. . . . .
Dawsons creek CZ

  :: Home
  :: Info
  :: Herci
  :: Postavy
  :: Epizody
  :: Scénáře
  :: Galerie
  :: Media
  :: Různé

 

 

:: #313 - Polární záře (Northern Lights) ::

Napsal: Gina Fattore
Režie: Jay Tobias
Premiéra: středa, 26. ledna 2000 ve 20:00 na The WB
Premiéra v ČR: pondělí, 7. října 2002 v 15:00 na TV Nova
Repríza v ČR: ???
Anglický scénář: zde
Hudba z epizody: zde

Oknem Joeyina domu vidíme Joey a Paceyho zkoušet jeho roli ve školní hře. Joey ale odmítá pokračovat, protože další stránka je celá o laškování a mazlení a to rozhodně není v jejím herecký rejstříku. Pacey zpanikaří, protože svou roli neumí, na druhou stranu se Joey v pátek pobaví, až se na jevišti ztrapní. Joey se zarazí a přizná Paceymu, že ona přijde až v sobotu. A.J. totiž přijede do Capeside na večírek, který se pořádá u příležitosti pozorování polární záře. V těchto zeměpisných šířkách se to stává jen během desíti nocí v roce a zítra je jedna z nich. Pacey se rozčílí, podle něj je to jen záminka, jak se dostat Joey pod sukně, i polární záře se dá zfalšovat. Joey to ale riskne.

 

Dawson a Joey jdou po školní chodbě, Dawson si pochvaluje, že bude s radostí studovat lidské chování, než se rozhodne, co s životem dál. V ten okamžik se na něj vrhne Nikki, nemůže uvěřit, že Dawson přestal chodit na filmové hodiny. Joey se nenápadně vypaří a Dawson se pokusí vysvětlit, že potřebuje přestávku a odstup, aby měl klid na přemýšlení. Nikki z něj ale udělala partnera pro svůj další film a on si teď klidně odejde? Dawson se brání tím, že už má stejně celý film do posledního kousku připravený, což je pravda, a stejně by jí nic nového nepřinesl. Podle Nikki je ale jedním z nejtvořivějších lidí v ročníku, na Dawsona ovšem tato poznámka dojem neudělá a odejde.

 

Na jedné z posledních divadelních zkoušek se Paceyho partnerka na Paceyho utrhuje, že jestli bude pořád zapomínat svoje repliky, nikam se nedostanou. Další téměř zhroucenou je Andie, která se nemůže dočkat pana Brodericka, ten se však neobjevuje. Objeví se ale Jack, který Andie odvede do školní sesterny. Pan Broderick právě prodělal jakýsi záchvat způsobený ledvinovými kameny a v žádném případě se na zkoušce ani premiéře neobjeví. Andie je úplně mimo, sama všechno nezvládne, Jack ji ale s prodejem lístků a uspořádáním párty po představení pomůže. Pan Broderick: „Mám ve vás důvěru, Andie. No, co si budeme namlouvat, celé představení je vaše práce. Tato noc je vaše.“ Podá jí režisérské pokyny. „Tohle je teď vaše. A až na tom kouzelném místě, kterému říkáme divadlo, zhasnou světla, zastavte se na moment a...pomyslete na mě.“ Andie vypadá sklíčeně, zato Jack má plné rty práce, aby se nezačal smát.

 

Jen potká ve škole Henryho, ten před ní však doslova utíká. Jen ho dostihne až před školou a ptá se, co to má znamenat. Henry odpoví, že poté, co souhlasila s večeří, která by snad mohla být i malinko rande, vyhýbá se mu pohledem a od toho usoudil, že tu večeři chce zrušit. Jen ho nazve paranoikem, nicméně tu večeři chce odložit. Jde o Paceyho divadlo, musí ho tam přijít podpořit. Henrymu se očividně ulevilo a hned navrhne, že tam půjde s ní. Jen souhlasí, ale jakoby si nebyla jistá, že je to tak správně.

 

V Joeyině pokoji je Bessie trochu nervózní z toho, že by měla jít Joey na schůzku se starším klukem, je ale vyrušena zaklepáním na dveře. Je to kluk, ale jiný, než čekaly – Pacey. Vletí k Joey do pokoje s panickým výstupem na téma „Nemůžu  hrát, protože neumím ani slovo“. Navíc zjistil, že když u něj  Joey není, z toho nic umí ještě míň. Joey se znova omlouvá za to, že tam nebude a Pacey jí připomíná aspoň tu párty po představení, stejně se bude potřebovat vyplakat, až ta polární záře dopadne špatně. Joey se směje, přejde ji to ale, když zjistí, že po ní Pacey chce, aby to zrušila. Podle něj je A.J. určitě nějaký manipulátor, který ji pro začátek složí ubohou poklonu o tom, jak skvěle vypadá (Pacey u těchto slov vypadá, jako by je myslel vážně), potom se pokusí o kontakt, zamaskovaný pomocí při oblékání kabátu a na večírku? Nevynechá jedinou možnost být s ní sám. V průběhu Paceyho monologu dorazí A.J. a Joey za ním vyjde z pokoje, následovaná Paceym, kterému přikáže, aby zůstal stát. A.J. jí opravdu řekne, jak krásně vypadá, opravdu jí pomůže do kabátu, to všechno Pacey pozoruje s bolestí a zlobou v očích. I Joey se na Paceyho otočí, v jejím pohledu je také zloba, ale i vina.

 

Už na večírku se Joey zajímá o lidi na něm a taky se chce napít. A.J. jí brání v tom, aby se dotkla alkoholu, což Joey překvapí. Vždy si myslela, že jediným snem vysokoškoláků je opít středoškolačku. A.J.: „No, jen ti s velmi malou představivostí. Alkohol není zrovna ten nejlepší způsob svádění.“ V tom si uvědomí, co zrovna řekl. „Tedy, jsou daleko lepší způsoby. Nemysli ale, že jsem snad plánoval...“ Joey mu ušetří další slova a ptá se proč jdou všichni dovnitř. Obloha se zatáhla, s pozorováním to nevypadá moc dobře, ale snad se do půlnoci vyjasní. Joey je tou půlnocí trochu vyděšená, chce se tedy jít dovnitř aspoň zahřát. A.J. ale navrhuje procházku.

 

Dawson si od Jacka kupuje lístek na představení, když do haly vejde Andie, samozřejmě maximálně rozčilená. Opona se totiž za dvacet minut zvedne a hlavní hrdina nikde. Dawson slíbí, že se po něm podívá a nakonec jej najde v tělocvičně. Pacey je již v kostýmu a hází na koš. Dawson nechápe, proč je tak nervózní, není to přece poprvé, co hraje. Pacey ale připomíná, že u filmu se na něj dívalo jen pár lidí a stejně to musel nejmíň stokrát opakovat, tady bude plné hlediště lidí, kteří ho budou soudit. Dawson se jej ptá, jestli ho hraní baví a když se dozví, že ano, pak Paceymu řekne, ať jde na jeviště a užije si to. Jde přece o to, najít, co člověka baví a dělat to. Pacey poznamená, že od člověka, který se právě vzdal celoživotního snu, to nezní přesvědčivě, Dawson se ale ničeho nevzdal, jen si rozšiřuje obzory. Pacey se diví, že je tak klidný, když Joey zrovna randí s A.J. Dawson to nedá znát, je ale překvapený, nic o tom nevěděl. Pacey má strach z toho, že je A.J. nějaká sexuální mašina, Dawson ale odpoví, že Joey je velká holka, postará se o sebe. On se postará o to, aby Paceyho dostal na jeviště.

 

Henry vejde do sálu a uvidí Jen, která na něj mává. Henry k ní dojde, je ale zaskočený, když vedle ní uvidí babičku. Také babička poznamená, že kdyby to věděla, zůstala by doma, hra už ale začíná, na řeči není čas. Jen je při usazení zmanipuluje tak, aby babička seděla mezi ní a Henrym, který se tváří dost zoufale. V zákulisí to nevypadá o moc klidněji. Andie pobíhá jak divoká vichřice a všechny uklidňuje, zatímco z jeviště se už ozývají první repliky. V tu chvíli vejde Pacey a oznámí jí, že hrát nebude, náhradník to zvládne taky. O tom ale Andie nechce ani slyšet, upraví mu kostým, do ruky vrazí kufr a doslova vystrčí na prkna. Pacey zůstane stát a všichni čekají, co se bude dít. Po další minutce příšerného ticha to přece jenom zkusí a ve chvilce se celý sál směje.

 

Joey a A.J. se prochází po noční pláži. A.J. se ptá, jestli chce jít na vysokou. Joey neví, ale myslí, že to zkusí jen proto, aby věděla, jestli je pro to dost chytrá. Občas má pocit, že je někým, kdo tu chce být pro ostatní, dělat věci, které ostatní udělá šťastnými. Potom je tam vlastní já a občas je těžké rozpoznat kde co začíná a končí. A.J. vysvětluje, že polární záře vzniká reakcí slunečních částic s pozemskou atmosférou. Podle Joey to nezní moc romanticky, ale z pohledu těch částic, které jsou vymrštěny do prostoru, neschopny odolat, je to něco docela jiného. Hned potom Joey políbí. Ta trochu zpanikaří a řekne, že si právě vzpomněla, že někde musí být, s někým se okamžitě setkat.

 

V divadelním sále pokračuje hra. Pacey, jako Paul, stojí na krovech a nechce slézt, dokud Corie nezopakuje to, co on chce, aby řekla. Corie to udělá a řekne Paulovi, že ho miluje. Andie se vzadu spokojeně usmívá. Později ten večer, už na podivadelním večírku, Jack přinese Andie obrovskou kytici a řekne jí, že je úžasná. To samé jí řekne i Jen, která se tam objeví spolu s Henrym a babičkou. Jen zamumlá cosi o punči a o tom, že bude hned zpátky, za chvilku ale sedí u Paceyho. Ten jí děkuje, že přišla, Jen by si to však nenechala utéct ani za nic. Pacey také vzpomíná, že přišel i Dawson a Jack a ona a...Jen poznamená, že jeden člověk chybí. Je to její chyba, přišla o velkou věc. V tom se jim Joey objeví za zády.

 

Stále na večírku si Nikki přisedne k Dawsonovi. Říká mu, že to malinko přehání, své první znechucení byznysem by si měl prožít někdy v pětadvaceti, ne teď. Dawson jí připomíná ten večer, kdy mu řekla, že ji kromě věcí zajímají i jiné věci. „Tak toho dne jsem v pokoji sundal všechny své plakáty. Do jednoho. Pořád se mi vrací jedna vzpomínka. Je mi deset, naši mě vzali do kina na Jurský park. Sedím tam ve čtvrté řadě, na klíně popcorn, z obou stran rodiče. V tom vejdou dva teenageři, posadí se před nás a po celý film se líbají. Pamatuji si, jak jsem byl šokovaný z toho, že se někdo raději olizuje místo aby sledoval ten fantastický příběh na plátně. Tomu klukovi jsem zaklepal na rameno a řekl mu, jestli by se nemohli trochu zklidnit a on se na mě podíval takovým tím pohledem ‚Však to jednou pochopíš‘. A teď jsem tady, o celé ty roky starší, a jsem pořád to dítě, které se do kina nechodí mazlit a nejsem dítě, které tam chodí s rodiči. Jsem někým třetím, který analyzuje to všechno, čeho si neužívá. Ti dva tenkrát, užívali si, já už ne. Proto jsem skončil s filmem.“ Nikki mu radí, ať si vzpomene, kdy měl naposledy z něčeho radost.

 

O kousek dál se Pacey ptá Joey, proč přišla. Joey mluví o tom, že se zatáhlo a stejně byla zima. Pacey to doplní faktem, že ji A.J. políbil. Joey nechápe, jak to ví, Pacey si ale myslí, že by byl blázen, kdyby to neudělal, kromě toho má rtěnku rozmazanou přes půl obličeje. Joey neví, jestli se s A.J. ještě uvidí, on je starší a chytřejší, navíc bydlí daleko. „Něco ti povím, Josephine Potterová. Myslím, že svět tě ještě hodně překvapí. Zamiluješ se, ono to nevyjde a ty si myslíš, že už se to znova nestane. Jenže ono se to stane, věř mi. A na těch nejnemožnějších místech.“ Joey neví, kde sebral všechnu tu moudrost, měla ho radši, když byl zlomený. Pacey si všimne, že kousek ode dveří stojí A.J. a i když ji potom pozoruje dost smutný, pohledem, pošle ji za ním. V tu chvíli se odněkud seshora ozve Henryho hlas: „JEN!!“ Ten stojí na krovu, stejně jako Paul ve hře.

 

Jen po Henrym chce, aby okamžitě slezl, musí ale napřed zopakovat to, co jí Henry předříkává: „Já, Jen Lindleyová, jsem v rozpacích z toho, že tu jsem na schůzce s Henry Parkerem. Ignorovala jsem ho, přehlížela ho a posledních pět měsíců trávila tím, že jsem mu ničila život. A to všechno jenom proto, abych skryla ten příšerný fakt, že ho mám ráda.“ Poslední větu už Jen nezopakuje a smrtelně vážně Henrymu přikáže, aby slezl.

 

Mezitím se Joey u řeky ptá A.J., proč se vrátil. On ale neodjel, zůstal sedět v autě a myslel na to, že občas vám někdo řekne něco, čemu nerozumíte. A vy můžete buď předstírat, že víte o čem byla řeč a nebo se znova zeptat. A tak se ptá: „Co jsem udělal špatně?“ Joey přiznává, že zpanikařila, měla pocit, že až ten polibek skončí, uvědomí si , jakou chybu udělal. Je úplně někde jinde, o většině věcí, o kterých mluví, ona v životě neslyšela. Je vůbec něco, o čem neví? A.J. odpoví, že o dívkách, o jejich snech, nadějích. Joey poznamená, že tu polární záři asi neuvidí, A.J. ji ale už viděl. Je to jakoby obloha, na kterou se díváme každý den, byla najednou celá v plamenech. „Zní to strašidelně.“ „Ano, také to takové je, ale také krásné.“

 

Jack a Andie uklízí po večírku. Jackovi je líto, že otec nepřišel, podle Andie je to ale možná dobře. To, že přišlo víc lidí, kteří ji neznají, kteří neví nic o její minulosti, v ní vyvolalo dojem, že je sama sebou. Cítí se opravdu dobře. A to tak, že si jde promluvit s Paceym. Chválí jeho výkon, jakkoli hvězdou večírku nebyl. Lituje, že jeho rodiče nepřišli, Pacey ale poznamená, že to nezvládlo víc lidí. Pacey naopak skládá komplimenty Andie, která se zeptá, jestli opravdu dostane trojku z angličtiny. Pacey odpoví, že ano a poznamená, že ji musel zklamat, když znova spadl do špatného průměru. „Víš Pacey, holky mají tu pitomou představu o klucích, kdy si myslí, že ho musí dát do pořádku a přeměnit ho v něco, co nejsou. Ale, bylo to špatně. Nikdy tady nebylo nic, co by potřebovalo vyspravit. Nikdy nebylo a nebude. Jsi dokonalý takový, jaký jsi.“ „Ty taky Andie!“ Obejmou se a hned začnou vyjednávat další společné umělecké projekty.

 

Henry a Jen jdou ulicí. Henry se cítí pořádně deprimovaný, ale od Jen se sympatií nedočká. Ona poznamená, že je úplně jiný než ostatní kluci, chce ale, aby nechal těch obrovských divadelních gest. Henry by byl rád upřímný, a to za všech okolností. Podle Jen to ale je u lidí starších šesti let nemožné, po chvilce ale překvapeně přizná, že Henry to možná dokáže. A Henry ji to chce znova naučit, jakkoli si Jen myslí, že to v sobě nikdy neměla. Henry chce, aby mu řekla, na co právě myslí. Jen ho místo odpovědí políbí.

 

Joey se vrací do domu se schůzky, Bessie ji ale ve dveřích zastavuje. Za domem na ni někdo čeká. Je to Dawson. Hned ji ubezpečuje, že o jejím rande nepadne ani slovo, je tady, protože se najednou cítí ztracený. Sundal všechny plakáty a teď nemůže přijít na to, kým je. Joey si myslí, že ztratil svou Polárku, která by ho vedla. Dawson se ptá Joey, co je pro ni tou Polárkou, Joey si ale není jistá, jestli vůbec nějakou má. Dawson vzhlédne k obloze, na které se objeví polární záře. „Je to legrační,“ řekne Joey, „na tohle čekám celý večer a nakonec se toho dočkám teď. S tebou.“ „A to je špatně?“ zeptá se Dawson. „Ne. Je to jenom...typické!“ Oba dva se mlčky dívají na oblohu.

back


© 2000 - 2002 Jerrzy

_