátky jen proto, že má strach. Dawson nesouhlasí, jen nechce zopakovat své chyby. „A napadlo tě někdy, Dawsone, že to vlastně vůbec nebyly chyby? Možná je tohle přesně to, kde by si měl v tento okamžik být. S dívkou, kterou jsi chtěl daleko před Joey Potterovou, která má v ruce dopis, který přesně vyjadřuje, co k ní cítíš?“

 

Další den ráno se Joey probudí s hlavou na Drueově rameni. Ptá se jej, jestli vůbec spal, pro něj to ale bylo dost těžké, když Joey v noci narubala dříví, které by vydalo na jeden slušný národní park. Joey zase pochybuje, že by Drue kdy slyšel o nějaké deodorantu. Najednou uslyší nějaké bzučení. Drue popírá, že by něco slyšel, když se ale Joey ponoří do kapsy jeho kalhot, vítězoslavně vytáhne mobil. Zvedne jej a paní Valentinové řekne, že může si promluvit se svým synem, jakmile je dostane ze skladu. Tedy z toho, co z jejího syna zbude. Drue se brání, úplně na ten telefon zapomněl, proč by s ní chtěl jinak strávit celý víkend zavřený v jedné místnosti? Joey odpověď zná – protože je zvrhlý patologický perverzák. Ona totiž vůbec netuší, co všechno prováděl, zatímco spala. „To odmítám, choval jsem se jako naprostý gentleman. Rozhodně jsem nezkoumal tvůj výstřih, abych zjistil, co za béžovou podprsenku velikosti 34-M s rozkošnou fialovou mašličkou máš!“ Než se Joey stačí rozčílit, rozletí se dveře, ve kterých se zjeví paní Valentinová, která na Joey hned začne křičet, co to jejímu synovi provedla. „Zeptejte se jeho, to je celé jeho vina.“ „To mi chcete namluvit, že by můj syn byl raději zamčený s vámi než strávil celý víkend se svým otcem?“ Joey se na Druea překvapeně otočí, konečně to celé pochopila: „Uvidíme se ve škole, Drue.“

 

Gretchen dojede domů a když přijde ke svým dveřím, najde u nich obálku. Otevře ji a začne číst. Slyšíme Dawsonův hlas, během něhož vidíme pár obrázků z Capeside: „Drahá Gretchen, to dnešní povídání v tvém pokoji jsem si opravdu moc užil. Nebuď nervózního z toho, že jdeš na střední školu. Vím, že najdeš lidi, kteří ti budou rozumět.“ (Babička a pan Brooks sedí na verandě jejího domu. Pan Brooks jí dá náušnice, čímž babičku naprosto překvapí. Příjemně.) „Je tu něco, co jsem ti neřekl. V mém životě je někdo zvláštní, na koho nemůžu přestat myslet. Je úplně jiná, než kdokoli, koho jsem zatím potkal. Chytrá a zábavná a krásná a jenom to vědomí, že je součástí mého života, ve mně vzbuzuje tak nádherný pocit, že v noci nemůžu spát.“ (Gale a Mitch se dívají na video, na kterém je nasnímáno jejich budoucí druhorozené dítě, hýbající se v jejím těle.) „Když tak přemýšlím o tom, komu bych o tom mohl říct, jediný člověk, která mě napadá, jsi ty. A to je právě ten problém. Protože, ty jsi ta osoba, ke které tohle všechno cítím.“ (Gretchen sedí ve svém autě a řídí.) „Pořád o tobě přemýšlím. O každé maličkosti, co asi děláš. A dnes, když jsi mě pozvala, abych zůstal poté, co Pacey odešel, napadlo mě, že ty musíš cítit to samé.“ (Pacey a Joey sedí v přístavu. Joey sedí mezi jeho nohama a opírá se o něj. Pacey ji objímá a občas se políbí.) „Když se to pokusím říct někomu jinému, budou říkat, že ty a já, že je to nemožné. Že naše životy jsou příliš rozdílné. Že pro sebe nikdy nemůžeme být těmi pravými. My si ale rozumíme. Máme jeden o druhého starost. A i po létech, jsem si jistý, že pořád budeme.“ (Dawson je před svým domem, uklízí nějaké malířské náčiní. Slyší přijíždět auto a když se otočí, uvidí, že je to Gretchen, s dopisem v ruce.) „Tvůj přítel, navždy. S láskou Dawson.“

Když Gretchen vystoupí z auta, Dawson se zeptá: „Kde si byla tak dlouho?“ „Musela jsem ještě něco vyřídit.“ odpoví Gretchen a políbí jej…

back


© 2000 - 2002 Jerrzy

_