. . . . .
Dawsons creek CZ

  :: Home
  :: Info
  :: Herci
  :: Postavy
  :: Epizody
  :: Scénáře
  :: Galerie
  :: Media
  :: Různé

 

 

:: #408 - Neobvyklí podezřelí (The Usual Suspect) ::

Napsal: Jon Kasdan
Režie: James Whitmore
Premiéra: středa, 22. listopadu 2000 ve 20:00 na The WB
Premiéra v ČR: pátek, 1. listopadu 2002 v 15:00 na TV Nova
Repríza v ČR: ???
Anglický scénář: zde
Hudba z epizody: zde

 

Po chodbách Capesideské střední se pomalu sunou davy studentů, když najednou jeden z nich vběhne k nim a vykřikne, aby se šli všichni podívat na školní bazén. Ostatní to udělají, zůstanou stát na okraji bazénu a ukazují na cosi v něm. Joey poznamená, že něco takového se hned tak nevidí a vedle stojící Jack přitaká. Konečně se kamera zadívá na vodu, na které uvidíme plout menší plachetnici se psem na palubě a nápisem „Školní ročník 2001“. Když dorazí Mitch, sleduje ten výjev vcelku pobaveně, řediteli školy to ale vtipné nepřijde – ta loď včetně psa, je totiž jeho. Za Joey a Jackem se objeví usmívající se Dawson, přestože ho mrzí, že na něco takového nepřišel sám. Joey si ale myslí, že tohle už je trochu mimo jeho ligu. Pár lidí skočí do vody a přitáhnou loď ke kraji. Pes, Chester, vyskočí na břeh a hned jde k Jackovi, u kterého zůstane stát. Ředitel: „Znáte toho psa, pane McPhee?“ Jack odpoví, že ne, Joey s Dawsonem se na něj přesto se zájmem podívají.

 

Prázdnými chodbami školy se ozývá hlášení rozhlasu: „Mohli by, prosím, následující studenti ihned přijít do kanceláře ředitele školy? Jack McPhee, Zack Festrin, Dawson Leery, Dave Bosin a Pacey Witter.“

 

Další scéna je rozdělená do konverzací mezi ředitelem Peskinem, Mitchem a střídavě mezi Jackem, Dawsonem a Paceym. Právě jemu ředitel řekne, že systémem vylučování je on jedním ze tří šťastlivců, kteří jsou podezřelí ze zločinu. Pacey ale netuší, o kterém zločinu je řeč. Dawson se trochu nevěřícně zeptá, jestli jej tedy z něčeho obviňují a Jack se dozví, že je podezřelý jen proto, že jej očichával ředitelův pes. A jak došli k Dawsonovi? Jako Mitchův syn má přístup ke klíčům od školy, takže volba byla snadná. A Pacey? Vzhledem k pohnutému osudu jeho „Pravé lásky“ se mohl klidně dostat do doků, kde byla uložena i loď ředitele Peskina. Ředitel: „Chester byl ukraden někdy mezi desátou dopoledne a polednem, kdy paní Peskinová zjistila, že je pryč. Takže to jediné, co musíte udělat, je říct nám, kde a s kým jste byli včera dopoledne.“

 

První na řadě je Jack. Jack stojí před domem Jen a nedočkavě klepe na dveře. Drží nějaké květiny a čeká, až Jen vyjde. Když se tak stane, Jen poznamená: „No, počkej, já ještě pořád spím a v tom snu, který se mi zdá, jsi heterosexuál!“ Ty květiny jsou ale pro babičku, pro ni má něco lepšího. Ptal se školní poradkyně na její veřejné práce a přesvědčil ji, aby souhlasila s tím, že si zbytek odpracuje asistováním a trénováním jeho dětského týmu. Jen si ale myslí, že je daleko více kvalifikovaná na odpadky u silnice, než na práci s dětmi. Jack ji tam ale potřebuje. Od té doby, co Andie odjela, mu to moc nejde. Rodiče jsou úplně k ničemu a jeho nejlepší hráč si nad to všechno zlomil nohu, když ze střechy svého domu skákal do bazénu. Jen je ubita a nakonec souhlasí. Jack ji tedy ve tři čtvrtě na jednu vyzvedne, teď ale musí běžet, má v železářství schůzku s Druem. „Proč se scházíš s Druem?“ ptá se Jen. „To je dlouhý příběh,“ odpoví Jack, „je to karmická záležitost. Musím běžet.“

 

V ředitelské kanceláři teď sedí Pacey a ředitel jej pobízí, aby mu tedy dokázal, že jeho loď z doků nevzal. Co tedy včera dělal? Pacey: „Včera? Počkejte, kde jsem to jen byl…“ Pacey a Joey stojí opřeni o její auto a muchlují se. Když na vzácnou chvilku přestanou, Joey řekne, že nechápe, co to vlastně dělá. Celá léta mu jeho bratr říká, aby s ním strávil nějaký čas a poznal jeho práci, on na to ale kašlal. A teď, když si udělá jeden profesní test, se do jeho policejního auta žene jak šílený. Pacey se jen s nadhledem podiví, v uniformě by přece vypadal skvěle! Z obchodu vyjde Doug a s pobavením sleduje muckající se mládež. Když jej zahlédnou, naposledy se políbí a Pacey běží za svým velkým bráškou. Joey na Douga zavolá, ať na něj dá pozor, zpátky by jej chtěla v jednom kuse.

 

„Proč se na mě tak díváte?“ zeptá se Dawson a hned se to dozví. Když se včera Mitch probudil, Dawson už nebyl doma! Podle Dawsona to ale jako důkaz toho, že unesl Chestera, neobstojí. „Ale dobře, hned ráno mě svezla máma…“ Auto Gale zastaví před domem pana Brookse a máma Dawsona upozorňuje, že musí přijít domů jak to jen bude možné, aby mohl najít klíče od tátova auta, které ztratil. Dawson ví, že si je bral, když odjížděl do kina, tedy myslí si, že to ví. Podle Gale je každopádně musí najít dřív, než to Mitch zjistí. Když Dawson vystoupí, pan Brooks na něj již čeká. Nechal si ho zavolat, protože tu má místnost plnou papírů, které jsou potřeba projít a protřídit. Dawson souhlasí, bude mu to ale muset zaplatit. Natřel mu celý dům i plotek, svůj dluh na jeho lodi si odpracoval. Udělá to, bude ale chtít odměnu. Pan Brooks nesouhlasí a Dawson se otočí k odchodu. Pan Brooks: „Zaplatím vám jen tolik, co si zasloužíte. Hodně málo.“

 

Jack: „S Druem Valentinem jsem dělal projekt do chemie. Znáte ho. Museli jsme zajít do železářství pro nějaké věci, které jsme k tomu potřebovali…“ Jack a Drue prochází mezi regály železářství. Drue právě drmolí, jak dojat je tím, jak se k němu Jack chová. Myslel, že po tom, co se stalo jeho sestře…Jack jej ale zastavuje, už na tom nezáleží. Chce po něm, aby vzal tuto plechovku barvy a odnesl ji k pokladně. Drue nechápe, proč to musí dělat on, všechno to ale je na jednu z fotbalových bran. Jestli ji nespraví Jack, tak nikdo. On ještě zajde pro síť. „Musíte to být divné, být nesobecký.“ poznamená Drue.

 

Ředitel Peskin: „Kam jste šel se zástupcem šerifa Witterem?“ „Kam asi myslíte?“ zeptá se Pacey. Doug a Pacey sedí v rychlém občerstvení a pojídají koblihy. Pacey tomu nemůže uvěřit, tohle je ono? Doug jej ale chladí, neměl by soudit knihu podle předmluvy, bude toho ještě dost a dost k vidění.

 

Dawson: „A to je všechno, celé dopoledne jsem byl zavřený v té studovně.“ Dawson se probírá pořádně zaprášenými krabicemi a v jedné z nich najde ročníkovou knihu ze střední školy. Dostane se na stránku, kde je fotka pana Brookse a pod ní napsáno: „Arthur Issack Brooks, novinář, lehká atletika, v budoucnu šance být výborným hollywoodským filmařem.“ Dawson je v šoku.

 

Mitch si myslí, že je načase, aby na světlo vytáhli jeden neslavný pakt, uzavřený v deváté třídě. Dawson protestuje, to bylo před čtyřmi lety, bylo to dávno. Ředitele Peskina to ale moc zajímá. Dawson mu vysvětli, že když byli v devátém ročníku, maturanti vyvedli žert, který byl ale trapný. Pomalovali šatny a poničili parkoviště nebo něco takového. On se s Paceym dohodl, že až přijde jejich čas, udělají něco pořádného, mluvili o tom léta. Ředitel je nadšený, takže to byli oni. Dawson: „Ne, nebyl jsem to já. Pokud jste si nevšimli, Pacey a já teď zrovna nejsme ti největší kámoši. Ani jsem na tu úmluvu nevzpomněl, dokud jsi ji ty nevytáhl. Říkám vám, že jsem to neudělal. Nemůžu ale mluvit za Paceyho.“

 

Mitch: „Takže jsi Jen vyzvedl ve 12:45. Kdy jste dorazili do parku?“ „Po půl druhé…“ odpoví Jack. Jack a Jen se snaží připevnit síť na bránu. Jen se do ní trochu zapletla a nemůže se dostat ven. Jack ji tam nechá, má i jinou práci. Jenže jak se Jen snaží dostat ven, zamotá se úplně a totálně se zřítí na zem, rovnou na obličej. Jack se otočí a pro sebe se zahihňá. Když se otočí zpět, zavolá si Molly. Nabízí jí místo brankáře, ta ale odmítne. Jen, už znova na koni, poznamená, že má tu holku ráda. Připomíná jí ji samou v jejím věku. Ví, že v bráně ji budou kluci mučit a ona si raději vybere tu snadnější cestu.

 

Ředitel Peskin Paceymu vysvětluje, že jeho loď byla v tichosti převezena z doků do školu mezi půl jednou a pátou hodinou ráno. A on je jediný maturant, který má od doků klíče. Pacey se brání, je ale donucen pokračovat ve svém vyprávění. Všechny ale varuje, bude nudné… Doug a Pacey sedí v autě na kraji silnice, Doug s rychlostním radarem v ruce. Pacey se ptá, jestli se někdy zamyslel nad tím, co se stalo s jeho životem. Už čtyři hodiny sedí na kraji silnice s radarem a za tu dobu projela jen tři auta, všechna pod limitem. Pacey: „Jen se na to podívej, jsi nic. Nejsi ničím. Co to má být?“ Doug se jej ptá, jestli to celé má pointu, Pacey ale přizná, že ne. Jen je trochu vyvedený z míry, to je všechno.

 

Ředitel Peskin: „Takže v poledne jste stále byl u pana Brookse?“ „Ano,“ odpoví Dawson, „o půl jedné jsem se už ale těšil, až vypadnu.“ Před domem pana Brookse zastaví auto Gretchen, která vzápětí zahouká. Dawson vyjde z domu a když už chce do auta nastoupit, zastaví ho burácení pana Brookse: „Kam si myslíte, že jdete, pane Leery?“ Dawson si myslí, že pro dnešek toho udělal dost, pan Brooks si to ale bohužel nemyslí: „Myslíte si, že můžete brát moje peníze a klidně si zmizet a užívat si se svou dívkou? Tak to jste na omylu. Pokud se do tří hodin nevrátíte, můžete zapomenout, že ode mne uvidíte jediný cent.“ Dawson nastoupí a na otázku Gretchen, co to mělo znamenat odpoví, že se ten starý blázen snaží hrát na zlého.

 

Jack přizná, že Jennina sonda do psychiky desetileté holky pomohla a on to s Molly nechtěl ještě vzdát. Jack k sobě zavolá Molly, která si mu sice na ty příšerné kluky postěžuje, rychle ale dodá, že až bude sedmnáctiletá kost, všichni do jednoho budou litovat, jak se k ní chovali. Jack ale namítá, že ji nebudou nikdy respektovat, dokud je k tomu nepřiměje. Molly chce vědět jak a Jack jí odpoví, že se o tom musí napřed přesvědčit sama. Když to udělá a uvěří, že je stejně dobrá jako jsou oni, ostatní se pak budou starat jen o sebe. Molly se jej zeptá, jestli je to místo v bráně pořád volné a Jack odpoví, že ano. Aby si ale nepřipadal jako obrovský vítěz, Molly mu oznámí, že ví, co za hru na ni teď hrál a ona jej nechala jen proto, že měl pravdu. To ale neznamená, že neví, co prováděl. Jack se směje.

 

Gretchen zastaví před Dawsonovým domem, na jehož schodech sedí Drue. Gretchen není moc ráda, že jej vidí, nemá z něj dobrý pocit. A nechápe, proč se s ním Dawson vůbec obtěžuje. Dawson: „No, bylo to karmické rozhodnutí, díky za svezení.“ Gretchen odjede a Dawson přejde k Drueovi. Ten mu poděkuje za včerejší večer, kdy se potkali v kině a Dawson mu půjčil pět dolarů na popcorn a dovolil mu sednout se na vedlejší sedadlo. Potom ještě zašli na hamburger. Podle Dawsona to ale nebylo nic víc než zdvořilost. Kvůli čemu ještě přišel, jen poděkovat? Drue mu ale podá klíče od Mitchova auta, včera je nechal v jeho autě. Dawson je nadšený, ušetřil mu hodinu rodičovského kázání. Drue: „No, to bylo to nejmenší, co jsem mohl udělat. Právě si získal nového kámoše. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.“ „To je velká pravda.“ odpoví Dawson.

 

Pacey a Doug prochází jednu z městských čtvrtí a hledají ukradeného psa. Majitelka našla u domu šlápoty, ale ať je to jak chce, musí ho najít. Pacey se znovu ptá, jestli je tohle to ono, co se může naučit jen tím, že ho bude pozorovat? Doug se k Paceymu otočí, očividně naštvaný. Pacey: „Ale no tak, přece na mě nejsi pořád vzteklý za to, že jsem řekl, že je tvůj život k ničemu. Zas až tak jsem to nemyslel.“ Jenže tohle Douga rozčílilo ještě víc: „Tak, chci, aby si mě poslouchal opravdu velmi pečlivě, protože to nebudu opakovat. Jestli ti někdy bude na něčem záležet tak jako mě na tom, že jsem v tomto městě strážníkem, budu opravdu v šoku.“ Paceyho vzpurný obličej sklesne. Doug: „Jestli budeš někdy v něčem tak dobrý jako jsem já strážník v tomto městě, budu v šoku! A jestli se ještě někdy v tvém životě odvážíš mě soudit, vymlátím ti duši z těla!“ Pacey se na svého bratra hanbou sotva podívá.

 

Ředitel Peskin je překvapen – takže Pacey hledal psa, z jehož únosu je podezřelý? Pacey se obrací na Mitche, on je přece rozumný chlap a musí vidět, že Pacey to neudělal. Tak proč je tady? Pan Peskin ale upozorní, že na povrch vypluly nové skutečnosti. A Pacey si tipne – jeho pakt s Dawsonem z deváté třídy. „Jistě, že si to pamatuji. Byl to můj nápad. Napadlo vás ale, že tenhle můj kdysi nejlepší přítel použil tuhle historku jen proto, aby od sebe odvedl pozornost?“ Ředitel Peskin: „Pane Wittere, spravedlnost je slepá. Jestli je Dawson za tohle zodpovědný, chytneme ho. Stejně jako vás.“

 

Dawson, stejně jako Pacey, nechápe, co v ředitelově kanceláři pořád ještě dělá. A hned se to dozví. Do školy se někdo vloupal po půl šesté odpoledne, kdy odešla uklízecí četa. Žádné stopy po násilném vniknutí, a on měl přístup ke klíčům od budovy. Dawson ale otci připomíná, že byl celou noc doma, přece ho viděl. Mitch jej ale viděl v deset večer. „Jen nám řekni, co jsi dělal pět předchozích hodin, kde jsi byl, s kým a bude to všechno.“ Dawson se vrátí do doma pana Brookse, který je tím překvapen. Už tu totiž žádnou práci nemá. Ano, měli dohodu, ale porušil ji tím, že se odjel muckovat se svou fuchtlí, když měl pracovat. Jaksi zapomněl, že je jen puberťák s přemírou hormonů. Dawson je vzteklý, že uráží Gretchen, ta pana Brookse ale vůbec nezajímá, mu jde o to, že jej využívá. Dawson: „Podívejte, jen proto, že jste osamělý a váš život je naplněn jen opuštěnými sny, vám nedává právo házet vaši bolest na mě!“ Pan Brooks ale nechce zůstat pozadu: „Jak si dovolujete myslet si, že mě znáte! Kdo jsem, kde jsem by a co jsem udělal. Hned odtud vypadněte!“ „Rád.“

 

„Můžete jít.“ řekne ředitel Peskin, hned ale brzdí Jackův rozlet. „Hned, jak nám řeknete, co jste dělal mezi včerejší půl šestou večer a dnešní osmou ranní hodinou.“ Jack jim to ale už řekl, v tu dobu běžel jejich první zápas. Jack a Jen stojí na kraji hřišti a připravují se s omladinou na utkání. V tom si Jen všimne, že k nim jde skupina militantních rodičů. Gus, jeden z nich, řekne, že slyšel klepy o tom, že by se ta malá holka měla postavit do brány. Když zjistí, že je to pravda, nechce to dovolit. Jack ale jeho svolení mít nemusí. Gus: „Jacku, reprezentuji ty rodiče, kteří zůstali mlčet, když na světlo vyšly jisté alarmující detaily z tvého soukromí. Tohle ale není osobní, to je fotbal. Takže krátce – postavíš tu holku do brány, prohrajeme. Prohrajeme a ty přijdeš o místo.“ Jack však s těmito podmínkami souhlasí. Když k němu přijde Jen a dozví se, co se stalo, nevěří svým uším.

 

Mitch: „Počkej, toho psa jste nenašli, a proto tě tvůj bratr posadil na zadní sedadlo? Tomu nerozumím.“ Pacey přizná, že byl zmatený taky, i na Douga to bylo příliš nepřátelské. Když Doug vešel do domu, chtěl vystoupit…  Pacey otevře dveře od auta, když si všimne, že Doug už přichází a není sám. Toho muže, který jde s ním, uloží na sedadlo spolujezdce, vedle Paceyho postaví nákup a sám sedne za volant. Upozorní jej, že ten vzadu není zločinec, ale jeho malý bratr. Pacey se tváří neuvěřitelně kysele. O něco později zastaví u domu a Doug i ten muž vystoupí z vozu a v tom si Pacey ohromeně všimne, že ten nezvaný vetřelec rozkládá slepeckou hůl. Doug vezme z auta jeho nákup a opatrně jej dovede ke dveřím jeho domu. Tam se rozloučí a Doug se vrátí k autu. Pacey to celé sleduje se zahanbeným pohledem, který je tak zřejmý, že se i Doug zeptá, proč na něj takhle zírá. „To nic.“ řekne Pacey zaraženě.

 

Dawson: „O hodinu později, přese všechna moje předsevzetí, jsem byl zpátky v domě pana Brookse…“ Dawson vejde do domu a hned na pana Brookse promluví: „Dnes, když jsem procházel vaše věci, jsem narazil na ročníkovou knihu z vaší střední školy. Pod vaší fotkou bylo napsáno, že vaším životním cílem bylo stát se filmařem. Pořádně zvláštní náhoda, protože mým snem je úplně to samé, od doby, kdy jsem byl malý kluk. A to mě pořádně vyděsilo. Protože nikdy nechci být jako vy. Nechci být člověk, který od sebe všechno a všechny odhání. Nechci být sám. A vím, že vy nechcete být sám také. Nemůžete se mě zbavit, pane Brooksi. To, co říkáte nebo děláte, může fungovat na ostatní, ne ale na mne. Jsem zpátky. A dokončím práci, na kterou jste si mě najmul!“ Dawson se otočí a odejde do studovny.

 

Jack, v ředitelově kanceláři: „A než jsem si vůbec uvědomil, že se něco děje, bylo po všem. Nějak jsme ten zápas vyhráli…“ Molly odchytí poslední míčový nálet na svou bránu a rozhodčí odpíská konec zápasu. Všichni se vrhnou na hřiště a oslavují. Jackovo nadšení je ale hned zchlazeno, když za ním znovu přijdou rodiče dětí a Gus se jej zeptá, jestli o fotbale vůbec něco ví. Jack si myslí, že ano, právě vyhráli první utkání playoff! Gus si jej vezme stranou, malá Molly a její sestra Caroline je přesto slyší. Gus Jackovi připomíná fakt, že pokud budou v příští hře s tímto soupeřem remízovat, ty tři góly, co ta malá holka pustila, se jim pořádně vymstí. Jack poznamená, že v tom případě budou muset vyhrát i příští zápas! V tom se ale mýlí. Právě totiž byl zproštěn postu trenéra týmu, skončil. Molly začne plakat a, následována svou sestrou, uteče. Gus odejde také. K Jackovi přijde Jen: „To neudělali!“ „Jo, právě se stalo.“ odpoví Jack.

 

Pacey pokračuje ve svém policejní historce: „Bylo lehce po deváté večer, když jsme dostali to hlášení. A já jsem spolu s Dougem zamířil do doků.“ Pacey a Doug dorazí k bráně, kterou Pacey kódem, který zná z doby, když měl „Pravou lásku“. V tom zpoza jedné z lodi vyjde Drue. Někdo jeho matce zavolal, že chybí loď a ta ho sem poslala, aby to zkontroloval. No a on zavolal je. Problém je v tom, že oni měli anonymní telefonát dvacet minut před tím jeho, jak mají vědět, že tu loď neukradl Drue? Jenže ten za sebou žádnou kocábku netáhne, klidně ho můžou prošacovat, Drue nepochybuje, že by se to Dougovi líbilo. Takže, jestli ho nechají, chtěl by odejít. A když už jsme u odchodů, Pacey se to také rozhodne zabalit. Jenže Doug tu má práci, nemůže ho odvést, to ale nemusí, stopne si Druea. Doug mu připomíná, že jej nesnáší a Pacey souhlasí: „Jenže je to jediný způsob, jak se teď dostanu domů. Snažím se být lepším člověkem, tak jako ty. Kromě toho, jde o karmickou záležitost.“ „Tak a to je všechno,“ dodá Pacey, „Drue mě vysadil u domu a za dalších dvacet minut jsem spal jako nemluvně.“ Pan Peskin mu poděkuje a propustí jej. Pacey je trochu překvapený, šlo to hladce, ve dveřích ředitelovy kanceláře se ale ještě otočí: „Upřímně si myslím, že to nebyl ani Dawson. Ten kluk je příliš zodpovědný, aby něco takového udělal. Aspoň bez mého vlivu. Prostě to není jeho styl.“

 

Dawson na tom samém místě: „Pacey může být zbrklý, není ale idiot. Neriskoval by své vzdělání nějakým špatným vtipem!“ I toto vysvětlení je přijato a Dawson je propuštěn. Ředitel Peskin je spokojen, už ví, kdo to udělal, což Mitche udiví. Pan Peskin: „No, jde poznat, že nesledujete případy inspektora Poirota!“

 

Před ředitelem Peskinem a Mitchem sedí Drue. Za ním se tyčí jeho matka, která je právě na vrcholu rozčilení. Jak si vůbec můžou myslet, že by její syn byl zapleten do té bazénové frašky? Měli by se slyšet. Pan Peskin ale má vysvětlení, v jehož průběhu se na obrazovce objevují klipy, jehož hlavním hrdinou je Drue, a které doprovázejí jeho řeč: „Takže, v deset třicet byl váš syn v železářství, kde si pořídil plechovku bílé barvy, přesně jaká byla použita na nápis „Školní ročník 2001“. O půl druhé po obědě byl u domu Leeryových, aby vrátil Mitchovy klíče, které si mohl chvíli před tím v železářství zkopírovat a získat tak neomezený přístup do školy. O půl desáté večer se konečně zjevuje v docích, s vysvětlením, že dostal anonymní telefonát. Váš syn byl vždy přítomen v tu potřebnou příhodnou chvíli. Vše si předem připravil, mohl to provést bez jediného zaváhání. Něco jsem vynechal, Mitchi?“ Mitch si myslí, že ne a stejně přesvědčená je i paní Valentinová. Hned svého syna osočí z činu a připomene mu jeho přestupky v minulosti, které pravděpodobnost tohoto jen zvyšují. Drue je potrestán dvěma týdny po škole a tvrdým pohlavkem od své matky. Sám se nezmůže než na šokovaný smích.

 

Drue si bere věci ze své školní skříňky, sledován svou matkou. Když kolem projde Joey, Drue ji zastaví. „Hej, Harry Pottere, vyřiď svým chlapcům můj vzkaz. Řekni jim, že obdivuji dokonalost, s jakou všechno přichystali.“ Paní Valentinová si myslí, že by stačilo a táhne jej pryč, Drue ale stačí dodat: „Karma, nakonec mě dostala.“

 

Pacey stojí před budovou a čeká na svého bratra. S krabicí koblih, samozřejmě. Když Doug vyjde na ulici, Pacey mu poděkuje za to, že jej včera vzal na tu projížďku. Přizná, že se mýlil, to, co dělá, má svou cenu. Možná víc, než kterékoli jiné zaměstnání. „Ano, včera jsem si to nemyslel, ale teď ano. Je důležité pro slepého muže, kterému pomáháš, je důležité pro děcko, kterému zabráníš, aby zabíjelo jiné, když ho chytíš při rychlé jízdě a k smrti ho vyděsíš. A je to důležité i z dalších miliónů důvodů, kterých si já, slon v porcelánu, nikdy nevšimnu. Říkáš, že kdybys to nedělal ty, dělali by to jiní. Jenže jsi to ty! Tak rychle bych to neshazoval. Abych byl úplně upřímný, budu šťastný, až se tím policejním bourákem budu jednou prohánět s tebou.“ Doug ale nesouhlasí, čímž Paceyho zklame. Nebyl by dobrý policajt? Doug: „Ne, myslím, že ne. Myslím, že jsi jedinečný originál. Myslím, že máš talent na to, jít proti konvencím. A myslím si, že ses narodil proto, aby si pravidla bortil, ne je bránil. A víš co? Za to tě obdivuju. Opravdu ano.“ Pacey je překvapený: „Co? Můj velký brácha právě přiznal, že mě obdivuje? Poprvé v životě?“ Doug ale také přizná, že to bylo proto, jak ho vyděsila představa Paceyho jako parťáka.

 

Dawson sedí u počítače, když do pokoje vejde Gretchen. Dawson přemýšlel o tom, co mu Brooks včera řekl a má pocit, že mu tady něco uniká. Snaží se ve filmové databázi najít cokoli, co by mělo s Arthurem Issackem Brooksem spojitost, ale bezvýsledně. Gretchen napadne, že mnozí umělci používají zkomoleniny svých jmen nebo dokonce úplně jiná jména. No, třeba je jedním z nich. Dawsonovi se to moc nelíbí, když ale polouražená Gretchen odejde, zkusí do vyhledávače zadat „A.I.Brooks“. A najednou se mu na monitoru zobrazí dlouhatánský seznam filmů. I s poznámkou, že jejich režisér vyrostl v Capeside. Dawson jen němě zírá.

 

Když Jack otevře dveře svého domu, najde za nimi malou Molly i s její velkou sestrou. Molly chtěla, aby ji k němu zavedla, tak jsou tady. Molly slyšela, jak na něj Gus včera odpoledne křičel a dnes řekl jí, že kdyby chytla víc gólů, nevyhodil by ho. A jí je to hrozně líto. Tak, že se rozpláče. Jack: „To je v pořádku, Molly. Oni mě vyhodili proto, že nesouhlasili s tím, jaký jsem trenér, ne jakou jsi ty hráčkou! Oni vědí, že jsem s tebou měl pravdu. Jen to nechtějí přiznat. Ty to taky víš, ne?“ Molly: „Caroline řekla, že to nebyla moje chyba, já jí ale nevěřila, protože nechápu, jak by tě někdo mohl chtít vyhodit.“ „Pro lidi, jako Gus, jsem velkou neznámou. My ale nemůžeme nenávidět jiné lidi jen proto, že jsou odlišní. Musíme to zkusit a nevšímat si toho. A být těmi nejlepšími lidmi, jakými jen dokážeme.“ Jack ji obejme a políbí na čelo.

 

Joey zaklepe na dveře Dawsonova domu a jeho otec jí otevře. Dawson je asi nahoře, není si ale jistý. „Jdi se tam ale podívat. A jestli tam bude, řekni mu, že já to vím. A že blahopřeju.“ Joey se na něj tázavě podívá a pokračuje po schodech. Když vejde do pokoje, najde v něm Dawsona a Paceyho, kteří zrovna hází jakési věci do pytle. Včetně plechovky barvy. „Tak, čas vysvětlování.“ zaburácí a oba dva přestanou pracovat. V tom do pokoje oknem propadne Jack, zmožen výstupem bez žebříku. „Joey! Co tady dělá? Myslel jsem, že tohle zvládneme sami.“ A Joey vykřikne: „Já to věděla! Vy tři, udělali jste to, že ano? Vy jste nacpali tu loď do bazénu!“ Pacey ji ale hasí, neměla by dělat ukvapené závěry. A Jack s Dawsonem souhlasí, mají neprůstřelná alibi! A všichni přece ví, že to udělal Drue. Dawson: „Na druhé straně, kdybychom to přece jenom my tři chtěli udělat, no tak…“ Na obrazovce se rozjede sekvence scén, které ukazují, že to opravdu mohli být Pacey s Dawsonem a Jackem. Jack se plíží kolem domu pana Peskina s pytlem a vodítkem na psa. A Dawson vše komentuje: „V tom případě by se Jack poflakoval u Peskinů někdy poté, co se v železářství viděl s Druem. Měl by dost času nechat tam barvu a vzít sebou psa pana Peskina.“ Jack jde pomalu k přátelskému psu. „A přivázat jej ke stromu na smluveném místě. Dawson přijede s vozem svého otce k dokům. „Bránu od doků bych si otevřel kódem, který mi dal Pacey, někdy mezi půl druhou, kdy Drue vrátil klíče a půl čtvrtou, kdy jsem se musel vrátit k panu Brooksovi.“ Brána se otevře, Dawson zajede k lodi a zahákne ji za auto. „Já bych měl Mitchovo auto, abych loď zavezl na smluvené místo, kde už přede mnou byl Jack. A tady bych nechal loď, barvu a Chestera. Pacey vystupuje z Drueova auta. „Pacey by se nechal ten večer Druem vyložit někde blízko toho smluveného místa.“ O chvíli později stojí Pacey na lodi a na její plachtu maluje nápis „Školní ročník 2001“ „A ještě později, už na místě, by Pacey sehnal všechen potřebný materiál určený k přepravení celé konstrukce do bazénu.“ A jsme zpět v Dawsonově pokoji, který celé vyprávění zakončí: „Do jedenácté hodiny by bylo všechno hotovo a nikdo by nic nevěděl. Ale tohle všechno je samozřejmě jen čistě hypotetická úvaha!“ „Ano, správně,“ potvrdí Pacey, „pravda je, že Drue Valentine je, byl a navždy bude zodpovědný za tento kriminální čin.“ Jack: „A já jsem neskutečně rád, že ten chlap konečně dostal to, o co si už tak dlouho koledoval.“ „Karma.“ doplní Joey s úsměvem. „Přesně.“ odpoví Dawson.

 

O něco později jsou Pacey a Dawson kdesi hluboko v lese a do právě vykopané jámy ukrývají důkazy. Pacey je spokojený, podařilo se. Myslí ale také na to, že dnes večer se dělo něco správného, něco, co se nedělo už pořádně dlouho. Dokonce zapomíná na to, proč už nejsou přátelé. Dawson ale namítá, že tak jednoduché to není, což Pacey ví. „Víš, Dawsone, když jsi mi řekl, že už mi nikdy nebudeš schopný věřit, to patří mezi pětku toho nejhoršího, co se mi v životě stalo.“ „Když jsem vyšel na verandu a uviděl tebe a Joey, to bylo moje číslo jedna.“ řekne Dawson. Pacey se jej ptá, jestli je možné, že by ho jednoho dne přesvědčil, že je člověk, kterému může zase důvěřovat. „Rád bych věřil, že ano.“ odpoví Dawson. Oba přestanou zahazovat jámu a Pacey řekne: „Zkusím to. Nejsem připravený to s tebou vzdát.“ Oba se otočí k odchodu. V půlce noření do černého lesa Dawson prohodí: „Kdyby to nefungovalo, vždycky se můžeme vzájemně pozabíjet…“

back


© 2000 - 2002 Jerrzy

_