. . . . .
Dawsons creek CZ

  :: Home
  :: Info
  :: Herci
  :: Postavy
  :: Epizody
  :: Scénáře
  :: Galerie
  :: Media
  :: Různé

 

 

:: #320 - Nejdelší den (The Longest Day) ::

Napsal: Gina Fattore
Režie: Perry Lang
Premiéra: středa, 3. května 2000 ve 20:00 na The WB
Premiéra v ČR: středa, 16. října 2002 v 15:00 na TV Nova
Repríza v ČR: ???
Anglický scénář: zde
Hudba z epizody: zde

Joey: „Chtěli jste někdy některý den prožít úplně znova?“

Toho dne ráno stojí Doug, Buzz, Andie, Jack a Jen v doku u Pravé lásky a právě pozorují přicházet Dawsona a Mitche. Dawson nese šampaňské na křest a málem jej upustí. Všichni se přivítají a taky se diví, kde je Joey. Mysleli, že přijde s nimi. Dawson ale řekne, že se ještě chtěla stavit v knihovně a projít dokumenty k aféře Watergate. Jenže Joey momentálně prozkoumává něco jiného. Paceyho rty v nedaleké loděnici. Oba si uvědomují, že by už měli jít, křtí přece jeho loď. Měli by přestat, protože to, co dělají, je špatné. Skrývají se už více jak jeden týden a na veřejnosti předstírají jakoby se nic nestalo. A když jsou sami zvrtne se to v tyto líbací orgie. Ne, že by nějak zvlášť protestovala. Pacey ale malinko zvážní, musí to Dawsonovi říct. A musí to udělat pěkně brzo, než to bude ještě horší. Joey souhlasí, není to ale ta nejjednodušší věc, kterou kdy dělala. Proto Pacey navrhne, že mu to řekne on, ačkoli si Joey myslí, že je to její povinnost. „To není pravda, Joey. Já jsem to celé začal, pamatuješ? Já nás dostal do této situace a jediný způsob, jak zachránit mé přátelství s Dawsonem, je být k němu naprosto upřímný, takže to musím udělat já. Jediné, co potřebuji, je jeden den.“ Joey souhlasí a znova se začnou líbat.

V docích už je po slávě, když za Paceym a Buzzym přijde Doug, se vzkazem, že si Buzzyho matka spletla den, myslela, že její syn bude s Paceym a je uvězněná v práci. A tak Paceyho nenapadne nic jiného, než prcka vrazit Dougovi. Ten se sice vzteká, ale Pacey musí udělat jednu důležitost nejvyššího stupně a hned potom se vrátí.

Jen a babička vyjdou ze svého domu a míří k autu. Babička očividně odjíždí, v ruce totiž drží kufr a také Jen dává kázání. Henry je sice slušný mladík, ale bůh ví, co si může dovolit, když tady Jen zůstane sama. Jen ji ujistí, že je schopná zvládnout jakékoli Henryho choutky, nemusí mít strach. Babička nasedne, odjede a Jen spořádaně mává. Potom si všimne, že Pacey jde k Dawsonovu domu. Ten se ptá, jestli je někdo doma, to ale podle Jen zjistí, když zaklepe. Pacey může rovnou vejít, nikdy nezamykají, on sem chodí od pěti let a chová se tu jako doma. „Ona chce být s tebou, Pacey. Opravdu chce.“ „A jak to víš?“ „Řekla mi to dnes ráno.“ Paceymu to ale zrovna teď moc radost nedělá. Proč asi? Jen: „Protože budeš muset projít těmito dveřmi a říct svému nejlepšímu příteli, že jediná dívka, bez které on nemůže žít…“ „Je ta samá, bez které nemůžu žít ani já.“ doplní ji Pacey. V hlavě si ten rozhovor přehrál nejmíň tisíckrát a vždy to dopadlo dobře, jenže…V tom z domu vyjde Mitch a řekne jim, že se s Dawsonem minuli. Šel do knihovny.

Pacey, který je v sobotní knihovně k vidění snad poprvé, potká Andie. Ta má jaksi rozzářený obličej a o chvilku později zjistíme, že je to kvůli Willovi, který ji večer bere na rande. Pacey se jí ptá na Dawsona, Andie jej ale neviděla.

Doug je na pokraji zhroucení z toho, jak mu Buzz ničí zařízení bytu, když se objeví Pacey a Buzzyho novým přídělem hraček odklidí. Až teď Dougovi vysvětlí, že celé dopoledne běhal po městě kvůli rozhodnutí, které s Joey udělali. Doug měl totiž pravdu, Joey na ten polibek reagovala tak křečovitě, protože k němu taky něco cítí. Doug je rád, určitě to už Dawsonovi řekl. „Ne, ne úplně. Proto jsem ho celé dopoledne sháněl. Původně to měla být krátká pochůzka, která se ale zvrtla ve stíhací maratón. Navíc neúspěšný. Omlouvám se.“ „Podívej, říct Dawsonovi, že si v momentu pobláznění políbil Joey je sakra něco jiného, než se s ní muchluješ za jeho zády, nemyslíš? Na konci dne budou Dawson a Joey stále nejlepšími přáteli nebo cokoli to jsou a ty skončíš sám. Správně? Žádná přítelkyně, žádný kamarád, jen ty, naprosto a definitivně sám. Přemýšlej o tom. Už jednou jsem měl pravdu.“

Ten večer jde Pacey k Dawsonovu domu, zdá se, že je rozhodnutý to nakonec udělat, už otevírá vstupní dveře, když ho zastaví Joeyina ruka na jeho paži. „My to nemůžeme udělat, Pacey!“ Joey si myslí, že to musí být ona, kdo to Dawsonovi řekne, protože vztah mezi ní a Dawsonem je dost komplikovaný a nemá s Paceym nic společného. Musí to přijít od ní, jinak se všechno zhroutí. Pacey ji zklidňuje, jestli to opravdu chce, bude po jejím. Stejně z toho byl vyděšený a právě toto bere Joey jako znamení. „Jde o to, že po hrozně dlouhou dobu byl pro mě vším. Byl mou rodinou, když jsem žádnou neměla a jediným člověkem, na kterého se můžu vždy spolehnout. A toto? Tohle ho zabije.“ Pacey se na ni pozorně zadívá: „Ty jsi mu to nikdy říct nechtěla, že? Nepřišla jsi, aby si mu to řekla, ale aby si mě zastavila!“ „Ne! Zkoušela jsem mu to říct, šla jsem za ním nahoru a zkoušela jsem to!“ „A nech mě hádat, nešlo to.“ V tu chvíli se na verandě objeví Dawson: „Zdálo se mi, že slyším nějaké hlasy.“ Joey: „Dawsone, my jsem právě…“ „Hádali jste se, očividně.“ řekne Dawson. „A o čem?“ „O nás.“ odpoví Pacey. Joey se na něj slzavýma očima podívá a Pacey jí pohled oplatí. „Hádali jsme se o nás. O mně a Joey, už jde totiž o nás.“ Dawson se na ně chladně dívá, zatímco Joey se snaží vyhnout jeho pohledu.

Joey: „Chtěli jste někdy některý den prožít úplně znova?“

Jsme zpátky na začátku dne v doku u Pravé lásky v momentu, kdy přichází Dawson a Mitch se šampaňským, které se málem rozbije. Dawson říká, že Joey se ještě stavila v knihovně kvůli aféře Watergate. Jen si vzpomene, že už může Dawsonovi vrátit půjčené kazety, když se na obzoru objeví kapitán lodi – Pacey. Dostane do rukou šampaňské a mezitím se Joey nenápadně vmísí do davu. Pozdraví se s Jen, zatímco Pacey začíná svůj křtící projev.

Jen je u telefonní budky a naviguje Henryho. Má přijít ve dvě odpoledne, kdy už bude babička pryč. Joey jí děkuje za to, že ji vezme do knihovny, má plno práce, Jen ale vysvětlení nepotřebuje. Jen pokud jí nechce něco sama říct. Joey poznamená, že city jednoho chlapce, jménem Pacey, které byly dříve neopětované, jsou v tuto chvíli více než opětované. Políbila toho chlapce a ráda by v tom pokračovala. Jenže nad nimi visí jeden obrovský černý mrak jménem Dawson. Jestli se takhle Jen ptá, jestli mu to má říct, odpovědí je jedno obrovské ano. Joey: „Já vím. Řekneme mu to. Myslím, Pacey to dnes udělá. Už to chtěl udělat, já to zkoušela, zkoušela jsem to už mockrát, ale…když to udělám, raním ho tím. A když budu po Paceym chtít, aby to nedělal…“ „Raníš tím Paceyho.“ řekne Jen. „Ano, takže ať udělám cokoli, já jsem ten padouch! No, ale holka je vždy tím padouchem, ne? V příbězích jako je tenhle se dívka - čarodějnice zamíchá mezi dva bratry nebo dva nejlepší přátele a je zle.“ „Nezapomeň, že většinu těch příběhů napsali muži!“ připomene Jen. Joey se zasměje a zalituje, že není víc jako ona. Když něco cítí, jedná podle toho, Pacey dělá to samé. Jen: „Dobrá, zasvětím tě do jednoho z tajemství nás nebojsů. Nejsme tak tvrdí, jak se může zdát. A Paceyho srdce se může rozbít stejně lehce jako kohokoli jiného. Možná daleko snadněji, když vezmeme v potaz fakt, že jeho srdce už rozbité bylo.“

Joey stojí v knihovně u zábradlí a z výšky sleduje konverzaci Paceyho a Andie, kterou jsme už viděli. O nějakou chvilku později přijde Andie za Joey. Na rozdíl od Joey není se svou seminárkou vůbec nijak daleko, ale stejně už odchází. Večer má totiž rande s Willem. Má ho ráda, je hodně chytrý a hezký a vůbec o tom ale neví. „Není to ale Pacey.“ pokračuje najednou. Joey se ve tváři na prchavý okamžik objeví polekání. Andie: „Patetické, já vím. Myslela jsem si, že už je to za mnou, určitě to tak bylo, jenže teď jsme se potkali a ..no, technicky jsme přátelé a tak jsem to taky celé zahrála. Jenže pak se mi před očima přehrály všechny ty příšerně krásné věci, které kdy udělal – myslím, že když narazíš na někoho, přes koho ses ještě nedostala, stavidla jdou vzhůru.“

Joey vyjde z knihovny a po chvilce skoro smete Dawsona z chodníku. Prý ztratila pojem o čase, má smluvenou schůzku s Bessie. Dawson se ptá, jestli by večer nepřišla na nějaký film, Joey ale zadýchaně odmítá, určitě by to nezvládla. A teď už musí jít. Ani se pořádně nerozloučí a téměř poklusem odchází. O něco později se na Dougův záznamník nahraje vzkaz od Joey: „Pacey? Dougu? Nejste tam. Podívej, Pacey, nedělej tu věc, kterou jsi řekl, že dnes uděláš. Dawson stejně není doma, právě jsem na něj narazila a myslím, že by si měl počkat. Měl by si počkat, dokud si se mnou nepromluvíš, protože si myslím, že bych to měla být já, kdo mu to řekne, jo?“

Ten večer vyleze Joey po žebříku do Dawsonova pokoje a najde ho, jak sleduje film. Rychle se zeptá, jestli se u něj stavil Pacey a když zjistí, že ne, poznamená, že vlastně ani chodit neměl. Joey se ptá, na co se to dívá. Je to film, na kterém byli na jejich první schůzce, která nedopadla nejlíp. Nikdy se nedozvěděli, jak to dopadne. Joey se jej na ten konec ptá. Dawson: „Jsou tu tři kamarádi, kteří spolu vyrostou. Jeff Bridges se zamiluje do Cybill Shepherd. Ona ho opustí, zlomí mu srdce, zatímco to její zůstane celé. A potom začne chodit s tím druhým, což zničí jejich přátelství. A tak to skončí – všichni jsou sami, jeden nenávidí druhého. Je to docela depresivní, nevím, proč se na to vlastně dívám. Tak, o čem jsi to se mnou chtěla mluvit?“ Joey se postaví na nohy, její odvaha je očividně v prachu a s výmluvou, že slíbila hlídání Alexandra, velmi rychle zmizí. Když sleze po žebříku a obejde roh domu, uvidí Paceyho, jdoucího ke vstupním dveřím a zastaví ho. Ona musí být ta, kdo to Dawsonovi řekne, protože její vztah s Dawsonem je dost komplikovaný a s ním nemá nic společného. Buď to přijde od ní, nebo se všechno zničí. Dawson ve svém pokoji slyší hlasy, otevře okno a podívá se dolů. Slyší Joey, jak se brání a říká, že se to pokoušela říct. Pacey: „Jasně, že zkoušela. A nech mě hádat, nešlo to!“ V tom se ve dveřích objeví Dawson s tím, že slyšel hlasy a ptá se, o čem se hádají. „O nás.“ odpoví Pacey. „Hádali jsme se o nás. O mně a Joey, už jde totiž o nás.“ Dawson je chladně pozoruje, zatímco Joey se snaží vyhnout jeho pohledu. „Promiň chlape, nechtěli jsme ti to říct takhle.“ „Vy jste mi to neřekli.“ Joey prudce zvedne hlavu. „Ty to víš.“ „Ano, já to vím.“ odpoví Dawson klidně.

Joey: „Chtěli jste někdy některý den prožít úplně znova?“

Jsme znova na křtu Pravé lásky v momentu, kdy se ke skupině připojují Dawson a Mitch. Dawson vysvětluje, proč tady Joey ještě není, chtěla ještě zajít do knihovny. V nedaleké loděnici se Joey a Pacey právě dohodli na společném postupu a po několika dalších polibcích vyjde Pacey ven. Joey ho bude následovat za pár minut. Pacey je překvapený, když mu Dawson podá šampaňské. Jde ale o obrovskou věc. Koupil vrak a předělal ho v něco nejen krásného, ale snad i pojízdného. Pacey se Dawsona opatrně zeptá, jestli po tomto všem bude doma a dozví se, že ano. Křest může začít, Dawson se postaví vedle Joey a Pacey začne svůj křtící projev: „Takže jako první bych měl poděkovat hurikánu Chris za to, že umožnil takovému chudákovi, jako jsem já, dovolit si takovou loď, a také bych chtěl poděkovat všem, kteří přiložili svou ruku. Každý, kdo uklízel, šmirgloval, leštil a jakkoli pomohl dostat tuto kocábku zpátky na vodu. Někteří to samozřejmě dělali daleko ochotněji než ostatní!“ Pacey ukáže na Buzzyho, který se usměje. „Takže bez dalšího povyku, křtím tě Pravá láska.“ Mrští lahví šampaňského proti lodi a všichni začnou tleskat.

Později je Dawson v knihovně a potká se tady s Willem. Ten ho požádá o pomoc – chce vědět, co on a Joey dělali na prvním rande. Co by měl s Andie dělat? Dawson vzal Joey do kina, což nebyl dobrý nápad vzhledem k tomu, že s ní nemohl mluvit, ani se na ni dívat. Proto mu radí vzít ji na projížďku po řece. Dokonce nabízí i svou loď. Will se ptá, co bude dělat on a Dawson odpoví, že doufá, že zkusí nalákat k návštěvě starou kamarádku.

Jen je na verandě s Henrym, kterému znova opakuje, že má zakázaný vstup do domu, protože podle babičky je veřejným nepřítelem číslo jedna. Henry ji začne líbat na krk, Jennin smích ale ztichne, když si všimne Dawsona, přicházejícího k jejímu domu. Vzpomene si na to, co jí řekli Joey a Pacey a napadne ji, že si Dawson jde pro útěchu. Proto chytne Henryho a i přes zmatené protesty ho šoupne do domu. Přivítá Dawsona, čekala, že se objeví. „Vím, že to pro tebe teď musí být ta nejhorší věc na světě, ale když se na to podíváš z dlouhodobé perspektivy, je dobře, že ti to Pacey řekl.“ „A co?“ Jen se k smrti vyděsí. Snaží se, opravdu se snaží to s nadhledem zahrát do autu, jenže Dawson pochopil, že jde o něco vážného: „Proč máš o mě takovou starost? Pacey mi měl něco říct, co?“ Jen odvrátí pohled a Dawson začíná mít obavy. „Je ti jasné, že tvá neochota říct mi to, jen zvyšuje můj zájem?“ Potom se na chvilku zamyslí a zdá se, že mu součástky začínají zapadat. „Má to co dělat s Joey?“ A ačkoli to Jen určitě nechce, její tvář vše prozradí. „Je mi to líto, Dawsone.“ Dawson se ptá, jestli o tom věděla, Jen se ale brání tím, že jí do toho nic nebylo. Nechtěla do toho zasahovat, chtěla ho chránit. Dawson se otočí a odchází, ignorujíc Jenniny snahy zastavit ho. Teprve, když na něj Jen zakřičí, co může udělat, řekne: „Udělej to, co jsi udělala pro ně! Nech si to pro sebe. Díky, že si mě chránila.“ Jen vzdychne a znaveně zavře oči.

Později Dawson leží na posteli a zírá do stropu. Očividně se snaží pochopit, co se to vlastně děje. O několik hodin dále, ten večer, se v jeho okně přes všechna očekávání objeví Joey. Optá se na Paceyho, ten tu ale nebyl. Joey se zeptá na film, který sleduje, a Dawson jí ho převypráví, snažíc se udržet nedbalý výraz tváře. Moc se ale snažit nemusí, protože Joey stejně nemá odvahu podívat se na něj. A to ani v okamžiku, kdy se Dawson dostane k momentu, kdy se filmové přátelství rozpadne, všichni jsou sami a nenávidí jeden druhého. V tu chvíli se totiž Dawson na Joey dlouze zadívá, ta ale nic nevidí. „Tak, o čem si to se mnou chtěla mluvit?“ zeptá se Dawson. Tuší, co přijde, je ale také malinko zvědavý, jestli to Joey opravdu udělá. Ta ale vstane a s výmluvou na Alexandra v podstatě uteče. Dawson ji pozoruje vylézat oknem a po chvilce se mu z obličeje začne ztrácet ten kontrolovaný výraz. Zpanikaří, začne rychle dýchat a skoro plakat, protože je mu jasné, že Jen nelhala. O něco později otevře vstupní dveře a zeptá se Paceyho a Joey, o čem se to hádají. Pacey: „Omlouváme se, nechtěli jsme ti to říct takhle.“ Dawson ale přizná, že to už ví a ptá se, jestli mu to někdy plánovali říct a nebo to má být jen tajný románek. Jen totiž byla na detaily skoupá. „Takže ona ti to řekla?“ „No, ona si myslela, že už to vím,“ odpoví Dawson, „musel jsem být pěkný pitomec, že jsem si ničeho nevšiml, že? Že dva lidé, kterým důvěřuji nejvíc na celém světě, mi lžou. Co to…nudíte se? Jste zmatení? Nebo snad škodolibí?“ Pacey začne bránit Joey, to on to celé začal, takže by si tu zlost měl vylévat na něm, u Dawsona ale moc nepochodí: „Ty mi nemáš co říkat, co je fér. Byl jsi můj nejlepší přítel.“ Pacey jím ale pořád je, čemuž ale Dawson jenom těžko věří. Podle všeho je na jeho žebříčku sex výš než přátelství. „Toto nemá se sexem nic společného!“ odtuší Pacey. „Aha, takže jste zamilovaní?“ zakřičí Dawson. „Opravdu? Nedívej se na ni! Víš, vlastně tě lituji, protože až se tohle přežene a ty budeš potřebovat přítele, nebudeš žádného mít. Nebudeš mít jediného!“ V tom se za nimi objeví Andie s Willem, a ptá se, co se děje. Všichni tři se otočí, slovo si ale zase vezme polohysterický Dawson: „Proč se nezeptáš Paceyho? Zeptej se ho, jak dlouho se on a Joey muckovali za našimi zády! A nebo ještě líp, zeptej se Joey, jak dlouho nám oběma lhali! No tak, zeptej se jich, protože já už se na ně nesnesu dívat.“ Prudce se otočí a vřítí se do domu.

Joey: „Chtěli jste někdy některý den prožít úplně znova?“

Zpátky to odpoledne najdeme Jen a Dawsona před její verandou v momentu, kdy je tajemství vyzrazeno a Dawson vztekle odchází pryč. Jen znaveně vydechne, když z domu vyjde Henry a zeptá se, kde že to vlastně skončili. Jen ale nevnímá, právě udělala tu nejohavnější věc, řekla Dawsonovi něco, co neměl vědět, a i když to tak nechtěla, pořád je to její chyba. Henry ji začne líbat, Jen jej ale odstrčí, protože tohle jí teď opravdu nepomůže. „To proto, že tomu nedáš šanci.“ zavrká Henry a pokusí se Jen políbit znovu, ta mu to ale zase zatrhne. Henry je rozčarovaný, chce jí jen zlepšit náladu. „To není pravda, Henry, chceš ji spravit jen sobě. Zajímá tě vůbec, co se právě stalo?“ „Možná ne! Možná pro jednou chci, abychom my byli na prvním místě, před všemi těmi žabomyšími válkami tvých přátel!“ To ale neměl říkat, protože odměnou je mu vážná pobídka, aby odešel. Henry odtuší, že jedná bez rozumu, Jen to ale odmítá. „Ne, jsem jen naštvaná. Rozum odstavím v momentu, kdy začnu být násilnická, a to se stane do dvou vteřin, pokud s tím svým nadrženým zadkem nevypadneš.“ Henry ji poslechne.

Will a Andie se projíždí po řece a Will malinko tuší, že to s tou přípravou asi přehnal, což mu Andie odsouhlasí. Rozhodnou se tedy předstírat, že nejsou na rande, což jim ale na té hladině dělá problémy. Will ale poznamená, že můžou být jako Orfeus a Eurydika. „Byli přátelé od dětství, ona potom ale zemřela. Kousnutí hada. Orfeus byl nejnadanějším antickým hudebníkem a tak sestoupil do podzemí a zahrál tamějším vládcům. Všechno o Eurydice a o tom, jak ji musí mít zpět. Zabralo to, mohl si ji vzít zpátky, ale pod jednou podmínkou. Po celou cestu zpět se na ni nesměl podívat. Jenže těsně před cílem to udělal.“ „Takže ona zemřela znovu?“ „Chtěl ji chytit, ale to jediné, co po ní zbylo, byl jen vzduch.“

O něco později se Andie a Will objeví před Dawsonovým domem, aby zjistili, že Pacey a Joey skotačí za Dawsonovými  a Andieinými zády. „Zeptej se jich na to, Andie, protože já už se na ně nesnesu dívat.“ huláká Dawson a vřítí se do domu. Joey běží za ním. Andie se Paceyho zeptá, jestli je to pravda. „No, nevím, co mám říct.“ řekne Andie se slzami v očích. „Takže teď ztratíš Dawsonovo přátelství, ztratíš všechno – Pacey, jak můžeš být tak stupidní? Bude tě to bolet, víš to? Nikdy tě nebude milovat tak, jako jeho. On je její první láskou, Pacey, tou první!“ Andie vztekle vydechne a odejde.

Dawson a Joey vpadnou do jeho pokoje a po celou dobu rozhovoru na sebe ječí. Joey to neplánovala, prostě se to stalo. Dawson chce vědět, jestli ho miluje a nebo se s ním chce jen vyspat. Joey nevěří, že se jí na tohle může zeptat. „My dva nejsme spolu, Dawsone! Nejsme už hodně dlouho! Skoro celý rok…“ Dawson si myslí, že ho tím Joey trestá za to, že ji na počátku školního roku odmítl, to ale není pravda. „Tak proč, Joey? Proč? Pořád vyprávíš, že se potřebuješ najít, je tohle, co si hledala? Je Pacey to, co si hledala.?“ Joey to ale odmítá. „Tak mi to vysvětli! Vysvětli mi, jak se můžou dva lidi, kteří spolu málem nevydrží v jedné místnosti, najednou pod mým oknem hádat o svou společnou budoucnost!“ Joey ale odpověď nemá, všechno je tak složité. Dawson ale připomíná, že to tak je jen proto, že to složitým udělala. „Opravdu si myslíš, že to všechno, co se mnou nešlo, půjde s ním?“ „Já to ale nevím, Dawsone! Nevím. Jediné co vím, že ho..že ho potřebuji.“ Dawson se ptá, jestli ho potřebuje tak jako jeho, Joey je ale raněná. „Tohle nemůžeš, Dawsone! Nemůžeš dávat dohromady dvě věci, které spolu vůbec nesouvisí. To, co cítím k němu je úplně něco jiného než to, co cítím k našemu přátelství!“ Dawson ale odtuší, že už žádné přátelství nemají. „Nemůžeš mít oba dva! Nemůžeš mít jeho jako přítele a mě jako svou cenu útěchy. Budeš si muset vybrat. A říkám ti, jestli si vybereš jeho, nebudu tady, až se to, co je mezi vámi, zhroutí. Tohle ničí vše, není cesty zpátky!“ „Fajn! Takže co chceš, abych řekla? Řekni, co mám říct? Co chceš slyšet!!!“ „Nechci, aby si cokoli říkala. Chci, abys odešla.“ Dawson odejde z pokoje, zatímco Joey zůstane na chvilku stát. Potom odejde oknem.

Později ten večer sedí Dawson u okna, když do pokoje vejde Jen. Neměl by být sám, jenže Dawson se tak cítí. Dawson se ptá, proč mu to neřekla, Jen ale odpoví, že když se člověk začne míchat mezi další dva lidi, jen je to sblíží. „Takže co mám teď udělat?“ ptá se Dawson. „Mám to přijmout? Zítra se vzbudit a předstírat, že se nic nezměnilo?“ „Měl by si věcem nechat volný průchod. Ona by se měla sama rozhodnout, co chce. Co jiného chceš dělat?“ „Bojovat! Můžu bojovat za to, co chci.“ Jen mu položí ruku na koleno a v tichosti zůstanou sedět.

Ještě o něco později najde Joey Paceyho v docích u Pravé lásky. Joey: „Už jsi  někdy chtěl některý den prožít úplně znova?“ Pacey se ptá, co by udělali jinak, Joey ale neví. Všechno? Nic? Je to stejně jedno, protože by skončili zase tady. Na místě, kde to celé začalo. Joey mu Pravou lásku pochválí, vypadá skvěle a solidně, jakkoli si Pacey není jistý, jestli zvládne spuštění na vodu. „Pacey…“ zašeptá Joey. „Je konec, že?“ řekne Pacey. „Musí být.“ odpoví Joey plačtivě. Pacey: „Možná by si to měla být teď ty, kdo odejde jako první.“ Joey přikývne a zvedne se. Pacey odvrátí obličej přesně v tom okamžiku, kdy mu po tváři steče slza. Joey se po pár pomalých krocích otočí zpět, ale to jediné, co Paceym zbylo, je jen vzduch.

back


© 2000 - 2002 Jerrzy

_