. . . . .
Dawsons creek CZ

  :: Home
  :: Info
  :: Herci
  :: Postavy
  :: Epizody
  :: Scénáře
  :: Galerie
  :: Media
  :: Různé

 

 

:: #312 - Víkend na venkově (A Weekend in the Country) ::

Napsal: Jeffrey Stepakoff
Režie: Michael Katleman
Premiéra: středa, 19. ledna 2000 ve 20:00 na The WB
Premiéra v ČR: pátek, 4. října 2002 v 15:00 na TV Nova
Repríza v ČR: ???
Anglický scénář: zde
Hudba z epizody: zde

Joey, Dawson a Pacey sledují v domě Joey film, který má za úkol zklidnit Joeyiny nervy. To je ale dost nemožné, protože Potterovic Bed & Breakfast je otevřený už jeden celý den a široko daleko jediný host. Dali do něj každý niklák, který měli a kromě hostů mají také nedostatek času, takže je docela logické, že její nervy jsou na velmi divokém pochodu. V tom se ozve telefon a Joey se k němu vzrušené vrhne, jenže je to jeden z prodejců po telefonu. Joey se jí snaží vnutit dovolenou v Capeside, ale bez úspěchu. Pacey ji uklidňuje, podle Joey je to ale málo, když to byl vlastně on, kdo ji a Bessie vyslal na tuto cestu do finančních pekel. Než se ale hádka stačí plně rozběhnout, někdo zaklepe na dveře. Dawson i Pacey ji pohledy povzbudí a Joey otevře dveře, za kterými stojí pár: „Přijala jste Ježíše Krista za svého spasitele? Bůh vás miluje!!“ Za Joey se ozve Dawsonův a Paceyho smích.

 

Na školní chodbě se potkají Jen a Henry. Od Capefestu se neviděli, a to proto, že Henry pracoval v restauraci Bass, jedné z nejdražších ve městě. Nic mu neplatí, získá ale jednu večeři zdarma, pro sebe a Jen. Ta se diví, že se jí nezeptal předem, Henry ale nechtěl riskovat odpověď ‚ne‘. Kromě toho to nebude rande, ale jen večeře, na které se lépe poznají. Jen slíbí, že si to promyslí, připomíná ale, že neřekla ‚ano‘. Podle Henryho ale také neřekla ‚ne‘ a s tím běží pryč, ignorujíc tak Jenniny námitky.

 

O nějakou tu chodbu dál potká Jack Andie, která zrovna pracuje na laptopu. Dává dohromady reklamní plakát na jejich školní hru a podle seznamu, který mu Andie předloží, je to jen jedna z miliónu povinností, které ji ve spojení se hrou ještě čekají. Jack se diví, jak to všechno zvládne a Andie odpoví, že s podporující rodinou za zády jde cokoli. A on by na tom mohl být stejně, jejich táta ho postrádá. Tomu ale Jack může jenom stěží uvěřit, vzhledem k tomu, kolikrát si za poslední dobu s láskou padli do náručí. Ví ale, o co jde. Jejich otec ví, že Jacka k návratu nepřemluví a tak využívá Andie, aby tu práci odvedla za něj. Andie se rozzlobí a odejde.

 

Joey a Bessie sedí v půjčkovém oddělení banky, aby se dozvěděly, že jejich situace nestačí ani na ten nejliberálnější půjčkový program a navrhuje, aby zastavily svůj dům. Bessie si vezme formulář a i v momentě, kdy dorazí před svůj dům, Joey nevěří tomu, co chce její sestra udělat. Dům je to jediné, co mají, jediné spojení s mámou, a ona to nikdy nedovolí. Bessie je ale ta, která musí udělat rozhodnutí, protože šestnáctiletá holka nemůže vědět nic o zodpovědnosti, Joey ale protestuje. „Opravdu víš?“ křičí Bessie. „Protože dokud nebudeš vědět, jaké to je, ponížit se a jít prosit o peníze ke snobce, která na mě shlížela už na střední škole, nechci o tom už s tebou nikdy mluvit.“ Bessie vběhne do domu a Joey si na trávníku všimne Dawsona s kamerou v ruce. Natáčí okolí domu jako reklamu na B&B, kterou později dá na internet. Joey se to moc nelíbí, nemají na něco takového peníze, její nadšení se nezvýší ani ve chvíli, kdy ji Dawson, už v domě, nutí do přátelského úsměvu, kterým se má prezentovat budoucím hostům. Do kuchyně vejde Pacey a oběma oznámí, že přece jen cítil malý díl viny za to, že Potterovy do tohoto podniku navrtal, a proto na víkend pozval Fredericka Frickeho, muže, který o takovýchto podnicích píše pro New York Times. Měl zrovna cestu kolem a tak je obhlédne. Joey je kousek od zhroucení, mají polorozdělané pokoje, Bessie peče příšerné koláče a nemají hosty. To poslední ale podle Paceyho není pravda. Se zavazadly v rukou vejde babička, Jack, Andie a Jen, neznámá čtveřice, která se přijela podívat do míst, kde babička vyrůstala. A potom tu máme zamilovaný párek, který tady chce strávit romantický víkend – společně vejdou Mitch a Gail. Jestli se do teď tvářila kysele jen Joey, Dawson jí začal směle konkurovat.

 

Sotva se Joey, Dawson a Pacey dostanou na terasu za domem, je poslední jmenovaný zavalen obviněními. Joey chce vědět, proč se napřed nezeptal a Dawson by rád věděl, proč z toho nevynechal jeho rodiče. Pacey první odpoví Dawsonovi – šel pouze za Mitchem, přivést Gail byl jeho nápad, takže by se ptát měl jeho. A k Joey – měla by si vážit té podpory, které se jí dostává od přátel. Joey ale odpovídá, že kritikům se nedává zpola hotový produkt, zvlášť pokud je ten produkt poslední šancí jak si udržet střechu nad hlavou. Dawson a Pacey jsou v šoku z možnosti zástavy domu, mezitím ale Joey po Paceym chce, aby zavolal panu Frickymu a celé to zrušil. Jenže přesně v tom okamžiku pan Fricke zaklepe na vstupní dveře.

 

Dawson vejde do líbánkového pokoje, kde Gail a Mitch vybalují věci. Dawson se ptá, co to má znamenat, oba dva ale pouze chtějí pomoct Joey a Bessie a pozdě večer, až kritik usne, se Mitch odplíží spát domů. Dawson je zmatený z toho, že si jeho rozvedení rodiče hrají na zamilovaný páreček, Mitch ale pobaveně odpoví, že vidí strašidla někde, kde vůbec nejsou. „Víte, co vidím?“ řekne Dawson. „Vidím dva lidi, kteří neví, co k čertu chtějí a mně už je z toho nanic!“

 

Joey ubytovává pana Frickeho, který na otázku, jestli ještě něco nechce, odpoví, že by neuškodilo zatopit, protože v pokoji mrzne. Joey se pokusí o vysvětlení založeném na spříznění s přírodou a využitím jejího potenciálu, ale moc nepochodí. Také fakt, že sociální zařízení je společné pro všechny hosty, pana Frickeho moc neodváže. Joey ještě zamumlá, že snídaně se podává od sedmi hodin a rychle z pokoje ustupuje.

 

Ve vedlejším pokoji se Andie Jacka ptá, jestli zvládnout hrát bratrsko-sesterskou dvojici, Jack ale nevidí důvod, proč by nemohli. Andie jen poznamená, že když není doma ve své posteli, prostě se nevyspí. „Pane bože, Andie,“ řekne Jack, „poslouchej mě. Ten podtext mi došel. Jestli otec chce, abych se vrátil, v pořádku, ty se ale ani nepokoušej začít víkendovou nenápadnou kampaň ‚Návrat domů‘. Myslím to vážně. Jestli uslyším jedinou zmínku o domu, domově, obydlí, ve kterém žijí lidé, nastěhuji se k Jen. Rozumíš?“

 

Joey a Bessie pozorují na pohovce sedícího pana Frickeho a přemýšlí, jestli je spokojený. Bessie by ráda věděla, kde je Pacey a Joey to ví – vytírá koupelnu, přetekl totiž záchod. Hned vzápětí Pacey vítězně vejde, úkol byl splněn.

 

Dawson se mezitím posadí na molu vedle svého otce, který přizná, že matku sem nepozval bezdůvodně. Mají stejné přátele, kteří mu řekli, že ani jedna z televizních stanic v širokém okolí o ni nestojí. Sama mu to neřekla, čemuž se Dawson nediví, je přece její rozvedený manžel. Mitch odpoví, že její přítel, prošli spolu dlouhou cestu. Dawsona ale štve, že neví, co si má myslet. Jsou manželé nebo nejsou, jsou přátelé nebo nepřátelé? Podle Mitche se oba moc snaží být přáteli, ale Dawson si myslí, že na tohle je trochu pozdě. „A v tom se mýlíš,“ odpoví Mitch, „nikde není napsáno, jak dlouho máš mít o někoho starost a už vůbec nejsou limity na to, jak moc by ses starat měl. Zvlášť, když už jsou obrovskou součástí tvého života.“

 

Zpátky u Potterových si pan Fricke pochutnává na sendviči, obklíčen z jedné strany Bessie, z druhé Joey. Kromě toho, že obě omlouvají drobný chaos, způsobený teprve nedávným otevřením, Bessie podotýká, že to, co je odlišuje od konkurence, je rodinná atmosféra a domácký přístup. Přitom položí ruku na koleno pana Frickeho. V tom vejde Pacey s oznámením, že koupelna je skoro v pořádku, jeho nadšení ale hned vyprchá, protože z kotelny se dere pořádný kouř.

 

Joey se snaží dát do kupy kotel a dost u toho kleje. Bessie si myslí, že to nepomůže, Joey poznamená, že je to tak nastejno s flirtováním s hosty. Bessie nechápe, co to má znamenat, Joey se ale Bessie ptá, jestli si pamatuje, jaké to je, mít šestnáct: „Je to jako mít všechnu odpovědnost dospělých, ale žádné pravomoci. Nemůžeme volit, pít, nemůžeme udělat žádné vážné rozhodnutí o našich životech.“ Bessie ale neplánovala starat se v šestadvaceti o dvě děti a sama, jakkoli Bodieho žádala o návrat domů při každé příležitosti, nemůžou si to dovolit. Joey ale připomíná, že už ji dlouho obtěžovat nebude. „No, na dívku, která chce opustit Capeside hned jak to bude možné, dáváš do tohoto místa nějak moc úsilí!“ „Máš pravdu, asi je čas, abych přestala.“ odpoví Joey.

 

Před domem Pacey rozsekl další poleno a Mitch, který se k němu přiblížil, se ptá, čí hlava to byla. Pacey odpoví, že jeho. Byl to jeho nápad nekupovat nový kotel, ale dát do kupy ten starý, je to jeho zásluha, že zlý kritik Fricke je teď tady. „A to všechno proč? Jenom proto abych dostal sestry Potterovy do chudobince. Všechno, na co sáhnu, zkazím.“ „Kdybych já byl Bessie nebo Joey,“ řekne Mitch, „byl bych šťastný, že mám ve svém životě někoho, jako jsi ty. Podívej se na sebe, pořád se snažíš! Nevzdal si to. Místo toho, aby si ztrácel čas litováním toho, co bylo tento víkend špatně, se zamysli, co jsi dokázal. Dal jsi do tohoto místa spoustu nesobecké práce a to je ta skutečná otázka, nad kterou by si měl hloubat. Proč máš o toto místo takovou starost?“

 

Dawson a Gail hledají v Leeryovic domě nějaké deky a Dawson se mámě omlouvá za to, že nebyl víc chápavý, ty porozvodové záležitosti jsou na něj trochu moc. Nerozumí tomu, že o sebe mají s tátou starost. Podle Gail je to ale důkaz toho, že si rozumí daleko lépe, když nejsou spolu. Dawson by to měl znát ze svého života: „Ty a Joey. Rozhodnutí o rozchodu není chvilková záležitost. Musíš se znovu rozhodovat každý den znova a znova.“

 

Andie a Jack vejdou do domu Jen a babičky a hledají nějaké ohřívače. Andie si podle vzkazu na ledničce všimne, že Jack tady má své mléko a svůj hrnek na kávu s jakýmsi žertem, který je srozumitelný jen rodině. Andie: „Fajn, nemusíš mi ho vysvětlovat, rozumím tomu, jsi součástí rodiny. Rodiny mají tři druhy mléka a vnitřní vtipy. Proč by si se chtěl vracet do toho velkého chladného domu s mužem, který nemá sebemenší tušení, jaký druh mléka piješ nebo jakou hru režíruješ. Máš opravdové štěstí.“ Jack se zastaví a řekne: „To ty, že jo? Táta nechce, abych se vrátil, to ty!“ „Chybí mi bratr, Jacku. Zvlášť, když můj život jede na plné obrátky a já ho potřebuji s někým sdílet. Neříkám to proto, aby ses cítil vinen, není to ani žádost o slitování. Je to pravda.“ Jack se na Andie přesto dívá pohledem plným viny.

 

Před domem Potterových stojí Jen a Dawson. Jen se jej ptá na to, čeho se tak vyděsil, když mu kdysi, když spolu chodili, řekla o své divoké minulosti. Dawson si myslí, že ze všeho, co neznáme, čemu nerozumíme, máme strach a on tenkrát neznal nikoho tak zkušeného jako ji. Jen by ráda věděla, jestli by i ostatní kluci reagovali stejně jako on. Dawson: „Rád bych řekl, že ne, ale upřímně, já nevím. Nevím, jak by se zachoval někdo jiný. Co ti ale můžu říct, je to, že jsem tenkrát reagoval špatně. Teď vidím, že jediná věc, která je krásnější než Jen Lindleyová, je skutečná Jen schovaná za vším tím kouzlem. A je mi líto kteréhokoli kluka, který si je příliš nejistý, než aby to viděl.“

 

Večer se všichni, hostitelé i falešní hosté sejdou v obývacím pokoji, kde se mužská část osazenstva snaží rozdělat oheň v krbu. Jenže to vypadá, že všichni umrznou, dokud se do toho nevloží babička, která poskládá různé druhy dřeva do správného pořadí a oheň úspěšně rozžehne. „Každý zimní večer jsem po večeři zatápěla v krbu, Jennin dědeček sedával v koženém křesle, nohy na otomanu a četl mi. Každý večer jsme zažívali jiné dobrodružství a téměř každý večer můj muž uprostřed příběhu usnul, bradu na hrudi, knihu v klíně, spokojený. Když vydržíte u někoho sedět celou noc u ohně a pozorovat, jak spí, víte, že milujete. Láska je tím nejtvrdším dřevem. Trvá dlouho, než se rozhoří, ale vydrží.“ Kdykoli si babička ucítí ořechové dřevo, vzpomene si na čtyřicet šest let manželství. Dawson říká, že vůně jsou nejsilnějším vzpomínkovým vjemem a každý ze skupiny to hned dokáže. Pro Mitche a Gale to je vanilka, kterou se Mitch navoněl vždy, když měli schůzku, aby nebyl cítit rybinou, se kterou tenkrát celé dny pracoval. Pro Dawsona je to fenyl diamin, látka používaná k vyvolání filmu a kterou jsou provoněné všechny filmové kotouče. Jen mluví o vůni naftalínu, kterou byl přeplněna šatna kostýmů na jedné umělecké škole v New Yorku. Kdykoli měla špatný den, dokázala se tam na celé hodiny skrýt. Jack si vzpomíná na vůni džusu, který pravidelně dostávali na letním táboře a Pacey si je trochu nejistý, jestli může mít vůni i sníh. Ta je totiž jeho vůbec první vzpomínkou, když mu byly dva nebo tři roky, kdy se díval skrz otevřené okno na padající sníh a okolí v naprostém tichu. Pro Andie je takovou vzpomínkou vůně nového auta, které její otec půjčoval na rodinné projížďky. A nakonec promluví Joey: „Slanina. Syčící, praskající, vůně, pomalu se vznášející do mého pokoje, zatímco ještě spím.“ „Znám tu vůni.“ řekne Bessie. Joey: „Máma. Každou neděli, když nemusela do práce, dělávala snídani. Já jsem sešla dolů, postavila se vedle ní u trouby a povídaly jsme si o škole, o klucích. Moje máma vždy ráda vařila, o každého se starala a nenáviděla práci v baru. Vždy mi říkávala, abych si nedělala starosti, že až našetří dost peněz, otevře si svůj vlastní penzión se snídaněmi. Nikdy se splnění tohoto snu nedočkala. Takže díky, že jste přišli a pomohli nám, jste ti nejúžasnější falešní hosté na světě. Ale teď, můžete jít domů.“ Joey se zvedne, otočí a najde pana Frickeho stát ve dveřích. „Pane Fricke, mrzí mě, že jste musel zůstat na tak hrozném místě. Nejsme žádný pěti hvězdičkový penzión, jsem si ale úplně jistá, že moje máma by to tady milovala.“

 

Druhý den ráno Joey spí ve své posteli. Z místnosti kdesi vzadu se ozývají hlasy. Joey vstane a v kuchyni najde bláznit celou partu, která rozlévá nápoje a chystá poslední kousky ke snídani. Joey vůbec netuší, která bije, je proto odvedena ke stolu, v jehož čele sedí pan Fricke. Joey se mu znova omluví, asi nikdy nebudou moct nabídnout takové služby, na jaké je zvyklý. Pan Fricke ale odpoví: „Topení včera v noci nefungovalo, přesto je toto jedno z nejvřelejších míst, na jakém jsem kdy byl. A tyto palačinky jsou ty nejlepší široko daleko.“ Teď už je Joey úplně mimo, protože přes všechnu snahu se o Bessiených palačinkách dá jen stěží říct, že jsou k jídlu. A to je přesně ta chvíle, kdy se vynoří tajemný kuchař Bodie, který se vrátil domů. Bessie chytne Joey a odstrká ji do vedlejší místnosti. Celou minulou noc přemýšlela o tom, co jí mladší sestra řekla a nakonec zašla na půdu. Přinesla knihu hostů, kterou dal táta mámě k Vánocům před deseti lety. U snídaně ji ony podepsaly jako první hosté. „Jak jsem mohla zapomenout její sen?“ ptá se Bessie. „Měla jsi plno jiných starostí. A kromě toho ses starala o dvě děti!“

 

Gail a Mitch balí věci ve svém pokoji a Gail říká, že ty řeči o vanilce jí připomněly ještě jednu věc. Rybí bistro, sen o kterém společně mluvili, když čekali Dawsona. Mitch ale poznamená, že když zavzpomíná pořádně, byl to její sen a ne jeho. „Nechci tím říct, že jsi něco zkazila, není to tvoje chyba, že jsi byla úspěšnější v jiném oboru. Chci říct, že vím, že obvoláváš různé stanice a tak, ale dole u řeky je jedno opuštěné místo, šel jsem nedávno kolem a napsal jsem si číslo, kdyby si se tam chtěla podívat.“ „Děkuji, Mitchi, ale ten sen se zdá být tak dávno.“ „Spíš jako by to bylo včera.“ odpoví Mitch.

 

Jen a Henry se povídají v docích, Jen právě skončila monolog o své minulosti, Henry se ale vůbec nezdá zastrašený. „Takže nejsi znechucený? Vyděšený nebo dokonce vzrušený? Protože takhle většina kluků reaguje.“ „Cokoli jsi ve své minulosti udělala, je součástí toho, kým jsi. A já jsem za to vděčný.“ „Kdo jsi, Henry Parkere?“ zeptá se překvapená Jen.

 

Dawson přichází k Paceymu, který zrovna skládá jakousi kameru a říká mu, že se teď všechno kolem něj mění takovou rychlostí, že má problémy udržet si stejné názory. A Pacey může posloužit jako příklad. Dříve býval jako splašený kůň a předvídatelný, potom ale ten vztah s Andie, který už skončil a...chce Paceymu hlavně poděkovat, že dělá, o co jej požádal. Stará se o Joey a to daleko víc, než by musel. „Udělal jsi pro ni něco výjimečného. Jsem rád, že tě má.“ „No, dovol mi něco říct. Není to žádná procházka růžovým sadem, s tou Potterovic holkou to vůbec není lehké. Má obrovský problém udržet dvě sekundy zavřenou pusu, má názor absolutně na všechno. Takže pokud budeš chtít naskočit zpátky, jen mi dej vědět, protože už se nemůžu dočkat, až se vrátíme k našemu obvyklému vztahu, souhlas?“

 

Jen a babička vychází z penziónu, babička s rozvernou písní na rtech. „Babi, smíchala sis dnes červené a modré prášky?“ komentuje to Jen, je ale vyrušena příchodem nosiče zavazadel – Jackem. Ten se ale vesele rozhodně netváří, chce si promluvit o tom, co mu řekla Andie o návratu domů. „Jakkoli jsem si myslel, že to tak je, ten návrat nemá s otcem vůbec co dělat. Polovinu času v domě vůbec není. Jde o Andie. Když jste mě minulé léto pozvaly do svého domu, neměl jsem nic a nikoho. Bylo to od vás šlechetné a nebylo to tak, že byste mi jen nabídly domov, připomněly jste mi, že o mě má někdo starost, když jsem si myslel, že si to nezasloužím. A teď je to Andie, kdo toto potřebuje připomenout. Jsem její bratr. Je mi to líto. Chci, abyste věděly, že si cením všeho, co jste pro mě udělaly, a že toho nebylo málo a já...“ „Jdi domů, Jacku!“ přeruší ho Jen. „Jdi domů.“ Všichni tři se obejmou.

 

Později ten večer vejde Pacey do domu k Joey a hned začne mlít, že se zítra někdo přijde podívat na ten kotel. Okamžitě zmlkne, když si všimne, že Joey usnula na pohovce u krbu. Přikryje ji, chvíli se na ni dívá a potom odejde.

 

Mezitím si Bessie, Bodie a Alexander hrají venku při světle svíček, Henry a Jen si stále povídají v docích, Gail jde ulicí a s nadějí se dívá na opuštěný dům u řeky. V Jennině domě Jack poskládá do krabice poslední věci a smutně ze svého, teď už bývalého, pokoje odejde. Ve svém současném pokoji se Dawson upřeně dívá na Lennonův plakát Imagine.

 

Stejně koncentrovaný pohled má v tu samou chvíli i Pacey. Sedí v křesle v domě Potterových a pozoruje ohněm osvětlenou tvář spící Joey. Zdá se, že takhle vydrží sedět celou noc...

back


© 2000 - 2002 Jerrzy

_