. . . . .
Dawsons creek CZ

  :: Home
  :: Info
  :: Herci
  :: Postavy
  :: Epizody
  :: Scénáře
  :: Galerie
  :: Media
  :: Různé

 

 

:: #311 - Bosé nohy na Capefestu (Barefoot at Capefest) ::

Napsal: Bonnie Schneider a Hadley Davis
Režie: Jan Eliasberg
Premiéra: středa, 12. ledna 2000 ve 20:00 na The WB
Premiéra v ČR: čtvrtek, 3. října 2002 v 15:00 na TV Nova
Repríza v ČR: ???
Anglický scénář: zde
Hudba z epizody: zde

Dawson a Joey jdou po školní chodbě a Joey dost dobře nechápe, proč si Dawson musí půjčovat kameru, když už doma jednu má. Dawson se jí to snaží vysvětlit, ovšem bez většího účinku. Odezvy se dočká až u Nikki, kterou najde v místnosti s filmovým vybavením. Ta mu také řekne, že kameru, pro kterou přišel, si už půjčila na další čtyři týdny, jakkoli je výpůjční doba týden jen jeden. „Filmování nemůžeš uspěchat!“ řekne Nikki s úsměvem a Dawson je pouze kousek od toho, aby ji uškrtil.

Jen a Jack právě nakupují a Jen se moc nelíbí ty tři krabice cereálií, které Jack vhodil do košíku. Jack se pokusí nutnost každé z té krabic zdůvodnit, Jen ale stejně dvě z nich vezme a odnese je zpátky. V tom se u Jacka objeví Ethan – Ethan z vlaku. Vrátil se do města kvůli Capefestu, volně přístupnému koncertu v městském parku i se stanovým městečkem, kde můžou lidi přespat, o kterém Jack samozřejmě nic neví. Nakonec musí přiznat i to, že s rockovou muzikou je na tom stejně, přesto mu Ethan řekne, že by přijít měl. Když Ethan odchází, Jen se vrátí k Jackovi: „Hezkej!“ „Gay.“ „Nejsou všichni?“

Andie dožene pana Brodericka, se kterým chce mluvit. Ten jí hrubě naznačuje, že zkoušky na role ve školní divadelní hře jsou až po škole a kdyby byla tak laskavá a nechala ho nasvačit, byl by jí vděčný. Když se Andie konečně dostane ke slovu, řekne mu, že tu není kvůli roli, ale kvůli místu asistentky režiséra: „Jsem chytrá, umím vést lidi a jsem výkonná. Vy mě potřebujete!“ „Proč jste to neřekla hned?“ odpoví jí pan Broderick rozčileně.

Dawson a Joey vejdou do domu Leeryových, Dawson pořád rozčilený nad drzostí Nikki. Když vkročí do obývacího pokoje, najdou ho prázdný. Gale právě snáší další krabice a řekne Dawsonovi, že se s otcem domluvili, že si vezme nábytek ze dvou pokojů a prosí ho, aby si i přesto uchoval pozitivní přístup, všem to pomůže. Dawson odpoví, že to není problém a Gale spokojeně odejde zpátky do patra. Joey si chce s Dawsonem promluvit o tom, jak se cítí, Dawson ale nemá, co by řekl.  

Jack a Jen dorazí na místo Capefestu, Jack plný nadšení z toho, jak si ten víkend úžasně užijí. Ty hvězdy, svěží vzduch, oceánský vítr. Jen: „A já jsem si myslela, že jdu do extrémů, když se chci klukovi dostat do kalhot!“ Jack se okamžitě naježí, chce Ethan jen poznat, je to první gay, se kterým se kdy bavil. „Jacku, já vím. Jen si dej pozor na to, že vstupuješ na neprobádané území. A před tím, než uděláš ten obrovský citový krok, uvědom si, že ho děláš. Neomlouvej to nějakým poznáváním druhých.“ Jack ji ale moc neposlouchá, nechá ji tam se složeným stanem a jde se podívat po Ethanovi.

Andie a pan Broderick pozorují studenty na divadelním jevišti, předříkávající naučené texty, a tváří se dost bolestivě. Není se čemu divit, jeden je horší než druhý, teprve až kluk, několikátý v pořadí, má jisté kouzlo. Andie je nadšená, nejraději by ho hned přijala, pan Broderick má ale na roli Paula v hlavě někoho jiného. Jako student za moc nestojí, ale má v sobě skvělý komediální talent. Andie se rozčílí, protože být hercem vyžaduje i to být připravený a včas, její proud slov je ale přerušen Paceym, který se přišel ucházet o roli Paula. Pan Broderick: „Toto je náš Paul!“ Andie je překvapená a zároveň znechucená.

Dawson se objeví u domu ředitele Greena, chce si znova promluvit s Nikki. To že, je ředitelovou dcerou neznamená, že si může dělat, co chce. Nikki mu odpoví, že by si na to měl zvyknout. Od dalších výstupů je odradí příchod pana Greena, který je rád, že se z nich dvou stali kamarádi a pozve Dawsona na společnou večeři. Dawson i Nikki se mu to snaží rozmluvit, není to ale nic platné.

Ethan, sedící na větvi stromu, zavolá na procházejícího Jacka, který je rád, že ho konečně našel, jakkoli jej to hned znervózní. Jack přizná, že přišel s kamarádkou a zjistí, že Ethan je tu sám. Ethan navrhne nějaké jídlo a procházku a Jack po chvilce idiotského mumlání souhlasí s obojím. O něco později jdou oba po pláži a Jack musí vysvětlovat, proč si ve vlaku neřekl o číslo. Přizná, že si pamatuje každé slovo z jejich rozhovoru, protože pro něj to byl první hovor s jiným gayem, což Ethana překvapí.

Jen se při stavění stanu dostala do opravdu velkých potíží, celá stavba je v neuvěřitelném zmatku a proto se rozhodne, že potřebuje něco k zakousnutí. Dostane se k vozíku, kde se prodávají burgery a překvapeně zjistí, že prodavačem je Henry. Pozdraví ho, Henryho odpověď  je ale dost chladná. Jen ho poprosí o pomoc se stanem a Henry po dlouhém váhání souhlasí. Jen si všimla toho chladu a zeptá se na důvod. „Myslíš jiný než to, že sis se mnou pohrávala jen proto, aby si mě mohla srazit k zemi?“ zeptá se Henry. Jen neví, o čem mluví, Henry ale poznamená, že se musí cítit dobře, když je na opětované straně neopětované lásky. Jen si myslela, že budou přátelé, Henry ale odpoví: „Ty sis toho vůbec nevšimla, že? Přes jeden měsíc jsme spolu nepromluvili, snažil jsem se být stranou a zdá se, že si to vůbec nezaznamenala. Asi bych musel spadnout z hodně vysoké skály, aby sis mě vůbec všimla!“ Jen se snaží protestovat, Henry ji ale se slovy, že si ten zatracený stan může postavit sama, opustí. 

Dawson, Nikki a její otec sedí u stolu a ředitel Green právě probírá dětství momentálně nepříliš nadšené Nikki. Potom se zeptá, jestli Dawsona přizvala ke svému novému projektu, Dawson ale ani neví, o čem je. A Nikki to prozradit nechce. Pan Green si myslí, že by bylo skvělé, kdyby spolu pracovali, Dawson i Nikki to ale okamžitě vyloučí.

Jack se mezitím na pláži ptá Ethana, jestli už tak mladý věděl, že ho přitahují kluci. Ethan ale odpoví, že jen věděl, že je jiný. Být gayem není o tom, ke komu je člověk přitahován, ale o tom, kým je. Jack tomu moc nerozumí a Ethan se ho zeptá, jak to, že i když se nikdy s klukem ani nepolíbil, ví, že je gay. Jack to ale prostě ví. Ethan: „Všichni chtějí homo a heterosexualitu definovat podle toho, s kým spíš. O tom to ale není. Je to o chvilkách, o přílišné nervozitě, když se chceš zeptat na moje číslo. Je to o rozhovorech jako je tento. Je to o tom koho a co miluješ, a proto se toho nemůžeš zbavit, je to součástí tvého života, je to všude!“ Moudrosti ale skončí v momentě, kdy Ethan zjistí, že jeho věci byly ukradeny.

Andie a Pacey se potkají na schodišti a Andie na něho nekompromisně vyštěkne rozkaz: „Chci, aby si toho nechal!“ Pacey ale dostane za účast trojku z angličtiny a k tomu mu pan Broderick řekl, že by v tom mohl být dobrý. Andie poznamená, že pan Broderick zkazil každou hru za posledních pět let a jen pár herců to neodneslo zlomenou osobností. Potom ale přizná, že tato aktivita pro ni měla být způsobem, jak se přes Paceyho přenést a teď... Pacey jí ale navrhuje, aby odešla ona, protože on neodejde určitě.

Dawson vejde do pokoje Nikki a když vejde i ona, řekne jí, že z té místnosti nejde poznat, že je filmový fanatik. Nikki si ale myslí, že není dobré upínat se na jednu věc. Film má ráda proto, že jí umožňuje nahlížet do ostatních oblastí. Také se omluví za otce, od rozvodu se příliš snaží, pokud jde o její nové přátele. Dawson se ptá, jak se po tom rozvodu cítí zdá se, že ji ten rozvod nijak nezasáhl, ona ale přizná, že pod tou maskou je jen další rozzlobené dítě. A položí Dawsonovi stejnou otázku. Dawson: „No, pravda je, že většinu času jsem srovnaný s tím, že už nejsou spolu. Možná jsem tak zaujatý sám sebou, ale moc o tom nepřemýšlím. A potom se to ke mě tajně připlíží. To zklamání z toho, že jsem výtvorem něčeho, co nefungovalo. Protože rodiče jsou naším prvním příkladem lásky a můj příklad prostě nebyl dost silný na to, aby...“ Najednou si uvědomí, že mluví příliš a z pokoje rychle odejde. Nikki se ve tváři zračí smutný zájem.

Když Jen konečně uvidí přicházet Jacka, je ráda. Stan leží pořád na zemi a chce mu říct o Henrym. Teprve po chvilce si všimne, že nepřišel sám. Jack ji seznámí s Ethanem a v ústraní jí řekne, že přišel o svoje věci, nemá kde spát a požádá Jen, ať se jde na pár hodin jen tak projít, určitě si to užije. Jen nevěří svým uším, myslela, že se chtějí jen poznat. Přesto odejde, ale hned po pár metrech se zastaví. Uvidí totiž Henryho hrát na kytaru a zpívat píseň.

Pan Broderick a Andie řídí první zkoušku hry. Pacey řekne jednu svou repliku, je ale panem Broderickem zastaven. Řekne mu, jak by to mělo být správně, ale tak, že je to k nepochopení. Pacey to zkusí znova, pan Broderick je spokojený, Andie na pokraji zhroucení. A když se jí zdá, že Pacey zachytil stopu své postavy, je za to panem Broderickem pokárána.

Ethan se už ve stavu zeptá, jestli Jen nevadí, že je tu místo ní. Jack mele cosi o noční sově a o starém přátelství, takže by to mělo být v pohodě. Ethan se zamuchlá do spacáku a popřeje Jackovi dobrou noc. Jack je překvapený, myslel si, že si budou povídat, Ethan je ale na další hluboké hovory příliš unavený. Jack je zmatený, světla ale zhasne.

Když Henry dozpívá, Jen jde za ním – hodně se jí to líbilo. Nevěděla, že umí takhle zpívat, podle něj se ale přece shodli na tom, že toho o něm neví dost. Chce odejít, ale Jen si chce promluvit. Henry se otočí a rozzlobeně na ni vykřikne, že se nemůže znova snažit být jeho kamarádkou a potom ho odkopnout, když ji jeho city začnou děsit. „Dobrá, máš pravdu,“ řekne Jen, „musím přiznat, že mi chybíš. Chybí mi to, jak ses na mě díval pohledem plným vášně a citů. Měla jsem pocit, že si to zasloužím.“ „Víš co?“ odpoví Henry. „Každý den jsem myslíval jenom na tebe, snil jsem o tobě. A kdykoli jsi kolem mě prošla, ztratil jsem hlavu. Víš, jaké to je?“ „Ne.“ odpoví Jen. „Pak také nevíš, jaké to je, když ten člověk necítí to samé k tobě. Podívej, je mi opravdu líto, že ti chybí, jak jsem se na tebe díval. Mně ale nechybí to, jak ses na mě nedívala.“

Joey proleze oknem do Dawsonova pokoje, hned ale začne pochybovat, jestli to bylo to správné okno. Dawson už totiž sundal skoro všechny Spielbergovy plakáty ze stěn, není si totiž jistý, jestli kluk, který je pověsil, ještě existuje. Dawson už nevidí svět tak, jako ten kluk, návštěva u Nikki mu otevřela oči. Joey je překvapená, po chvilce se ale rozčílí, když zjistí, že Dawson s Nikki mluvil o rodičích, o kterých s ní mluvit nechtěl. Dawson se brání, to přece není o tom, za kým šel. Pokaždé, když projeví zájem o druhé pohlaví, Joey ho začne obviňovat. To on o A.J. neřekl ani slovo. Chvilku na sebe oba dva křičí, Joey vztekle vyskočí oknem a Dawson jej za ní zapráskne.

Jack a Ethan před chvilkou vstali a Jack se chystá zaskočit pro něco na jídlo. Ethan se ho ptá, jestli na něco nezapomněl – číslo. Jack si to ale nemyslí, včera večer neměl zrovna moc zájmu o konverzaci, tak proč najednou teď. Ethan ale opakuje, že byl unavený a nemá to co dělat s jejich přátelstvím. Jackovi se moc nelíbí to přátelství. Ethan ale nechce zacházet dál, Jack není připravený. Ethan přesto Jackovi napíše své číslo a odejde.

Na další z divadelních zkoušek všichni netrpělivě čekají na pana Brodericka. Pacey nakonec navrhne, že by to mohla vést Andie, stejně jí to jde líp a je to přece její mimoškolní aktivita. Andie souhlasí, dá pokyny a začnou.

To ráno Jen znova vyhledá Henryho, aby se mu omluvila: „Za to, že jsem si bezcitně pohrávala s tvými city. Za to, že jsem si myslela, že když jsem starší, vím všechno líp. Minulou noc jsem byla vzhůru a přemýšlela o tom, co jsi řekl a máš pravdu. Nevím, jaké to je být takhle zamilovaná. Nevím, jaké to je, v někom se úplně ztratit. Ale ráda bych. A jestli je tu jeden z nás mladší než ten druhý, ty to nejsi, Henry.“ Henry se usměje a nabídne Jen kávu.

 

Pacey a jeho partnerka zkouší podle instrukcí Andie, když vejde pan Broderick, nadšený tím, co vidí. Jeho práce se opravdu vyplácí a hlasité poznámky, že toto všechno je práce Andie, ignoruje. To se ale nedá říct o návrhu scény, kterou mu Andie ukazuje. Přesto, že se na ní shodli, on si to teď rozmyslel. Musí to udělat jinak a neprotestovat. Andie se sebere a ze sálu odejde. Pacey běží za ní. Teď nemůže odejít, oni ji potřebují. Andie už ale takhle nemůže. Pacey tedy odejde, což mu Andie hned zatrhne, je v té roli dobrý, podle něj je ale Andie lepší. Ta se zeptá, jestli je nějaká šance, že by Broderick odešel, to je ale nesmysl. Proto Andie říká ne. Pacey ale předstírá, že ji neslyší a těší se, že ji uvidí na další zkoušce. Andie za ním křičí, že nepřijde, ale zbytečně.

Jen a Jack právě dobalili v parku věci. Jack přiznává, že se jeho večer nevyvedl tak jak měl a Jen se ptá, jestli to, když byl hrubý a necitlivý, když ji samotnou poslal do studené noci, bylo zbytečné. Jack se za to omlouvá, je mu ale odpuštěno. A to tak lehce, že je podezřívaný. Co prošvihl? Jen mu prozradí, že když bloumala tou krutou nocí, někoho potkala. Starého známého, ale za nic na světě mu neřekne, kdo to je.

Dawson leží na své posteli, když se ozve zaklepání na okno. Je to Joey s darem – plakátem „Imagine“ Johna Lennona. Připomíná Dawsonovi to léto, kdy celé hodiny poslouchali desky Beatles a Dawson chtěl být Lennonem, změnit svět písněmi. „Nebyl jsi jen samý Spielberg, nebyl jsi omezený, měl jsi zájem o tolik věcí! Chtěla jsem ti to jen připomenou. Taky jsem ti chtěla říct, že ačkoli jsou mé city občas zastřeny trochou žárlivosti, pořád tě slyším. Ať už na sebe křičíme, jak chceme, ať mlčíme jak dlouho chceme, pořád tě slyším.“ Také Dawsonovi řekne, že pokud chce mluvit o rodičích s někým jiným, je to v pořádku, hlavně že o tom mluví. Spolu s Dawsonem pověsí plakát nad jeho postel. Dawson: „Myslíš, že mi John pomůže jít svou vlastní cestou?“ „Ty jsi vždy šel svou vlastní cestou, Dawsone. Jen ji potřebuješ trochu rozšířit.“ Trochu se odmlčí. „A poohlédnout se po své Yoko.“ Oba dva se usmějí a bok po boku obdivují plakát.

back


© 2000 - 2002 Jerrzy

_