. . . . .
Dawsons creek CZ

  :: Home
  :: Info
  :: Herci
  :: Postavy
  :: Epizody
  :: Scénáře
  :: Galerie
  :: Media
  :: Různé

 

 

:: #409 - Polibek a výstřel (Kiss Kiss Bang Bang) ::

Napsal: Tom Kapinos
Režie: Perry Lang
Premiéra: středa, 29. listopadu 2000 ve 20:00 na The WB
Premiéra v ČR: pondělí, 4. listopadu 2002 v 15:00 na TV Nova
Repríza v ČR: ???
Anglický scénář: zde
Hudba z epizody: zde

 

Dawson a Gretchen leží na posteli v Dawsonově pokoji a právě sledují konec filmu, který byl podle titulku režírován A.I. Brooksem. A Dawson je nadšený – i když měl v plánu ten film nenávidět, nemůže. Je to úžasné dílo, práce šokujícího génia. Gretchen je docela překvapená, to, co viděla ona, byla obyčejná gangsterka. Dawson v tom ale viděl víc, viděla tam milostný příběh. Ano, ta dívka si najala chlápka, aby ji zabil, ale v momentu, kdy už nedoufala, že by do jejího života mohla vstoupit láska, se tak stalo. Gretchen slabě namítne, že i přesto si ji pokusí zabít, Dawson ji ale upozorní, že to nakonec neudělá, protože se do ní zamiloval. No, podle Gretchen to Tarrentino umí líp. A v barvě. Což ale Dawsonovi dokáže fakt, že Brooks předběhl svou dobu. Gretchen je ráda, že jej takhle vidí, zase zapáleného pro film. Dawsona to ale celé přivedlo k otázce, proč pan Brooks vlastně s filmováním skončil? Gretchen se ale na to samé ptá Dawsona: „Když jsem odjížděla na univerzitu, byl jsi nezastavitelný filmový blázen. Byl si samé Spielberg sem a Hitchcock tam. Vrátila jsem se a film je najednou něco jako nedokončený projekt, který si zavřel do černé komory. Což nastoluje otázku: ‚Co se vlastně stalo s tím talentovaným mladým filmařem, Dawsonem Leerym? Proč přestal a kde je dnes?‘!“

 

Joey stojí před jachtařským klubem a špičkuje se s paní Valentinovou, když k nim přijde Walter Kubeck. Paní Valentinová mu hned oznámí, že přípravy na sobotní akci univerzity ve Worthingtonu jsou v plném proudu a tady venku je vlastně proto, aby malé Joey řekla, že její sobotní volno zrušila, aby na tom večírku mohla obsluhovat. Joey se ale brání, sice na tom večírku bude, ale jako host. Paní Valentinová se upřímně zasměje. Walter ale hned pozná, o koho jde a Joey představí jako jednu z nejslibnějších uchazeček o studium na jeho škole. Chce, aby ji posadila k jeho stolu a paní Valentinová okamžitě roztaje – no samozřejmě, jak jenom chce, jenže bude mít problém s náhradou, Joey je tak nenahraditelná členka personálu. Podle Joey je tu ale přece Drue!

 

Gale, Mitch a Gretchen právě zdobí Leeryovic restauraci, když jim Dawson oznámí, že právě dopsal úplně poslední esej na úplně poslední univerzitu. Gale si oddychne, v tom případě se místo ní může pustit do těch světel, které by se měly rozvěsit po místnosti. Gretchen je nadšená, znamená to, že bude pravidelná každoroční vánoční párty? Jenže v tom nastane dusno. Posledních pár let nic takového nebylo, protože manželé Leeryovi byli poněkud zaneprázdněni svým divokým vztahem. A teď, s dítětem a restaurací, neví, jestli by to zvládli. Gretchen je ale prosí, vždy tady ten večírek milovala, oni jen propůjčí svůj dům a všechno ostatní zařídí ona. Gale i Mitch nakonec souhlasí. Gretchen se nadšeně vrhne na Dawsona, mají před sebou tolik práce! Dawson jí připomene, že to ona se chtěla o vše postarat. Zbytečně.

 

Jen sedí ve svém pokoji a za doprovodu hlasité muziky plete. V tom do dveří vejde Jack, doprovázený babičkou, která muziku ztiší. Zeptá se Jacka, jestli něco nechce a po záporné odpovědi odejde. Když už je pryč, Jen zahuláká: „Já nic nechci, to je v pohodě, díky!“ Takhle totiž babička dává najevo své zklamání a už týdny na ni nepromluvila. Podle Jacka ji to ale přejde, tak jako vždy. Jack navrhuje, že by mohli zhlédnout nějaký film, dobrý způsob oslavy, ne? Dnes totiž dokončil své přihlášky a ty eseje ho téměř zabily. Jen vyjádří obdiv a hned se soustředí na výběr toho filmu. Jenže Jacka neošálí – jak daleko je ona se svými přihláškami? Jen si ale nestěžuje, jdou jí výborně. Jack se ale na ni ptal u školní poradkyně a ta mu řekla, že jí nedala ještě nic. Ani řádek. Kam se tedy chce hlásit? Jen jen podotkne, že na docela dost míst a Jacka ty rádoby odpovědi přestávají bavit. Stejně jako Jen jeho otravné otázky. Jack jí připomíná, že se čas, kdy se přihlášky ještě můžou podávat, rychle blíží, což ale Jen ví. A právě navíc zjistila, že nemá na film náladu. Zvládnou to jindy? Jack souhlasí a odejde.

 

Sejde jen do kuchyně, kde se mu hned dostane čerstvé sušenky. Jack po babičce chce, aby si s Jen promluvila, babička ale udělá všechno, jenom to ne. Jack ale o ní má strach. Nevyplnila jedinou přihlášku a nechce o tom ani mluvit. Babička to ale odmítá: „Ne, Jennifer je velká holka. Bůh ví, že jsem se hodně snažila, aby směřovala správným směrem, ona ale mou pomoc stejně neocení. Takže to jediné, co teď můžu udělat, je nechat ji dělat vlastní chyby. Jestli si chce zahrávat s přihláškami, je na to sama!“

 

Pan Brooks obědvá v Jachtařském klubu a právě získal společníka – Dawsona. Ten se mu svěří, že včera viděl skvělý film „Otoč se, má drahá“. Jeho film. A nemůže se z toho vyhrabat. Jak může ten starý chlap, který ho neustále vytáčí, být zároveň tak úžasným filmařem? Jeho filmy jsou skvělé a má Dawsonův respekt. Pan Brooks ale unesen není. Ty filmy vůbec nejsou dobré, jsou to zmetky. A navíc se mu nelíbí ten najedou nalezený obdiv! Dawsona ale nedostane. Ten muž, co natočil takový materiál, se zajímá o věci, které mají cenu. Jako láska a smrt a morálka a čest. Jenže pan Brooks se momentálně zajímá jen o to, aby si v klidu dojedl oběd. To mu ale není dopřáno, protože Dawson má ještě potřebu mu říct, že jeho práce na něj udělal dojem a ovlivnila ho. Chtěl se ještě zeptat na to jiskření mezí ústřední dvojicí v tom filmu. Jak to dokázal? Bylo to neuvěřitelně realistické. Pan Brooks toho ale má dost: „Podívejte! Jsem starý. A zasloužím si sníst tohle jídlo v klidu. Takže laskavě zmizte z mé přítomnosti, pane Leery.“ Dawson poslechne.

 

Joey si zkouší šaty na sobotní večírek a není si jistá, jestli to už není moc. Gretchen to ale odmítá, vypadá nádherně. Joey se moc nelíbí, že do toho zatahuje Paceyho. Ano, jeho podpora se bude hodit a on to určitě chápe, jen nechce, aby se cítil, že tam nepatří. Gretchen: „Joey, můj bratr je do tebe blázen. Mám podezření, že si plánuje kariéru, která bude spočívat jen v tom, že bude v tvé blízkosti. Jen mu nedovol, aby se snažil o ty svoje rádoby vtipy, jinak to bude v pořádku. Přes to všechno stejně promeškáte jednu skvělou akci u Leeryových!“ Joey je nadšená z toho vánočního večírku, vždy jej zbožňovala, vždy ji dostal do té správní sváteční nálady. Jakkoli se Vánoce skládaly jen z toho, že se zavřeli u Dawsona v pokoji a zírali na staré filmy. Gretchen souhlasí, Dawson je jeden z těch vzácných lidí, kteří i z půjčení jedné kazety udělají svátek. Gretchen Joey uklidní, v sobotu si povede skvěle!

 

Dawson sedí u školní poradkyně, která jej sice pochválí za práci, kterou odvedl, přesto má pár otázek. Proč chce být vlastně filmařem? Dawson si ale myslí, že o tom napsal celou esej a v tom je právě problém. Celých pět stránek kolem té otázky tancoval, aniž by ji ale zodpověděl. Dawson pochybuje, že je vůbec na tu otázku odpovědět schopný. Poradkyně: „No, na USC je také hrozně těžké se dostat! Jsou tu tisíce studentů, jako ty, kteří doufají, že dostanou šanci studovat na jedné z nejlepších filmařských škol v zemi. Takže jsem myslela, že by si se na to chtěl podívat znova. Jinými slovy, Dawsone, napiš to lépe!“ Podá mu jeho esej zpátky.

 

Joey a Pacey prochází školní chodbou a rozebírají, jak nutné je na ten univerzitní večírek jít. Pacey jí radí, aby si raději najala školený mužský doprovod, udělá tak lepší dojem než s ním. Když se Pacey dozví, že není šance, jak se tomu vyhnout, rád by věděl, jestli se aspoň budou bavit. Jenže s tím by počítat neměl. Tak proč to nezabalit a nejít se skvěle pobavit k Leeryovým? Joey si ale myslí, že mu nemusí zvlášť vysvětlovat, jak důležitý pro její akademickou dráhu ten večer je! Kromě toho mít vztah znamená udělat občas věc, která se člověku nezamlouvá, ale pomůže jeho protějšku. Měl by vzpomenout na každonedělní obědy u jeho rodičů, které ale netěší ani Paceyho. Joey ho ale znovu upozorňuje – půjde tam s ní, ať chce nebo ne!

 

Když Jen sejde do kuchyně, babička má pro ni dárky, které ji poslali její rodiče. Jen to ale nedojme a zatímco se prohrabuje ledničkou, hádá, co to asi je – svetr od mámy a šperky od otce. Jedno vybráno služebnou, druhé úslužnou sekretářkou. Říká babičce, aby jí připomněla, že má poslat děkovný pohled. A taky si ty dárky má vzít a odnést do charity. Babička si myslí, že to není nejlepší přístup ke svátkům, Jen jsou ale podělané Vánoce ukradené. Babička je v šoku – Jen je ten nejzkaženější spratek, jakého kdy poznala. Jen naprosto souhlasí a hned musí odrážet další útok, nevyplněné univerzitní přihlášky! No jistě, jen aby brzo vypadla z domu, že? Babička to ale takhle nemyslela. Jen: „Takže mě chceš vytočit? Promiň, ale sotva jsi dala dohromady jedinou větu od té doby, co jsem tě tak zklamala! Takže se neopovažuj mluvit mi tady o motivaci. Nepleť se do mé budoucnost, to právo jsi ztratila v tu chvíli, kdy jsi mě odepsala!“ Jen vztekle mrskne dárky do ledničky a odejde.

 

Gretchen a Dawson už částečně vyzdobili Leeryovic dům a právě debatují nad Dawsonovou neschopností přesně popsat, proč chce být filmařem. Gretchen to nechápe, měl by napsat pravdu. Že mu jde jen o smlouvu s Columbií na tři filmy a postavení tak dobré, že může sbalit kteroukoli holku z televize. Dawson znova zřetelně vidí, jak podobná je Paceymu. Gretchen chce, aby zašel za panem Brooksem. Ano, občas je nesnesitelný, je to ale jediný skutečný filmař, kterého kdy potkal a mohl by mu pomoct vyčistit si hlavu! Také chce, aby jí pomohl pověsit jmelí. Dawson se ptá, proč to vlastně dělají a Gretchen ho okřikne, je to přece tradice a s tradicí by si člověk neměl zahrávat. Dawson poznamená, že si nikdy nemyslel, že si potrpí na tradice. Je to hezké.

 

Jack a babička se prochází po molu a mluví o Jen. Měl pravdu, nevyplnila jedinou přihlášku. Jack navrhuje, aby si s ní promluvila, babička ale zná svou vnučku, na to je příliš tvrdohlavá. Má jiný plán, potřebuje ale Jackovu pomoc.

 

Když Dawson dojde k domu pana Brookse, uslyší zevnitř hrát vánoční muziku. Po zaklepání vejde, čímž pana Brookse k smrti vyděsí. Vrhne se k přehrávači a hudbu vypne. Dawson řekne, že potřebuje poradit a pan Brooks mu trochu neochotně nabídne místo. Dawson vysvětlí, že musí napsat esej, ve které by měl popsat, proč by se chtěl stát filmařem. Problémem je, že to jaksi neumí vystihnout slovy. V tom případě by si měl podle pana Brookse zažádat o místo u McDonaldse. Dawson potřebuje vědět, proč přestal točit. On totiž udělal to samé: „Vždy jsem letěl neúnavně dopředu, nic mě nemohlo zastavit a potom se to celé zvrtlo. Měl jsem něco jako krizi víry.“ Pan Brooks se baví, krize víry v sedmnácti, no to je tedy něco. Dawsona to ale rozčílí: „Myslel jsem, že tohle už je za námi! Myslel jsem, že jsme se pohnuli dál, ale jak vidím, tak ne. Vypadá to, že cokoli se vám stalo, z vás udělalo člověka, který se jen vysmívá klukovi, kterého jediná chyba byla v tom, že si talent spletl s moudrostí a laskavostí.“ Dawson se zvedne a odchází. Pan Brooks vyskočí a tak tak Dawsona zastaví, nakonec to ale neudělá.

 

Pacey a Joey schází po schodišti na večírek pro uchazeče na Worthingtonskou univerzitu. Pacey prohodí, že se můžou kdykoli otočit a utéct, což ale zní dost zbaběle. Podle Joey ale přímo krásně. Joey se podívá na Paceyho a nechápe, proč se směje jak idiot. Pacey si ale nemůže pomoct, je totiž jediný v sále, kdo si po svém boku přivádí Audrey Hepburnovou!

 

Vánoční večírek v domě Leeryů právě začíná. Gale vítá Jen, která je nadšená jejím vzdouvajícím se břichem. O kousek dál se Gretchen po někom poohlíží. Nakonec vyjde po schodech a svou obět najde v jeho pokoji. Gretchen chce, aby šel vyzkoušet její vaječný koňak a Dawson slíbí, že během chvilky je dole. Gretchen se zeptá, jestli je v pořádku a Dawson přizná, že přemýšlí o tom, co mu řekla. Co se to s ním stalo. Hlásí se na jednu z neprestižnějších filmových škol v zemi a ani neví, jestli to chce. Gretchen si myslí, že zní jako jeden z těch kluků, kteří se právě rozešli se svou holkou. Říká, že je šťastný, že to skončilo, pořád mluví o tom, jak je mu bez ní líp. Jde ale o to, že o ní nedokáže přestat mluvit. Všechno se k ní vrací. „Ty tu dívku miluješ, Dawsone!“ „Jasně, to ji ale nebrání v tom, aby mi mé srdce znovu a znovu rozbíjela.“ řekne Dawson. „Na tom ale nezáleží. Tak moc se snažíš přijít na odpověď, myslíš si , že ta správná existuje, to ale není pravda. Pokud si prostě přiznáš, že filmy miluješ, vše se urovná a ty se budeš moct znovu spojit se svou částí, která netoleruje cynismus za žádných okolností. A lidé na to budou reagovat. Budou reagovat na tvoje úžasné velké pumpující srdce. Věř mi.“

 

Joey si povídá s dívkou, která se hroutí z toho, že je v ročníku až třetí. Co dělala špatně, že není první? Když jí Joey poví, že je čtvrtá, zmateně zamumlá, že to je přece skvělé! V tom se přiblíží nepřítel – Drue. Chtěl by Joey poděkovat za to, že mu zničila večer, Joey chce ale dát řeč až později. Drue chápe, co takhle o půlnoci, až se promění v dýni? Potom vedle stojící dívce osvětlí, že Joey je tu tou nejlepší servírkou. Je bezvadné, že ji tak dobře přijali. Dívka okamžitě odchází, otrávená tím, s kým ztrácela čas. Druea hned vzápětí opustí i ignorující Joey.

 

Jen stojí na verandě Leeryovic domu, když za ní přijde školní poradkyně a pogratuluje jí k tomu, že to zvládla. Jen jí poděkuje a zeptá se, co!? Přece přihlášky na vysokou! Všechno odevzdala včas a její eseje byly úžasné. „Vyšší vzdělání je vaše, Jen Lindleyová! Skvělá práce.“ „Jistě.“ zahuhlá otřesená Jen.

 

Joey a Pacey sedí u stolu s Walterem a paní Valentinovou. Joey je docela zticha, vysvětluje to ale tím, že rozdýchává atmosféru. Měla by o sobě něco říct, Joey se ale nemyslí, že by bylo extra co, s čímž Walter nesouhlasí. Je tu přece její zájem o umění, byla už někdy v novém Guggenheimovi? Joey plácne, že ne, vždy se ale chtěla do New Yorku podívat. Všichni se začnou hihňat a Drue, který je náhodou nablízku Joey pošeptá, že je to v Bilbau, Španělsko. Joey je zničená, podle Waltera na tom ale nezáleží. Jde o tu budovu, soubor neobvyklých tvarů, architektonický skvost. V tom se Pacey nadechne a pronese, že podle něj vypadá jako artyčok. Všichni u stolu se na něj vyděšeně podívají, zvláště Joey, ta odpočítává poslední vteřiny na tomto světě, Pacey to ale vysvětlí. Doug, jeho bratr, je velký fanatik do architektury a skladuje kupu knížek, které si Pacey prohlédl. A nemůže si pomoct, ta budova vypadá jako artyčok! Walter se začne smát a přizná, že má vlastně pravdu, čímž zděšení pomine. Jen Joey si moc neoddechla.

 

Dawson před domem rozsvěcuje jakási světla, když zahlédne přicházejícího pana Brookse. Pozve jej dál, na něj je tam ale příliš zalidněno, což Dawsona nijak nepřekvapí. Pan Brooks mu podá knihu „Polibek a výstřel“ od jedné kritičky, která to prý umí vyjádřit daleko lépe než on. „To proč. Když jsem byl dítě, žil jsem jen pro sobotní odpoledne v Rialtu. Proč jsem z tohoto města odjel v den své maturity, naskočil do vlaku a uháněl do Los Angeles. Proč jsem málem brečel, když jsem poprvé přišel do studia. A kdy jsem poprvé mohl zakřičet „Akce!“. Omlouvám se, že jsem na vás vyjel. Rýpnul jste totiž do otevřené rány, která se za ta léta nezahojila. Byl rok 1956, pan Mayer si mě zavolal do své kanceláře, protože dostal geniální nápad. Obsadit do mého nového filmu „Otoč se, má drahá“ mého nejlepšího přítele a mou dívku. Musel jsem s ním souhlasit, bylo to skvělé obsazeni. Potom jsme začali točit a já jsem šílel, úplně jsem se zbláznil do práce. Tak, že jsem si nevšiml toho, co se děje před mýma očima. Můj nejlepší přítel se zamiloval do mé dívky. Ve chvíli, kdy jsem si to uvědomil, bylo příliš pozdě. Byla pryč. A já měl režírovat ještě polovinu filmu. Víš jaké to bylo?“ „Dokážu si představit, jak to bylo hrozné.“ řekne Dawson. „Jo, začal jsem režírování nenávidět. Všechny a všechno. V ten den, kdy jsme dotočili, jsem se sbalil a odjel zpátky do Capeside. Nikdy jsem se neotočil zpátky. Začal jsem nový život. Lepší život.“ Pan Brooks se otočí a chce odejít. Dawson mu to ale nedovolí, chce aby šel na večírek. Pan Brooks: „Proč chcete točit filmy?“ „Jak můžete vysvětlit věc, kterou milujete? Nemůžete, prostě ji uděláte!“ „Bůh vám pomáhej.“ povzdechne pan Brooks.

 

V sále Jachtařského klubu zůstali jediní tři lidé. Walter, Joey a Pacey, který právě dovyprávěl další vtip. Walter je Paceym nadšený a ptá se, proč se nepřihlásil na Worthington? To samé by zajímalo i rozčarovanou Joey. A Pacey se musí přiznat – jeho rodiče jsou velcí levičáci, takže buď Yale nebo nic. To už Joey nevydrží a odtáhne Paceyho na terasu, kde mu začne nadávat za to, že právě lhal! Proč se tak snaží zaujmout tyhle lidi, vůbec ho nepoznává! Pacey se celou dobu snaží promluvit, ale Joey mu nedá šanci. Když se konečně nadechuje k odpovědí, vyruší je Walter: „Pacey? Chtěl bych, abyste poznal děkana. Nebude vám to vadit, Joey?“ „Jistěže ne.“ Oba muži odejdou a Joey se nevěřícně zhroutí na zábradlí.

 

Jack vyjde z domu a jako vichřice se k němu přižene Jen. Copak mu to neřekla dost jasně? Nechtěla, aby ji nechal na pokoji? Neměl přece žádné právo tohle udělat! „Měl veškeré právo!“ zahřímá zpovzdálí babička. „Stejně jako já.“ Jen ale nemá zájem, aby ji kdokoli zachraňoval, nechce jít na univerzitu a konec. Babička jí ale nevěří, navíc zná důvod, proč nechala přihlášky nevyplněné. Protože odmítá požádat své rodiče o pomoc. Jen: „Nemůžu tím procházet znova a znova! Nezeptám se jich, to neudělám.“ Babička: „A já to ani nechci. Podívej, Jennifer, je mi líto, že si měla poslední dobou pocit, že si se mnou nemůžeš popovídat. Musíš ale něčemu rozumět. Musíš rozumět, že ať mě rozčílíš nebo zklameš sebevíc, vždy tu pro tebe budu! Ty půjdeš na vysokou, mladá dámo, i kdybych měla žebrat, půjčovat si nebo krást, dostanu tě tam. Jsi tou nejdůležitější věcí v mém životě, Jennifer. A miluju tě.“ Jack přizná, že ji vlastně má rád taky. Jen to už nevydrží a všechno skončí hromadným objetím.

 

Joey stále stojí u zábradlí terasy a vzlyká. Za zády se jí objeví Walter a Joey se mu omluví. Asi to dnes večer pořádně zkazila. Tohle je pro ni úplně nový svět a ona neví, co by měla dělat nebo říct. Ví, že sem nepatří… Walter: „Joey, nic jste nezkazila. Vaše školní výsledky mluví samy za sebe. Jste úžasná mladá žena a nikdo vás nebude zkoušet ze společenského chování. Ale ať už je to, jak chce, nemohla byste si přát lepšího fanouška, než je váš přítel. Vážně. Právě si povídal s děkanem a nemluvil o ničem jiném než o vás. Jak jste jej změnila. Jak jste mu pomohla. Jak si nemůže představit lepší život než ten s vámi. Je to opravdu vzácný dar mít někoho, kdo o vás takhle mluví!“

 

Jack a Jen sedí na schodišti a popíjí vaječný koňak. Jen se zeptá, kam že se to vlastně přihlásila a Jack jí vyjmenuje názvy asi šesti univerzit. Kvůli těm esejům musel proplenit její počítač, jedna její práce o ženských hnutích se mu hodila. A taky se podíval na její deník, což Jen lehce znepokojí. Jack s úsměvem: „Nevěděl jsem, že ještě máš ty sny!“ Jen vyskočí jako srnka: „Ještě koňak?“

 

Uvnitř, na večírku, se potkají babička a pan Brooks a po posledním setkání u rozbité lodi pana Brookse v přístavu se jeden druhému kolem ramen zrovna nevrhají. I když pan Brooks přizná, že ženy s takovou silou obdivuje. Babička poznamená, že si asi myslí, že je okouzlující a opravdu, když má dobrý den, pan Brooks má skutečně ten dojem. Ale babička si myslí, že v ty lepší dny si z něj jeho mysl jen střílí, což je pochopitelné, protože už je v letech. Pan Brooks: „Křičel jsem na toho kluka, to ale bylo dřív než jsem ho poznal. Potom jsem zjistil, že není idiot, jen protiva.“ Babička doufá, že si z toho vezme ponaučení – člověk by si měl najít čas toho druhého poznat, než jej zavrhne. Pan Brooks souhlasí, to ale platí i pro ni. Babička se souhlasným pokýváním odejde, na cestě od sebe po sobě ale ti dva pokukují. Dawson si toho všimne a za vteřinu stojí před panem Brooksem s úsměvem od ucha k uchu. „Vy jste flirtoval s babičkou!“ „Nesmysl.“ Dawson ale není překvapen, flirtování je přesně to pravé pro každé režisérské ego. „Pane Leery, fakt, že jsme před chvílí měli důvěrný rozhovor neznamená, že jsme velcí kámoši.“ Dawson rozumí, chtěl mu ale něco říct. Chce se znova dát do filmování. Pan Brooks: „No sláva, krize víry je pryč. Zalarmuji média! O čem to bude?“ „O vás.“ Pan Brooks myslí, že se přeslechl a natočí se k Dawsonovi zdravým uchem. Dawson: „Můj film bude o vás. Váš životní příběh. Popovídáme si o tom později.“

 

Pacey stojí v jídelně, když k němu přijde Joey a rychle ho obejme. Pacey omluvu přijme. Ano, možná se neomluvila přímo, ale určitě chtěla. Joey se ale ptá, co on. Přece lhal. Jenže Pacey to dělal pro ni: „No, možná jsem chtěl, aby tě tito lidé aspoň tuto noc viděli mýma očima. Aby viděli tuto ženu, která má více úrovně, inteligence, krásy a půvabu, než kdokoli jiný na této planetě. Všechna ta slova vypadávají z mé pusy asi proto, že jsem do tebe tak bezhlavě zamilovaný. Co mě ale opravdu děsí je, že jsou pravdivá.“ Joey se mu nakonec skutečně omluví. Chtěla je tady všechny zaujmout a prostě ztuhla. „A mě to vadí. Nikdy jsem nic nechtěla víc a nakonec, ty sem zapadneš daleko lépe, než se to mne kdy podaří.“ „Ano, ale já tu nemám co ztratit, Jo. Nic těmto lidem nemusím dokazovat. Tenhle svět ti otevírá svoje dveře. A až jimi projdeš, staneš se jeho fantastickou součástí. A kamkoli půjdeš, uděláš jim laskavost. Ne naopak.“ Joey: „Myslím, že tvoje máma si zaslouží medaili. Protože vychovala dokonalého kluka. A všechna ta slova asi vypadávají z mé pusy proto, že jsem do tebe bezhlavě zamilovaná. Co mě ale opravdu děsí je, že jsou pravdivá.“ Pacey: „Dobře, co by si řekla na to, kdybychom tady ten obdivovací kroužek rozpohybovali! Můžeme jít na místo, kam oba dva patříme.“

 

Dawson stojí ve dveřích do obývacího pokoje a pozoruje své muchlující se rodiče. Gretchen se postaví vedle něj. Dawson: „Udělala jsi skvělou věc. Za pár let si nebudu pamatovat, co jsem dostal pod stromeček, budu si ale pamatovat, jaké to bylo, když jsem své rodiče viděl takhle šťastné. Děkuju.“ Gretchen ale přizná, že z její strany to byla čistá sobeckost, chtěla se vrátit do doby, než se všechno zkomplikovalo. V tom kolem nich projde pan Brooks a s rukou zdviženou ve směru jmelí, které visí nad Dawsonem a Gretchen, prohlásí: „Proč už s ní nepřestanete flirtovat a nepolíbíte ji!!“ Dawson zaskočeně nechápe, která bije, pak se ale zadívá na to jmelí. Gretchen se rozesměje a poznamená, že by to měli mít rychle za sebou, s tradicí si přece nesmějí zahrávat! Gretchen se k němu nakloní, aby jej políbila a v tu samou chvíli do místnosti vejdou Joey a Pacey. Rozhlédnou se v očekávání po místnosti a když spatří Dawsona s Gretchen, v šoku jim zmrzne výraz v obličeji, Paceymu o malinko víc. Dawson a Gretchen polibek skončí, přesto si ale jaksi zůstanou v náručí…

back


© 2000 - 2002 Jerrzy

_