. . . . .
Dawsons creek CZ

  :: Home
  :: Info
  :: Herci
  :: Postavy
  :: Epizody
  :: Scénáře
  :: Galerie
  :: Media
  :: Různé

 

 

:: #402 - Volný pád (Failing Down) ::

Napsal: Tom Kapinos
Režie: Sandy Smolan
Premiéra: středa, 11. října 2000 ve 20:00 na The WB
Premiéra v ČR: středa, 23. října 2002 v 15:00 na TV Nova
Repríza v ČR: ???
Anglický scénář: zde
Hudba z epizody: zde

 

Joey a Pacey prochází školním areálem a probírají Paceyho pozvání ke školnímu poradci. Nevypadá to na dobré znamení. Pacey má ale v hlavě daleko důležitější téma. Vracejí se do školy a už jsou párem, měli by si dohodnout na veřejných projevech svého vztahu, jako třeba líbání na veřejnosti. Joey nic nenamítá, pokud to bude spontánní a hned jeden takový polibek předvedou. Ve dveřích do své třídy. Jsou to ale bohužel dveře, kterými chce právě projít Dawson. Ten je chladně poprosí o cestu na projití a nechá za sebou oba líbající se provinilce ve chvilce zahanbení.

 

Po škole jdou Joey a Andie ulicemi Capeside a nahlas přemýšlí o tom, jak rychle čas letí. Ani se nenadějí a budou na vysoké. Joey ale momentálně tíží problém časově méně náročný. Velmi brzy si musí sehnat práci, jinak se z tohoto zapadákova nikdy nedostane. Andie by o něčem věděla – Capesideský Jachtařský klub hledá číšnici! Joey se ale nezdá, že by tam rádi viděli někoho, jehož jméno má stejný význam jako slovo skandál. Podle Andie to ale je jednoduché, kdyby se pohovor začal hroutit, prostě použije jméno jednoho z klubových členů. Navrhla by svoje, ale jméno McPhee je poslední dobou synonymem pro gay, šílenci a disfunkční. Co ale třeba Rossovi? Jsou kdesi na moři, takže by neměli nijak zavazet. „No tak Joey, jak jinak by sis chtěla vydělat tolik peněz?“ „No, víš, pro každý případ je tu ten strip bar na kraji města!“

 

O pár ulic dál se náhodou potkají Dawson a Gretchen. Gretchen se nutně potřebuje dostat z osidel bydlení se svým policajtským bratrem a hledá cokoli, co by mělo střechu. Chce zkusit štěstí s tím mladším. Gretchen si všimne, jak Dawsonův obličej potemněl: „Poslouchej, je mi jasné, že to není moje věc, ale hodně mě bolí, když vidím, jak si dříve nerozluční kamarádi nemůžou přijít na jméno. Je to ale očividně něco, o čem nechceš mluvit, fajn.“ Dawson probral svou sbírku cédéček a nepovedené koupě jde vrátit. Gretchen maže za ním, jenom proto, aby mu tu kolekci pořádně zkritizovala, kromě jedné desky, kterou nechápe, proč jde vrátit. Je to ale dárek od jeho rodičů, nikdy se mu to moc nelíbilo. Gretchen: „Nemůžu uvěřit tomu, že stojím před teenagerem, jehož rodiče mají lepší hudební vkus než on! Měl by ses stydět.“ A Dawson si to s úsměvem vezme k srdci.

 

Když vejde Jack do pokoje, najde Jen sedět u počítače. Už zase. „Jen, pokaždé, když jsem dnes procházel kolem počítačové učebny, seděla za tou samou modrou bednou jedna a ta samá prsatá blondýna!“ Jen to nakonec přizná, má to ale svoje vysvětlení. Přišla totiž na to, že ji Henry dal košem kvůli jiné. Jak jinak by si měla vysvětlit fakt, že zatímco si celé léto neustále telefonovali, e-mailovali, chatovali až do úplného vyčerpání, teď ho nemůže zastihnout online a když mu chce zavolat, nikdy tam není. Musela něco udělat špatně. Jack se také posadí k počítači, který mu oznámí, že má mail. Jack se najednou zamračí a na Jenninu otázku, kdo mu píše, rychle odpoví, že nikdo.

 

Joey sedí v Jachtařském klubu a je uprostřed rozhovoru s upjatou paní Valentinovou. Joey lže jako když tiskne, její otec, bohatý lékárník, chtěl, aby si něco vydělala sama a jejich jméno není na seznamu členů klubu, protože její rodina nevyhledává společnost. Paní Valentinová se ptá, kde byla přes léto a když se dozví, že na moři, zeptá se, jestli jako námezdní síla nebo černý pasažér. Joey temně zavrčí otázku, jestli tedy hledají číšnici nebo ne a paní Valentinová si najednou vzpomene, že to místo už je vlastně obsazené. Joey se zvedne, na odchodu ale ještě ledabyle prohodí: „Mimochodem, vyřídím Rossovým, že jste je pozdravovala.“ Paní Valentinová okamžitě zbystří. „To pan Ross mi o tomto místě řekl, jsou teď někde na moři, že?“ „No, slečno Potterová, myslím, že jsme to celé vzali za špatný konec…“

 

Když Pacey vejde do kabinetu školního poradce, s překvapením zjistí, že jím je Mitch Leery. Sice jen zaskakuje za toho minulého, kterého museli s mumláním Paceyho jména pustit do důchodu, to ale nic nemění na faktu, že si potřebuje s Paceym vážně promluvit. Mitch se ptá, kde byl toto léto. Je sice pěkné, že si brázdil oceán, měl ale sedět ve škole. „Kdyby ses před odjezdem podíval na své vysvědčení, zjistil bys, že jsi propadl z historie, vědy a angličtiny.“ Pacey ale dál mele své vtipné řečičky, které dokazují, že je těžce nad věcí, Mitch ale ztrácí trpělivost: „Podívej, Pacey, nevím přesně, jak bych ti to měl říct. Měl jsem to potěšení sledovat, jak vyrůstáš, já ale nejsem tvůj učitel, ani tvůj školní poradce. Jsem tvůj přítel. Takže mi pomož, ano? Přestaň s tou nenuceností a na vteřinu mě opravdu poslouchej, protože jsi ve velkém maléru.“ Pacey musí každý den po vyučování zůstat a dohnat učivo. Musí pořádně zapracovat, aby to všechno zvládl, nic není důležitějšího. Paceymu se to ale nezdá. Chtěl si najít práci, nemůže se po škole ještě poflakovat u nějakého učení. Ptá se, co když to prostě nemůže udělat. „No, Pacey, v tom případě přijde květen a ty budeš sledovat, jak tvoji spolužáci absolvují bez tebe, jak začínají své životy, bez tebe. Budou směřovat k vyššímu vzdělání, zatímco ty zůstaneš trčet na Capesideské střední. Jak ti to zní, Pacey?“

 

Pacey a Gretchen si prohlíží dům blízko pláže, který by si mohli pronajmout. Nepatří k nejluxusnějším, ale Gretchen vidí způsob, jak z něj časem vytvořit domov. Zato Pacey si myslí, že je to zatuchlá díra, ze které by měli co nejdřív vypadnout. Jeho sestra mu ale připomíná, že nemají moc peněz a tento dům je akorát v rozmezí toho, co si mohou dovolit. Kromě toho si už všimla, že jeho nálada nemá s domem nic společného. Myslela si, že první den posledního ročníku bude radostný, Pacey ale poznamená, že v posledním není. Propadl ve třech předmětech a musí je dohnat a k tomu zvládnout i celý čtvrťák. „Pacey, to zvládneš. Opravdu budeš dřít a zvládneš to. Zase o tolik nejde. Co si o tom myslí Joey?“ Paceyho obličej jí prozradí tajemství. „Ty jsi jí to neřekl? Proč???“ „Protože Joey je chytrá a Pacey je idiot. A já se snažím, aby si to uvědomovala co nejméně.“ „Ty nejsi idiot. A něco mi říká, že Joeyiny city nemají co dělat s tvým IQ! Já tady můžu stát a vykládat ti, jak bude všechno v pořádku, daleko lépe to ale bude znít od ní. Řekni jí to.“

 

Joey obsluhuje hosty v Jachtařském klubu, a jeden z nich si stěžuje, že na něho zapomněla. Je to mladý muž, který se rozhodl s Joey promluvit. Nebo lépe řečeno, dělat si z ní legraci způsobem, který často používá jeho, citace „kreténský otec“. Personál má potom dost chuti do jeho jídla naplivat, v tom se muž zarazí. A právem, Joey jej ujistí, že ona by byla schopna i horších věcí. On poznal, že je tu první den a ptá se jestli všechny ty povrchní snoby už nenávidí, on aspoň ano. Joey si myslí, že ta jeho zloba je roztomilá, zvlášť když pochází od rozmazleného bohatého chlapečka. Požádá jej o podpis a vzápětí zkoprní. Je to totiž Owen Ross, syn fiktivních přátel Potterových. A hned je z ní milá holčička.

 

Když Mitch vejde do synova pokoje, je překvapen muzikou, kterou slyší. Dawson se snaží dát ještě jednu šanci kapele otcovy generace, vůbec ale netuší, o co běží. Mitch mu řekne, že mluvil s Paceym, což Dawsona nijak zvlášť nezaujme. Má problémy a bez podpory svých přátel je možné, že na konci roku neabsolvuje. Dawson se ho ptá, co od něho čeká. Mitch: „Já nevím, ale vždy jsem byl hrdý na to, že můj syn je někdo, na koho se mohou jeho přátelé obrátit kdykoli to potřebují.“ „Dobře tati, možná ti to bude znít trochu dramaticky z tvého dospělého nadhledu, ale toto je můj svět, jasný? Můj život. Můj domnělý přítel začal vztah s dívkou, kterou svým způsobem miluji od nepaměti. Občas to bolí tak, že nemůžu ani v klidu sedět. Pacey je v tom sám, nemůžu mu pomoct.“ „Možná znáš někoho, kdo může.“ odpoví Mitch.

 

Jack řekne překvapené Andie, že Henry se chce rozejít s Jen. Andie to nechápe, po tom všem, kdy za ní celý rok běhal jak pes, po všech těch velkých romantických gestech? Jack to ale chápe. Je v nové škole, holky s ním flirtují, je zmatený. A hlavně, je mu teprve šestnáct. Jack má za úkol promluvit si s Jen. Podle Andie to ale není dobrý nápad: „Protože cokoli je mezi Jen a Henrym, je jen mezi nimi. Kdyby se kluk chtěl rozejít se mnou, doufala bych, že bude natolik chlap, aby mi to řekl sám a nevyužíval k tomu nějakého prostředníka!“

 

Pacey a Joey večeří na „Pravé lásce“. Joey se ptá na jeho den, Pacey ale nevypadá moc naladěně. Nejraději by je oba sbalil a odjel zpátky na oceán. „Pacey! Už jen jeden rok. Potom už žádné hodiny, žádné knihy…“ „Žádné Dawsonovy vzteklé pohledy…“ doplní Pacey. Joey se jej ptá na tu schůzku u školního poradce, Pacey o tom ale nechce mluvit. A tak se pochlubí Joey svou novou prací. Pacey je překvapený, nevěděl, že po ní tak touží. Joey ale přece potřebuje peníze, aby se z tohoto zapadákova dostala, nechce skončit jako maloměšťačka. To Paceyho rozčílí. Jen proto, že někdo žije celý život na jednom městě, je jeho život horší? Co když se on takovým stane? Chtěla by ho o něco méně? Joey neodpoví, ráda by ale věděla, co se to s ním děje. „Něco se děje a ty o tom očividně nechceš mluvit, což je v pořádku. Já tomu rozumím. Prosím, neseď ale tady a nezkoušej se se mnou za každou cenu hádat jenom proto, aby se ti ulevilo!“ Oba se na sebe mrazivě podívají a beze slova pokračují v jídle.

 

Druhý den vyjmenovává učitel jména přítomných studentů, když ale dojde k Paceymu, nikdo se nehlásí. Židle vedle Dawsona je prázdná.

 

Joey přináší pití mladíkovi, kterého poznala včera, ten je ale dnes pořádně rozmrzelý. Jeho oblíbená číšnice je totiž jako vyměněná – běhá kolem něj s úsměvem mentálně postiženého, pořád mu pochlebuje a ztratila veškerý sarkasmus, který jej tak bavil. Nakonec Joey přiměje, aby si sedla a podívala se na tu sebranku, která si hrdě říká elita města. Čtyřicátník, který se třikrát týdně schází s vdanou ženou, která momentálně stojí vedle něj. Její manžel nic neví, protože má plno práce s kopií Pamely Andersonové, jejíž hruď je všechno jen ne výtvor přírody, kterou zase obhospodařuje on. A vrchol všeho, paní Valentinová. Kdysi byla vdaná za jednoho z newyorských boháčů, který ji, jak už to bývá, vyměnil za mladší modelku. Rozvod byl rychlý, ale krvavý, protože milá dáma si hbitě zvykla na peníze a jejich výhody. Potom sbalila sebe a své dítě a našla si místo, kde může kolem těch peněz aspoň kroužit… Joey poznamená, že není žádný div, že je taková mrcha. A ptá se jej, odkud to všechno ví. „Když se tu pohybuješ dost dlouho, načerpáš dost neužitečných informací. Je to legrace, tito lidé…Všechny peníze světa a žádná úroveň.“

 

Jack pozval Jen na malý pokec na hráz a jí se to líbí. Jen ji napadlo, že jestli Jack myslí na jakousi hetero epizodku, má smůlu, ona je zadaná. Jack se ptá, jestli mluvila s Henrym a ona přizná, že měl pravdu. Dá mu chvíli pokoj, počká až se usadí, dopadne to dobře. Jack se ptá, jestli přemýšlela o tom, kdyby to nevyšlo, kdyby věci nešly tak jak by měly. Jen nechápe, proč o tom mluví, potom jí to ale dojde: „Mluvil jsi s Henrym?“ A Jack má problémy – s lhaním. „Chtěl po tobě, aby sis se mnou promluvil?“ Jack cosi blekotá a Jen se rozčílí – Henry lže Jackovi a ten lže jí. „Nech mě na pokoji, Jacku!“

 

Když Joey pozdě večer otevře dveře, zjistí, že za nimi stojí Dawson. Přinesl jí nějaká cédéčka, které si od ní půjčil. Sice před několika lety, jako záminka ale poslouží. Měla by si promluvit s Paceym. Dnes nebyl ve škole a je v maléru, může i propadnout. „Nemůžu přijít na jediný rozumný důvod, proč se o to starám, ale jsem tady a jestli je tu někdo, kdo mu může pomoct, jsi to ty!“ Joey je trochu naježená, kdyby měl Pacey potíže, určitě by jí o tom řekl. „To si nemyslím, Joey. Když někoho miluješ, chceš, aby na tebe byl pyšný, aby si myslel, že na světě není jediná věc, kterou bys nezvládla. A jen ta myšlenka, že bys mohla zklamat je děsivá.“ Chvíli se na sebe dívají, Dawson potom odejde.

 

O nějakou chvíli později se Joey zjeví v domu na pláži. Hned na Paceyho vyjede, proč nebyl ve škole, proč mu hrozí propadnutí a proč jí o tom sakra musel říct Dawson. Pacey se hned chytá toho posledního, Dawson byl určitě šťastný, když to celé slyšel. Bude potom moct chodit a říkat: „Já jsem ti to říkal.“ Joey se vzteká, o Dawsona přece vůbec nejde!!! Jde o to, že ona je kdesi na posledním místě, když potřebuje pomoc. Pacey je ale v klidu, pracuje na tom, vynechání školy ale podle Joey není nejlepší způsob. „Ale vlastně nevím, proč mě to překvapuje. Takhle řešíš všechno. Utečeš, vždy si vybereš ten nejjednodušší způsob.“ Pacey: „No, proto asi budu takový smolař.“ „To tedy nejsi! Já jsem léto se smolařem nestrávila, já budovala cosi jako úžasný začátek vztahu. Myslela jsem si, že jsme skvělý tým. Jak vidím, nemohla jsem se splést víc!“

 

Po chvilce za Paceym přijde jeho sestra a řekne mu, ať se obleče a jde se omluvit své dívce. „Pacey, to děvče má starost a já nedovolím, aby si to zahodil jen proto, že se bojíš. Jako malá holka. Jestli si nedáš pozor a budeš dál sabotovat tento vztah, můžeš ho ztratit!“ Pacey se ale brání – celý život od svého otce a bratra poslouchá, že je budižkničemu, tak proč by si měl myslet, že to tak není. Podle Gretchen ale mají ti dva mezi sebou tolik problémů, že by zasloužili vlastní lítostivou párty. Oni nejsou jeho problém. Tím je Dawson. „Neříkej mi, že ho neslyšíš! Našeptává ti, že pro ni nejsi dost dobrý. On ale jen duch, Pacey! Ona si vybrala tebe a ty už by ses s tím měl vyrovnat!“

 

Paní Valentinová si zavolá Joey. Našla účet s podpisem Owena Rosse, který je teď ale v Paříži! Nějak to celé nedává smysl, přece ho obsluhovala. Paní Valentinová ale nemá pochopení a Joeyina místo se povážlivě kymácí, když mladík Ross vejde do místnosti. Nebo vlastně kdokoli to je. Paní Valentinové říká mami a brání Joey, Owen Ross tady opravdu byl, na vlastní oči ho viděl. Za pár minut už Joey vyslýchá Drua Valentina. Je to syn potvory Valentinové a to nic nemění na tom, co o ní řekl. Když Joey poprvé uviděl, byl si jistý, že si známost s Rossovými vymyslela, aby dostala místo a to jej zaujalo natolik, že se rozhodl malinko si s Joey pohrát. Ano, není ten, za koho se vydával, ale byla legrace, ne?!

 

Dawson a Jen si povídají na molu. Oba dva ranění. I když Jen se raněná necítí – jediný opravdový přítel, kterého kdy měla, si najal jejího nejlepšího přítele, aby se s ní rozešel – je naštvaná. Podle Dawsona to ale nemá cenu, má s tím zkušenosti. „Já nevím, jde o to, že když někoho miluješ, bolí to. A čím dřív si to uvědomíš, tím dříve budeš milovat znova.“ Jen ale jaksi nemá na ty jeho řeči náladu. Dawson jí ale jen splácí dluh. Už tolikrát mu pomohla v těch nejhorších časech, hrozně moc se toho od ní naučil. „To ty jsi mě naučila, že láska může někdy pořádně štvát. Lidé se mění, vášeň hasne, partneři se objevují a zase mizí. Přes to všechno tu ale je jedna věc, která to všechno přežije – přátelství. To je pravda, protože kdyby nebylo vás, toto léto by pro mě nebylo ničím víc než jednou obrovskou černou dírou naplněnou depresí.“ „Musíš být tak zatraceně vážný, Dawsone? Je to fakt odporné, nejraději bych tě hned vhodila do řeky.“ V tom se na molu objeví Jack a Dawson je rád, že může zmizet. Jen se chce Jackovi omluvit, to samé ale chtěl udělat i Jack. Jen: „Tobě je to líto, mně je to líto, všem je všechno líto. Vypadá to, že vztahy nejsou o ničem jiném než o lítosti, a všechno to nakonec kulminuje v jednom finálním obrovském je mi to líto!!!.“ Jen přizná, že se malinko propadla do sebelítosti, má na to ale nakonec nárok, tak co. „Jde o to, že jsem nepotřebovala, aby si byl poslem špatných zpráv. Potřebovala jsem, aby si byl ramenem, na kterém se můžu vyplakat!“ Jack ji obejme: „Raději teď než nikdy.“

 

Když Pacey dojde na molo své lodi, Joey tam už sedí a svého přítele momentálně nijak zvlášť nemiluje. Gretchen mu řekla, že opravdu není tak špatné promluvit si o svých problémech se svou holkou, tak je tady. Joey: „Je pěkné vědět, že aspoň někdo z Witterovic rodiny používá jednu až dvě mozkové buňky.“ Pacey neví, kde začít: „Asi by to mělo být tím, že řeknu, že si mě položila na lopatky. Tím nejlepším možným způsobem jsi mě zničila. Když jsem se do tebe zamiloval, věděl jsem, že tu není vůbec žádná šance, že bych s tebou mohl být, protože tvé srdce bylo tak moc oddáno našemu kamarádovi Dawsonovi. A já se s tím vyrovnal až do okamžiku, kdy sis vybrala mě. Protože potom jsi všechno obrátila vzhůru nohama. Dostal jsem všechno, co jsem chtěl a od toho dne jsem byl troska. Proč? Protože teď už můžu jen čekat, kdy se to celé rozpadne. Až si uvědomíš, že jsi udělala velkou chybu, až si uvědomíš, že jsem pro tebe jen jedním velkým zklamáním. Čekat, až zjistíš, že Dawson je ten, s kým chceš být. Dawson totiž není takový, aby všechno zkazil tak, jako já.“ „To máš pravdu, Pacey, víš ale, co by také neudělal? Nikdy by mě nepřiměl, abych na celé léto odjela pryč. S ním by se to nikdy nestalo. Pacey, měli jsme kouzelné léto, měli jsme něco, co si budu pamatovat až do konce svého života. Copak to nevidíš? Vytvořili jsme si svou vlastní minulost. Minulost, která nemá s Dawsonem nic společného.“ Podle Joey to ale také je problém: „Tři měsíce jsme strávili na moři, bouři jsme neviděli ani zdálky! Utekli jsme, vytvořili jsme si svou vlastní realitu, bylo to nádherné. Nemůže ale trvat navěky.“ Pacey přizná, že je vyděšený. Zkazil to a čeká ho vyhazov. Potřebuje její pomoc a to hodně nutně. „To bylo všechno, co jsem od tebe potřebovala slyšet! Jakkoli to pro tebe není jednoduché, my to zvládneme!“ „Jsi si jistá?“ „Já bez tebe nikam nejdu!“ Políbí se a Pacey se potom zeptá, jak to, že je chytřejší než on. „Nejsem chytřejší, jen se jaksi stalo, že ty jsi citově retardovaný!“ Pro Paceyho je to úleva, myslel, že jeho diagnóza bude daleko horší. Za odměnu ji vezme za ruku a vede ji někam, kde se mohou věnovat mladé lásce. „To zní romanticky.“ zavrká Joey. „Na moje romantické úmysly jsi příliš cynická.“ odtuší Pacey. „To ale neznamená, že nenachytáš žádné body za snahu.“ „Ale no tak, ty mě miluješ.“ zahaleká Pacey. „A ty mě štveš.“ odpoví Joey, zatímco se ruku v ruce vzdalují po molu…

back


© 2000 - 2002 Jerrzy

_