. . . . .
Dawsons creek CZ

  :: Home
  :: Info
  :: Herci
  :: Postavy
  :: Epizody
  :: Scénáře
  :: Galerie
  :: Media
  :: Různé

 

 

:: #321 - Láska je láska (Show Me Love) ::

Napsal: Liz Tigelaar a Holly Henderson
Režie: Morgan J. Freeman
Premiéra: středa, 10. května 2000 ve 20:00 na The WB
Premiéra v ČR: čtvrtek, 17. října 2002 v 15:00 na TV Nova
Repríza v ČR: ???
Anglický scénář: zde
Hudba z epizody: zde

 

Dawson sedí ve svém pokoji a zírá na obrázek,kde je on a Joey jako děti, který mu dala teta Gwen. Joey stojí před zdí, kterou jí pronajal Pacey a zírá zase na ni. Pacey je u své lodi a zrovna ji stříká vodou. Jen otevře vstupní dveře svého domu a před ním uvidí stát Henryho, který v ruce drží ceduli s nápisem „Jen Lindleyová, odpustíš mi prosím?“ Jen ale dveře bez mrknutí oka zavře, což Henryho dostane blízko stavu zoufalství. Druhý den prochází Dawson chodbami Capesideské střední a když jde kolem Paceyho, jakoby ho neznal. Pacey si toho všimne a s vážným pokýváním hlavy se vydá opačným směrem. Joey se ve školní jídelně rozhlíží k místu na posazení. První uvidí Dawsona a odvrátí pohled. To samé udělá, když o pár stolů dál uvidí Paceyho. Potom si všimne Jacka, který se na Joey usměje. Jenže pak uvidí, že sedí s Andie a nakonec si sedne sama.

 

Joey sedí znova před svou zdí, když k ní přijde Dawson. Nechce se bavit o Paceym, chce ji zpátky ve svém životě. To, co se stalo s Paceym, je pryč, škody byly nadělány, on ale přišel zachránit vztah, na kterém mu záleží jako na ničem na světě. Chce se projít nebo mrknout na nějaký film. Joey ale netuší, jak by po tom všem mohla vylézt po jeho žebříku a jen tak s ním sledovat video. To jediné, co teď chce, je pomalovat tu zeď. Dawson nenaléhá, kdykoli jej bude potřebovat, on tady bude.

 

Ocitáme se v Capesideských docích, kde jsou upoutávky na letošní Regatu města. Před Leeryovic restaurací stojí její majitelka se svým exmanželem a povídají si o stále rychleji ubíhajících rocích. Rozhovor trochu zadrhne, když si Mitch všimne, že Gale vytáhla lodní vlajku restaurace. Před týdny se domluvili s Paceym, že ji vezme do závodu na své lodi, ale Mitch si není jistý, jestli je to po tom, co se stalo, vhodné. Gale nesouhlasí, můžou na tom jen vydělat. Dawson vyjde z restaurace a dozví se všechno o vlajce. Jeho rodiče chtějí tu nabídku Paceymu zrušit, Dawson ale namítá, že to dělat nemusejí. Dokonce mu tu vlajku sám zanese. Když dojde k jeho lodi, vlajku mu podá. Pacey prohodí, že pokud chce, aby ze závodu odstoupil, stačí říct. Dawsonovi je ale jedno, co Pacey dělá. Pacey si tu vlajku bere jen proto, aby pomohl jeho mámě. „Tak jako jsi pomohl Joey?“ „Fajn, takže ty chceš zůstat naštvaný. Dobře, zůstaň. Už mi na tom nezáleží. Jsem rád, že se už aspoň zlobíš na tu správnou osobu.“ „Ušetři mě toho, Pacey. Na ostatní ta tvoje sebelítost možná funguje, na mě ale ne.“

 

Joey a Bessie se také objeví na Regatě, Joey dost znechucená tím, že byla donucena tady prodávat lívance jako reklamu na penzión. Bessie se rozhlédne a všimne si vlajky Leeryovic restaurace na Paceyho lodi. To je to poslední, co by čekala. Možná je to ale dobré znamení, třeba už spolu začali mluvit. Joey trochu napravila vztahy s Dawsonem, ale neví, jestli je dobré obnovovat jejich přátelství, když to mezi ním a Pacey vypadá tak špatně. Bessie jí ale radí, aby jejich přátelství nechala na nich. „Jsou to velcí kluci, nějak to vyřeší. Kromě toho, nezapomeň na tu vlajku. Třeba se už stalo.“

 

Jen, Andie, babička a Jack jsou v babiččině kuchyni, která je zaplavena květinami. Ty budou později použity k poctění vítězů Regaty, takže se momentálně všichni snaží z nich vyrobit aspoň trochu koukatelné kytice. Babička je nadšená, její práce bude součástí veřejného dění. A jak upozorňuje Andie, jedna veřejná akce se udává i před tímto domem. Na trávníku totiž stojí Henry, s nezbytnou cedulkou v ruce. Provádí to už jeden týden a včera před domem prostál celou hodinu. V dešti. Babička poznamená, že všichni v jeho věku myslí jen na jedno. A chybovat je lidské, odpouštět božské. Jen je ale tou moudrostí tak zmatena, že potřebuje vysvětlení. Babička: „Chci říct, nezaplatil už dost za svou chybu?“

 

Dawson jde s Andie a Jackem, kteří nesou kytice. Vyptává se na loď, kterou má jejich otec. Přihlásil se totiž do Regaty a potřebuje nějaké vodní vozidlo. Jack odmítá, kousky poslední lodi, kterou si půjčil, ještě plavou v řece. Kromě toho si myslí, že lepším řešením, jak zvládnout Paceyho, by byl pistolnický souboj při západu slunce. Dawson: „Nejde o Paceyho, ale o Joey. Poslední dva měsíce jsem jen hleděl na prázdné zdi, není divu, že ode mne Joey odešla. Toto je šance dokázat jí, jakou o ni mám starost. Musíte mi pomoct.“ Jack si myslí, že to není správné, Andie se ale staví na stranu Dawsona: „Ne, správné není dívat se na to, jak někdo, koho miluješ, všechno hází za hlavu jen pro to, aby mohl být s někým jiným. Den za dnem poslouchat jejich lži. To není správné. Jestli mu nepomůžeš ty, Jacku, tak já ano.“ Jack nakonec pod náporem souhlasí.

 

Dawson se objeví u Joeyina stánku s lívanci a jeden si vezme. Joey mu děkuje za to, že se snaží dát do pořádku jeho vztah s Paceym. Když uviděla jejich vlajku na jeho lodi, hrozně se jí ulevilo. Dawson je zmatený, copak jí to Bessie neřekla? On se přihlásil do závodu a Potterovic penzión ho bude sponzorovat. Bessie tím nápadem byla nadšená. Joey si ale nemyslí, že je to dobrý nápad. Dawson to odmítá, jde jen o jejich reklamu, kdyby vyhrál, měli by celé léto obsazeno. Chce jen a jen pomoct. „Takže mi to tady podepiš a popřej mi štěstí.“

 

Když se o pár minut později Bessie objeví, tuší na obzoru pěknou smršť. A taky že jo, Joey zuří jak pominutá. Bessie ale ví, že nejsou v pozici, aby odmítali reklamu zdarma. Podle Joey to ale zdarma nebude – využívá totiž ji. Jenže Bessie si myslí, že když chtějí dva kluci soutěžit a ony z toho budou mít prospěch, no tak by je měli nechat. Joey ale chtěla, aby to přestalo. Skončila to s Paceym a všechno mělo přestat. Bessie: „A co sis myslela? Že to s Paceym uhraješ do autu a jako zázrakem se všechno vrátí tam, kde to bylo? To je ta nejhorší věc, když jsi dospělá – činy mají své důsledky, které život neustále posouvají vpřed.“ „Fajn sestřičko, když jsi takový expert na dospívání, tak mi poraď.“ „Přijmi následky a udělej něco, aby se věci zlepšily.“

 

Andie sedí ve svém pokoji, když do něj vejde Will. Nese dobré zprávy. Dostal stipendium na školu, kterou chtěl studovat, což je samo o sobě skvělé. Kromě toho se dostane od otce, takže všechno je dokonalé. Jen jedna věc to kazí – Pacey, o kterého má starost. Jenže podle Andie se do toho s Joey navezli sami, takže lítost není na místě. „Co? Jenom proto, že zkusili zjistit, co by mezi nimi mohlo být?“ ptá se Will. „Proto, že měli odvahu do toho jít?“ Andie se na to ale dívá z jiného pohledu, všichni byli přáteli. Will ale říká, že ji nikdo nechtěl ranit. „Jasně,“ odpoví Andie, „kdysi dávno jsem neměla já v úmyslu ranit jeho, jenže on se vůbec nepokusil mi odpustit. Celý náš vztah chladně poslal do horoucích pekel. Teď už nic nebude jako dřív.“ „Jestli se nezbavíš té zloby, Andie, možná to tak opravdu dopadne. A místo toho, aby si byla tou vřelou, smějící se a upovídanou osobou, kterou jsem potkal o jarních prázdninách, skončíš jako někdo, koho můžu jen litovat.“ Andie se od Willa naštvaně odvrátí. „A já vím, že jsi víc než to.“

 

Jack a Dawson jsou na lodi Jackova otce a nevedou si moc úspěšně. Jacka právě přerazilo ráhno a když se jej Dawson snaží ne zrovna odborně navigovat v tom, co má udělat, aby se to neopakovalo, vůbec netuší, co by to mělo být. Mitch je chvilku sleduje a potom poznamená, že by se jim hodila pomoc. Není pravda, že všichni, co něco umí, jsou už přihlášeni nebo sponzorují, on je volný. Dawson ale nechce jejich rodinu rozpolcovat víc, než je nutné, Mitch ale odpoví, že každý vztah musí snést nějaký ten konflikt a Dawson jeho pomoc s radostí přijímá. A hned vzápětí na stěžeň vytáhne vlajku penziónu Potterových.

 

Vytažené vlajky si všimne jak Joey, tak i Pacey. Joey jej dožene a řekne mu, že to nebyl její nápad. Pacey se ptá, proč se tedy omlouvá. Pacey je naštvaný, protože když spolu poprvé po dvou týdnech promluví, je to o Dawsonovi. Ptá se, jestli po něm chce, aby ze závodu odstoupil, Joey ale neodpoví. Pacey: „Ty to nechápeš? Ať udělám cokoli, on vyhraje. Když odstoupím, vyhraje. Když zůstanu, budu přinucen k přímému boji. A když opravdu vyhraji, neporazím jeho, ale tebe. A tipni si, kdo vyhraje?“ Pacey říká, že si s Dawsonem zkusil promluvit, to je ale to poslední, co on teď chce. „Můžeš to zkusit, Pacey? Prosím.“ „Jestli je to to jediné, co chceš.“ „Ano.“ „V tom případě to udělám.“ Joey mu poděkuje.

 

Jen právě mluví s hosty restaurace, když se k ní přižene Gale s pohledem upřeným na ulici, kde stojí Henry, znovu s tabulkou. Gale: „Ještě před hodinou byl Henry sladký a získával si přízeň. Teď je čím dál víc trapný a šílenější. Už to začíná být směšné, toto je náš nejvytíženější víkend a on nejen odrazuje hosty, ale také kazí výhled. Takže ty teď jdi ven, promluv si s ním, chyť ho do sítě, to je mi jedno, jen ho odtáhni od mé restaurace.“ O pár minut později vystoupá Jen s Henrym na střechu restaurace. Už přijala jeho omluvu, tak nechápe, co to má znamenat. Hned jí to však dojde, když uvidí jednu část střechy upravenou a přichystanou pro piknik. Henry to uchystal, aby jí ukázal, jak moc ho všechno mrzí. Chtěl ukázat, že umí víc, než jen mluvit. To ale Jen ví, umí také poslouchat, a to ji rozzlobilo. Protože přestal. Henry jí však slibuje, že se to už nestane. Henry: „Jsem rád, že jsme se do sexu nijak nehrnuli. No, lhal bych ti, kdyby mě to nenapadlo pokaždé, když se nadechnu, občas mám pocit, že se z toho zblázním, nechci ale být jako ostatní kluci v tvém životě. Chci, aby si se mnou všechno prožívala poprvé. Chci dělat věci, které si ještě nikdy nedělala.“ „Ještě nikdy jsem neměla piknik na střeše.“ usměje se Jen a políbí jej. „Od teď se budu snažit být tím nejoriginálnějším člověkem v tvém životě.“ „To už jsi, Henry Parkere.“ odpoví Jen.

 

Dawson se prochází po docích, když se ho najednou Paceyho hlas zeptá, co si chce dokazovat. Dawson chce jen pomoct Joey. Pacey si myslí, že místo nějakého závodění by ho prostě pro svou úlevu měl uhodit a ne se cpát do souboje jen proto, aby dokázal, že je lepší chlap než on. Jenže Dawson to dokazovat nemusí. Pacey to zkazil, když se vrhl na Joey. Pacey je trochu zklamaný, myslel si, že ze všech lidí na světě to bude Dawson, který pochopí, jak lehké je propadnou Joey Potterové. „Ty si opravdu myslíš, že máš s Joey něco skutečného? Opravdu si myslíš, že pár zmatených týdnů může být srovnáno s naším celoživotním vztahem? Opravdu si myslíš, že můžeš soupeřit s minulostí?“ „S minulostí?“ zopakuje Pacey sarkasticky. „Patnáct let sledování filmů ve tvém pokoji následované rokem a půl předstírání, že jste dospělí jen proto, abyste od sebe utekli při prvním náznaku krize. Tohle je vaše minulost? Ale no tak, tuto ženu nazýváš svou spřízněnou duší?“ „Ano,“ křičí Dawson, „a ty jsi to věděl, přesto jsi po ní vyjel.“ „Ale až potom, co jsi odmítl!“ „Jo, takže byla zranitelná. Akorát pro tebe, že? Protože ty chceš jenom ty holky, které můžeš zachránit nebo zničit.“ Oba se na sebe chvíli zlostně dívají, Pacey potom odejde.

 

Druhý den brzy ráno se Jen potichu vplíží do domu, ale zbytečně. Babička sedí bděle v kuchyni a čeká na ni. Jen se omlouvá, nezavolala, protože si myslela, že už bude v kuchyni. Měla se dobře, celou noc byla s Henrym. To babičku vyděsí. Stejně jako podrobnosti z té noci – piknik na střeše, ohňostroj nad přístavem… Jen se ještě jednou omlouvá, ztratili pojem o čase. Babička je čím dál rozčilenější, což Jen nechápe, myslela, že bude šťastná. To na její radu přijala Henryho omluvu. „Já jsem ti ale neradila, aby ses s ním vyspala. Vidět tě, jak se zase vracíš k životu, který jsi vedla… Čekala jsem od tebe víc.“ Jen vztekle promluví: „Víš co? Já čekala víc od tebe. Věř tomu nebo ne, já jsem se změnila a nebylo to jednoduché, zvlášť když osoba, na kterou spoléhám nejvíc, si toho vůbec nevšimla!“

 

Gale si v restauraci čte ranní noviny, stihne se ale ještě hádat s Mitchem. Nevěří totiž, že Dawsonovi pomáhá závodit. Mitch se ale brání, je to jen závod a stejně je to souboj, který se jednou musel odehrát. Kromě toho je na svého syna pyšný za to, že se rve o to, co chce. Gale namítá, že ho vždy učili, aby bojoval spíše slovy, podle Mitche ale někdy slova prostě nestačí. „Jediný způsob, jak věci vyřešit, je akce. Dawson má očividně víc odvahy než my dva.“ Gale netuší o čem to mluví. „Já jen..co se to tady děje? Mezi tebou a mnou?“ Gale ale na Mitchovu otázku neodpovídá. „No, ještě bych si tady povídal, ale zřetelně je to k ničemu, ne?“ Mitch chytne svůj batoh a odejde.

 

Capesideská Regata právě začíná. Hlasatel odpočítá deset vteřin a a lodě vyrazí. Díváme se na palubu jak Pravé lásky s Paceym a Willem, tak Carpe Diem s Dawsonem, Jackem a Mitchem. Obě lodi se po nějaké době dostanou do čela a soupeří spolu. Obě lodi míří do cíle a Pravá láska má jako malinko vedoucí loď právo na prostor k projetí, které jí Dawsonova loď podle regulí musí dát. Jinak hrozí, že se srazí. Jenže Dawson se rozhodl, že Paceymu neustoupí. Křičí na něj jak Pacey a Will z vedlejší lodi, že mají právo cesty, tak i jeho otec a Jack, kteří chtějí Pravé lásce uvolnit cestu. Jenže Dawson křičí, že mu nikdy neustoupí! Lodi se k sobě velmi rychle blíží a spolu s ostatními na břehu i Joey napjatě čeká, co se stane. I přes Mitchovo volání a Paceyho řev Dawson prostě neuhne a srážka se zdá nevyhnutelná. Hlasatel: „Pane bože, Pravá láska, s právem cesty, mění směr a otáčí se těsně před cílem! Carpe Diem projíždí cílem jako první. Ale naprosto určitě to bude diskvalifikace.“ Dawson přesto na své lodi jásavě mává rukou a raduje se. Hlasatel: „Mischief projíždí druhá a Pravá láska je až pátá.“

 

Zpátky v docích se Joey zuřivě řítí k Dawsonově lodi. Stejně vztekle ze své lodi vyskočí i Pacey a míří stejným směrem. Dawson přijde k Joey a radostně zahaleká, že vyhráli. „Ne, nevyhrál si, Dawsone! Prohrál jsi. Kdyby si věděl něco o plachtění, věděl bys, že si byl diskvalifikován.“ To je pro Dawsona naprosto nová a šokující informace, kterou jaksi nemůže pochopit. V tom ale na něj začne ječet i Pacey. Dawson se začne bránit – Pacey to přece začal a… Joey je ale zarazí, ona přece není žádná trofej. Pacey: „Ne, Jo, nezapomeň, že jsi to byl ty, kdo to začal. To ty jsi mě přinutil být s Joey. Byl jsi to ty! Ty jsi se neobtěžoval…“ Dawson: „Nechtěl jsem se znovu ranit. Pořád jsem k ni něco cítil, pořád jsem ji miloval.“ Joey se překvapeně podívá na Dawsona, který najednou promluví naprosto klidně: „Pořád ji miluji.“ Na Joey to už ale je příliš: „Já tohle nenávidím! Všechno. Bože, nenávidím tebe, Pacey, za to, že jsi mě políbil a donutil mě tak přemýšlet o tom, co to znamená. A nenávidím tebe, Dawsone za to, že jsi mě nutil vybrat si mezi naším přátelstvím a tím, co bych mohla mít s ním. A nenávidím sebe, chci jen, aby bylo všechno jako dřív! Přeji si, abych to mohla vzít všechno zpět, ale nemůžu. Nic nestojí za to, aby tímto musel člověk procházet.  Nikdo si to nezaslouží, ani jeden z vás a už vůbec ne já.“ Joey rychle odejde. „Už jsi spokojený?“ zavrčí Pacey na Dawsona a vrátí se na svou loď.

 

Dawson se vydá za Joey, která sedí na zábradlí přístavní promenády. Řekne jí, že je rád, že jí Pacey políbil, protože ho to donutilo čelit faktu, že by ji mohl ztratit. A to on nemůže, nemůže ji teď ztratit. Už nikdy. Joey si ale myslí, že pro něj není ta pravá, jeho dnešní chování je důkazem. A je jedno, že se tak choval proto, že se cítil ohrožený. Dawson to ale dělal proto, aby viděla, kým chce být. Klukem, který se rve, který kupuje zdi…Jenže to není on, řekne Joey. „Ty mě nechceš, Dawsone, ty mě jen nechceš ztratit. Kdyby si mě měl opravdu tak rád, jak říkáš, věděl bys, že to poslední, co teď potřebuji, je další člověk s romantickými úmysly.“ „Dobře Joey, tak co chceš? Udělám cokoli, naprosto cokoli.“ „Potřebuji přítele. Někoho, kdo se mnou bude bez postranních úmyslů. Někoho, kým jsi kdysi byl.“ „Tak, tady pro tebe budu. Dovol mi to dokázat!“ Jenže Joey se nepřesvědčeně otočí a odejde. Dawsonovo naléhání ji nezastaví.

 

Will a Pacey stojí na vlakovém nádraží, Will odjíždí. Will se ptá na nějakou radu, se kterou by ho kamarád vyslal do velkého světa. Pacey: „Jasně, brácho. Vyvaruj se nahoty na veřejnosti, snaž se nikoho nezavraždit, jen ty obvyklé věci. A ještě jedna věc, nespi se svými učiteli. Věř mi to, nikdy to nedopadne tak, jak by sis přál.“ „Moudrá slova, opravdu.“ odpoví Will a doplní: „Tady jsou nějaká i pro tebe. Nevzdávej to. Nevzdávej se pravé lásky. Ta nakonec vždy zvítězí.“

 

Jen sedí na své posteli, sluchátka na uších, když vejde babička. Chtěla jí jen ukázat jedny šaty, které jen kdysi nosila. „No, babi, ty šaty byly uložené v krabici z dobrých důvodů. Není to můj styl.“ To ale babička ví, ty šaty jí připomínají, jak moc vyrostla. Když přijela do Capeside, byla dítě. „A teď už toho víš víc. Stala se z tebe krásná, vyrovnaná, sebevědomá, přirozená mladá žena, která se nebojí riskovat své vlastní srdce. Myslím, že konečně věříš tomu, že si opravdu zasloužíš být milována.“ Babička si všimla té přitažlivosti, která mezi ní a Henrym je a ona si ještě pamatuje, jak těžké je čekat, když má člověk někoho, koho opravdu miluje. Nejde ale jen o radosti sexu, ale i o zodpovědnost, možnost otěhotnění… Jen se konečně, po horečné snaze, dostane ke slovu a řekne babičce, že s Henrym nespala. Tedy, fakticky spolu spali, ale nebyl v tom žádný sex. Babička si hodně oddechne a Jen se ptá, jestli pořád platí to, co řekla. „Každé slovo.“ odpoví babička pevně a obě se obejmou.

 

Když Mitch vejde do restaurace, je v šoku. Místnost je prázdná, jen uprostřed Gale právě rozsvěcuje svíčky na jediném prostřeném stole. „Přemýšlela jsem o tom, co jsi řekl o tom, co se to tady děje a rozhodla jsem se, že bychom si měli spolu dát večeři a ujasnit si pár věcí.“ Mitch si ale dělá strach o podnik, toto je pro něj neuvěřitelně důležitý víkend. „Ty jsi důležitější, Mitchi. Vždy jsi byl. A vždy budeš!“ Mitch jen stojí, zticha. Gale s nervózním úsměvem: „Neřekneš něco?“ „Jen jsem hledal ta správná slova.“ Obejmou se a políbí.

 

Joey stojí před prázdnou zdí, barvu v ruce. Přijde za ní Pacey a prohodí, že ten nájem brzy vyprší, měl by jej prodloužit. Joey si ale není jistá, nechce to vzdát, necítí se ale připravená. Pacey: „Musím k tobě být upřímný. Myslel jsem si, že po tom, co dnes Dawson udělal, budeš ho mít ráda míň. Ale je to naopak, miluješ ho ještě víc.“ Joey ale nechce, aby jí to dělal ještě horší. „Dobrá, jen jednu otázku a potom už toho nechám. Kdyby tady nebyl Dawson a ta vaše spřízněnost duší, mohla by si mě milovat tak jako jeho?“ „Pacey, nenuť mě vybírat si. Opravdu si myslím, že bychom se měli o pár kroků vrátit a…“ Pacey ale rozumí. Hned zítra obnoví ten nájem, je mu to jasné. On žádné ultimáta nemá.

 

Pacey ze své lodi odseká ceduli Pravá láska a vhodí ji do vody. Po pár metrech ji ale uchopí ruka a donese ji zpět. Je to Andie, která si s ním chce promluvit. Pacey už ale ví, že ho nenávidí, takže mu to opravdu nemusí opakovat. „Podívej, Pacey, můžeš toho nechat? Není pravda, že tě nenávidím. Cítila jsem se raněná a podvedená a bylo by opravdu velmi jednoduché tu zlobu změnit v nenávist. Já se ale s tímhle břemenem tahat nechci, rozumíš? Nechci být taková, já taková opravdu nejsem, takže nemysli si, že tě nenávidím.“ „Děkuji, Andie.“ „Víš, nenávist, je silné slovo. Pacey. Stejně jako láska.“

 

Dawson píše u svého stolu, když se mu do pokoje oknem pašuje jakási osoba s kazetou v ruce. Joey doufá, že to pozvání stále platí a přinesla E.T. Dawson je tou volbou překvapený, Joey ale cítila, že je čas se na to znovu podívat. „Myslím, že dívat se na něco, kde znám konec, je úleva.“ Dawson dá kazetu do videa a ptá se, jestli si pamatuje, jak se E.T. otočí a řekne Elliotovi „Já se vrátím.“ Joey řekne, že ano, a přizná, že ji ta slova teď zní jako balzám na duši. Dawson pustí film a oba si lehnou vedle sebe na postel. Joey se pokradmu podívá na Dawsona a když se po chvilce nedívá Joey, Dawson udělá to samé.


back


© 2000 - 2002 Jerrzy

_