. . . . .
Dawsons creek CZ

  :: Home
  :: Info
  :: Herci
  :: Postavy
  :: Epizody
  :: Scénáře
  :: Galerie
  :: Media
  :: Různé

 

 

:: #317 - Popelka na bále (Cinderella Story) ::

Napsal: Jeffrey Stepakoff
Režie: Janice Cooke-Leonard
Premiéra: středa, 1. března 2000 ve 20:00 na The WB
Premiéra v ČR: pátek, 11. října v 15:00 na TV Nova
Repríza v ČR: ???
Anglický scénář: zde
Hudba z epizody: zde

 

Pacey veze Joey na Capesideské nádraží, aby mohla nastoupit do vlaku, směr Boston. A.J. totiž bude oceněn cenou za kreativní psaní a pozval ji na ten večer, kdy se to stane. Pacey poznamená, že se mu to zdá malinko snobské, ale snaží se držet zpátky. Joey začne básnit, že by to mohl být nejromantičtější večeř jejího života. Elegantní večeře, vybraní hosté, navíc přítel. Pacey se ptá, co vlastně jsou, podle Joey ale mají vztahy na dálku jiná pravidla a pojmenování. Kromě toho mu do nich nic není. Pacey řekne, že chápe, že jí takový vztah vyhovuje, protože není skutečný. Je to tak jednoduché – malá služtička se obleče do krásných šatů a jde na ples s krásným princem. To není skutečnost, ale pohádka. Joey odpoví, že občas se sny splní. „To je pravda, ale realita si svou cestu vždy najde. Hodiny odbijí půlnoc a sen se rozplyne.“ Joey mu rezignovaně popřeje hezký víkend a odejde.

 

Dawson a jeho máma doufají, že už konečně najdou šéfkuchaře jejich stále ještě nepojmenované restaurace. Ani ne za týden otevírají, nemají kuchaře, číšníky ani menu. I když někdo se možná rýsuje, Dawson má za úkol ochutnat pochutiny, které právě vyšli z jejich kuchyně, nevypadá to ale dobře. Do toho přijdou Jack a Andie s vývěsním štítem – prázdným. Gale si totiž na poslední chvíli rozmyslela název a tiskař už nemá čas. V tom se ve dveřích objeví další kuchař – zájemce a Dawson se Andie a Jacka zeptá, jestli mají hlad.

 

Pacey schází ze schodů s pracovnicí centra pro práci s dětmi. Vejdou do místnosti a Paceymu představí Buzzyho Thompsona. Ten se Paceyho hned zeptá, kolik mu je, svůj věk však neřekne. Paceymu hned dojde, že toto je jeden z těch chytráků, co dělají, že ví naprosto všechno a je spokojený, on je totiž stejný. Buzz ale sarkasticky prohodí, že když ho lidi prokouknou, určitě najdou zranitelné bijící srdce. Upozorňuje ho, že není žádné pitomé mimino a rozhodně není jako on. „Vím, myslíš si, že tady nechceš být, ale stejně umíráš touhou vzít mě kolem ramen. Neobtěžuj se, protože se vrátíme a ty se mě budeš chtít zbavit. Dávám ti 48 hodin!“ Pacey se zmateně podívá na pracovnici ve dveřích.

 

Joey se objeví v hale bostonského vlakového nádraží, trochu ztracená. Nakonec uvidí tabulku se svým jménem, je ale překvapená, když zjistí, že ji drží vysoká blondýna – Morgan. Je to nejstarší kamarádka A.J., přijela ji vyzvednout, protože on stále vybírá, co by měl zítra večer přečíst. Morgan přizná, že jí A.J. řekl o Joey úplně všechno, což Joey malinko zarazí.

 

Pacey a Buzz jsou v jakémsi dětském herním centru, Buzz samozřejmě neuvěřitelně otravný. Možná by ho zklidnila karta Pokémonu, musí ale napřed tomu skoro dospělému zabedněnci říct, co to vůbec je. Pacey mu dá se skřípěním zubů dvacet babek a bláhové si myslí, že má na chvilku klid. Jenže o něco později Buzze najde ve rvačce a dojde mu trpělivost. Chytne jej, strčí si ho pod paži a přes všechen křik ho nekompromisně odnese ven.

 

Po prohlídce města na kolečkových bruslích dorazí Morgan a Joey do jedné z bostonských kaváren za A.J., tedy, Joey se do ní spíš vbelhá. A.J. a Morgan se skoro okamžitě začnou špičkovat a Joey se zeptá, jak dlouho se znají. Morgan odpoví, že od nepaměti, vyrostli spolu, stejné město, stejná škola. A.J. ale poznamená, ať se neznepokojuje, ve skutečnosti se nemůžou ani vystát. S tím Morgan souhlasí, a i když A.J. o Joey psal v každém dopise, pochybuje, že by se někdy on zmínil o ní. No každopádně je načase nechat hrdličky o samotě, je ráda, že Joey přijela, už měla strach, že je jen přeludem.

 

V restauraci Dawson, Jack a Andie pořád ochutnávají jídla a probírají všechny adepty tohoto odpoledne. Jako čtvrtá se v místnosti objeví Jen. Ostatní trochu tápou, tuto osobu už dlouho neviděli, nakonec ale Jen poznají. Ona přizná, že si teď užívala líbánky s Henrym, ale jak už to tak chodí, jednou se probudila a zjistila, že má vztah a nic ví. Chtěla by u Leeryů dělat číšnici. A přišla v pravý čas.

 

V pokoji A.J. ošetřuje Joeyino škrábnutí z bruslí a nechápe, proč mu dělá takové problémy vybrat jeden kousek na to veřejné čtení. Joey poznamená, že Morgan je hrozně hezká holka a diví se, proč jí o ní nikdy nic neřekl. Podle A.J. na sebe ale mají tak málo času, že se chtěl soustředit na to důležité. Kromě toho, ona o svých přátelích také moc nemluví, což je pravda. Přesto se Joey zeptá, jestli spolu někdy chodili, A.J. ji ale uklidní, opravdu se nemá čeho bát. Raději se soustředí na tu odřeninu, která potřebuje pozorné líbání, aby se zahojila. Uprostřed ozdravného procesu do pokoje vejde Morgan. Chce zase odejít, A.J. jí v tom ale zabrání a zeptá se, co chtěla. „Arthure, myslela jsem, že by si měl přečíst něco ze starších dílek.“ Joey je překvapená tím oslovením., Morgan ale pokračuje: „Tvoje novější věci lidé znají, měli by poznat, odkud se vzaly. Ukaž svoje kořeny.“ A.J. souhlasí, je to skvělý nápad, Morgan si ale ani nepočká na pochvalu a hned se začne přehrabovat v jeho šatně, přemýšlejíc, co by si měl vzít na sebe. Nakonec chytne za ruku Joey a s poznámkou, že má něco i pro ni, ji vystrká z pokoje. Joey je pořád mimo: „Kdo je Arthur?“

 

Pacey vzal Buzzyho ke své rozpracované lodi. Kluk se vzteká, nemůže ho nutit pracovat, což si ale Pacey nemyslí a hned mu názorně ukazuje, jak bude natírat. Jenže Buzz to už umí, naučil ho to jeho otec, který je teď v Atlantiku. Rozprášený. Buzz se ptá, čím je Paceyho otec a když se dozví, že je policajt, nediví se. Proto má Pacey problémy s autoritou, stačí vzpomenout, jak se choval po té rvačce v herním centru. Pacey se brání, jsou lepší řešení než rvačky, když ale dostane otázku, proč se vlastně dostal do programu, ví, že je zle. Buzz se dozví, že také někoho bil a hned to bere jako propustku. Pacey ho ale chytne a vleče zpátky k lodi. Buzz nezapomene ječet: „Pomoc. Pomoc, dětské zneužívání! Pusť mě, ty pokrytecký maniaku!“

 

Joey je teď pro změnu v pokoji Morgan a obdivuje fotografie kreseb na chodníku, jedné z pařížských zvyklostí. Ty kresby jsou dílem Morgan a jsou nádherné. Morgan vysvětluje, že Arthur je otec A.J., on se jmenuje po něm a k tomu Junior, tak vznikla jeho zkratka A.J. Joey povzdychne, že se o něm každý den dozví něco nového a obě proberou některé jeho zlozvyky. A skončí u líbání. Morgan přizná, že se políbili jednou a oba se pak cítili trapně. „ Známe se příliš dobře, máme za sebou už tolik hádek a pří, není tu ale žádné tajemství, není tu opravdu nic.“ Joey se ptá, jaké má na příští večer plány. „No, budu dělat své oblíbené – seženu si nejrannější nedělní noviny a ...“ Joey navrhuje, aby šla s nimi. Morgan namítá, že to je její večer, jenže je jeho nejlepší přítelkyně a měla by u toho být. Součástí jeho života přece můžou být obě dvě. Morgan naprosto souhlasí.

 

V Leeryovic restauraci se Andie a Jack zvedají k odchodu. Už toho snědli tolik, že jednak nemůžou být víc objektivní a také jestli ještě uslyší jméno čehokoli, co žije v moři, budou zabíjet. Do toho se jako dramatická vložka do sálu vřítí Jen a vysype na zem všechno, co nesla. Slíbí, že než otevřou, toto přestane, ale moc jistá si není. Gale vyjde z kuchyně, aby zjistila, co se stalo a v tu samou chvíli do restaurace vejde Mitch, který chce Jen ukázat, jak by měla správně „číšníkovat“. Gale jeho pomoc odmítá, zvládne to sama, Mitch ale přišel, protože byl o pomoc požádán. „Ale kým?“ zeptá se Gale, už s pohledem na Dawsona. Jeho matka není radostí bez sebe.

 

Buzz pracuje na lodi, nepřestává se ale vztekat – takhle se k němu nemůže chovat, na to jsou zákony, musí mu dát najíst. Pacey ale právě dodělal hot dogy, takže není žádný problém. Buzz se zeptá, po které holce je pojmenovaná jeho loď. „Pravá láska není člověk.“ odpoví Pacey. „Je to myšlenka. Nedosažitelná myšlenka.“ Buzz chce ale vědět, kdo je ta nedosažitelná dívka. I přes to, že Pacey odmítá, že by tu nějaká byla, ptá se dál, jestli ji políbil a proč ji nepolíbil. Pacey ztrácí trpělivost, ale Buzz se dostává do nejlepšího: „Takže zmlátit kluka, to zvládneš, ale říct holce, co k ní cítíš, to ne. Bože, ty jsi tak dojemný.“ Pacey se rozčílí, Buzzyho nacpe do auta s tím, že ho zaveze domů. Buzz ještě zaprovokuje poznámkou, že druhý den musí vymyslet něco zajímavějšího, protože na tom jeho krámu už dělat nebude, podle Paceyho je ale docela možné, že žádné zítra už nebude.

 

Na večírku u příležitosti ocenění je A.J. na pokraji zhroucení, vůbec nechápe, co tam dělá a ptá se Joey, jestli nechce odejít. Jenže poté, co ho dáma u mikrofonu pozve před obecenstvo, se Joey zaculí a pípne: „Pozdě.“ A.J. se postaví za pultík a začne číst: „Tichý sen. Pro ni to vždy byl tichý sen, tolik bezvýznamných momentů v jejím životě, ten pocit odcizení od lidí, kteří ji měli tak dobře znát. Ale v ten den, kdy ho potkala, kluka, kterého znala celý svůj život, uvědomila si, že nevyslovená láska je tím nejhlasitějším zvukem ze všech, a probudila se.“ A.J. se podívá přímo na Morgan a Joey znejistí. „Jmenovala se Mary a více než cokoli jiného milovala čtení nedělních novin v pozdní sobotní večer. Zamiloval jsem se do ní, oslněn září její krásy. Její tichý sen mi dal odvahu, její pohyby city a její úsměv...“ Morgan se opírá o stůl, neuvěřitelně pyšná, zatímco Joey se právě snaží ve své židli zmizet.

 

Pacey promlouvá s pracovnicí centra a oznamuje jí, že ho Buzz nenávidí. Ona mu říká, aby si to nebral osobně, Buzz za poslední rok vystřídal čtyři instruktory. Má nejvyšší IQ ve skupině, nedokáže ale dokončit to, co jednou začne. Pacey se ptá, jestli na to má vliv to, co se stalo s jeho otcem a ona odpoví, že každého by ovlivnilo, kdyby jeho otec utekl s mladou dívkou a začal nový život. Pacey je tím zvratem překvapený. Pracovnice: „Proto se chová tak, jak se chová, cítí se odmítnutý a odstrčený. Testuje lidi, které má kolem sebe jenom proto, aby zjistil, jestli se k němu vrátí. Jestli chcete, můžu vám přiřadit někoho jiného.“ Pacey ale ani na chvilku nepřemýšlel, že by se Buzzyho vzdal, na světě není dítě, které by nezvládl. Rád by ho jen vyzvedl brzy ráno.

 

Dawson vejde do kuchyně restaurace a netuší, že má mámu za zády. Ta mu vzápětí řekne, že je na něj rozzlobená, nechápe, co ho to napadlo. Otevírají ale za týden a Dawson to všechno sám nezvládne. A taky mu přece tvrdili, že chtějí být i nadále součástí života toho druhého. „Dawsone, ty by si chtěl, aby ti lidé říkali, jak máš režírovat film? To určitě ne a toto je moje kariéra! Myslela jsem si, že ze všech lidí na celém světě to budeš právě ty, kdo to pochopí.“ „Dobrá, tak promiň, že se nechci dívat, jak neuspěješ. Víš, jestli je něco, cos mě naučila, tak je to fakt, že bych se nikdy neměl stydět požádat o pomoc, správně? Nerozumím, proč se neřídíš svou vlastní radou!“ Dawson odejde a nechá v kuchyni svou mámu plnou zmatku.

 

Joey, A.J. a Morgan jsou ulicí domů. Zastaví se na křižovatce v jakémsi trapném tichu. Morgan navrhuje procházku do arboreta, Joey se ale chce vrátit do jeho pokoje. Morgan se tedy rozhodne, že do něj zajde sama a s oběma se rozloučí. Když se Joey a A.J. dostanou na chodbu před jeho pokoj, zeptá se jí, co se děje. Joey ale upozorní, že to on má celou dobu proviněný obličej. A.J. se jen nelíbí, že je Morgan kdesi venku, sama a Joey odpoví, že by měl jít za ní. Je to jeho nejvýznamnější den v životě a měl by ho sdílet s ní. „Ona je tvoje múza. Je víc než kamarádkou. Kupuje ti zvláštní papír, podporuje tě v psaní, chce, aby si byl sám sebou a dělá to tak nesobeckým způsobem, že si vůbec nevšimneš...“ A.J. ji přeruší otázkou, jestli jí Morgan řekla, že chce víc než přátelství, ale ani nemusela. Joey: „Já vím, jaké to je, když v sobě skrýváš city, které popíráš a vím, jak hrozné je, když si uvědomíš, že je příliš pozdě. Vím, to z vlastní zkušenosti, ze svého života, o kterém ty víš tak málo.“ A.J. ji prosí, aby jim dala příležitost poznat se, Joey ale nechce, protože to není skutečné. On už ale něco skutečného má, proč si asi myslí, že se Morgan vrátila z Paříže. „Copak to neslyšíš? Ten nejsilnější zvuk světa, zvuk nevyslovené lásky? Citů mezi tebou a Morgan.“ A.J. si myslí, že to celé přehání, co ale potom ten pohled. A.J. neví, prostě ho při tom čtení napadla ona, což je podle Joey samozřejmé, protože ten příběh byl o ní. „A.J., chci, aby si za ní šel, podíval se jí do očí, podíval se opravdu hluboko a uvidíš, kdo je tou postavou.“ A.J. vidí, že to myslí vážně a ptá se, co oni dva! „To bude něco, co si budu pamatovat do konce života, my jsme ale jen vzpomínka, ty a Morgan jste skutečností.“ „Vždy jsem si myslel, že zlomené srdce je jen nadsázka. Teď ale vím, že je to pravda.“ „A.J., jsou horší věci než zlomené srdce. Jako láska, kterou neprozkoumáš.“ Políbí jej na tvář a nechá ho jít.

 

Pacey zazvoní u Buzzyho domu, který ho vidí docela nerad. Pacey mu ale složí pochvalu za jeho práci na lodi a chce, aby mu taky řekl, jak se dělá sekaná. Oba skončí v kuchyni, Pacey s rukama v mase. Pacey řekne, že je fajn, že máma pracuje v noci a přizná, že ví, že jeho otec není mrtvý. Potom řekne, že ta holka se jmenuje Joey. Buzz se zeptá, jestli je kost, ale Pacey odmítá říct. Buzz žebrá aspoň o popis a Pacey souhlasí: „Je tak krásná, že pokaždé, když se na ni podíváš, začnou se ti třást kolena, tvé srdce začne tát a ty bez jakýchkoli pochyb víš, že vesmír přece jenom má svůj smysl.“ Buzz se zeptá, kde tedy teď je. „Právě teď? Asi si užívá nejlepších chvil svého života.“

 

Trochu zvláštní chvíle. Joey totiž právě stojí na bostonském nádraží, aby zjistila, že první vlak do Capeside jede až druhý den ráno. Rozhlédne se po svých sousedech bezdomovcích, nakonec přijde k telefonu a s hlubokým povzdechem zvedne sluchátko.

 

Jen najde stát Dawsona v docích a nabídne se jako vrba. Je velice pozorná, proto si všimla jeho hádky s matkou, která se poté, co rozbila dalších několik talířů, rozhodla obrátit svůj hněv proti ubohé Jen. Dawson poznamená, že restaurační tlak se začal projevovat i na Gail. Jediné, co chtěl, bylo pomoct jí. Jen si ale myslí, že v tom bylo něco víc, chtěl pomoct i sám sobě. Chce dát znovu dohromady svou rodinu, která vždy byla jeho páteří. Dawsonovi se to moc nelíbí, Jen si ale je skoro jistá. „Víš, pamatuji si, že před několika lety jsi mě na tomto místě požádal o tanec a řekl jsi mi, že chceš být mým dobrodružstvím.“ „Opravdu? Bože, já byl tak naivní.“ „A taky sladký a upřímný. Navenek už nejsi ten stejný naivní kluk, poslední dobou si toho dost prožil. Ale kdesi hluboko uvnitř v tobě bude navždy část tvé osobnosti, která bude odmítat skutečnost a bude nekonečně doufat a chtít, aby jeho rodiče byli zase spolu.“

 

Joey sedí stále na nádraží, když se tam objeví Pacey, kterému Joey před hodinou volala. Pacey se ptá, co se stalo. „Začala ses nudit? Začalo se ti stýskat. Nebo si nakonec sundal gumovou masku a odhalil svou mimozemskou tvář?“ Joey ale nemá sebemenší náladu cokoli vysvětlovat.

 

Druhý den ráno vejde Dawson do restaurace a asi se netrefil do správných dveří, protože uvnitř to vypadá naprosto spořádaně a dokonale a i hrnek s rybí polévkou, který mu jeho máma podala, chutná tak jak má. Dawson nechápe, co se stalo, přišel se omluvit za to, jak se choval. Jenže Gale přizná, že měl pravdu, potřebovala pomoc. V tom zezadu vyjde Mitch a oba mu představí název restaurace - Leery’s Fresh Fish. Mitch byl přijat jako manažer, partnerství by asi nedopadlo dobře a Mitch ji také nakonec přesvědčil, aby se partnerem stal Bodie. Za to jim předá své recepty, bude dohlížet na kuchyň, ale jen tak, aby to neohrozilo jeho práci v penzionu. A také budou muset vyhodit Jen. Jako číšnice by je přivedla na buben ani ne za týden, ale jako uvaděčka hostů bude skvělá. Dawson nevěří svým uším, jeho rodiče jsou dokonalý tým.

 

Pacey a Joey sedí v autě, jedou domů a úplně zticha. Pacey chce, aby mu něco řekla a Joey to nakonec nevydrží. „Co chceš slyšet? Že si měl pravdu? Ano, měl! Jako vždy. Pacey  Whitter, jediný člověk v mém životě, který říká jen pravdu. Měl si pravdu, byla tam jiná dívka. Když jsem je pozorovala, celou dobu jsem si říkala – toto je skutečné, právě tak, jak řekl Pacey. Tohle je skutečná věc. A to mi znovu připomnělo, co já nemám.“ Pacey ji uklidňuje, stačí když se bude i dál rozhlížet a jednou to najde, jakkoli si Joey myslí, že se to nikdy nestane. „Proto, že je ti 16 a jsi sama? Ale no tak!“ „Ne, proto, že je mi 16 a celý můj život se točí kolem dvou lidí, kteří mě opravdu znají. Dawsona a...“ Pacey ji přeruší, myslí si, že A.J. ji nemohl za tak krátkou dobu poznat. Kdyby to totiž udělal, neodešel by od ní. Joey mu ale trochu netrpělivě řekne, že chtěla říct jeho. Pacey se na ni podívá, vzdychne a potom prudce zastaví na kraji silnice. Joey je překvapená a zmateně sleduje, jak Pacey vystupuje z vozu. I ona vystoupí a čeká, co se bude dít. Pacey se jí ptá, co myslela tím, že ji zná líp než kdokoli jiný. „Řekla jsem jen, že mě znáš. Způsobem, jako nikdo jiný, kromě Dawsona.“ Pacey ale odpoví, že o Dawsonovi se teď nebaví. „Už mi to nemůžeš pořád dokola dělat.“ Joey nic nechápe, Pacey ale chce vědět, proč, když potřebovala odvézt domů, si vzpomněla právě na něho. „Já nevím, Pacey. Byl jsi prostě první člověk, který mě napadl.“ „A co to znamená?“ zeptá se Pacey naléhavě. „To znamená, myslím, že to znamená, že s tebou můžu mluvit, že tu pro mě jsi...“ „Nenudí tě už to mluvení?“ „Ne!“ řekne Joey. „Fajn, ale mě ano.“ „Mě to neunavuje, Pacey, já nevím...“ „Já už ale nechci mluvit.“ skoro vykřikne Pacey. „Co mi to chceš říct?“ ptá se Joey. „Jo, já...“ „Proč tady stojíme, Pacey? Proč...“ Pacey ji ale najednou utne uprostřed věty a políbí ji. Kamera několik vteřin sleduje jejich polibek a potom se zahledí na vodu za nimi.

back


© 2000 - 2002 Jerrzy

_