. . . . .
Dawsons creek CZ

  :: Home
  :: Info
  :: Herci
  :: Postavy
  :: Epizody
  :: Scénáře
  :: Galerie
  :: Media
  :: Různé

 

 

:: #406 - Nadějné vyhlídky (Great X-Pectations) ::

Napsal: Nan Hagan
Režie: Bruce Seth Green
Premiéra: středa, 8. listopadu 2000 ve 20:00 na The WB
Premiéra v ČR: středa, 30. října 2002 v 15:00 na TV Nova
Repríza v ČR: ???
Anglický scénář: zde
Hudba z epizody: zde

 

Andie a Jen jsou ve školní knihovně a Andie radí, jak se prokousat informačními brožurami univerzit. Podle ní by bylo skvělé, kdyby začala New Yorkem, když to prostředí zná, Jen ale strávila dost času tím, aby New York dostala ze své mysli, takže to není moc dobrý nápad. Všimne si, jak je Andie nadšená řečmi o New Yorku a tipne si – mluvila s Druem, což Andie přizná. Dozvěděla se všechno o ní, o tom, jak většinu času trávili tancem a pitím, dokud se nezačalo rozednívat. Podle něj to byla jedna nikdy nekončící zábava. Jen upozorňuje na tu frázi „podle něj“, ta je důležitá. V tom se k nim přiřítí Jack, s jakousi obálkou v ruce. Doma na ni cosi čekalo a on si řekl, že by to třeba chtěla vidět hned. Zase o tak moc nejde, jen dopis z jakého si místa, které se jmenuje – Harvard! Andie se vyděsí, v té obálce je její budoucnost a nebo také ne. Jack ji popožene, byli by blázni, kdyby ji nevzali. „Drahá slečno McPheeová. Harvardská univerzita vám s potěšením oznamuje, že vaše přihláška do zimního semestru ročníku 2001 byla přijata a těšíme se, že se stanete členem prvního ročníku.“ Jack i Jen začnou nadšeně vykřikovat gratulace, Jack se neudrží a na všechny v knihovně tu novinu zaječí. Odpovědí je uznalý potlesk.

 

Dawson prochází nějaká cédéčka v obchodě, když do něj vejde Gretchen. Podá mu novou Morcheebu, o které Dawson samozřejmě v životě neslyšel. V tu chvíli kolem nich projde kluk a dá jí leták, pozvánku na rave. Dawson je překvapený, že už i toto dorazilo do Capeside, podle Gretchen je to ale dobře. Každé tělo občas potřebuje protáhnout, kromě toho nejde jen o tanec, ale i o projev nezávislosti. Každá generace má svůj způsob, a toto je jejich. „Víš, pokus, jak definovat, kdo a čím jsme, výpověď o tom, jak žijeme své životy.“ Dawson: „Jasně, výpověď o tom, že už se tak nudíme, že na sebe hodíme cokoli třpytivého a jančíme na techno hudbu.“ Gretchen jej ponouká, měl by se tam zajít podívat, nikdy na žádné rave párty nebyl, jak může tvrdit, že to není pro něj. Ona mu ukáže, jak to chodí a naplní tak své přátelství, které postaví na tom, že budou jeden druhého podporovat, aby vkročil na neprobádané území. Dawson souhlasí, ale až příště. Gretchen jej nakonec aspoň přinutí poslechnout si tu Morcheebu.

 

Joey a Pacey se prochází po ulici a Joey zrovna navrhla, že by si mohli zahrát na Bonnie a Clydea. Navštívili by nějakou banku a vyřešili tak jejich dva největší problémy – peníze a nudu. Zatímco Pacey tuto myšlenku s chutí rozebírá, Joey si všimne Dawsona a Gretchen, jak společně poslouchají muziku v jednom boxu. Když jí Pacey, který si jich nevšiml, navrhne, aby se šli mrknout na nějakou hudbu, Joey nechce.

 

V pokoji Andie kromě ní sedí Jack a jejich otec, který je momentálně neuvěřitelně pyšný na svou dceru. Právě ji navlékl do univerzitního svetru, který sám dostal, když se na Harvard dostal. Je zvědavý, kdo ze starých profesorů na škole ještě učí, a potom ty letní semestry… Jack jej musí brzdit, nebo Andie úplně zničí. „Máš pravdu, já jen, že jsem na tebe, Andie, nikdy nebyl pyšnější, než právě teď!“ Jack jen poznamená, že čeká stejný projev, až se dostane na klaunskou univerzitu, pan McPhee už ale moc neposlouchá, má dlouhatánský seznam lidí, kterým tu novinu musí zavolat. Když odejde, Jack Andie řekne, ať se tátou nenechá vyděsit, podle Andie ale nic takového nehrozí. Ona totiž nic necítí. Tohle by měl být ten největší moment jejího života a ona by měla být šťastná nebo něco takového. Cítí ale jen jedno obrovské prázdno. Asi za to můžou ty nové prášky, brání, aby se cítila špatně, ale asi také, aby se cítila dobře. Za pár dnů jí to ale určitě dojde a bude lézt po stěnách! Jack má ale lepší nápad, e-mailem mu došla pozvánka na rave párty. Zná lepší způsob, jak její úspěch oslavit?

 

Jen sedí v počítačové učebně a zatímco na internetu prochází newyorské univerzity, Drue, který sedí u počítače za ní, jí už poněkolikáté posílá pozvánku na rave, což ji pořádně rozčílí. Drue ale nechápe proč, Jennina láska pro ravevovou scénu byla světově proslulá. Vůbec to nechápe, Jen, kterou kdysi znal, byla na tuto nálepku hrdá. A teď? Vysoké školy na internetu? To snad ne. Jen poznamená, že už chápe, proč jí naskakuje husí kůže pokaždé, když je blízko, podle Druea je to ale proto, že si vždy uvědomí, co jí tak chybí. „No tak, Jen, ty potřebuješ stimul! Když jsi bez něj dlouho, hlasy ve tvé hlavě si o něj začnou říkat. Vsadím se, že teď přímo křičí.“ Drue jen tak mimochodem dodá, že když se po její narozeninové oslavě vrátil pro tu extázi, hleďme, byly pryč pilulky i Jen! „Nijak zvlášť mě to nepřekvapilo, Jen. Poslední ročník střední školy a ty pořád nevíš, co si počneš se životem, kam chceš jít, kým chceš být…nebylo by pěkné těm otázkám na krátkou chvilku utéct?“ „Drue, už mi není čtrnáct, už nejsem tak naivní. Jestli se chceš pokusit mě přesvědčit, abych si znova zničila život, budeš se muset snažit sakra líp.“ „Tak fajn a co tohle? Máš strach, že když si přiznáš, jak moc jsi milovala, když ses cítila dobře, budeš si muset přiznat, že se tak chceš cítit znova. Jestli to chceš zkusit, dnes je k tomu dokonalá noc!“

 

Když Dawson vejde do svého domu, najde rodiče tančit v obývacím pokoji vybaveném balónky a nápisem „Blahopřejeme“. Netuší, co se děje, vysvětlení se mu však dostane téměř okamžitě. Gale: „Strávili jsme hodiny přemýšlením a jakkoli je tu tisíc logických důvodů proti, naše srdce nám říkají, že bychom to dítě měli mít!“ Dawson se nadšeně rozzáří a oba rodiče obejme. Gale mu chce nachystat něco k jídlu, Dawson už ale jedl a kromě toho se jenom převlékne a vypadne z domu, aby si tento večer spolu skvěle užili.

 

Joey, Gretchen i opodál stojící Pacey se chystají na rave, který jim momentálně Gretchen nadšeně popisuje. Joey si není jistá, jestli ji ta představa stovek na sebe nalepených zpocených těl a uši ničící decibely opravdu přitahuje. Přesto se pokusí celou tu taneční revoluci pochopit a snad se i bavit. V tom se ode dveří ozve zaklepání. Je to Dawson, který se nakonec rozhodl přijít. A také hned všechny nažene do svého auta, je čas vyrazit.

 

Jen a Andie jsou v pokoji první jmenované, která hledá mapu, který by jim měla pomoc dostat se na místo ravového činu. Andie se Jen znovu ptá, jestli jí nevadí, že ji na tu akci vytáhla, Jen to ale chce s Andie oslavit. Andie je ráda, vypadá to, že to, co teď nejvíc potřebují, je pořádně se pobavit. Andie se odejde upravit do koupelny a Jen ze svého prádelníku vytáhne krabičku s extází, kterou jí dal Drue. Vezme pilulky a prohlíží si je, když se Andie vrátí do pokoje. Jen se je snaží skrýt, není ale dost rychlá. Pokusí se vymluvit, že to jsou obyčejné prášky, Andie ale pochopí, že o aspirin nejde.

 

Dawson, Gretchen, Pacey a Joey jedou v autě a Gretchen si právě vzpomněla, kdy naposledy všichni seděli v jednom autě. Jim bylo tenkrát jedenáct, byli ještě skoro nemluvňata, jí bylo čtrnáct. Dokonce si vzpomíná, že Dawson měl na sobě cosi červeného. Je možné, aby si to pamatovala? Dawson suše odvětí, že bohužel ano.

 

Andie a Jen se prochází v parku u budovy, ve které sedí Jack na jakémsi jednání a ony jsou tady, aby jej vyzvedly. Aby si ukrátily čas, Andie se vyptává na extázi. Brala ji Jen hodně a měla to ráda? Jen přizná, že ano, když si to člověk vezme poprvé, je těžké nemít to rád. „Získáš pocit, že všechno a všechny miluješ a oni zase milují tebe. Ten pocit je opravdu silný. Extáze mě dělala šťastnou.“ Podle Andie to nezní zase až tak špatně. „Ne, na začátku je to skvělé. Jenže po šesti hodinách je to pryč. A potom jsi v ještě větší depresi než když sis tu pilulku vzala. Ta špatná stránka je to, že jako u každé drogy, i kvůli extázi začneš ztrácet zábrany. Proto jsem přestala, už jsem nevěděla, kdo vlastně jsem.“ Andie by ty pilulky hrozně moc chtěla vidět a Jen jí je trochu neochotně podá. Andie svůj zájem vysvětlí tím, že chce být šťastná, víc ale o tom mluvit nechce, protože jindy jen mluví a mluví. Dnes chce všechny problémy hodit za hlavu a jen se bavit. „Já nevím, jde jen o nějakou pitomou zpožděnou reakci, zítra se už budu jen blaženě usmívat, já jen…“ V momentě, kdy se Jen natáhne pro krabičku s drogami, vpadne mezi ně Jack a Andie ji u sebe schová. Jack haleká, že chce vytančit ty nudné kecy o fotbale, které do teď musel poslouchat a donutí děvčata nastoupit do auta. Jen se znova pokusí dostat se ke krabičce, ta už je však pěvně usazená v kapse u Andie.

 

Když se Dawson, Gretchen, Pacey a Joey dostanou k místu, od kterého dál se musí pěšky. Gretchen a Dawson vystoupí, aby vyřídili formality, zatímco Pacey se ptá, odkdy se ti dva tak přátelí. Podle Joey je to logické, jsou jediní věkově si podobní v Leeryovic restauraci, není na tom nic zvláštního. Pacey se ptá, jestli jí to vadí a když se dozví, že ne, moc se mu to nezdá. Joey mu ale hned vpálí, že je to proto, že mu to vadí. Pacey se ptá, co teda štve ji. „Ty!“ odpoví Joey se smíchem.

 

Když Gretchen a Dawson dojdou ke chlapíkovi, zeptá se jich, proč jsou tady. Když se dozví, že proto, aby si skvěle užili večer, spokojeně jim řekne, aby sledovali žlutou značku a aby zaplatili vstupné. Gretchen je ráda, že má Dawsona chvilku pro sebe, ptá se, jestli je v pohodě ta Pacey- Joey část večera. Dawson je ale příliš dobře naladěn, aby mu to dnes vadilo. Jeho rodiče si totiž to dítě nechají. Byl trochu nesvůj, jestli jí to vzhledem k okolnostem může říct, Gretchen mu ale odpoví, že musí. Dawson je rád, chtěl se s někým podělit, je tou zprávu totiž nadšený. Gretchen: „To by si měl! Jakkoli jsou někdy vhodní na zabití, mladší sourozenci mají i nějaké ty výhody. Jsou skvělí pro domácí práce a jsou tu vždy, když je na někoho potřeba svést jakákoli rozbitá věc!“ Dawson jí děkuje, potřeboval jiný úhel pohledu, který by mu pomohl pochopit, co prožívají jeho rodiče a ona byla ta pravá.

 

Když Jack, Andie a Jen dorazí na místo, Jack vyběhne z auta a nadšeně huláká, že je čas začít se skvěle bavit. Jen se přitočí k Andie a chce si od ní vzít zpět jednu nejmenovanou, ale všem známou krabičku. Andie jí ji podá, ovšem s malinko provinilým pohledem. Než si v parku nastoupily do auta, jednu pilulku extáze si vzala. Jen se zděsí, neměla to dělat. „Ty jsi ale říkala, že první pokusy byly skvělé! Myslím, že jsem si úžasnou noc zasloužila, všechno ti zaplatím.“ Jen ale o peníze nejde, což Andie sice ocení, zrovna ji ale trápí fakt, aby se to nedozvěděl Jack. Jen jí slíbí, že nic neřekne.

 

Když se Gretchen, Dawson, Pacey a Joey přiblíží ke vchodu, potkají Druea. Ten se hned vrhne ke Gretchen s poznámkou, že se ještě nepotkali. Podle Gretchen se ale nic zvláštního nestalo. V tom se u nich objeví Andie, Jen a Jack a připomenou si, co vlastně oslavují – přijetí Andie na Harvard! Pacey: „Zvládla jsi to, tak jak si vždy říkala, že to zvládneš!“ A hned Andie obejme, což Drue nemůže nechat bez poznámky: „No teda, Potterová, jsi neuvěřitelně klidná. Na to, že tohle trvalo o pár vteřin déle, než dovolují po-rozchodová pravidla!“ Joey to nechá bez komentáře, zato Gretchen se Dawsona zeptá, co je to k sakru za chlapa? „Znala si Abby Morganovou?“ zní odpověď.

 

Když všichni vejdou do obrovské haly, Dawson a Gretchen vyjdou směrem, který sledují i ostatní. Andie je nadšená, to místo se jí neuvěřitelně líbí. Jen se jí snaží chladit – upozorňuje ji, že je tu plno lidí, které potká v pondělí ráno. Andie ji ale neposlouchá, je jí skvěle a hned se dá do prozkoumávání hebkosti Jenniných vlasů. Z dalších průzkumů ji vyruší Drue, se kterým nadšeně odejde tančit. Jen se propracuje k Jackovi a požádá ho, aby dal na Andie pozor. „Věř mi, Drue není typ člověka, se kterým by si svou sestru rád nechal!“

 

U jednoho z barů si povídají Joey a Gretchen. Gretchen se omlouvá za to, že se Dawson nečekaně připojil, Joey to ale nevadí, věci se tak pomalinku dávají do pořádku, což Gretchen moc ráda slyší, ti tři mají tolik společné minulosti. Když už je řeč o Dawsonovi, Joey se ptá, jestli se mezi ním a Gretchen děje něco víc, než přátelství. všichni přece ví o jeho zamilování, i když mu tenkrát bylo dvanáct. Joey: „No víš, Gretchen, Dawson rád visí na věcech od té doby, co mu bylo, tak dvanáct. Ano, vyroste z nich, podívá se na ně z jiné perspektivy, to ale neznamená, že zmizí. Občas si myslím, že jen čeká na ten správný moment, aby ji znovu vytáhl na světlo. A pokud si myslí, že je tu jen malá možnost, že by…“ „Joey, víš, co si myslím? Jestli Dawson čeká na nějakou dětskou lásku, kterou by znova získal, já to nejsem!“

 

Andie a Drue tančí a on poznal, že Andie si k té skvělé náladě trochu pomohla. Andie se to snaží popřít, je ale odhalena, když ji Drue pohladí po krku a ona začne spokojeně vrnět. Dobře, dobře, ale ví o tom jenom Jen, která ji chce mít pořád na očích. „Andie, můžu něco říct? Jsem daleko lepší ve zvládání takovýchto situací, než kdy Jen Lindleyová může být. No tak, užijeme si to!!!“

 

Joey vyjde ven z haly a najde tady svého přítele sedět na pohovce. Pacey opravdu chtěl zůstat uvnitř, jaksi ale nebyl schopný zvládnou všechny kroky nezbytné k tomu, aby člověk vstřebal tu příšernou muziku. Joey přizná, že je také trochu mimo, už jen proto, že na sobě nemá nic, co by připomínalo japonské kresby. Ano, zkouší tady něco nového, Paceymu to ale připomíná, jak mu chybí to staré. Chybí mu „Pravá láska“ „Právě teď, jak tu sedíme pod hvězdami, s tebou v objetí – opravdu mi chybí „Pravá láska“.“ „Mně chybí taky, Pacey.“

 

O chvíli později najde Dawson Gretchen a hned se mu zdá, že se něco děje. Gretchen neví, jak to přesně říct, tak to zkusí přímo – jsou tady proto, že si on myslí, že by se mezi nimi mohlo něco dít? Dawson se podiví, udělal něco, co ji přimělo myslet si to? Podle něj se mezi nimi něco děje, říká se tomu přátelství. Gretchen se hned omlouvá, cítí se trapně, že s tím vůbec začínala. „To nic, opravdu. Pravdou je, že kdysi bych zabíjel, aby sis všimla, že jsem v místnosti, o tom, že bych si s tebou vyšel ani nemluvě. Dnes jsme ale někde jinde. Když minulé léto oplula ta loď, neztratil jsem jen Joey, ztratil jsem dva nejlepší přátele. Jenže, nějak to nakonec zvládneš a když máš štěstí, potkáš nové přátele, jako tebe. Skvěle se s tebou povídá, umíš poradit…a já nic nečekám, právě naopak. Víš, je skvělé, užívat si s někým jenom přítomnost.“

 

Joey a Pacey narazí na Andie s Druem a Andie je jako utržená z řetězu. Vrhne se na ně a křičí, jak moc je miluje. Joey i Pacey se hihňají, během další řeči Andie je to ale postupně přejde: „Chtěla jsem vám jen říct, že vás oba moc miluju. Tak moc vám to spolu sluší. A Joey, ty si tak milá. No, tedy s výjimkou toho, když jsi dala vale Dawsonovi, to bylo docela hnusné. Ale, kdo by tě mohl obviňovat? Jde přece o Paceyho! Předstírám, že je mi to jedno, musím ale přiznat, Pacey, že jsi láskou mého života a já se přes to ještě nepřenesla. Doufám, že je v pohodě, že jsem to řekla, jsme přece všichni dobří přátelé, takže by to nemělo být tak velké tajemství!“ Joey ale přizná, že neměla tušení. Andie: „Neměj strach, Joey. Pacey mě už ze své hlavy dostal a je tak věrný člověk. Kdybych taková byla i já, možná bychom byli pořád spolu!“ Pacey se jí ptá, jestli je jí dobře, Andie však výská, že je jí skvěle, dostala se přece na Harvard a ona chce jít zase tančit a pořádně to roztočit.

 

Když Jen najde Jacka a zeptá se jej, kde je Andie, on nemá sebemenší tušení. „Jacku! Chtěla jsem po tobě jen jednu věc. Jednu drobnou laskavost!“ Chňapne ho za ruku a donutí ho jít s ní hledat Andie. Jack nechápe, co se děje, odkdy si Jen hraje na stíhačku? „Jen se chce ubezpečit, že je v pořádku.“ „A proč by nebyla?“ „Jen ji musíme najít.“

 

Dawson a Gretchen skáčou na jakési nafukovací příšernosti a když Dawson nechtíc přistane na Gretchen, ta jej odsune s poznámkou, že její tělo není přistávací plocha. Vzápětí se k nim přidají Andie a Drue. Andie začne skákat jak divá a ječet, jak skvěle si to užívá a jaká je s Druem, Gretchen a Dawsonem legrace. Najednou ale přestane, světla se jí začnou míhat před očima, zvuky jsou ostřejší a celý prostor se povážlivě kymácí. Dawson si všimne, že se s ní něco děje, než ale stačí cokoli udělat, Andie mu zkolabuje do náruče. V tom se tam objeví Jack, který k ní přiskočí a chce vědět, co se stalo. Nikdo to ale neví. Jack ji drží v náručí a bezmocně na svou sestru křičí, aby se probrala.

 

O chvíli později ji přinese do speciální místnosti, která slouží jako ošetřovna. Lékař se zeptá, co si vzala a Jack odpoví, že bere Nadril – antidepresant. Jen ale pochopí, na co přesně se doktor ptá a odpoví- vzala si extázi. Andiein tlak je hodně špatný, do desíti minut ji musí dostat do nemocnice. Odnesou ji do sanitky a když se zeptají, jestli chce jet někdo s nimi, Jack naskočí. Jen ho prosí, chce jet taky, Jack to ale odmítá: „Já myslím, že si toho dnes už udělala dost!“ „Ale já nevěděla, že bere nějaké léky!“ „Co na tom záleží!? Dala si mé sestře drogy! To ty si měla být v té sanitce!!“ Sanitka odjede a Dawson se Jen ptá, jestli ji má zavést do nemocnice. Jen ale raději půjde domů, Drue ji doprovodí.

 

Když dorazí k Jenninu domu, Jen neví, proč si už v tom parku nevšimla, že to takhle může dopadnout. I kdyby Andie žádné léky nebrala. Drue si ale myslí, že Andie je sama zodpovědná za svoje chování a nechápe, proč to Jen tak vzalo. Ta nevěří svým uším! Její kamarádka je v nemocnici kvůli něčemu, co jí dala a ona by se neměla trápit? Podle Drue by se ale spíš zaobírat tím, jak chladně se k ní chovali její takzvaní přátelé. „Ať se ti to líbí nebo ne, Jen, ať Andie v pondělí řekne cokoli jen bude chtít, oni se k tobě budou chovat, jako by to byla tvoje chyba. Přišla si sem jako vyhnané zlé sémě a pro ně takovou navždy zůstaneš. Oni chtějí, aby si jim hrála tuto roli, protože pak jim ty jejich patetické životy nebudou připadat tak hrozné.“ „Bože a já si myslela, že jsem zkažená!“ „Jsi, Jen, a já taky. Proto jeden druhého potřebujeme. Pocházíme ze stejného místa!“ „To je pravda, teď jsme ale na míle daleko a já chci, aby to tak zůstalo. Já teď zavolám své přítelkyni a zeptám se, jak jí je.“

 

Když Jack vyjde z pokoje na nemocniční chodbu, najde tam Dawsona, Gretchen, Joey a Paceyho. „Andie je stabilizovaná. Říkali, že se dostala do jakéhosi šoku způsobeného vysokým tlakem. Andie bere antidepresiva a jak to vypadá, když ty se smíchají s něčím špatným, jde o časovanou bombu. Takže jsme měli celkem štěstí, jak to dopadlo. Bože, ona mohla umřít…Chtějí si ji tady nechat přes noc a jakkoli vím, že si cení toho, že jste tady, stejně není na návštěvy dost silná, takže byste asi měli jít domů. Ráno zavolejte, snad to bude lepší.“ Všichni souhlasí, až na Paceyho: „Měl jsem vědět, že je něco v nepořádku. Myslím, já to věděl, jen jsem netušil, že je to tak špatné!“ Pacey chce v nemocnici zůstat a Joey to naprosto chápe a nechá jej tam samotného.

 

Když se Gretchen a Dawson dostanou k domu Witterových sourozenců, přiznají, že takhle si tu noc nepředstavovali. Přesto jsou rádi, že ji prožili právě takhle. Gretchen má však ještě něco na srdci: „Dawsone, naše přátelství pro mě také hodně znamená. Vrátit se sem bylo těžké a ty si ten přechod dokázal zpříjemnit víc, než jsem si jen mohla představit.“ „To jsem rád,“ odpoví Dawson, „od toho přátelé jsou. Dobrou noc.“

 

Když se Dawson vrátí k autu, čeká tu na něj ještě jedna pasažérka – Joey. Oba si přiznají, že ještě nejsou unavení, zato hladoví.

 

U postele Andie sedí Jack a jejich otec. Andie se omlouvá, táta ji ale uklidňuje, nezlobí se na ni. Zato Jack ano: „Jsme jen tři, navzájem se potřebujeme! Nemůžeš dělat takové hlouposti, Andie. Pomysli na to, čím už si naše rodina musela projít!“ Andie to ale vše ví. Ví, že udělala tu největší pitomost ve svém životě. „Já jsem jen chtěla něco cítit. Cokoli.“ Pan McPhee to chápe, jen chce, aby se mu jeho dcera svěřila, když bude mít problém. V tom vejde Pacey a nese dva kelímky s kávou. Andie je ráda, že zůstal a omlouvá se za ty hrůzy, co namluvila. „No já neměl nic jiného na práci, tak jsem si řekl, že zůstanu a budu tě chvíli otravovat. A o tamto se nestarej. Teď záleží jen na tom, aby si byla v pořádku.“ „Díky.“

 

Joey a Dawson dojdou na konec mola a pozorují začátek úsvitu, příliš krásného na to, jakou noc zakončuje. Joey se pořád nemůže přenést přes obrázek třesoucí Andie, když ji nakládali do sanitky. Tenhle rok je vůbec jaksi divoký, napřed Jen a Pacey v bouři, teď Andie. Člověk si uvědomí, že se komukoli může stát něco hrozného z prachobyčejné pitomosti. Joey najednou napadne, že ani ne za rok se všichni rozběhnou do světa. „Je docela smutné, když si člověk uvědomí, že po osmnácti letech, kdy žije kousek dál po řece, tu nebude nikdo, kdo by po ní brouzdal.“ Dawson by ty lodi ale hned tak na souš necpal. „Myslím, že ty by si měla dát svou Alexandrovi, protože já tu svou dám mému novému bráškovi nebo sestřičce!“ Joey je nadšená, Capeside by nebylo Capeside, kdyby tady nepobíhal nějaký ten Leery! Nebo se nesnažil dostat přes řeku k Potterovým. Když to Joey slyší, najednou si připadá stará. Dawson cítí to samé, nic to tak nepřipomene, jako další generace, šlapající na paty. „Víš, Dawsone, občas o tom přemýšlím a myslím, že ať půjdeme kamkoli, nedokážu si představit život bez tebe.“ „No, tři měsíce ti to vcelku slušně šlo!“ odpoví Dawson. „Ty víš, jak to myslím.“ „Jo, já vím.“ řekne Dawson s pohledem upřeným na vstávající slunce…

back


© 2000 - 2002 Jerrzy

_