. . . . .
Dawsons creek CZ

  :: Home
  :: Info
  :: Herci
  :: Postavy
  :: Epizody
  :: Scénáře
  :: Galerie
  :: Media
  :: Různé

 

 

:: #401 - Návrat domů (Coming Home) ::

Napsal: Greg Berlanti
Režie: Greg Prange
Premiéra: středa, 4. října 2000 ve 20:00 na The WB
Premiéra v ČR: úterý, 22. října 2002 v 15:00 na TV Nova
Repríza v ČR: ???
Anglický scénář: zde
Hudba z epizody: zde

 

„Pravá láska“ se houpe na otevřeném moři. Pacey zrovna vytáhl z vody rybu a radostně na Joey zahuláká, že o dnešní večeři je postaráno. Ovace nesklidí, Joey totiž pochybuje o tom, že do úst ještě kdy strčí cokoli, co dýchalo žábrami. A v tom se na obzoru objeví – Capeside. Joey se na něj zahledí, nezdá se být jiné. A stejně jako Pacey, nespěchá se vrátit. Pacey proto logicky navrhuje, ať se nevrací. Uživili se minulé tří měsíce, uživí se další. Ano, čeká je poslední rok střední školy, zase tak o moc ale nepřijdou. Na to Joey poznamená, že je to už poměrně dlouho, co byl Pacey hozen přes palubu této lodi. Oba se na sebe zadívají, oba napadlo totéž. Chytí se za ruce a společně skočí do oceánu.

 

Jack, Andie a Jen sedí na pláži a právě řeší ožehavý problém - v jakém pořadí by se zneškodnili na pustém ostrově. Jack je šokován, když zjistí, že by ho Jen obětovala dřív než Andie, mohlo by ho ale uklidnit, že babička padla ještě před ním. Z vody k nim doběhne Dawson, kterému Jack připomene, že by už měli jít. Mají před sebou letošní poslední dům, který budou malovat a za hodinu tam musí být. Dawson neochotně souhlasí, udělá si jejich poslední fotku na pláži a s otázkou, jestli přijdou na večerní párty k zakončení prázdnin, s Jackem odejdou. Sotva zmizí z dohledu, děvčata si všimnou dvou hezounů kousek od nich. Jen ale Andie hned krotí, nemá odvahu na to, aby za nimi šla a trochu si zaflirtovala. Vždyť její sexuální život v létě připomínal epizodu ze seriálu „Abstinence ve městě“! Andie se nechá vyprovokovat, ona za těmi kluky půjde! Tedy za malinkou chvilinku. Jen je to jasné, nic nebude…

 

„Pravá láska“ již stojí ukotvená v docích, Pacey s Joey už vyložili část svých věcí. Než se ale rozejdou, je tu jedna věc, kterou by si měli ujasnit. Lidé se totiž budou ptát. Na léto, na ně, na sex. Joey ale nesouhlasí: „To nikoho nezajímá. No, dobře, možná je to zajímá, ale určitě se nezeptají. Je to drsné.“ Pacey jí ale připomíná, že žijí v drsné době! Jeden druhého se ptají, co řeknou, až se usnesou na verzi „neřeknu nic, protože do toho nikomu nic není“, což zní skvěle. Přišla poslední chvíle jejich léta… A podle Paceyho už bylo načase: „Kdyby tě náhodou zajímalo, proč se zrovna nezajíkám žalem, tak je to proto, že, abych byl naprosto upřímný, ty poslední dny si mi už hrozně lezla na nervy.“ Joey to bere s klidem, nemělo by tedy pro ně být problémem vydržet bez sebe následujících 24 hodin. Joey i Pacey se vydají opačnými směry, zatímco kamera zůstane civět na „Pravou lásku“. Neuběhnou ani dvě vteřiny a ti dva jsou zase nalepení na sebe.

 

Dawson si prohlíží zboží železářského obchodu, když se ho jakási dívka zeptá, kde by našla žárovky. Dawsonova odpověď, že obyčejně nahoře, ji lehce rozčílí, na víc ale není čas. Oba dva se totiž v další vteřině poznají. Ta dívka je Gretchen, Paceyho starší sestra. Vrátila se domů z univerzity na trochu delší čas, jen aby si udělala volno. Dawson jí řekne, jak rád ji zase vidí a s tím Gretchen odejde. V tom momentě se za Dawsonem objeví Jack a ptá se, kdo je ta dívka, podle Dawsona ale dlouhý příběh. Fajn, vymalovat dům Hamacottových bude chvíli trvat.

 

„Nemůžu tomu uvěřit!!!“ vykřikne Joey na důvěrnou otázku, kterou jí její sestra právě položila. Nic nepomůže Bessieina poznámka, že ona by to měla vědět. Joey jí dá rostlinu karolínského jasmínu a chce si jít vybalit, ve svém pokoji ale najde cizího chlapa ve spodním prádle – jak Bessie upřesní, hosta. A zůstane až do úterka. Aby svou malou sestru uklidnila, má pro ni také dárek – účetní knihu. Ta má na svém konci čistý zisk sedmnácti tisíc dolarů. „Joey, vítej v jednom z nejúspěšnějších penziónů ve státě. Zdvojnásobili jsme ceny a přesto máme na celý podzim obsazeno!“ Joey to vůbec netušila, podle Bessie to ale mělo být překvapení.

 

Když se Jen vrátí na pláž, najde Andie mluvit s těmi dvěma krasavci, na které Andie neměla původně odvahu. Oba jsou prý Francouzi, anglicky se skoro nedomluví, proto o nich Andie mele aniž by se ztišila a chtějí po nich, aby je provedly po městě. Jen bohužel nemůže, ale snad se někdy potkají na Riviéře. Andie je však průvodcováním nadšená.

 

Pacey se zhroutí na Dougův gauč, moc se mu po něm stýskalo. Jenže je už zabraný a dokonce dívkou! „To snad ne,“ povzdechne si Pacey, „zrovna když potřebuji místo, kde bych se mohl vyspat, ty se najedou rozhodneš být úplně hetero. Na druhou stranu, ani ta tajemná dívka nemůže být tak důležitá jako tvůj malý bráška!“ V tom se ale malý bráška mýlí, vstupními dveřmi totiž projde Dougova malá sestřička Gretchen. A hned se jí od Paceyho dostane medvědího objetí.

 

Joey se objeví před Dawsonovým domem a po chvilce zaváhání do něj vejde. Když na její volání nikdo nereaguje, vejde do Dawsonova pokoje a s překvapením zjistí, že je totálně jiný. Hlavní zásluhu na tom má množství černobílých fotografiích, rozvěšené po stěnách. Obrázků Jen, Andie a Jacka.

 

Jack a Dawson malují dům Hamacottových, zatímco Dawson přednáší příběh s názvem Gretchen. „Byla mou první láskou, když mi bylo tak jedenáct. Jí bylo tak třináct. Jednou večer jsem byl u Paceyho doma a Gretchen měla na zahradě nějaké kamarádky. Pacey vymyslel jakýsi ďábelský plán, který jsme jim měli provést a když jsme vyšli ven, všechny už byly v plavkách. Já jsem zůstal stát a jen jsem civěl na Gretchen, jako kdybych holku v plavkách v životě neviděl. Prostě mě to dostalo, bez varování. Od té chvíle jsem utratil každý cent za čokoládu a tulipány, které jsem jí dával na verandu jako anonymní ctitel. Až po letech jsem zjistil, že se tím bavila celá rodina.“ „A co se potom stalo?“ zeptá se Jack. „To, co se stane všem pubertálním zamilováním. Vůbec nic.“

 

Doug, Pacey a Gretchen se snaží dohodnout na tom, jak budou vlastně bydlet. Podle Douga je to jasné, Pacey má kde bydlet, Gretchen ne. Pacey se začne vztekat, kam má tedy jít?! Je tady ale přece jeho loď a nebo může jít domů a nebo…do penziónu Potterových. Má přítelkyni, která bude určitě nadšená tím, že mu bude moct ustlat postel, možná i svou. Pacey se tuto narážku rozhodne ignorovat, každopádně odchází jako poražený. Ani kousek Dougova bytu jeho nebude.

 

Jako další obět pro návštěvu si Joey vybrala Jen. A ta má pro ni pár novinek: „Fotbalový kemp vedl k neočekávanému stipendiu na Hanoverské Akademii a Henry se spolu s rodiči rozhodl, že tato škola zdvojnásobí jeho šance dostat se na univerzitu, takže já najednou chodím s klukem, který chodí do školy čtyři hodiny odtud.“ A podle babičky to není dobře, mládí by se nemělo strávit čekáním na každý druhý víkend v měsíci. Jen se ptá na jejich léto, a poukáže na jednu obzvlášť zajímavou oblast informací. Joey je v šoku. Jen: „Ale no tak, Joey, nebyla bych člověk, kdybych to nechtěla vědět! Ty a Pacey, sami tři měsíce na jedné lodi. Všichni se budou ptát.“ Joey o tom ale nechce mluvit, což je pro Jen důkaz, že se stalo. A má pravdu: „Dostala si mě, Jen. Dělali jsme to. Celé noci, celé dny!! Pořád. Věděla si, že existuje 38 různých poloh při sexu? Když jsi dost ohebná, tak dokonce 42!!!“ Po chvilce Joey zvážní a zeptá se, jak se všichni mají. Odpověď zní, že dobře. Jen ji zve na večerní párty, když bude bez Paceyho, může si to odloučení pořádně užít.

 

Andie provází francouzské krasavce po městě. Jednoho, který umí malinko anglicky, se ptá, jestli ten druhý taky občas promluví. Prý jen, když se mu chce. Oba dva jsou z Paříže, města, kam by Andie chtěla hrozně moc odjet. „Je to město romantiky. Město lásky, ztrát a nálezů. Je to Degas, Cezanne, Monet, Van Gogh. I když jsem tam nikdy nebyla, jako bych jej znala lépe než své rodné město.“ Druhý kluk řekne něco francouzsky a jeho kamarád to přeloží: „Řekl, že je to proto, že je v tvém srdci.“

 

Jen a Dawson vyvolávají fotky v temné komoře. Dawson se ptá na to, jak Joey vypadala a je zklamaný tím, že skvěle. Každopádně to bude mít možnost zjistit sám dnes večer, pozvala ji na tu rozlučkovou párty s létem. Dříve nebo později by se s tím musel vypořádat, kromě toho tam nebude Pacey, takže budou moct usednout ke kulatému stolu a projednat podmínky svého budoucího přátelství. Dawson se ptá, proč se tak stará. Jen: „Já nevím. Myslím, že jsem si znova procházela všechno, co se na jaře stalo, jak jsi to zjistil a co jsem…myslím, že se cítím zodpovědná.“ „Jediná věc, za kterou jsi zodpovědná, je tvá pomoc, která toto léto udělala tím nejlepším v mém životě!“ Po chvilce oba vyjdou z komory a najdou Dawsonovy rodiče muchlovat se na gauči. Uběhnou pár rozpačitých vteřin, během nichž se omladina pro jistotu vytratí, zatímco přistižení je vyplní vzájemným obviňováním z toho, že nezkontrolovali opravdu všechny pokoje.

 

Joey sedí na molu u svého domu, když jí něčí ruce zakryjí obličej: „Kdo je to?“ Joey: „No, můj přítel to být v žádném případě nemůže. Nemáme se totiž vidět až do zítřka a kromě toho, už mu ze mě bylo špatně.“ „To bylo ale předtím, než zjistil, že nemá kde složit hlavu a hledá volný gauč!“ Jenže to je na dost špatné adrese, sama je skoro bezdomovcem. Pacey: „Zdá se mi to a nebo nás toto město celé léto vůbec nepostrádalo?“ „Jo, jako kdyby bylo všem daleko líp, když tady nejsme.“ Pacey se ptá, co večer podniknou a Joey se zmíní o párty, kam ji pozvala Jen. Pacey není nadšený, bude tam celá škola, ale souhlasí s tím, že tam oba dva zajdou. Podle Joey to bude legrace, bude to zdravé, všechny zase vidět. Pacey doplní, hlavně Dawsona. Joey souhlasí, je mu přece jasné, že to s ním chce urovnat! Pacey to ví. „A je mi to jedno. Je mi jedno, kam půjdeme nebo co budeme dělat. Hlavně když to uděláme spolu.“

 

Poprázdninová párty – hromada teenagerů se tu prohání v plavkách, někteří v bazénu, někteří rovnou v oceánu. Všude jsou k viděná loďky, které slouží jako sedátka před plátnem kina. Na jedné z nich sedí Dawson, Jen a Jack, když k nim dojde Andie se svými zahraničními přáteli. Upřímně, ještě nezjistila, jestli ten, co trochu anglicky mluví, je volný, ale do hodiny bude mít veškeré informace. S tím odejde, aby všem a hlavně Dawsonovi dopřála nerušený pohled na příchozí Joey a Paceyho. Dawsonův obličej okamžitě zkamení, on tady přece nemá co dělat. Joey a Pacey si toho všimnou, možná to nebyl dobrý nápad přijít. Pacey se nakonec vzdálí pro pití a nechá Joey chvilku s Dawsonem. Ten před ní ale uteče. Jen a Jack se rozhodnou rozdělit si je a každého zvlášť zpracovat.

Jack pomůže Joey na loď a společně se usadí. Joey: „Kam všichni zmizeli?“ Jack jen něco nesrozumitelného zamumlá.

 

Pacey dojde k baru, kde potká Gretchen, tu stvůru, která mu sebrala pohovku. Stvůra pozná, že je něco v nepořádku a pozve ho na procházku. A hned jej také uklidní, bydlet s Dougem je horší než samotné peklo. Jeho každoranní orgie s vysavačem ji brzo připraví o rozum. Co si ale Pacey pamatuje, ani ona nebývala snadnou spolubydlící. „Je možné, že si za ty léta ještě otravnější?“ položí Gretchen řečnickou otázkou. „Přesto sis našel holku.“ A Gretchen byla jednou z mála, která to čekala. „Pomoc Nostradama jsem k tomu zrovna nepotřebovala. Podívej se na to, jak si jste podobní. Oba jste klasičtí smolaři. Ona je krásná a ty jsi…šťastlivec. Oba dva jste šťastlivci.“ „Díky. A co ty, proč jsi se vlastně vrátila?“ Gretchen ale znovu použije frázi o vybrání si trochy volna, nic víc v tom není. „No, jak říkají v nedisfunkčních rodinách – vítej doma.“ Gretchen poznamená, že když už jsou u toho domova, měla by pro něho návrh.

 

Joey a Jack pořád sedí na loďce, oběma je jasné, že toto je jen rozhovor, který má vést k tomu opravdu důležitému. Měli by se mezitím zabavit a Jack by vlastně jednu otázku měl! Joey ho ale zavčas zabrzdí.

Jen přesvědčuje Dawsona, aby se zvedl a šel za ní. Dawson popírá, že by to pro něj bylo těžké, přesně ale ví, jak to bude vypadat: „Přijdu k ní, zapleteme se do rádoby běžné konverzace dokud nás ta divná situace nepřemůže a oba dva nebudeme vědět, jak dál. A každý z nás bude překvapený, jak bezbolestné to bude.“ „Tak mě překvap a jdi za ní.“

Dawson to udělá a opravdu za Joey zajde. Jack okamžitě vyklidí pole. Dawson a Joey se přeptají na to, jaké bylo léto, pochválí jak skvěle ten druhý vypadá a následuje ticho. Po něm oba vydrmolí, jak úžasné bylo zase se vidět a Dawson odejde. Hned za rohem jej ale ta statečnost přejde a znaveně sebou práskne o stěnu.

 

Andie sedí s oběma Francouzi u baru, když uvidí Paceyho. Oběma vysvětlí, že je to její bývalý přítel, kterého není ještě připravená vidět. Hned vzápětí zjistí, že její oblíbený francouzský hezoun má kdesi svou francouzskou Nicole a sotva odejde, před tím druhým spustí: „Samozřejmě, že má holku. Je sladký, má akcent. A říká mi, že jsem krásná, takže zákonitě má přítelkyni, správně? Vy všichni jste stejní. Je jedno, jestli jste Francouzi, Američané, Angličané, Němci, Rusové, Dánové, Francouzi…“ V tu chvíli si všimne, že se její Francouz „neumím anglicky“ usmívá. „Co je?!“ „Jsi velmi drzá dívka.“ Andie si najednou uvědomí, že on ze sebe nemá vydávat žádná anglická slovíčka. A on přizná, že to na ni oba dva jenom hráli, Francouzi nejsou ani náhodou. „To znamená, že jste celý den…“ „Rozuměli každému tvému slovu.“ Andie: „Fajn, omluv mě. Jdu se utopit…“

 

Pacey najde Joey stát na pláži, vezme ji za ruku a začne ji odvádět pryč. Joey se ale brání, co když nechce pryč, co když se baví. Podle Paceyho na to ale vůbec nevypadá. Na lodi takhle nikdy nevypadala. Joey poznamená, že možná neměl chodit, podle Paceyho by tak ale měla víc prostoru pro řeči s Dawsonem. On svůj vztah s ním urovnat nemůže a ani to nechce. Má proto málo pochopení pro to, že Joey to urovnat chce. „Ano, Joey, mám s tím problém. Ještě sis ani nevybalila a první věc, kterou běžíš udělat…“ Joey přizná, že má Dawsona v hlavě, neznamená to ale nic, co si myslí. Paceyho ale nezajímá, co to znamená, poslední týden na lodi byla myšlenkami čím dál víc mimo a on už toho má dost. „Pacey, dej si pozor, na koho štěkáš. Nejsme na lodi, nejsme na ní ani ne den.“ „Koho to tady kolébáš, Joey? No tak, z té lodi jsi vystoupila daleko dříve než my oba.“

 

O chvíli později přijde Dawson ke svému autu, u kterého najde Joey. Přemýšlela a hodilo by se jí svezení domů.

 

Andie opět stojí se svými Francouzi. Anglicky mluvící ji poděkuje za společnost, až přijede do Paříže, musí jej vyhledat. Poté, co odejde, se jí ten druhý, který se přiznal ke švindlu, omluví. Andie nevěří, že s ní ještě mluví, po tom, co tento den namluvila. „Myslím, že jsem tě měla raději, když jsi anglicky nemluvil.“ „Je tu otázka, která je ve francouzštině velmi oblíbená. Její anglický překlad je, jestli si to správně pamatuji, něco jako – můžu tě políbit?“ „Oui!“ odpoví Andie a políbí se.

 

Dawson doveze Joey domů a ona se ho zeptá, jak se stalo, že se dal na focení. Dawson odpoví, že to byla náhoda, na začátku netušil, že jej to chytne tak, jak se nakonec stalo. „Ale myslím, že takhle to chodí. Nevybíráš si, co budeš milovat. Ono si tě to vybere samo.“ Joey narážku pochopí a omluví se za to, to se stalo. Za to, že udělala, co musela, ví, že to pro něj muselo být hrozné. Dawson to přizná, myšlenky na ně, každý den a každou noc… Joey poznamená, že je jediný, kdo se na to ještě nezeptal. „Asi proto, že jsem jediný, koho by ta odpověď mohla zabít!“ Joey má pro Dawsona dárek – cihlu z domu Ernesta Hemmingwaye. Podle ní by měla být něco jako základem jejich nového přátelství. „Pravda je, Joey, že bude potřeba sakra víc, než symbolické cihly, abychom se dostali tam, kde jsme byli. A právě teď si nejsem jistý, jestli to vůbec chci.“ Joey to chápe, ví, že to budou muset vzít den po dni. Dawson je už na odchodu, když ho Joey ještě zastaví: „Dawsone! Odpověď na tu otázku, na kterou se každý ptá. Nezabila by tě!“ Joey zajde do domu a Dawson překvapeně nasedne do auta. Joey uvidí na stolku v obývacím pokoji klíče od auta a vezme je.

 

Pacey si na své lodi čte časopis, když kousek od něj zastaví Joeyino auto. Po chvilce mu Joey oznámí, že na to, že to s řadící pákou ještě moc nezvládá, je ve městě příliš mnoho světelných křižovatek. Po cestě sem jí motor vysadil celkem sedmkrát. „A v šesti případech jsem myslela na tebe! Je to můj tajemný rituál, který dělám vždy, když jsem vytočená, zmatená nebo naštvaná. Pomyslím na tebe a hned se cítím dobře. Jako kdybych si vzala tabletu na dobrou náladu. Přísahala jsem si, že ti to nikdy neřeknu, protože je to tak holčičí a hloupé, dnes ale potřebuji nabrat nějaké kladné body za tom, že jsem ti nevysvětlila, co se dnes večer dělo. Nebo kde jsem byla minulý týden, když ne na lodi. Pacey, chtěla jsem dnes vidět Dawsona, protože byl čtyři měsíce mým přítelem, protože byl po většinu života mým kamarádem. A jako kamaráda jsem ho hluboce ranila. A toto ve mně minulé tři měsíce vypracovalo dost velký pocit viny. Takže ano, myšlenkami jsem byla mimo, létaly všemi směry. Ale srdce, to zůstalo na jednom místě. Tři měsíce jízdy na otevřeném moři jej nezviklaly a nedovolím, aby to udělala tvá nejistota. Moje srdce tu loď nikdy neopustilo. Nikdy neopustilo tebe. A jak to vypadá, ani se k tomu nechystá.“ Pacey je ohromený, chtěl by jen vědět, na co pomyslela, když jí auto vypovědělo poslušnost posedmé. „Že už se z toho místa v životě nedostanu!“ Políbí se, Joey potom navrhne, že by mohli udělat tu věc, kterou na lodi občas dělali. Moc by chtěla. O pár minut vteřin později leží oba v houpacích sítích nad sebou, Joey čte nahlas knihu. Když dočte odstavec, podá ji Paceymu, který pokračuje. Po chvilce ztiší hlas a po dalších několika vteřinách zjistí, že Joey usnula…

back


© 2000 - 2003 Jerrzy

_