. . . . .
Dawsons creek CZ

  :: Home
  :: Info
  :: Herci
  :: Postavy
  :: Epizody
  :: Scénáře
  :: Galerie
  :: Media
  :: Různé

 

 

:: #410 - Soběstačnost (Self Reliance) ::

Napsal: Gina Fattore
Režie: David Petrarca
Premiéra: středa, 20. prosince 2000 ve 20:00 na The WB
Premiéra v ČR: úterý, 5. listopadu 2002 v 15:00 na TV Nova
Repríza v ČR: ???
Anglický scénář: zde
Hudba z epizody: zde

 

Dawson a Jack jsou v temné komoře a vyvolávají film. Jacka by zajímalo, jaké to je, splnit si sen a naráží na Dawsonovo líbání s Gretchen. Dawson přizná, že Gretchen pro něj kdysi byla bikinovým přeludem, teď jsou ale přátelé a on chce, aby to tak zůstalo. Jeden polibek přece není konec světa. Jack už musí jít, Jen ho chce vzít do Providence na jakési setkání heterosexuálů a homosexuálů. Zní to sice dost politicky, může to ale být zajímavé. Když vyjdou po schodech do haly, ve dveřích se objeví Gretchen. Jack takticky zmizí a nechá těm dvěma prostor. Gretchen přišla hlavně potom, aby vyčistila vzduch, který se po tom včerejším polibku trochu zakalil. Měla to asi udělat hned po něm, měla ale strach, že v něm viděl něco víc, než opravdu znamenal, Dawsonovo chování ale naznačuje, že to není pravda. Dawson souhlasí, že by si lidé měli takové věci ujasnit hned, jinak to je jen horší a horší, tohle ale byl jen obyčejný tradiční vánoční polibek, nic víc.

 

Joey a Pacey mávají Bessie a Bodiemu na rozloučenou. Mají tři noci, které stráví o samotě, což je podle Paceyho úžasné. Ne podle Joey. Mají na krku dvouleté batole a hned zítra test, na který se ještě nestačila připravit. Pacey jí připomíná, že ještě nemluvili o minulé noci. O té věci s Dawsonem a Gretchen, jmelím a polibkem. Joey jej ale chladí, má teď na starosti tolik věcí, že tohle je poslední věc, kterou se chce zaobírat. V tom začne malý Alex plakat a jak Joey poznamená, legrace začíná.

 

Jen a Jack dorazí na gay-heterosexuální setkání a jak Jack hned zjistí, nemají tam co dělat, tohle není jeho scéna. Jen v tom ale má jasno. Jeho scéna se skládá z ní, Dawsona a bohužel také babičky. Nemůže se gayů navždy stranit! V tom k nim přijde kluk, který se jich zeptá, jestli přišli na setkání. Je tím nadšený, potřebují nějaké lesbičky s decentním účesem. Dodá, že se jmenuje Tobey.  Jen se smíchem odpoví, že je jen doprovod a představí mu Jacka. Tobeymu je nějak povědomý, a i když Jack chladně poznamená, že se určitě nepotkali, Tobey si přece jen vzpomene. Viděl ten dokument, který o něm před rokem natočil Dawson. Je ten gay fotbalista, hodně o něm mluvili. Jack je ale nadále jako studený čumák, až si Tobey začne myslet, že se spletl. Jack ale odpoví, že ne, opravdu je to on, jen nemá rád nálepky. Tobey, trochu naštvaně: „Jasně. A která nálepka ti vadí víc. Gay nebo fotbalista?“

 

Dawson a pan Brooks si povídají před domem toho druhého. Pana Brookse by zajímalo, co ten dokument o jeho osobě Dawsonovi přinese. Dawson ale ví, že velikáni režie studovali své předchůdce – Hitchcock, Billy Wilder, Cameron Crowe, i když o něm vlastně nikdy neslyšel. Pan Brooks ale lhal, podle něj bylo L.A. Přísně tajné nejlepším filmem devadesátých let. Dawson chce vědět, proč, dozví se to ale až na první lekci  Brooksovy filmové školy. Dawson je nadšený, takže s dokumentem souhlasí? A pan Brooks opravdu souhlasí.

 

Jack a Jen sedí v kavárně a poslouchají Tobeyho. Jack: „Pane bože, jestli ještě jednou uslyším slovo ‚gay‘, tak začnu křičet. Je to v každé větě, kterou řekne!“ Jeho výlev nezůstane bez odezvy, Tobey jej vyzve, by všem řekl, proč vlastně s Jen přišel. Jack začne o tom, jak trénoval děti fotbal a Tobey jej doplní – vyhodili ho proto, že je gay. Jack poznamená, že by to nepodal zrovna takhle, musí ale přiznat, že to tak bylo. A také, že na to reagoval jediným možným způsobem – odešel. Tobey: „Samozřejmě. Přestože my všichni víme, že jediný způsob, jak napravit společnost, je konfrontovat ji s jejími předsudky!“ Jack se posadí a poslechne si poslední bod programu – dvě zdejší lesbičky byly vyhozeny s bowlingového týmu za líbání na veřejnosti. Vedení dalo najevo, že je proti jakémukoli veřejnému projevu náklonností, ať už homosexuálního nebo ne, oni se to ale pokusí vyzkoušet. Jack má strach o budoucnost mladých gayů, kteří budou chtít hrát bowling, Jen jej ale hned krotí. Tobey si jejich špitání všimne a zeptá se, jestli je tu něco, o co by se chtěli podělit. A Jen plácne cosi o volném čase na bowling.

 

Joey se snaží učit, z kuchyně se ale ozývá neuvěřitelný rámus. Když tam přijde, najde na zemi Paceyho, který má v klíně Alexandra a společně mlátí vařečkami do nádobí. Jistě, Alex měl jít spát, byl ale rozjívený a Paceyho napadlo, že by ho takhle mohl unavit. Joey se nediví, tohle Pacey umí dokonale – Alexander hned tak neusne a ona se nenaučí ani stránku. Pacey ji ale uklidňuje, všechno má pod kontrolou, klidně se může vrátit ke knížkám. Joey jej chňapne za ruku a sykne: „Ven!“ Joey si cení, že to myslí dobře, ona se ale raději o všechno postará sama. Narazí mu na hlavu čepici, narve na záda kabát, polouškrtí šálou, a než se Pacey vzpamatuje, stojí za dveřmi a zmateně breptá cosi o tom, že přece hlídá dítě. Joey zacvrliká sbohem a práskne dveřmi. Vezme Alexandra do náručí a chce jej dát spát, když se ozve zaklepání. Joey: „Pacey! Které části ‚sbohem‘ jsi nerozuměl?“ Když ale dveře, najde za nimi cizího muže a ženu, kteří by se chtěli ubytovat. Joey samozřejmě souhlasí, je ráda, že jsou jen dva. Jenže v tom se zezadu proderou dvě malé děti a Joey se vyděsí.

 

Když druhý den ráno vejde Gretchen do kuchyně, ke svému překvapení v ní najde Paceyho. Neměl být u Joey? Pacey přizná, že ho jeho holka vyhodila, má to ale i své světlé stránky. Můžou totiž probrat její polibek s Dawsonem. Co to mělo znamenat? To nemohla líbat někoho svého věku? Gretchen ale ledabyle prohodí, že to byla prostě nehoda, to jmelí a tak. Nic to neznamenalo, ona to ví, Dawson to ví, byl to jen polibek. Pacey si ale myslí, že polibek nikdy není jen polibek. Obzvláště ne v Capeside. Gretchen ale zase pro změnu zajímá, proč se tak stará o tom, koho líbá. Paceymu je to celkem jedno, zná ale někoho, koho se to bytostně dotýká. Tvrdí, že neměla čas nad tím uvažovat, všichni ale ví, jak obrovská lež to je. A Pacey neví, co má dělat. Předstírat, že jí věří nebo ji nutit, aby mu řekla pravdu a chovat se jako blbec? Gretchen si myslí, že by měl být hlavně ten nejlepší přítel, jakým být dokáže, chápající a milý. A pokud to nebude fungovat, měl by se chovat jako blbec. To zvládne, ona mu stoprocentně věří!

 

Dawson vejde do třídy a najde v ní Joey, pilně pracující na svém taháku. Dawson je zmatený, tahák u Joey nikdy neviděl, Joey ale neví, co je na tom divného, je to přece učební pomůcka. Dawson se chce ujistit, že by mu řekla, kdyby se něco dělo a Joey nervózně souhlasí. V tu chvilku do třídy vejde učitel a všem rozdá testy. Joey se na něj vrhne a Dawsona její naprosto soustředěná tvář lehce pobaví.

 

Jack vyjde ze třídy a je stíhán Jen, která je skálopevně přesvědčená, že půjde. Jack je ale proti, na žádný pitomý bowling nepůjde a konec řečí. Ta skupinová věc byl špatný nápad a bowling je ještě horší. Jen je ochotná tento sport ignorovat, měli by ale jít a seznamovat se s lidmi. Jako třeba s Tobeym! Jack to chápe, Tobey ji zbožňuje. Jen si to nemyslí, možná v ní jen vidí jisté hvězdné kvality, spíš si myslí, že se Tobeymu líbí on. „Víš, pod tou militantní, vzteklou slupkou mladého vášnivého gaye, se mu líbíš.“ Jack se ale nechce seznamovat s lidmi jen proto, že jsou gayové. To je opravdu na hlavu. To, že mají stejnou sexuální orientaci, přece neznamená, že mají společného cokoli jiného. Jen mu všechno odsouhlasí, což v Jackovi probudí podezření. Jen to totiž všechno jedno, půjde i bez něho.

 

Dawson natáčí dokument u pana Brookse, který jej hned začne peskovat za to, že tam s tou kamerou skáče jak králík. Chce, aby divák dostal mořskou nemoc? Pokud ne, měl by tu kameru hned dát na stativ, což také Dawson udělá. Neodpustí si ale poznámku o tom, že nikdo nemůže ignorovat technický pokrok, který film v posledních letech postihl. Třeba ta kung-fu scéna v Matrixu! Pan Brooks ale jen odfrkne, filmy jako Matrix nebo Gladiátor naprosto postrádaly skutečné lidské city a jak se Dawson dovtípí, právě jejich přítomnost dělá z L.A. Přísně tajné tak úžasný film. A taky milostný trojúhelník. Pan Brooks: „Víš, proč je tolik filmů o milostných trojúhelnících? Je to jednoduché. Na každý kousek štěstí připadne kousek neštěstí. Pokud neodvyprávíš obě strany, neřekl jsi celý příběh. Tak, to by pro dnešek stačilo!“ Dawson je ohromený, v nejlepším mají skončit? Chtěl by vědět, kdo bylo to děvče, kvůli kterému přestal točit. „O tohle ti jde? O oplzlé detaily?“ „Ne, o skutečné lidské city.“ odpoví Dawson. „Tak přijď po večeři. Pokusím se pro tebe vyhrabat nějaké bolestné vzpomínky.“

 

Joey doplňuje kuchyňské zásoby a ke komusi mluví: „Zkazila jsem ty krátké odpovědi. No, nemůže to být horší než dva mínus, myslím. Hm, ale koho se to tady snažím obalamutit. Je to trojka.“ Joey se posadí na zem, vedle Alexandra, ke kterému vede tento dialog. „Vím to, jsem odepsaná.“ V tom do domu vejde Pacey, s nákupem. Přišel, aby se o všechno postaral, aby se mohla učit. Jde ale s křížem po funuse, učit se potřebovala včera. Podle její nálady Pacey usoudí, že ten test asi šel opravdu ‚skvěle‘. Jenže podle Joey na tom nezáleží. Už to nemůže vrátit, nemůže ho zopakovat, takže je to jedno. Pacey nechápe, jak ji může jeden test takhle rozhodit, Joey se mu tedy začne omlouvat za to, že není schopná oklepat se a jít s úsměvem dál. Prostě to neumí. Je unavená starostí o Alexandra, o hosty a je unavená z toho, že je na všechno sama. Pacey vezme Alexandra do náručí: „Joey, nemusíš všechno dělat sama. Proto jsem tady. Chci ti pomoct. Nemůžu to ale udělat, pokud mi neřekneš pravdu.“ Joey ale neví, o jaké pravdě to mluví. Pacey jí připomene polibek Dawsona a Gretchen, to je ale nesmysl, Joey to nevadí. Takže jí vadí její vztah s Dawsonem? Ani to není správná odpověď, Pacey ale chce pravdu, protože kvůli němu to není. Za poslední dva dny nic nezkazil. „Ne, to opravdu ne.“ vyhrkne Joey. „Nikdy nic nekazíš, jsi dokonalý přítel. Vyhrál jsi soutěž o nejdokonalejšího přítele, porazil jsi Dawsona. Tohle chceš slyšet, Pacey?“ Joey si vezme Alexe a odejde.

 

O něco později vejde Joey do obývacího pokoje, kde najde Paceyho. Ten jí řekne, že nepřišel proto, aby se hádal o Dawsonovi, Joey si to ale nemyslí. Pacey: „Dobře, máš pravdu, přišel jsem, abych se kvůli němu hádal. Ale jenom proto, aby se nestal tím tématem, o kterém nebudeme mluvit a já se potom jednoho dne rozhlédnu a ty budeš pryč.“ Joey ale opravdu neví, o co jde, ta věc s Dawsonem a Gretchen jí nevadí. „To není pravda, Jo, vadí ti to. A to je v pořádku. Jen chci, aby si mi to byla schopná říct. Neodstavuj mě od těchto věcí.“ Pacey se ptá, co vidí, když se podívá do budoucnosti. Joey: „Nás. Sebe a tebe. Společně jsme vyrostli. Víš, s Dawsonem jsem nikdy nevyrostla. Jsme v jeho domě, v jeho pokoji, pořád u stejné hádky, dokola a dokola. A já to nemůžu zastavit. Protože kdykoli jsem v jeho blízkosti, je mi zase patnáct.“ „Fajn, jestli je tohle ten problém, a věř mi, že se mi to neříká snadno, měla by sis s Dawsonem promluvit. A potom mi dej vědět, ano?“ Pacey vstane, políbí Joey na čelo a odejde.

 

Jen a Tobey spolu mluví v bowlingové herně. Tobey nechápe, jak můžou být s Jackem tak skvělí přátelé, podle Jen je to ale prosté, oba mají smůlu v lásce. V tom si Tobey všimne Jacka na obzoru. Jenže on přece neměl přijít!To je sice pravda, Jen nicméně přizná, že Jacka tak trochu vydírala, aby přišel. Jack se k nim připojí, Tobey si ho určitě pamatuje, což Tobey hned odsouhlasí. Jak by mohl zapomenout. Tobey má jakési nemístné poznámky na adresu Jackovy bundy a než se to stačí zhoršit, Jen navrhne, že by měli začít bortit kuželky. Tobey se chopí koule a poodejde hrát. Jen k Jackovi: „Je skvělý, že?“ Jack se na ni útrpně podívá a jde si pro boty.

 

Dawson je zpět v domě pana Brookse, který je teď, za tmy, nasvícen. Mluví o tom, jak stopoval – směr západní pobřeží. Jižně od Chicaga najel na silnici 66, kterou snad Dawson zná. Četl Hrozny hněvu? Dawson přizná, že viděl film, což nikoho samozřejmě nepřekvapí. Pan Brooks se ale potom zaplete do jmen herců a režisérů, kteří točili před desítkami let a vypadá to, že není ve své kůži. Dawson mu chce donést vodu, pan Brooks ale navrhuje bourbon s vodou a ledem. Tu vodu a led může vynechat. Dawson si nemyslí, že je to dobrý nápad, ale po nevrlém výpadu pana Brookse jde drink připravit. Když se s ním vrátí, pan Brooks ve svém křesle spí. Dawson přes něj natáhne deku, zhasne světla a odejde.

 

Jen a Jack stojí na začátku bowlingové dráhy a Jen se jej ptá, jestli se náhodou necítí trochu nesvůj. Jack přizná, že ano, nemá to ale nic společného s gayi, ale s bowlingem. Jen by ten bowling také možná vynechala, jde ale o to, že když má člověk srdce na správném místě, měl by si stát za tím, v co věří. Jack: „Začínáš mluvit stejně jako tvůj nový přítel Tobey!“ V tom se u nich Tobey objeví a Jack jde hrát. Když se po úspěšném hodu vrátí, Jen odběhne pro něco na pití. Už nějakou dobu Tobey nazývá Jacka Kapitánem Amerikou a on by rád věděl, co to má vlastně znamenat. Tobey se začne bránit. Je to komiksový superhrdina, kompliment! Není gay nebo něco takového. A přesně tohle Jacka štve. Veškeré Tobeyho poznámky jsou jen o tom jednom jediném. Není pro něho dost gay? Asi nezapadá do toho vyběhaného stereotypu, že. Tobey: „Jasně, a není to náhodou o tom, že tohle všechno je pro tebe příliš gay?“ A Jack souhlasí. Úplně tak docela nechápe, o co jeho skupině vlastně jde! To, jak se chovají, co to má být? Tobey se nediví, že tomu nerozumí: „Jistě, ne, když se vyhříváš na výsluní se všemi těmi fotbalisty a roztleskávačkami. Ale ve skutečném světě, ve kterém většina z nás žije, v něm lidé , mezi které jsi ty tak skvěle zapadl, napadají lidi jako jsem já. Víš, ty jsi ve svém životě asi ani neměl těžký den, co?“ „Hej, neznáš mě natolik, aby si o mě mohl něco vědět.  Jak těžké to pro mě je, jaký je můj život a co mě stálo dostat se tam, kde dnes jsem.“ „A to je kde?“ „Kdekoli, jen ne tady!“ Jack vztekle odejde.

 

Když Dawson vejde do svého pokoje, najde u okna sedět Joey. Přinesla mu nějaká cédéčka, která jsou ve skutečnosti její, ale jako důvod návštěvy poslouží dobře. Chce si promluvit. Dnes ve třídě lhala, nebyla v pořádku. Ten test úplně zkazila. Bessie a Bodie odjeli, pak se najednou objevila ta rodina a ona se o ně musela starat. Do toho ještě musela dávat pozor na Alexandera a snažila se zůstat celou noc vzhůru, aby se všechno nabiflovala, ale stejně během sedmé kapitoly usnula. Dawson se uchichtne, za což je tvrdě pokárán – to není legrace, to je tragédie! Dawson se ptá, kde byl Pacey, Joey ale přizná, že mu nedovolila, aby jí pomohl. Potom jí Dawson podá dárek. Vánoce sice ještě nejsou, chce ale, aby ho otevřela hned. Joey to udělá a v obalu najde zarámovanou fotografii – jí a Paceyho. Je z Leeryovic vánočního večírku, oba stojí u stromečku a očividně neví, že je někdo fotí. Joey ta fotka vzala dech a také nahrnula nějaké ty slzy do očí: „Je krásná.“ Joey si vůbec myslí, že ten večírek by skvělý, měl pár svých momentů. Jako jeho a Gretchen. Přestože Dawson zopakuje, že šlo jen o tradici, Joey by ráda věděla, jestli jsou jen přátelé nebo… Dawson si ale myslí, že jednadvacetileté vysokoškolačky obvykle nepadají maturantům kolem krků. „Ale i kdybych měl zájem, ona jej nemá. Proč bych měl ničit skvělé přátelství?“ Joey: „Věci ale někdy nemusí skončit takhle. Podívej se na nás. Podívej se, co všechno se stalo. A jsme pořád přátelé. Kdybychom nebyli, nedal by si mi tohle. A já bych tu neseděla a neříkala ti, aby si udělal to, co ti říká tvé srdce. Pravda je, že Gretchen by měla obrovské štěstí, kdyby měla někoho, jako jsi ty!“ Joey vstane z postele, políbí Dawsona do vlasů a potom vyjde z pokoje.

 

Pacey vejde do třídy, kde našel toho, koho hledal, učitele Kasdina. Připomene mu ten velký test, který včera psal s maturitním ročníkem a aniž by prozradil pohlaví té osoby, naznačí, že ačkoli je obvykle fenomenálním studentem, tentokrát by ten test potřeboval zopakovat. Pan Kasdin, ale zjistí, že to není ani kvůli nemoci, ani kvůli problémům v rodině, takže případ je uzavřen. Pacey: „Pane Kasdine, vyslechněte mě. Tento student je momentálně pod obrovským tlakem. Ona si klade obrovské nároky a není ochotná přijmout jakoukoli pomoc. Má falešnou představu, že když dostane jednu dvojku, celý vesmír se zhroutí.“ „Ona? Pane Wittere, mám pocit, že vím, odkud vítr vane. Přesto musím říct ne. kdybych porušil pravidla u jednoho studenta, musel bych to udělat u všech ostatních!“ „Jistě. Musel jsem to aspoň zkusit.“ „A to jste udělal. Obdivuhodné.“

 

Jack právě odemyká své kolo u stojanu na ulici, když potká Tobeyho. „Hezké město. Říkal jsem si, že sem zajedu a rozdám pár letáků. Znáš gaye, pořád verbují. A mimochodem, byl jsi oficiálně vykopnut ze spolku.“ Jack je pochopitelně zdrcen: „Podívej, zřejmě je tu něco, co tě na mě děsí. Není to moje chyba. Nedovolím, aby si na mě tlačil víc, než rodiče těch fotbalových dětí.“ Tobey je rád, že se také konečně na něčem shodnou: „Podívej, máš pravdu, neznám tě. Asi tvému životu nemůžu rozumět. A jestliže sklouzávám k tomu, že lidi soudím podle zevnějšku, pak je to proto, že lidi takhle se mnou jednali celý život. Když mi bylo devět, chodil jsem ze školy přes fotbalové hřiště. Starší děti se tam schovávaly a čekaly na mě. Potom na mě křičeli ‚teplouši‘, ‚buzerante‘, cokoli tě jenom napadne, dokud tam nepřiběhla moje sestra a nezahnala je. To je asi moment, kdy si uvědomíš, že jsi gay. Když tvoje sestra musí vyhrávat tvoje bitvy! Ale ty asi nevíš, jaké to je, že?“ „Ne, to opravdu nevím. Přesto nejsem o nic míň gay!“ odpoví Jack.

 

Joey si cosi zatrhává v knize, když si k ní přisedne pan Kasdin. Poznamená, že si tu knížku měla přečíst před testem, teď už to nemá moc smyslu. Joey tuší, že to zkazila a má pravdu – tři mínus! Musela to ale opravdu vědět předem, protože jak jinak si vysvětlit tu ranní návštěvu její lepší polovičky, která ji žádala o druhou šanci. „Samozřejmě jsem řekl ne. Ale jeden ze studentů byl u lékaře, takže zítra se koná opakování. Jestli máte zájem, můžete se připojit.“ Joey začne vděčně blekotat slova díků, je ale přerušena úkolem. Musí v označené větě najít nejdůležitější slovo, to se jí ale nepodaří. Pan Kasdin: „To, co byste si měla zapamatovat o transcendentalistech, je fakt, že ačkoli je soběstačnost úžasná vlastnost,  nikdy nebyli úplně sami. Kolem sebe měli sousedy, přátele, lidi, na které se mohli spolehnout. My všichni bychom měli mít takové štěstí.“

 

Když Dawson vejde do domu pana Brookse, najde v něm ošetřovatelku, která se do něj okamžitě pustí. Včera tím filmováním starého pána hodně unavil a podle všeho je Dawson důvodem, proč pan Brooks nebere své léky. Prý proto, aby nezapomínal. Pan Brooks mezi dveřmi zaburácí, že má jaksi moc řečí a že ošetřovatelky jdou vždy vyměnit a s tím milá dáma uraženě odejde. Dawson se na pana Brookse podezřívavě dívá a ten přizná, že tajemství je vyzrazeno, je nemocný. Zatím ale mrtvý není, jen čeká na odbavení. Dawson tady včera nechal kameru, a pan Brooks mu hned vzápětí dokáže, že je přesně tam, kde být má. Snažil se přijít na to, jak ta věc funguje, ale bezvýsledně. Dawson se začne balit, slyšel přece ošetřovatelku, ale pan Brooks ho brzdí: „Nemůžeš toho nechat! Nebudu tady navěky. Bylo by hezké, kdybych za sebou něco nechal, ne? Něco, pro co by si mě lidé pamatovali. Chceš dál režírovat náš malý dokument?“ Dawson samozřejmě souhlasí a spustí kameru. Pan Brooks: „Stopoval jsem na silnici 66, musel jsem ale brát, co se naskytlo. A nějak jsem skončil v Las Vegas. Zašel jsem si na jídlo a tam jsem ji potkal. Ano, tu dívku z filmu. Lily Andrews, číšnice. Vyrostla ve Vegas a nenáviděla to tam. Nechápala, proč lidé jezdí do pouště a tam riskují tak, jak by si doma nikdy nedovolili. Raději riskovala v životě, než v herně. Jednoho dne jsem stál u auta, které mířilo do L.A. a než jsem se s ní stačil rozloučit, skočila do auta a odjela se mnou. Jen tak. Bože, jak mi chybí. Byla to skvělá žena. Líbila by se ti, tolik mi chybí.“

 

Pacey projde dveřmi Potterovic penziónu, protože si ho jeho paní zavolala. Joey mu chtěla poděkovat za to, že pana Kasdina přiměl souhlasit s tím, aby zopakovala ten test. Pacey netušil, že to nakonec přece jen vyšlo a rád jí tuto noc pomůže. Joey mu řekne, že udělala, co jí řekl, postavila se všem těm duchům, které jí strašily a teď by mělo být vše v pořádku. Oba se posadí na zem, Joey si vezme Alexandera na klín a u ohně si společně prochází otázky k testu. Za každou špatnou odpověď si Joey vyslouží pusu…

 

Dawson čeká před máminou restaurací a nakonec se Gretchen dočká. Oba jdou po ulici směrem k obrovskému vánočnímu stromu, který stojí na náměstí a čekají, až rozsvítí světla. Dawson ale poznamená, že nepřišel kvůli stromku. Přišel, aby si s ní promluvil: „Máš ráda riskování?“ „Mluvíme o bingu, nebo o něčem vážnějším?“ „To je jedno. Já totiž nemám. Nikdy jsem nechápal, proč to lidi dělají, až do dneška.“ Gretchen má pocit,, že pokud to souvisí s tím, co se tuhle stalo, ví, co chce asi říct. Dawson: „Mám tě rád. Tak, řekl jsem to. Mám tě rád. A ten polibek pro mě znamenal víc, než jen ‚šťastné Vánoce‘. A všechno, co jsem po tom řekl, byla lež. No, možná ne lež, protože v tu chvíli jsem tomu opravdu věřil. Ale myslím, že jsem balamutil sám sebe, protože jsem nechtěl zkazit naše přátelství. Dovolil jsem tomu strachu, aby mě zastavil, já to ale nechci. Můžeš mi říct, že jsi příliš stará a já příliš mladý, můžeš říct, že jsem se ještě nedostal přes Joey, nic z toho ale nezmění nic na tom, že jsem to řekl. A jsem fakt rád, že jsem to udělal, protože ty za to riskování stojíš!“ Gretchen by hodně zajímalo, co s ním teď bude dělat. Dawson: „Řekni mi pravdu.“ „Pravdu. Někdy je polibek je polibkem. A někdy polibek znamená…“ V tom je přerušena rozsvícením stromku a vzrušením v davu. „Hezké svátky.“ řekne Dawson s úsměvem. „Hezké svátky.“ odpoví Gretchen s pohledem upřeným ke špici vánočního stromu.

back


© 2000 - 2002 Jerrzy

_