. . . . .
Dawsons creek CZ

  :: Home
  :: Info
  :: Herci
  :: Postavy
  :: Epizody
  :: Scénáře
  :: Galerie
  :: Media
  :: Různé

 

 

:: #318 - Země nezemě (Neverland) ::

Napsal: Maggie Friedman
Režie: Patrick Norris
Premiéra: středa, 5. dubna 2000 ve 20:00 na The WB
Premiéra v ČR: pondělí, 14. října 2002 v 15:00 na TV Nova
Repríza v ČR: ???
Anglický scénář: zde
Hudba z epizody: zde

 

Pacey a Joey se stále líbají na okraji silnice vedle Paceyho auta. Ale jen do té doby, než Joey Paceyho silně odstrčí: „Zešílel si? Jak si to mohl udělat? Jak sis mohl prosté vyjádření přátelství vyložit jako pokyn k tomu, aby ses na mě vrhl?“ Znova ho udeří a dál křičí: „Odpověz! Jak – co sis myslel? Co?“ Pacey ale prohlásí, že nemyslel, byl to prostě jenom impuls, náhlý, chvilkový impuls. Vlastně netuší, proč Joey tak povykuje, byl to jen polibek. Joey si ale myslí, že nic takového neexistuje. Ne mezi nimi – kvůli Dawsonovi. Pacey: „No tak mi promiň, že si nemyslím, že to, co se právě stalo, je nejhorší tragédií v historii lidstva. Že si Pacey Witter v jednom momentu impulsivní, hormony zaviněné šílenosti dovolil políbit Joey Potterovou. A ty jsi mi to dovolila, ano, dovolila si mi to udělat! Takže mě omluv, nasedám zpět do auta.“ Joey to ale v plánu nemá a odmítá do vozu nalézt. Pacey se znova omlouvá – napřed jedná, pak přemýšlí, to je jeho styl, s Joey to ale nehne. Nakonec ji přesvědčí fakt, že domů je to ještě šest mil a docela mrzne. Na tom, že s Paceym nemluví, se ale nic nemění. „A jak dlouho to chceš vydržet?“ ptá se Pacey. „Jak se ti líbí navěky?“ odpoví Joey.

 

Druhý den ráno mluví Joey s Bessie a Pacey s Dougem. Oba dva mluví ve stejnou dobu a o stejné věci, a ve vyprávění se na obrazovce střídají. Bessie je z Paceyho polibku také překvapená, Doug má radost, už bylo na čase. Joey musí své sestře přiznat, že mu to vlastně technicky dovolila, to ale nic nemění na faktu, že je to celé jeho vina. Doug nechápe, kde je problém, polibek stál za to, tak co. Jenže odpověď zná jak Pacey, tak Joey – Dawson. Joey: „Kdyby to zjistil, nechci ani pomyslet na to, co by se stalo. Jediné co vím, že by byl konec našeho přátelství.“ Pacey: „Už by se mnou nikdy nepromluvil, to nemůžu riskovat. Je jako můj bratr.“ Joey se Bessie zeptá, jestli to byl jen Paceyho impuls, Bessie ale neví, což se Joey nelíbí, sestra je tu přece od toho, aby pomohla. Bessie ale opravdu neví, měla by si o tom promluvit s některým ze svých přátel. Zato Doug má rad více než dost. První věc, kterou musí udělat, je říct to Dawsonovi. Jde jen o to, jak to udělat – měl by ho vzít na místo, které je oba spojuje, takže pro Dawsona bude nemožné ho nenávidět. Pak mu to má říct, Dawson pochopí, že jejich přátelství je pro něj důležitější. A pak můžou s Joey odplout do západu slunce. Pacey má k té radě několik výhrad, hlavně tu, že Doug opomněl fakt, že ho Joey bila, mlátila a křičela na něho. Doug: „Ale no tak, už dospěj, brácho. Opravdu si myslíš, že by reagovala takhle silně, kdyby k tobě nic necítila?“ Pacey se nad tím zamyslí.

 

Andie se toho rána vyřítí na verandu domu, celá rozčilená, protože na co dnes chytla, to zkazila. Zato Jack se vesele šklebí, až to pěkné není. Na víkend totiž přijede Ethan. Andie větří romanci, Jack se ale brání – je klidně možné, aby dva gayové byli jen přátelé! Andie souhlasí, jde jí spíš o to, že širší úsměv na něčí tváři snad ještě nikdy neviděla. Ptá se bratra, co tomu říká otec. Ten ale má jet o víkendu na pracovní cestu, takže jej nechtěl zbytečně provokovat. Teprve až když se Andie začne nepatřičně hrbit, dozví se Jack, že otec tu cestu zrušil. Po chvilce zmatení je ale Jack znova na koni – je přece dost dospělý na to, aby si mohl na víkend pozvat kamaráda. A on nic nezmůže.

 

Na školní chodbě se Jen ptá Henryho, jak dlouho před ní chtěl tajit, že má zítra narozeniny. Díky bohu má své zdroje, takže připravila program – večeře, kino, dárek. Henry ale nemůže, musí na rodinnou oslavu, která je bez přátel. Jenže jak už to bývá, zrovna v tu chvíli kolem projde Henryho kamarád a zahaleká, jak moc se těší na tu zítřejší párty. Jen je ohromená – on pořádá narozeninovou párty a ji nepozval? Henry ji to chce vysvětlit, ale Jen ho předežene: „No, teď nemůžu přijít na jedinou věc, kterou by si mohl říct, aby ses dostal z té obrovské díry, do které si právě spadl. Takže zatímco se budeš pachtit k jejímu okraji, já musím do hodiny.“ Jen odejde.

 

Joey si ve školní jídelně vezme svůj tácek s jídlem a rozhlédne se po místnosti. Přímo před sebou uvidí Paceyho s Dawsonem a nervózně se podívá jinam. Dawson ukazuje Paceymu noviny, radnice chce upravit městský les, kde si kdysi postavili pevnost a vlastně ji tak zničit. Dawson chce proti tomu protestovat, ale Pacey má lepší nápad. Měli by si tam zajet pod širák. Užít si tam poslední noc a rozloučit se s místem, kde toho zažili hrozně moc. Dawson  nadšeně souhlasí. Joey se nakonec posadila k Jen a Andie. Jen je hrozně – její přítel se za ni stydí a navíc je to prohnaný lhář. A Andie se do toho vloží. Ostatní děvčata nemají tolik problémů, protože prostě drží při sobě. Jennin problém si zaslouží trochu estrogenové pozornosti, nehledě na to, že nad Joey také visí pořádně černý mrak. Takže je čas na dámskou jízdu. Jen i Joey hodně váhají, nakonec ale opatrně souhlasí.

 

V domě McPheeových zazvoní zvonek a když Jack otevře, uvidí Ethana. Přivítají se, víc ale nestihnou, protože před dům právě přijel pan McPhee. A také chce hned s Jackem mluvit. Ptá se, co to má znamenat a poznamená, že kdyby se obtěžoval s dovolením, ušetřil by si to, co ho čeká – říct svému kamarádovi, aby se vrátil domů. Tento víkend není dobrý na návštěvy. To ale Jack odmítá. „Toto není dobrý víkend pro hosty nebo pro takové hosty? Vím, co si myslíš. Podívej, mě nezajímá, co si myslíš. Je to můj kamarád, zůstává, nemusím ti nic vysvětlovat.“ Jack otce upozorňuje, že když se nastěhoval zpátky, dohodli se, že to bude otevřená domácnost bez předsudků. Jeho otec použije oblíbený argument rodičů ‘pokud jsi pod mou střechou…‘, Jack ale hned útočí zpět: „Jediným důvodem, proč tady jsem, je Andie. Víš co? Jsem rád, že tu tento víkend zůstaneš, protože jestli při pohledu na to, jak se bavím se svými přáteli, trpíš, pak si to zasloužíš.“

 

Pacey zavede Buzzyho domů a chválí ho za práci, kterou na lodi dnes odvedl. Rozloučí se, Buzz ho ale nutí zůstat – pozval si kamarády a chce jim  ho ukázat. Pacey ale jde s Dawsonem kempovat a odmítá Buzzyho nápad, aby ho vzal sebou. Na tento víkend děcka nemůžou, ale slibuje, že příště si zakempují pořádně. Buzz to zklamaně vzdává.

 

Andie, Joey a Jen jsou v ložnici poslední jmenované. Andie vidí, že to musí nějak rozběhnout a tak běží do koupelny pro pleťové masky a pedikúru. Zatímco je pryč, Jen se Joey ptá, jestli si nechce o něčem promluvit a Joey obezřetně zkoumá, co všechno Jen ví. Ráda by věděla jak se mohl bezvýznamný a momentální skutek stát z ničeho nic veřejnou věcí. Jen ji ale uklidňuje, nic není veřejné a ona vůbec netuší, o jakém skutku mluví. „Chtěla jsem jenom, aby si věděla, že kdyby sis chtěla promluvit a utřídit si myšlenky, jsem tady.“ Joey jen zmateně přikývne.

 

Jack a Ethan hrají šachy, když pan McPhee vejde do místnosti a živě se zajímá, co chlapci dělají. Dokonce by se chtěl přidat. Jenže u svého syna pochopení nenajde, Jack se na otce utrhne a doslova ho z pokoje vyžene. Omluví se Ethanovi, netušil, že si otec bude hrát na hlídacího psa. Ethan jej ale chladí. Sám si to s otcem prošel a ví, jak se s tím vyrovnat.

 

Pacey a Dawson jdou pomalu lesem směrem ke své pevnosti. Dawson s pohledem na jejich narvané batohy nechápe, jak to tenkrát dělali, že si sebou skoro nic nenosili, hodně se toho změnilo. Pacey v té poznámce vidí šanci a opatrně prohodí, že změna je přece dobrá věc. Oba dojdou k pevnosti a když se na ni Dawson zadívá, připadá mu na rozdíl od vzpomínek hodně obyčejná. Ta pevnost mu ale připomíná jeho, když byl mladší. „Tenkrát jsem věděl, proč chci dělat to, co dělám a kdo jsem. Všechno bylo jednoduché, dokonce kouzelné. A teď…možná jsem tou osobou nikdy nebyl, možná jsem si to jen myslel.“ Pacey je hodně nervózní a zhluboka se nadechne. „Víš, je legrační, že o tom takhle mluvíš, protože mi to zní jako by si hledal odpověď. A přesně to dělám i já, protože dnes ráno jsem snídal s Dougem, zrovna u něj jsem tu odpověď hledal a on mi řekl, že bych měl zajít za tebou, protože ty jsi ten jediný, kdo mi všechny ty odpovědi může dát, takže…“ Najednou si uvědomí, že ho Dawson neposlouchá, ale rozhlíží se kolem, slyší totiž nějaké zvuky. A smysly ho nematou, o vteřinu později se jim za zády objeví Buzz se svými dvěma kamarády, všichni nadšení, že je nakonec opravdu našli. Dawson a hlavně Pacey tolik radosti nemají.

 

Andie, Joey a Jen sedí na posteli, všechny s jakousi zelenou patlanicí na obličeji. Mluví o tom, jak moc by chtěly být dětmi. Všechno bylo tak jednoduché a bezpečné. Joey si vzpomíná, že v té době jen lezla po stromech, válela se v blátě a řádila s kluky. Nebyly mezi nimi žádné holkoklukovské vztahy, skvěle si rozuměli. Jen poznamená, že její matka jí nikdy nedovolila být dítětem, protože se to prostě nehodilo. Nakonec se všechny shodnou na tom, že kluci jsou stupidní a k popukání už z genetické podstaty, lžou a pletou holkám hlavu. Jen: „A nejhorší je, když si nedokážou přiznat city, které k někomu mají.“ Joey se na ni na vteřinu podívá a v Jenniných očích pátrá po skrytém významu, hned se ale probere. Přišla totiž na to, co budou dělat – kolečkové brusle. Jen z pod postele vytáhne dva balíky a prohodí, že ty se skvěle hodí k jejímu nápadu.

 

Jack a Ethan se chystají ven, když kolem prochází pan McPhee. Ethan se jej zeptá, jestli se k nim nechce připojit a překvapený pan McPhee odpoví že ano, jen si skočí pro bundu. Jack se na Ethana podívá velmi vražedným pohledem, Ethan se ale zatváří naprosto nevinně.

 

Pacey domluvil s rodiči všech třech dítek a ti souhlasili, že s nimi můžou přes noc zůstat. Dawson je tak donucen vyprávět příběh. Moc se mu nedaří, protože je odhalen jak u pokusu o převyprávění Jurského parku, tak E.T.ho a nakonec i Čelistí. Musí vyrukovat s něčím vlastním. Je to temný a pravdivý příběh o Maxovi, který žil v těchto lesích. Nenáviděl krásné věci nebo ty, kteří byli šťastní a vždy u sebe nosil obrovskou sekyru. A ze všeho nejvíc nesnášel devítileté děti. Tentokrát mu kluci pohledem visí na jazyku.

 

Jen, Andie a Joey jsou na kluzišti pro kolečkové brusle, oháknuté ve věcech,které měla Jen v těch pytlích. Jsou to saténová pyžama, pořádně chlupatá boa a šílené účesy. Andie má příspěvek minulému tématu: „Víte, jak jsme mluvili o tom, že kluci jsou někdy pěkně nanicovatí. Myslím si, že je to pravda, ale občas je to o něčem úplně jiném, když se na vás podívají takovým tím pohledem. Však víte, pohledem, který říká, že vy jste zrovna ty, se kterými chtějí být a vy k nim cítíte to samé. A potom roztajete, i když to vůbec nechcete. Pacey mi toto dělal každou chvíli, těsně před tím, než mě políbil. Hned se mi podlamovaly kolena.“ Joey se trochu proviněně usměje a Jen přizná, že Henry používá stejné metody. Joey a Andie si chtějí dát ještě několik koleček, Jen je ale zničená a jede si odpočinout. V tu chvíli uslyší skupinové vyvolávání jména Henry. Uprostřed té skupiny stojí opravdu ten Henry a Jen jde za ním. Pozdraví jej, moc dobře si vědoma, jak praštěně ve svém oblečku vypadá.

 

Jack, Ethan a pan McPhee sedí v restauraci u večeře a Ethan s Jackovým otcem nadšeně probírají starý model Fordu, který kdysi McPheeovi vlastnili. Byl to nádherný kus, na který si ale Jack nepamatuje. A ani se nesnaží. Je naštvaný z toho, jak lehce běží konverzace mezi těmi dvěmi a rozhodně nemá zájem se jakkoli zapojit. Pan McPhee navrhne návštěvu muzea starých aut a Ethan radostně souhlasí. Znovu si kvůli tomu zaslouží Jackův tvrdý pohled.

 

Pacey se snaží znovu vzkřísit oheň a po chvilce se mu to podaří. Všechna tři mláďata už spí a když se Dawson vrátí k ohni, nemůže uvěřit tomu, co Pacey vykopal. Je to skříňka, kterou tam kdysi zakopali. Jsou v ní lístky z představení, kdy Dawson viděl poprvé Jurský park, Dougův kapesní nůž, který mu Pacey kdysi sebral a taky obrázek malé Joey Potterové. Dawson poznamená, že už tenkrát byla krásná a on si toho vůbec nevšiml. Pacey: „No, musel si být hluchý, hloupý a hlavně slepý!“ Poslední věc, kterou ve skříňce najdou, je Tajná smlouva mezi Pacey Witterem a Dawsonem Leerym. Sepsali to ten den, kdy se stali pokrevními bratry. Dawson: „Je to naše Přísaha věrnosti. To je skvělé, nemůžu uvěřit, že jsme to našli. Je divné, jak můžeš své přátelství s někým dalším dát do skříňky, zakopat to a úplně na to zapomenout.“ Pacey jen nejistě pokývá hlavou.

 

Zpátky na kluzišti Jen Henryho znovu ubezpečuje, že její přítomnost je jen náhoda, nechtěla nic zkazit. A zůstala jen proto, že jeho máma to chtěla. Nemusí být rozčilený. Henry poznamená, že je spíš ponížený. Toto místo je tak pro šestileté děti, jak ji sem mohl přivést? „Tvrdě jsem pracoval na tom, aby si o mě přestala přemýšlet jako o malém nevinném děťátku. A potom? Měl jsem tě vzít sem?“ „Henry, kolikrát ti to mám opakovat? Tvoje nevinnost je jednou z věcí, které se mi na tobě líbí nejvíc. A pomáhá mi nacházet některé věci ve mně samé. Nemusíš skrývat, kdo jsi, ne přede mnou.“ Henry se ptá, jestli je mu odpuštěno, Jen ale odtuší, že není ráda, když se jí lže, nakonec mu ale přece jen polibkem odpustí.

 

Pan McPhee Ethanovi popisuje jedno z aut v muzeu, když jej Jack vezme stranou. „Co to má znamenat?“ ptá se Jack Ethana. „Nepozval jsem tě proto, abychom byli s mým otcem, který mě nenávidí. A dokonce se o to ani nesnaží. Kdo by kruci plakal nad ztrátou jednoho z těchto krámů, nedal ale najevo jedinou kapku citu vůči svému synovi?“ Ethan chce něco říct, Jack mu to ale nedovolí. „Ne! Přestal být mým otcem už hodně dávno. Nechci strávit další večer, který mi to bude připomínat!“ Jeho otec samozřejmě slyší každé slovo a řekne jim, že už půjde domů. Jack chladně souhlasí a chvíli se na sebe s otcem dívají. Pan McPhee odchází, ale ještě jednou se zastaví. „Zrušil jsem svou obchodní cestu jen proto, abych s tebou strávil nějaký čas. Myslím, že nejsem otec, kterého chceš. Nebo potřebuješ.“ Teď už opravdu odejde, Jack je pořádně zmatený.

 

Dawson a Pacey leží u ohně, oba vzhůru. Dawsona právě napadlo, že jedna věc se v jeho životě nezměnila – jeho přátelé. S mnohými věcmi si nemůže být jistý, ale on a Joey, to jsou jeho jistoty. Pacey se svou loajalitou, je pořád stejný jako to dítě, které sepsalo Přísahu věrnosti. Pořád ochotný pro přátele udělat cokoli. Pacey se ptá na Joey. „Joey? Ta je mým svědomím, mou spřízněnou duší. Mou inspirací. Jde o to, že jsem rád, že vás ve svém životě mám. Byl bych bez vás ztracený.“ „Víš, jestli jsem k tobě loajální, Dawsone, je to jen proto, že si mě do té role obsadil. Ty jsi vypravěč! Vidíš všechno a víš, co to znamená. Viděl si ty tváře kluků, když si jim večer říkal ten příběh? Nespustili z tebe oči. Ty tvoříš tento fantastický svět a nás ostatní v něm jen necháváš žít.“ „Poslední dobou se nezdá tak fantastický.“ řekne Dawson. „Zase bude.“ odpoví jeho nejlepší kamarád.

 

Jack a Ethan se vrátili domů a chystají se ke spánku v Jackově pokoji. Jack už v posteli vlastně je a snaží se co nejrychleji usnout, aby zapomněl na tu dnešní noční můru. Ethan mu to ale nedovolí. Ví, že se na něj Jack zlobí, chtěl ale jen pomoct. Jack se nezlobí na něj, jen prostě zuří. Jeho otec to dnes sehrál, jako by on byl obět a Jack nějaký brutální lidožrout. Ale tak to není. Ethan: „Bože, Jacku! Ty si to ještě nepochopil? Oba dva jste oběti. A nezlepší si to, dokud se nezačnete zbavovat té zloby.“ Jack ale nesouhlasí. Jeho otec se celý rok choval, jako by Jack byl tou nejhorší věcí, která se mu kdy stala. A potom zruší jednu cestu a čeká, že mu láskyplně padne do náručí? Takhle to nefunguje. „Já ti řeknu, jak to funguje, Jacku. Budete kolem sebe chodit se vším tím vztekem a ztratíte další rok. A další. A než si to uvědomíš, jednoho dne vstaneš a zjistíš, že ho potřebuješ nebo že on potřebuje tebe. A bude pozdě.“ Jack a Ethan se na sebe chvíli dívají, Ethan potom dodá: „Jednou z výhod, když se zbavíš zloby je ta, že už se nemusíš štvát. Přemýšlej o tom.“ Oba dva si popřejí dobrou noc.

 

Andie je znovu v koupelně, zatímco Joey a Jen sedí na Jennině posteli. Joey zkontroluje, jestli je Andie opravdu mimo pokoj a přizná, že je tu něco, o čem by si chtěla promluvit. Tuhle ji políbil Pacey. Pro Jen to ale není velké překvapení. Joey: „Nic se vlastně nestalo, není co probírat, jen jsem vzteklá a rozčílená a vůbec nerozumím proč by něco takového dělal. Přišlo to z ničeho nic.“ „No, jestli to opravdu byl blesk z čistého nebe, tak proč vůbec nejsem překvapená? Měla by ses zeptat sama sebe, Joey, když se vlastně nic nestalo, tak proč jsi tak zklamaná a zmatená?“ Joey jen pokrčí rameny a zhroutí se do polštářů.

 

Pozdě tu noc sejde Jack ze schodů a najde svého otce zabraného do práce. Chvíli zůstane nejistě stát ve dveřích a nakonec se posadí. „Chtěl jsem se tě jen zeptat, proč? Proč tento víkend? Proč tato obchodní cesta? Proč teď, když ses ke mně poslední rok choval, jako bych měl lepru? Jenom mi odpověz. Proč?“ pan McPhee nechá práce a posadí se do křesla naproti Jackovi. „Už bylo načase. Mluvil jsem s Richardem, kolegou z práce. Jeho syna vyhodili ze čtvrté univerzity, chytili ho při krádeži auta, bere drogy, no jen to nejhorší. A potom mě to napadlo, Jack je hodný kluk. Mám hodného syna a vůbec ho neznám. Ale chci ho poznat, proto jsem zrušil tu cestu. Podívej, zas o tolik nejde, někdo musel udělat první krok.“ „Jen jsem si nemyslel, že to budeš ty.“ odpoví Jack. Oba dva sedí u šachového stolku, pan McPhee posune první figurkou a Jack po chvilce svou. Malinko se usměje.

 

Všech pět zálesáků balí své věci, Pacey se loučí s Dawsonem, promluví si později. Posbírá dítka a vydají se na cestu domů. O něco později vstoupí Pacey a Buzz do místního obchodu, kde Pacey hned musí krotit Buzzyho nákupní choutky. Všechny mu je ale chce splnit, když narazí na Joey - aby se ho na chvilku zbavil - a uspěje. Pacey a Joey se na sebe chvilku dívají a pak začnou mluvit jeden přes druhého. Joey nakonec rozhodne, že Pacey začne jako první. Pacey: „Dobře, jen jsem ti chtěl říct, že je mi to líto. Všechno to o katastrofě a Dawsonovi bylo pravda.“ V tu chvíli se Joey zatváří až zdrceně. „To, co jsem udělal, bylo stupidní, nevím, co jsem si myslel…Jen jsem chtěl, abys věděla, že to byl jen impuls. Prostý a jednoduchý. Už se to nestane, slibuji.“ „Podívej, Pacey, myslím, že jsem to s tou reakcí trochu přehnala. Myslím, nic není obrovská záležitost, dokud to nedovolíš. A toto opravdu není nic velkého. Proč se tím trápit. Očividně to neznamenalo…nic? Že?“ „Správně, protože to byla chyba.“ I Joey souhlasí. Pacey: „Takže se zase můžeme vrátit k přátelství.“ „Určitě.“ Trochu neohrabaně a jakoby nechtěně si na to podají ruce. Potom se rozloučí. Pacey vyhmátne Buzzyho a vyjdou z krámu. Buzz se zeptá, jestli to byla ona. „Kdo?“ „No ta holka, co chceš políbit, ty pitomče. Ta, kterou miluješ!“ „Ne!“ odpoví Pacey rychle. Joey se objeví ve dveřích obchodu a pozoruje ty dva odcházet pryč.


back


© 2000 - 2002 Jerrzy

_