. . . . .
Dawsons creek CZ

  :: Home
  :: Info
  :: Herci
  :: Postavy
  :: Epizody
  :: Scénáře
  :: Galerie
  :: Media
  :: Různé

 

 

:: #322 - Trucvečírek (The Anti-Prom) ::

Napsal: Maggie Friedman
Režie: Greg Prange
Premiéra: středa, 17. května 2000 ve 20:00 na The WB
Premiéra v ČR: pátek, 18. října 2002 v 15:00 na TV Nova
Repríza v ČR: ???
Anglický scénář: zde
Hudba z epizody: zde

Dawson a Joey jdou po trávníku k Dawsonovu domu a probírají závěrečné zkoušky, ze kterých je Joey pořádně nervózní. Nervózní je i Dawson, ale kvůli něčemu jinému. Zanedlouho se uskuteční ročníkový ples a oni dva si v prváku slíbili, že pokud nebudou mít partnery, půjdou spolu. Oba dva si na tu úmluvu pamatují, Joey ale navrhuje, aby předstírali, že se nic nekoná a zůstali doma, o nic přece nejde. Dawson připomíná, že když tu dohodu vymysleli, bylo to proto, že to bylo pro oba důležité. „Nemyslím si, že je jiné cesty než splnit to, co si kdysi slíbili dva staří přátele a užít si to.“ Joey nakonec souhlasí, když se za Leeryovic dveřmi ozvou nějaké zvuky. Dveře se otevřou a za nimi se objeví líbající se Mitch a Gale. Dawson i Joey jsou v šoku, Dawsonovi rodiče se tváří dost proviněně.

 

Joey se z překvapení probere jako první a využije toho k promyšlenému útěku. Další na odchodu je i Gale, kterou Mitch odežene s tím, že si se synem promluví sám. Dawson je ale v klidu, jejich líbačku viděl už milionkrát a jinak je mu to jedno. „Ty a máma jste vždycky měli vztah, který byl tak trochu dramatický. A celou tu dobu jsem byl uprostřed vašich her, v dobrém i zlém, nedávno jsem si ale uvědomil, že to nemám za potřebí. Můžu se přece pohodlně usadit a celé to divadlo sledovat z dálky.“ Tomu jeho otec rozumí, chce ale přece vědět, co se mezi jeho rodiči děje! Dawson se ptá, jestli se k sobě vrací a když se dozví, že ne, odpoví: „Dobře, v tom případě mě z toho úplně vynechejte. Vůbec jsi s mámou nemluvil, dokonce ani nevíš, co cítí!“ „Byl jsem s tvou matkou ženatý dvacet let. Některé věci vím, aniž bych se musel ptát!“

 

Andie se učí u Paceyho doma a Pacey po chvilce přizná, že se necítí moc dobře, jaksi smutně. Andie si myslí, že je načase, aby se vrátil do hry, přesněji řečeno, aby šel na ples. Pacey ale netuší, s kým by to tak mělo být. Andie navrhuje třeba sebe, Pacey se pak diví, že ještě nikoho nemá. Andie ho ale upozorňuje na to, že se probírá hromadou nabídek a konečné rozhodnutí na ni teprve čeká. Pacey se ptá, jestli ho zve na ples. „Jen chci, aby si byl šťastný, Pacey.“ Pacey si myslí, že k tomu mu žádný ples nepomůže, Andie by si asi měla vybrat někoho z těch kluků tam venku.

 

Joey právě překvapené Bessie oznámila, že přijala Dawsonovo pozvání na ples. „A teď cítím, že jsem udělala obrovskou chybu. On mě ujistil, že je to jen naplnění naší dávné dohody, ale já nevím. Co když do toho vstoupí nějaké milostné úmysly, o kterých všichni víme, že tam jsou. A to ani nemluvím o Paceym. Co Pacey?“ Bessie ji upozorňuje, že musela vědět, že přijetím Dawsonovy nabídky, vstoupí přesně mezi něj a Paceyho. Joey se ale snaží dát věci zpět tam, kde byly, jakkoli je to naivní. „Ale já taková být musím! Jsem zahnaná do rohu, nemám na výběr.“ To si Bessie nemyslí, její problém ale nevyřeší, neví totiž jak. „Máš pravdu,“ odpoví Joey, „ať udělám cokoli, někoho raním. Včetně sebe.“

 

Andie a Jack se baví o plese, Andie je vzteklá, že ji Pacey nepozval a ona se teď bude muset ponížit a jít sama. Jack si myslí, že je to možná dobře, třeba by nezvládla jít s někým, přes koho se ještě nedostala. Kromě toho, jeho čeká ponížení ještě větší. Tématem letošního plesu jsou páry, každý z nich bude na balóncích a kartičkách, což znamená, že při koupi lístku se musí říct jména. A co se bude dít, když řekne, že si na ples bere kluka? Andie se jaksi nezdá, že by se její bratr najednou staral o to, co si o něm kdo myslí, jde ale o to, kdo ty lístky prodává – Barbara Johnsová!

 

Jen a Henry jsou před školou a Jen se právě rozohňuje nad tématem „ročníkový ples“. „Pane bože, je vůbec ještě nějaký směšnější a trapnější rituál než toto? Způsob, jakým se posilují role pohlaví, oslavují se oblíbenci a opovrhuje se těmi druhými. Myslím ten tlak, který pro každého teenagera představuje tato jediná noc….jen proto, aby udělali ta romantická gesta, která se od nich očekávají – dát si na šaty jakési levné křáčí, mít opilecký sex s klukem, jehož jméno si později nevybavíš a nakonec zvracet na podlahu levně pronajaté limuzíny. Myslím, že se to neuvěřitelně přehání.“ „Takže, jinými slovy,“ řekne Henry s úsměvem, „mě na něj zveš?“ „Ano.“ odpoví Jen a políbí se.

 

„Jack McPhee a Ethan Brody.“ oznámí Jack trochu nejistě Barbaře Johnsové. A jak správně čekal, jsou problémy. Kluk si nemůže na ples přivést jiného kluka. „Abych byla upřímná, vůbec netuším, proč máš tu potřebu hrát divadlo a nám ostatním ples zničit. Jestli si ale myslíš, že to chceš udělat…Nemůžu ti prodat lístek, dokud si nepromluvím s ředitelkou Meyerovou. Co vy dva tam vůbec budete dělat? Necháte se pěkně vyfotit do babiččina alba? Budete tancovat strniště ke strništi? Políbíte se v měsíčním světle? Nemyslíš, že to vyděsí i ty, kterým jste sympatičtí?“ Jack nevěří svým uším, Barbara je ale neoblomná. V tom se za Jackem objeví Dawson a sleduje vzteklého Jacka odcházet. Teď je řada na Dawsonovi: „Dawson Leery a Joey Potterová.“ U nedalekého stolu sedí Pacey a z výrazu jeho tváře vidíme, že to zaslechl. Barbara: „Náš šťastný pár znovu spolu?“ „Něco takového.“ odpoví Dawson. Vezme si lístky, potom se otočí k odchodu a uvidí Paceyho. Chvíli se na sebe dívají, Dawson poté odejde.

 

Andie, Jack, Joey a Dawson sedí na schodech před vchodem do školy a až na Jacka jsou všichni rozhořčeni z toho, co se mu stalo. Nechtějí to tak nechat, Andie navrhuje oficiální stížnost, která bude mít za úkol dostatečně potupit Barbaru Johnsovou. Jack ale jejich emoce chladí, no tak na ples nepůjde! Ostatní ale nesouhlasí, musí jít, jde o politickou věc. „A o to právě jde! Je to přece ples, jde jen o zábavu. Proč musí být celý můj život bojem? Proč je to, co je pro ostatní normální, pro mě politické?“ „Protože takhle to prostě je, Jacku.“ odpoví mu jeho sestra. „A dokud se to nezmění, budeš muset bojovat.“ Jack ale jen chtěl jít na ples, nic jiného. Andie navrhuje, že když nepůjde on, nepůjde ani ona. A Joey se přidá, což Dawsona k smrti vyděsí. Proto řekne: „Mám lepší nápad. Jacku, máš pravdu. Co uspořádat vlastní alternativní ples? Přemýšlejte o tom. Proč bychom měli platit osmdesát babek jenom pro to, abychom si sedli tam, kam nám řeknou, jíst gumová kuřata a poslouchat oblíbenou muziku Barbary Johnsové, když si všechno můžeme udělat po svém? Nepůjde o to, koho si přivedete, ale kým jste.“ Andie i Joey se ten nápad moc líbí a Jack nakonec kapituluje: „Dobrá, co by to bylo za alternativní ples bez párku gayů, že?“

 

O něco později přesvědčuje Dawson své rodiče, aby mu dovolili uspořádat ples v jejich restauraci. Všechno má vymyšlené, vstupné pokryje veškeré náklady, neměli by tratit. Rodiče souhlasí, ale pod podmínkou, že v ten večer budou tady, aby na vše dohlédli. Teď souhlasí pro změnu Dawson a odběhne vyrábět letáky. Gale se zeptá Mitche, jak se Dawson tvářil na tu nečekanou ranní líbací eskapádu. Ani jeden si není jistý, jestli je Dawsonova netečnost dobrou věcí, ale pořád lepší, než kdyby vyváděl. Mitche to ale donutilo přemýšlet. Jenže jaksi ztratil pozornost Gale, která je až po nos ponořená v jakési omáčce. Mitch: „Možná bychom si měli promluvit o tom, co se tady děje? O tom, co se děje mezi mnou a tebou. Možná bychom si měli promluvit o tom, co to znamená.“ Jenže Gale nesouhlasí, měli by tomu nechat volný průběh, uvidí, kam je to celé zavede. „Proč bychom měli pořád analyzovat každou maličkost?“ Mitch je zklamaný.

 

Zpět ve škole Jack a Andie sedí u stolků, kde si můžou lidi koupit lístky na jejich alternativní ples. Hned vedle sedí čarodějnice Barbara, která září spokojeností, když vidí, co za podezřelé zjevy si u nich kupují lístky. Taky hned McPheeovým oznámí, že nikdo, kdo něco znamená, se na jejich tancovačce neobjeví a ona by nešla, ani kdyby jí zaplatili. Andie ale odpoví, že nemají o takové jako ona zájem. Barbara: „A o jaké přesně? O dobré křesťany?“ „Nejde o náboženství. Myslela jsem lidi, kteří nenávidí ostatní. Však víš, netolerantní, odsuzující, pokrytecké. Omezené, nedospělé, náboženské fanatiky!“ Barbara odpoví, že aspoň nepůjde do pekla, ale s tímto argumentem narazí. Podle Jacka není ona tou, kdo rozhoduje o věčném zatracení a co je horší, vůbec jí to nedochází.

 

Babička upravuje Henryho oblek na ples a dělí se s ním o moudra. Při takových akcích totiž musí muž ustoupit do pozadí, aby vynikla jeho partnerka. Potom odběhne do kuchyně a Jen se vrátí k jejich oblíbenému tématu – sexu. Henry je trochu zaskočený, nečekal, že se o tom budou ještě bavit. Jen se ale nechce věřit, že by se mu v makovici nehonily představy o opilém sexu v pronajaté limuzíně. „Chci říct, že takové akce mají na svědomí docela dost tlaku „udělat to“, jen pro ten pocit, že se to stalo. A potom to celé skončí patnáct minut před tím, než musí být všichni doma, je to celé naprosto neromantické, moc rychlé a je to na nic. A nikdy to nemůžeš vzít zpátky nebo to změnit, takže…bychom se měli domluvit na tom, že to neuděláme.“ Henry s tím ale žádný problém nemá, nechce závodit. „Ale jednou to…uděláme, že?“ Jen se začne smát a políbí jej.

 

Pacey zajde za Andie a potěší ji poznámkou, že je to jen proto, že se nudí. Ptá se jí, jestli jde na ten Dawsonův ples a Andie, že ano. Směje se, když si vzpomene, jak se Barbara tvářila, když jí vracela lístek. Když si ho kupovala, Barbara ji bezmezně obdivovala za to, že chce jít sama. Pacey zpozorní, myslel si, že Andie má plno nabídek na doprovod a nechápe, proč mu nic neřekla. „Nechtěla jsem, aby si mě žádal se soucitu! Vlastně na tom nezáleží, všichni mí přátelé tam budou a já tam jdu jen proto, abych podpořila ten alternativní ples.“ „Měla jsi mi to říct. Nežádal bych tě z lítosti, nemůže to být soucit, když to je pocta. Andreo McPheeová, šla by si se mnou na ten ples?“

 

Dawson dojde k Joeyinu domu, kde už stojí připravená Bessie s foťákem. Joey vyjde z domu a to, jak vypadá, vyrazí Dawsonovi dech. Bessie je donutí udělat pár fotek. Dawson dodržel slib, nemá sebou žádnou květinu na šaty, něco ale přece jen přinesl – jsou to diamantové náušnice, které patří jeho mámě. Joey se snaží protestovat, nakonec je ale Dawsonem i svou sestrou přemluvena a náušnice si na uši zavěsí. A je na Bessie, aby udělala poslední obrázek.

 

Už je večer a k restauraci přicházejí další hosté velmi zvláštního zjevu. Gale raději běží zamknout pokladnu. Uvnitř už u stolu sedí Jack s Ethanem, oba ve stejných oblecích. Jack se tváří velmi ustaraně, Ethan jej ale uklidňuje, nebude s ním chtít tančit, pokud z toho má strach. Jack ale strach nemá. V tom se u stolu objeví Jen s Henrym, skoro zároveň s Dawsonem a Joey. Než se všichni stačí usadit, zjeví se další dvojice – Andie a Pacey. Jak je Dawson uvidí, požádá Joey o tanec. Oba se zvednou a jdou na parket, Joey se ale přesto stačí na Paceyho kradmo podívat. Andie s Henrym se usadí, zatímco Pacey pohledem špehuje Joey a Dawsona. Joey jeho pohled zachytí a s vinou v obličeji se odvrátí.

 

K Dawsonovi a Joey se na parketu přidali i Andie s Paceym a nakonec i Jen s Henrym. Tito dva právě probírají další variaci na téma sex. Henry se brání, na sex nemyslí, podle Jen to ale zakázané nemá. „Já netvrdím, že na něj myslíš, Henry. Ale jestli ano, je to v pořádku. Můžeš na něj myslet, já na něj můžu myslet, jde prostě o to, že dnes v noci se to nestane.“

Na okraji parketu stojí Jack s Ethanem a pozorují ostatní. Ethan Jacka chválí za to, že ho přivedl. Musí být opravdu odvážný, on nikdy žádného kluka o něco takového nepožádal. Jack je v šoku, všechno o tom, že musí začít některé věci uskutečňovat, byly jen kecy. Ethan ale myslel, že by to mohli zkusit spolu. Jenže Jack zuří čím dál víc, musí se o to pokoušet na jeho plese, kde ho každý zná a Ethana nezná nikdo? Není odvážný, protože do toho byl vlákán, odvahu by měl, kdyby mu řekl, že na tohle není připravený. „Takže jakkoli to může být zdravé pro mou sexuální identitu, právě teď tady nechci být!“ Ethan toho lituje.

Jen a Henry hledají jiné téma ke konverzaci než sex. Po úporné chvilce hledání na jedno přijdou – léto! Jenže jak se o chvíli později ukáže, nebyl to nejlepší nápad. Jen totiž předestře své plány a Henry je chce uskutečnit, tedy až se vrátí z fotbalového kempu. A jako by nestačilo, že jí o něm nic neřekl, ten kemp potrvá celé léto. Henry navíc nechápe, co udělal špatně. A proč na něj Jen ječí, že jim zničil večer? „Jistě, Henry, a jak nám ubíhá čas, jakákoli možnost pozdějšího sexu, která tu byla, no, zapomeň na ni.“ „Ale já jsem myslel, že jsem se dohodli na večeru bez sexu.“ zkouší to naivní Henry. „Ale no tak, Henry, to jsem si přece řekli, abychom trochu zklidnili to napětí! Aby to, až k tomu dojde, vypadalo spontánně! Samozřejmě, že tu ta možnost byla, je to přece náš ples!“ Henryho zmatenost dosáhla vrcholu.

Andie a Pacey spolu tančí, Pacey s pohledem na Joey. Ta se právě ptá Dawsona, proč ji sem přivedl. Bylo to proto, aby ukázal Paceymu, že je vítěz? „Opravdu si myslíš, že jsem si nevšimla podtextů všech těch pohledů, které vrháš jeho směrem? To už tady rovnou můžeš začít křičet: ‚Ona je moje, Pacey, ha, vyhrál jsem!‘“ Dawsona ale trápí něco jiného: „Myslím na to, jak si mohl dovolit přijít sem, do máminy restaurace na ples, který jsem zorganizoval. Co tím chce dokázat?“ Hned ale odmítá Joeyin útok, že nemá právo kohokoli vyřazovat, neřekl mu přece ani slovo. „To jistě ne, Dawsone, to ti ale nezabránilo v tom, aby si tady nepanákoval jako bych byla nějaká trofej!“ Dawson se ale s ní jen snaží tancovat. To, že je Pacey sleduje, není jeho chyba. „Ano, máš pravdu, není to tvoje chyba. Nic není ničí chyba, prostě se to děje. A koho vlastně zajímá, co cítím já!“ Dawson chce začít znova, Joey ale musí na vzduch.

 

Před restaurací na promenádě se Joey potká s Jackem, který měl vzduchu také nedostatek. Jack přizná, že se schovává před Barbarou Johnsovou. Ne, i přes Joeyino zděšení tu opravdu není, osobně. Ale jakoby tu byla. „Ona měla pravdu, Joey. Nepatřím sem, nebudu s Ethanem tancovat, nevyfotím se s ním. A pokud jsem dnes večer zažil prchavý náznak zábavy, zničil jsem ho tím, jak jsem se k němu choval.“ Joey si všimla, že má Ethana opravdu rád a vzpomíná na jejich rozhovor před rokem, kdy to jediné, co viděl, byla bolest a samota, která jeho život oddělovala od ostatních. „Na rozdíl od nynějška, kdy nás bolest a samota, kterou vidíme, spojuje?“ poznamená Jack v narážce na jeden nejmenovaný milostný trojúhelník. Joey znova řekne, že jen chce vše vrátit tam, kde to bylo. Aby byli všichni přáteli a ona nebyla uvězněna kdesi mezi nimi. „Jestli chceš věci vrátit tam, kde byly, musíš jít příkladem! Protože ani Dawson ani Pacey teď nejsou schopni jakýchkoli pokusů o nápravu.“ Joey přikývne, navrhne ale, aby se tady na chvilku schovali. Jack souhlasí.

 

Mitch a Gale tancují a Gale laškuje, protože si na noc sbalila nějaké věci, možná tu s Mitchem zůstane přes noc. Jenže Mitch si není jistý, jestli je to dobrý nápad. Měli by si promluvit, protože vlastně není jasné, co to mezi nimi je. Flirt? Vztah? Nebo jen sobotní poplesová rychlovka? Gale se jej ptá, co by chtěl, aby to bylo. Mitch ji ale rozčileně odsune: „Víš co, Gale? Už je mi na nic z toho, že jsem to vždy jen já, kdo definuje náš vztah. Chtěl bych, aby si to pro jednou udělala ty!“ Mitch odejde.

 

Joey přijde k Paceymu a vyzve ho k tanci. Po chvilce Pacey zašeptá: „Jak to, že mi to připadá tak skvělé!“ Oba se usmějí přesně v okamžiku, kdy je uvidí Andie. A šokovaně zkoprní. Pacey si všimne Joeyiných náušnic a řekne jí, že tohle není ona. Ne proto, že je chudá holka nebo proto, že jí je dal Dawson, ale nehodí se k ní. Vezme ji za ruku a ukáže na její náramek – jednoduchý, elegantní, krásný. To je Joey. Je to náramek její mámy, Joey překvapí, že to Pacey ví. „Řekla si mi to. Před šesti měsíci. Měla jsi na sobě modrý svetr se sněhovými vločkami, který máš. Šla jsi po chodbě a já tě štval tak, jako obvykle. Řekla si: ‚Podívej se, Pacey, dnes ráno jsem našla mámin náramek, tak mi dej prosím tě pokoj!‘“ „Ty si to pamatuješ?“ „Pamatuji si všechno.“ zašeptá jí Pacey do ucha. Chvíli tancují, Joey zavře oči. Andie je pozoruje, stále přikovaná k zemi a se slzami v očích. Když Joey oči znovu otevře, uvidí Dawsona. Vzteklého Dawsona.

 

Joey vyběhne na ulici před restaurace a snaží se Dawsona zastavit. Ten na ni začne křičet, proč mu to dělá, chce ho ranit? „Ne! Chci jít příkladem! Snažím se vrátit věci zpět.“ Podle Dawsona to ale nejde, nemůže s ním prostě tancovat na plese, který on uspořádal. Jenže Joey si myslela, že tento večer šlo o jejich přátelství, takže by mělo být jedno, s kým tančí. „Já jsem řekl, že dnešní večer bude o posunu vpřed. Co sis myslela, že to znamená? Důvodem, proč jsem se tak snažil zorganizovat alternativní ples, nebyl Jack, byla jsi to ty! Možná jsem se snažil příliš, nechtěl jsem ale promarnit šanci zatančit si s tebou. Držet tě. Přimět tě vzpomenout si na to, jaké to mezi námi bývalo. Myslel jsem, že když bude všechno perfektní, tak si…“ „Vyberu tebe, že Dawsone? No tak to řekni! Myslel sis, že když to všechno narafičíš, přinutíš mě vybrat si tebe.“ Dawson si ale myslí, že si jednoho vybrat musí. „Chtěl jsem ti jen připomenout, co by si ztratila, kdybych to nebyl já. Ztratila by si hodně. A já bych ztratil všechno.“ Dawson se k ní přiblíží a políbí ji. „Takhle to mělo skončit.“ Odejde, Joey nechá stát za sebou.

 

Jen a Henry dorazí k jejímu domu. Jen nemá náladu na řeči. Henry si ale chce promluvit o té záležitosti se sexem. Proč tolik povyku kvůli noci bez něho, když to plánovala. Jen to ale neplánovala, jen si říkala, že pokud se to stane a bude to přirozené, bude to v pořádku. Jenže teď stejně nemá cenu o tom mluvit. „Kvůli fotbalovému kempu? Nenávidím, když tohle děláš! Když se objeví byť jen náznak naší budoucnosti, panikaříš!“ Podle Jen tady ale jde o zbabělost. O fakt, že si naplánoval celé léto a ji do něj vůbec nezahrnul. „Poprvé v životě jsem vůči někomu zranitelná a teď se cítím jako pitomec. Ano, tvoje rozhodnutí odjet nemá se mnou co dělat a o tom to přesně je. Kdyby toto byl opravdový vztah, to rozhodnutí by se mnou mělo co do činění!“ Jen se rozloučí, Henry má ale v zásobě výstrahu: „Já už tím znova projít nemůžu! Tentokrát už nebudou žádná velká prohlášení, žádné divadlo. Jestli projdeš těmi dveřmi, nebude to ‚dobrou noc‘, ale ‚sbohem‘!“ „Sbohem.“ odtuší Jen chladně a práskne za sebou dveřmi.

 

Jack vběhne do čekárny vlakového nádraží v okamžiku, kdy z ní chce Ethan odejít. Omlouvá se za to, jak se choval. „Ne, Jacku, já se omlouvám. Očividně si na to ještě nebyl připravený.“ Jenže Jack neví, jak přesně pozná, že už připravený je! „Já chci říct…myslím, že mi nebylo nepříjemné, že jsem si na ples přivedl kluka. Vadilo mi, že jsem si přivedl kluka, který necítí to samé, co já k němu!“ Ethan ale poznamená, že ho má rád. „Tak proč ty tanečky? Proč ta klikatá cesta, abychom byli spolu, když stačí udělat něco jako…“ „Políbit se?“ Jack přikývne. Ethan ale nechce políbit někoho, kdo není připravený. Pokud si Jack myslí opak, bude muset políbit jeho. Jack se naježí, jak ví, že by to neudělal, Ethan ale jen hádá: „Fajn, takže jsme tady. Sami na nádraží, nikdo široko daleko. Žádná světla, žádné kamery, žádná reklama, která by nás utnula. Jen ty a já. Polib mě, můžeš!“ Jackovy oči se zalijí slzami, ani se nepohne. Ethan chňapne svůj batoh a odejde.

 

Andie a Pacey jdou po molu a Pacey je zabraný do srdceryvné omluvy. Chtěl jít na ples jako její doprovod. Přál by si, aby to byla pravda. Jenže když tam dorazili, tak… Pokračovat nemusí, Andie ví. Ani nechce, aby jí to nějak vynahrazoval, jen je jí ho líto. Pacey se snaží udržet konverzaci svými plány na léto. Chce vyplout na své lodi dolů na jih, jen on a moře. Hned po zkouškách. Andie se ptá, jestli Joey řekl, co cítí. Co opravdu cítí. „Nemůžeš odjet, aniž by to věděla! Tohle nejsi ty. Ty nestáváš v koutku, nenecháváš věci plynout a nikdy neutíkáš. Musíš jí říct, že ji miluješ.“ Andie znovu začne plakat. „Musíš se pokusit získat ji znovu zpátky. Protože jestli to neuděláš, budeš toho litovat.“ „Možná.“ odpoví Pacey. Andie se zastaví a s přesvědčením, které v lidech zůstává po prožité zkušenosti, řekne: „Ne Pacey, opravdu budeš!“

 

Druhý den ráno si Dawson před domem čte, když k němu přijde Joey. Chce vrátit náušnice. A taky mu něco říct: „Nechci popírat, že když jsi mě včera políbil, něco jsem cítila. Něco, co jsem nečekala, něco, co asi budu cítit navždy. Já ale nemůžu ostatním ubližovat, Dawsone. Nemůžu si vybrat. Takže ti říkám to samé, co jsem řekla Paceymu. Nenuť mě k tomu, nejsem na to připravená, nemůžu to udělat.“ „Dobře.“ Joey je v šoku z toho, že Dawson neřekne víc. „Já počkám, Joey. Můžeš mě nazvat věčným optimistou, já ale věřím. Tento rok byla jedna velká cesta za hledáním své duše a mám pocit, že jsem na jejím konci. To, co jsem našel, jsi ty.“ Joey se usměje, je ale vyrušena bláznivou postavou, která se bleskově řítí přes Leeryovic trávník do domu. Gale vtrhne do domu a divoce se začne shánět po Mitchovi. Najde ho v obývacím pokoji a přinutí ho posadit se. Sama si před něj klekne. „Chci jen říct – včera jsi po mě chtěl, abych definovala náš vztah. A já na to nebyla připravená.“ Dawson a Joey se potichu vplíží do domu a bez hlesnutí poslouchají. Gale: „Měla jsem strach z toho, že to zase zkazíme. Že uděláme dvakrát stejnou chybu. Ale už nechci, aby nám ten strach bránil v tom, abychom byli spolu. Takže jestli je naším osudem dělat pořád ty samé chyby dokola, potom doufám, že uděláme stejné chyby jako poprvé!“ Mitch se k ní nakloní a Gale se zeptá, jestli to je „ano“. Mitch: „Ty si mi ale nepoložila žádnou otázku!“ „Ty znáš otázku.“ Mitch vezme Gale za ruku a oba se postaví. Mitch: „A ty znáš odpověď!“ Políbí se, nevědíc, že právě svému synovi a jeho nejlepší kamarádce způsobili pořádný šok. Po chvilce se však Dawson začne malinko usmívat….

back


© 2000 - 2002 Jerrzy

_