. . . . .
Dawsons creek CZ

  :: Home
  :: Info
  :: Herci
  :: Postavy
  :: Epizody
  :: Scénáře
  :: Galerie
  :: Media
  :: Různé

 

 

:: #403 - Dva kavalíři z Capeside (Two Gentlemen of Capeside) ::

Napsal: Jeffrey Stepakoff
Režie: Sandy Smolan
Premiéra: středa, 18. října ve 20:00 na The WB
Premiéra v ČR: čtvrtek, 24. října 2002 v 15:00 na TV Nova
Repríza v ČR: ???
Anglický scénář: zde
Hudba z epizody: zde

 

Joey, Dawson a momentálně dost otravný Drue sedí na hodině angličtiny, kde s profesorem rozebírají komedii Williama Shakespeara „Dva kavalíři z Verony“. Podle odborníků ne zrovna nejzdařilejší dílo nejslavnějšího dramatika historie, v této třídě to však díky němu vře. Podle Joey totiž v příběhu jde o dívku, která se postaví mezi dva přátele, postavy a situace se jí zdají příliš nerealistické. Dawson ale nesouhlasí, jde především o přátelství těch dvou mužů, které nebylo zničeno tou dívkou, ale zradou jednoho z nich vůči tomu druhému. Drue je tímto představení nadšen a tak učiteli navrhne, aby si ti dva připravili debatu, kde se na to dílo podívají z ještě větší blízkosti. Učitel se nápadu hned chytá, jen s jedním vylepšením – Drue jejich debatní kroužek rozšíří.

 

Když Jen vejde do kuchyně, dostane se jí od babičky napomenutí – škola začala už před celými věky a ona je pořád doma. To, že bude zanedbávat školu jí nepomůže vyřešit trápení s Henrym. Jen se ale netrápí, smutek už totiž opustila, teď se zaměřuje na vztek. Babička to ale myslí vážně. V příštích týdnech se bude muset rozhodnout, jak prožije další čtyři roky svého života a ona nedovolí, aby jí její momentální srdcebol bránil ve využití šancí, které se jí naskytnou. Jen ji ale chladí, zvládne to. Babička jí na cestu podává deštník, bude ho potřebovat. „Babi, dívala ses dnes ven? Je nádherně.“ „Dnešní den mají farmáři červeně zatržený. Déšť je víc než pravděpodobný.“

 

Dawson a Joey mluví o odpoledni, které budou muset strávit spolu nad úkolem. Dawson se nechce bavit o tom, jak zvláštní ta situace je, měli by se jí prostě prokousat. Joey musí pracovat, takže se sejdou v Jachtařském klubu. Dawson si všimne, že se k nim blíží Pacey a Jen a zmizí. I Jen si myslí, že by už měli to ticho prolomit, ne ale dnes. Pacey totiž dostal první velkou jedničku a chce oslavovat. Chce si v poslední hezký den sezóny vyjet se svou holkou na lodi, Joey ale kvůli úkolu nemůže, navíc ho má dělat s Dawsonem, což Pacey vezme celkem klidně. Kromě toho Jen se okamžitě přihlásí jako dobrovolnice. Výlet na moře teď potřebuje jako sůl. „Mám jen dvě věci. Za prvé, rozhodně se s tebou nebudu muchlovat a za druhé, je tu celkem vysoká pravděpodobnost, že budu zvracet.“ „Víš, co?“ poznamená Joey. „To jsou mé dvě věci!“

 

Když jde Jack kolem pokoje své sestry, ta na něj zavolá. Potřebuje poradit se vzhledem, má totiž schůzku s paní Valentinovou – kvůli přijímačkám na vysokou. Paní Valentinová je absolventkou jedné ze škol, které si Andie napsala jako záchranu, pokud by jí nevyšel Harvard a bude v doporučovací komisi. Najednou se však Andie povážlivě zakymácí. Můžou za to nové prášky, které začala brát a ještě si tak úplně nezvykla. Fungují ale skvěle. Andie: „Jak vypadám?“ „Jako by si měla zpovídat ji!“ odpoví Jack.

 

Dawson sejde do obývacího pokoje a najde oba své rodiče zamuchlané do dek, očividně nemocné. Dawson poznamená, že kdyby byli schopni nemít své jazyky v krku toho druhého aspoň na dvě vteřiny, to roznášení bacilů by si ušetřili. Dawson jde do Jachtařského klubu, úkolovat s Joey a rodiče se hned snaží zjistit, jak mu je. Jenže Dawson už má dost toho, že se o něj všichni starají, jako by mu měla explodovat hlava pokaždé, když uslyší její jméno. Je v pořádku, on si žije po svém a Joey také. A pokud jde o Paceyho, ten ho poté, co začal šťourat do jeho prospěchu, nenávidí ještě víc. Mitch si je ale jist, že udělal správnou věc. „A až půjdeš ven, zavři prosím okno. Začíná se zvedat vítr.“ poprosí jej otec.

 

Jen a Pacey se plaví po oceánu a užívají si skvělého počasí. Pacey je trochu nervózní z toho, že jeho přítelkyně tráví celé odpoledne se svou bývalou spřízněnou duší. Jen se ale obává, že pokud je tu někdo, kdo má nejméně co mluvit do trvanlivosti vztahů, je to ona. Najednou se do lodi opře vítr a obloha se začíná povážlivě zatahovat. „Ty ses nedíval na předpověď počasí, Pacey?“ „Díval, ale říkali že bouřky by se měly držet dál od pobřeží. Vypadá to, že se to přežene kolem nás na moře.“

 

Joey, Dawson a Drue sedí v Jachtařském klubu nad svým úkolem. Tedy jen do té doby, než Drue vezme svůj mobil a začne si cvrlikat se svou dívkou. Joey mu jej vytrhne z ruky: „Ahoj, tady je doktorka Druea! Budete se teď muset od sebe držet dál, vrátí se k tobě hned, co vyléčíme jeho syfilis! Pa.“ Na nějaké hádky ale není čas, protože do restaurace vejde pan Brooks a velmi rychle chce dostat své jídlo. Musí totiž dostat svou loď domů, než se přižene ta bouře. Joey znervózní, jaká bouře?! Běží do baru, kde u televize sedí Drue. Joey mu přikáže sledovat počasí a říct, když se něco bude dít. Hned jak odejde však Drue znova zvedne telefon a začne do něj mluvit v okamžiku, kdy se na obrazovce objeví upozornění na bouři, která se žene na Capesideskou oblast.

 

Andie je na pohovoru u paní Valentinové. Ta poznamená, že její školní výsledky jsou fantastické a ptá se, co by chtěla na vysoké škole studovat. Také si v papírech čte, že pracovala na školní ročence, v novinách a režírovala hru. Je tu jen jedna nepříjemnost – na konci druhého ročníku tu má absenci kvůli nemoci. Andie přizná, že měla nějaké citové problémy, zvládla ale všechny závěrečné zkoušky a její známky tak neutrpěly. „Citové problémy? Takže to byla mentální nemoc? Dala byste si čas drahoušku?“ zacukruje paní Valentinová.

 

Joey a Dawson se snaží probrat tou debatou nad Shakespearem, moc jim to ale nejde. Za vším je totiž snaha nemluvit o Paceym a Dawson toho má dost, chce mluvit otevřeně. Už nikdy s Pacey nebude kamarádit, co se stalo, stalo a nejde to vrátit zpět. Pacey jej podvedl jako nikdo v životě. Joey poznamená, že byla toho podvodu součástí. „Ano a omluvila ses mi za to. Opravdu si mi ukázala, že tě mrzí, co se stalo. Paceymu to nemůže být volnější, což je v pořádku. Není to ale člověk, se kterým chci znovu trávit svůj čas. Je čas, aby si všichni uvědomili, co je skutečnost a pohnuli se dál. Včetně nás, takže bychom se mohli vrátit k té hře bez veškerého podtextu!“ Joey souhlasí, zároveň si ale všimla toho, že počasí se venku zhoršuje a odběhne do baru, kde Drueovi vyčte, že nesleduje počasí. „Jé, zapomněl jsem!“ Do toho se ještě připlete pan Brooks, který si nevybíravě řekne o účet. Joey ale na něj nemá čas, sleduje totiž televizi: „Takovou bouři jsme tu neměli třicet let. Další podrobnosti přineseme na konci hodiny.“

 

Zpět na „Pravé lásce“ začínají být Jen a Pacey maličko nervózní ze situace kolem nich. Bouře se sice vydala na moře podle předpovědi, jenže se jaksi neočekávaně vrátila. K tomu Jen vypiplala baterky v rádiu a nemůžou si poslechnout zprávy, aby tak zjistili, kde je to nejhorší a tomu místu se vyhnuli. Jen poznamená, že Pacey rozhodně nebude první, kdo přizná, že je vyděšený. Pacey ale není, něco takového už v létě zažil, o nic nejde. Pokusí se zprovoznit to rádio a uvidí.

 

Andie a paní Valentinová se stále drží pohovoru. Andie si myslí, že její nejsilnější stránkou je její houževnatost, je ale také tou nejslabší. Paní Valentinová se ptá, jestli jí není její nemoc. „Ne, tu počítám mezí své přednosti,“ odpoví Andie, „naučilo mě to důležitost umění požádat o pomoc, když už je toho na člověka příliš.“ Andie se zdá, že se pořád vrací k jednomu tématu, nevadí jí o tom ale mluvit. Mnoho teenagerů prochází tím samým, není se za co stydět. Ona se ale daleko raději soustředí na současnost a budoucnost, ta nemoc nedefinuje, jaká je její osobnost. Paní Valentinová si myslí, že by s její minulostí by se jí možná dařilo daleko lépe v méně konkurenčním prostředí – na státní škole. Andie tomu nevěří, chce přehlédnou její výsledky a úspěchy jen kvůli problému v minulosti? Jenže tady je v sázce dobré jméno paní Valentinové. Ona má za úkol posoudit její schopnost čelit tlakům, kterým bude na univerzitě vystavena a musí být obezřetná. „Víte co, máte pravdu. Moje minulost má velký vliv na to, jak jsem schopna vyrovnat se s tlakem. Měla jsem problém, rozeznala jsem ho, vyhledala jsem pomoc a vyléčila se. A fakt, že jsem měla odvahu postavit se svým problémům a říct si o pomoc, mně dělá daleko lépe připravenou než mé vrstevníky.“ Na paní Valentinovou ten projev dojem neudělá: „No, hodně štěstí. Teď mě omluvte.“

 

Joey, Drue a pan Brooks sledují zprávy o počasí. Právě se dozvěděli, že v některých oblastech může bouře dosáhnout síly hurikánu a Joey s panem Brooksem to hodně rozruší. Pana Brookse proto, že se už nestihne dostat domů a Joey kvůli „Pravé lásce“. Přijde k nim Dawson, který se teprve až teď dozví, že Pacey a Jen jsou na oceánu. V tu chvíli dovnitř vpadne Jack, má tu vyzvednout Andie. Ta se vynoří ze zadní místnosti a na Jackovu poznámku, že venku je opravdu hnusně odpoví, že ne tak odporně jako uvnitř. Další příchozí je Bruce, správce doků. Všechny lodě jsou zajištěny kromě tří. Všechny ale ohlásily svoje pozice a měly by být v pořádku. Joey se ptá, jestli některá z nich byla „Pravá láska“. Pacey ale nemá loď registrovanou a Bruce o ní nic neslyšel. „Ale oni jsou tam venku! Určitě tam jsou!!!“

 

Jen se vpotácí do podpalubí v okamžiku, kdy Pacey s naprostou jistotou zjistil, že rádio fungovat nebude. Jen se rozhodla plašit a proto vykřikuje, že se ta loď rozhodně potopí, což Pacey odmítá. „Pravá láska“ ty vlny zvládne, vždy je zvládla. Teď musí svinout hlavní plachtu, aby je nějaký poryv větru nepoložil. Jen namítá, že tak se zpomalí jejich jízda, Pacey ale do přístavu nemíří. Mohli by narazit do mola nebo jiné lodi, je to příliš nebezpečné. Zná malou zátoku, kde se budou moci skrýt. Nezná její jméno, ví ale, kde je a oni tam poplují. Jen chce ale vědět, co se stane, když se to ještě zhorší: „Kdo nás najde? Nemáme rádio, jedeme do zátoky, o které ani nevíme, jak se jmenuje! Kdo nás odsud dostane???“ „Dawson!“ zakřičí Pacey. „Dawson bude vědět!“

 

Joey, Dawson mluví s Brucem, který říká, že tři ztracené lodi jsou u vjezdu do přístavu a s jejich pomocí se snaží dostat do bezpečí. Ani jedna z nich ale není „Pravá láska“. Dawson ví, kde jsou – v zátoce u Srpkového ostrova, jako děti tam jednou přečkali bouři. Bruce poznamená, že v takovém počasí jim ani tato zátoka nebude nic platná. Pacey to ale podle všeho neví, nemá funkční rádio, proto o sobě nedává vědět. Bruce ale nemůže v takové situaci někoho poslat míle daleko na moře, je to příliš riskantní, je mu to líto. Dawson si ale je jistý, že tam jsou, Joey ví, že něco musí udělat. Paní Valentinová má klíče od všech lodí v docích. „A proto je rozhodně vhodné chovat se rozmile k jejímu malému chlapci.“ poznamená Drue, když vejde do místnosti – se zmíněným svazkem klíčů v ruce. „Zkuste loď v doku 41. A pozor, ať vás ten uštěkanej stařec nevidí.“

 

V tu samou chvíli se Jen a Pacey snaží, co ruce dovolí, dostat skrz bouři do bezpečí.

 

Dawson a Joey běží k lodi pana Brookse. Dawson dá rádiem vědět, až něco zjistí. Joey: „Jestli si myslíš, že pojedeš beze mě, tak jsi blázen!“ Dawson ji tam ale nechce, jakkoli je v tomto počasí moře pro jednoho příliš nebezpečné. „Podívej, Dawsone, já musím jet. Nemůžu se bát o vás o oba!“ Dawson nakonec souhlasí.

 

Paní Valentinová se snaží udržet Jachtařský klub pod kontrolou. Její první nápad ale není z těch nešťastnějších – všichni sebou mají prásknout o zem, která je však pokrytá rozbitým sklem. Začne se tedy shánět po Joey, aby to uklidila, jaksi se k ní ale nedostalo, že je s Dawsonem na lodi pana Brookse, který hned začne vyskakovat tři metry vysoko a křičet: „Zloději!“ Vše tedy do svých rukou vezme Andie. Jackovi řekne, aby zajistil všechna okna, ať proti nim klidně obrátí stoly. Paní Valentinové se to vůbec nelíbí, lepší nápad ale nemá. Andie jí přikáže, aby si napsala čísla k Leeryům a babičce Ryanové a uklidnila je. Paní Valentinová to udělá a spořádaně odcupitá. Další na řadě je pan Brooks. Zajde s Andie do námořní kanceláře, budou potřebovat frekvenci jeho lodi a mohli se tak s Dawsonem a Joey spojit. Neunikne ani Drue – musí uklidit to sklo.

 

Jen a Pacey jsou teď uvnitř lodi a snaží se neztratit zdravý rozum. Jen dostala nápad. Ve všech filmech, kde má spadnout letadlo nebo meteorit, se lidí snaží pár chvil před smrtí vyslovit nějaké tajné přiznání. Měli by to zkusit taky. Čeho nejvíc litují. Pacey namítá, že on ve svém životě ničeho nelituje –všechny ty životní zvraty z člověka dělají toho, kým je, tak k čemu lítost? To Jen jedné věci lituje. Lituje toho, že nikdy nebyla zamilovaná. Pacey jí připomíná Henryho. „To nemohla být láska. Takže mou největší lítostí je to, že se tady utopím bez toho, aniž bych věděla, co je to láska.“ „Jen, ty se neutopíš.“ „Pacey, žádné útěchy, bylo skvělé to říct.“ Pacey nakonec přizná, že také jedné věci lituje – toho, jak to teď vypadá mezi ním a Dawsonem. Jen se ho ptá, proč mu něco neřekl. „Co by to změnilo?“ ptá se Pacey. „Nezměnilo by to jednu jedinou věc!“ „Ano, možná by ti ale udělalo dobře, kdyby si to řekl.“

 

V Jachtařském klubu se Andie s panem Brooksem snaží mluvit s Dawsonem a Joey. Ptají se, kde jsou, Joey ale tak tak vidí příď jejich lodi. Dawson zahaleká nějaké souřadnice, pan Brooks ale temně poznamená, že to je kdesi v Montaně. Na další čísla ale nedojde, protože se ztratí spojení. Joey to zavolá Dawsonovi, ten ale řekne, že to nevadí, jsou už skoro na místě, ví, že tam jsou. V tom Joey uvidí „Pravou lásku“. Dawson se snaží zajet po její bok s tím, že lodi svážou dohromady, místo toho ale do „Pravé lásky“ narazí. Jen se k smrti vyděsí, Pacey jí ale uklidní, to musí být oni. V tom uslyší hlas Joey, která je volá. Dawson jim vhodí provaz a Pacey Jen donutí, aby skočila na loď k Dawsonovi a Joey. Sotva se přežene další obrovská vlna, Jen to úspěšně udělá. Další na řadě je Pacey, ten se ale ke skoku nechystá. Místo toho křičí: „Já ze své loďi neodejdu!“ Dawson na něj ječí zpátky, že to sám nemůže zvládnout. Pacey si dál křičí svou o tom, že svou loď neopustí, Dawson mu ale odpoví: „A já neopustím tebe!“ Hned vzápětí Dawson přeskočí k Paceymu, který se začne vztekat a chce, aby z jeho lodi okamžitě vypadl. Dawson mu to ale nedovolí. Chvíli na sebe křičí, až Dawson zaburácí: „Lidé o tebe mají větší starost, než máš ty o tu zatracenou loď.“ V tom Pacey uslyší hlas Joey a pochopí. Dawson ho chytí za ruku a spolu skočí zpět k dívkám. Pacey se otočí a bezmocně sleduje „Pravou lásku“ mizet v bouří.

 

Když se čtyřka vrátí v pořádku do přístavu, čeká je tam hromada lidí, čekajících jak to dopadne. Mezi nimi jsou i Jennina babička a Dawsonovi rodiče. Gale: „Zlato, to, co jsi udělal bylo nerozvážné, nebezpečné a naprosto bláznivé!“ Mitch: „A my jsme na tebe nikdy nebyli víc hrdí.“ Další slova mají k uznání daleko. Do Dawsona se totiž pustí pan Brooks, kterému se moc nelíbí rozbitý trup jeho lodi. Dawson se omluví, pana Brookse to ale neuspokojí: „Tak tobě je to líto? No ale ta díra je tam pořád, tu tvoje omluva nespraví.“ Dawson nabízí peníze, které si vydělal v létě, v tu chvíli se do toho ale vloží paní Ryanová: „A ty peníze si také necháš! Ta loď je jenom věc, nahraditelná věc. Tento mladý muž riskoval svůj život, aby zachránil mou vnučku a fakt, že nedokážete ocenit jeho odvahu, jen vysvětluje, proč celá ta léta žijete v tom bohem zapomenutém domě. A jestli zjistím, že jste z něj vymámil byť i jediný cent, nakopu ten váš starý vrásčitý zadek!“

 

Andie a Jack se chystají k odchodu, když za nimi přijde paní Valentinová, aby Andie řekla, jaký na ni tento večer udělala dojem. Jack jí připomene, že měla pod kontrolou celý klub – dělala její práci. To paní Valentinová nepopírá, univerzita bude potěšena doporučením, které napíše. Andie zase poznamená, že univerzita bude určitě potěšená tím, jaká mrcha ji reprezentuje. Paní Valentinová: „To byste si nedovolila!“ „A víte co? Máte pravdu, nedovolila. Protože po tom všem, nejsem jako vy, paní Valentinová. Nevyžívám se v tom, abych každému, nad kým mám i sebe malou moc, dokazovala, že tomu tak je. Takže, napište doporučení, které vám přijde správné, protože jestli vás na univerzitě znají jen z poloviny jako já, nebude mít stejně žádný vliv. Jacku, půjdeme.“

 

Joey přijde k Paceymu, který sedí na molu a hledí na moře, aby mu řekla, jak vzteklá je. Paceyho to ale moc nezajímá: „Všechny ty nejlepší vzpomínky mého života jsou na té lodi. Je vším tím dobrým, co pro mě na světě bylo. Takže mě prosím omluv, jestli její ztrátu těžce nesu.“ Joey mu to ale prominout nehodlá: „Myslím, že jsem ve svém životě nebyla víc vyděšená. Můžeš mi udělat laskavost? Až se zase budeš jednou potácet mezi životem a smrtí, pamatuj na to, že teď už jednáš za oba, ano?“ Pacey jí to slíbí. Joey: „Ty si věděl, že přijede, že? Protože ho znáš stejně jako on zná tebe. To je podstata nejlepších přátel.“ „Bývalých nejlepších přátel.“ poznamená Pacey, Joey ale namítne: „Víš, ať už spolu budete vycházet nebo ne, pořád bude tvou součástí. Jak by si se mohl cítit úplný, když budeš pokračovat v předstírání, že neexistuje.“ Pacey a Joey se zvednou a jdou k jejímu autu. Z povzdálí je pozoruje Dawson. „Nezdá se to být fér, že?“ zeptá se jej jeho otec. „Byl jsi hrdinou dne a přece nezískal svou dívku. Možná si ale získal něco důležitějšího. Měl jsi tento okamžik. Ať už tě život zavede kamkoli, budeš se moct otočit zpět a říct si, že jsi udělal skvělou věc. To je něco, co ti nevynahradí všechny dívky a poděkování.“

 

Jen jde se svou babičkou k autu a je nadšená. Tušila, že to v ní někde je, teď to ale ví určitě. Babička se snaží roztřesenýma rukama najít klíče, moc se jí to ale nedaří. Jen jí musí uklidni a babička se jí přizná, že si myslela, že ji už nikdy neuvidí. „Ještě nikdy jsem neztratila kontrolu sama nad sebou jako dnes v noci. Všechna moje víra…když jsem ji potřebovala nejvíc, jako by zmizela.“ Jen: „To proto, že jsem si půjčila. Dnes v noci jsem byla vyděšená k smrti, stále jsem ale v sobě měla naději. Napadlo mě, že jsem ji od někoho musela dostat. A vidíš, měla jsem pravdu.“ „Takže s tebou můžu počítat na nedělní bohoslužbu?“ zkouší to babička. „Ne, pokud nechceš, aby se kostel zhroutil.“ „No, musela jsem to zkusit.“ odpoví babička se smíchem těsně předtím, než svou vnučku obejme.

 

Když se Jen vrátí do Jachtařského klubu pro klíče, které tam babička nechala, potká Druea, očividně starého známého. Drue je překvapený tím, že tu Jen poslední dva roky žije: „Tak toto je to místo, na které Lindleyovi odklidili svou holčičku. Rád tě zase vidím.“ „Odpusť, pokud nemůžu říct to samé.“ „Jen Lindleyová, holka, která dokázala rozpálit celý New York. A já myslel, že přestěhování sem bude ta největší chyba mého života.“ Teď je zase překvapená Jen: „Drue Valentine v Capeside? Bůh nám pomáhej.“

 

Když Pacey dojde k Dawsonovu domu, najde jej, jak před ním uklízí následky bouře. Dawson ho přivítá poznámkou, že mu nic nedluží, určitě by na jeho místě udělal to samé. Pacey si není tak jistý, Dawson jej ale utvrzuje v tom, že to je pravda. Pacey: „Chtěl jsem zajít a poděkovat ti.“ „Není za co.“ odpoví Dawson, Pacey má ale na srdci víc než to: „Ne, počkej chvilku, je tu ještě něco, co ti chci říct. Vím, že je to teď mezi námi hodně špatné a já nejsem tak bláhový, abych si myslel, že to jeden rozhovor vyřeší, tak to nefunguje. Ale, už delší dobu ti chci říct, že je mi to líto, Dawsone. Mrzí mě to, jak se toto jaro všechno událo, za to, jakou roli jsem v tom sehrál já, za to, jakou bolest ti to muselo způsobit a za to, že jsem zničil naše přátelství, protože mi hrozně chybí a ačkoli to teď asi vypadá jako nemožná věc, těším se na den, kdy zase budeme přáteli. A do té doby…“ „Do té doby…“ řekne Dawson. Oba dva pochopí, že  rozhovor skončil a vydají se každý svým směrem.

back


© 2000 - 2002 Jerrzy

_