. . . . .
Dawsons creek CZ

  :: Home
  :: Info
  :: Herci
  :: Postavy
  :: Epizody
  :: Scénáře
  :: Galerie
  :: Media
  :: Různé

 

 

:: #310 - První setkání blízkého druhu (First Encounters of the Close Kind) ::

Napsal: Leslie Ray
Režie: Greg Prange
Premiéra: středa, 15. prosince 1999 ve 20:00 na The WB
Premiéra v ČR: středa, 2. října 2002 v 15:00 na TV Nova
Repríza v ČR: ???
Anglický scénář: zde
Hudba z epizody: zde

 

Dawson stříhá svůj dokument z Ostrova čarodějek, když oknem jeho pokoje proletí batoh a hned za ním se jím proplazí Joey.  Zeptá se Dawsona, pokolikáté ten dokument už vidí, on ale musí být připraven na otázky, které budou následovat po promítnutí filmu. Joey si všimne, že je nervózní a hned pochopí, že je to z velkého světa, do kterého se tento víkend oba dva chystají.  Cambridgeská univerzita pořádá festival, na který se Dawson přihlásil, zatímco Joey podnikne víkendovou návštěvu stejného místa, kde ji bude mít na starosti jedna z tamějších studentek a ukáže jí, jak univerzitní život vypadá. Joey Dawsonovi připomíná, že když nic jiného, tato zkušenost ho posune zase o kousek blíž ke splnění jeho snu a pro ni to bude naděje, že se jednou z Capeside dostane. Dawson: „No tak, Joey, dívej se na tento víkend jako na dobrodružství. Toto je naše první vkročení do skutečného světa. Tento víkend může být náznakem toho, jak bude vypadat zbytek našich životů.“ „A nebo taky víkend, kdy se všechna naše přání a sny zhroutí, odstaví nás od společnosti a donutí nás žít po zbytek našich dnů jako cynické a zahořklé stíny našich dřívějších osobností!“ poznamená Joey.

 

Dawson, Andie, Jack a Joey prochází kolem budov Cambridgeské univerzity. Andie všem podá vyčerpávající popis školy a její historie, aby taky ne, když si její katalog nechala poslat už v devíti letech. Podpoří také Joey, ona sama navštívila univerzitu loni a bylo to úžasné. Čas běží jak zběsilý, a tak se Dawson jde zapsat na festival, Andie míří na sekretariát děkana, Jack podnikne městskou turistiku a Joey jde najít „svou“ studentku.

 

Dawson se zapisuje u Nikki, mladé dívky, která se poprvé zarazí, když Dawson uvede jako svého oblíbeného režiséra Spielberga. Podruhé to je, když jí Dawson naznačí o čem jeho dokument je. S povzdechem, že je tu další Blair Witch Dawsona propustí.

 

Joey dorazí k pokoji číslo 381 a po zaklepání vejde. Uvnitř najde kluka, který pracuje na počítači. Joey se ptá, jestli je to pokoj A.J. Mollerové, dozví se ale, že ne. Ten kluk je totiž A.J. Moller a protože oba mají jména, ze kterého se pohlaví nepozná, dali je dohromady. Joey chce odejít, ale jeho slova o tom, že bezproblémové soužití holek a kluků je důležitou součástí univerzitního života, ji přesvědčí a zůstane. Ovšem hned potom ji A.J. ne moc slušným tónem požádá o to, aby si udělala velmi dlouhou procházku po škole, protože on potřebuje něco dodělat. Joey z pokoje naštvaně odejde.

 

Andie najde Jacka sedět na lavičce s knížkou v ruce. Podle něj to je jen průvodce po Bostonu. Andie mu doporučí umělecké muzeum, které by tady ve městě mělo být skvělé a Jack řekne, že se tam možná zajde podívat. Poté, co Andie odejde, Jack odkryje knihu – jsou to Růžové stránky pro rok 1999.

 

Andie vejde do kanceláře sekretářky děkana a ráda by s děkanem krátkou schůzku. Nemá ale žádnou domluvenou, jen myslela, že kdyby náhodou někdo vypadl, promluvila by s ním. „Vy byste zrušila schůzku s děkanem na poslední chvíli?“ zeptá se sekretářka Fran, Andie pochopí a zklamaně odejde.

 

V sále o pár bloků dál právě skončilo promítání Dawsonova dokumentu. Pár lidí neochotně zatleská a většina už vlastně stojí u východu. Člověk, který to tady celé vede, zve Dawsona na pódium, aby odpověděl na otázky. Dawson se zprvu krčí v sedadle, když ale zjistí, že mu to nepomůže, na pódium vystoupí. Následuje bolestivé ticho, konečně přerušené jednou dívkou: „Mám otázku. Ta Joey, je někde tady? Je neuvěřitelně sexy.!“ Před sálem je Dawson dostižený Nikki, která ho chlácholí – tyto projekce můžou být někdy pořádně kruté. Na druhou stranu neví, co si sliboval od projektu, tak silně okopírovaném od Blair Witch. Kromě toho jakoby si nevšiml, že nejzajímavější byly samotné postavy. „Ta Joey, kdo je a hlavně, čím pro tebe je? Přítelkyní, milenkou? Z toho filmu to nebylo poznat a to byla obrovská škoda.“ Dawsonovi se nelíbí, že by ho měla kritizovat nějaká dobrovolnice, Nikky ale odpoví, že pokud její postavení předurčuje váhu názoru, příště bude opatrnější.

 

Jack mezitím čeká na autobusové zastávce a když vůz přijede, předběhne ho pár kluků. Jack se zarazí, neví, jestli má nastoupit nebo ne, nakonec to ale udělá. Posadí se a dívá se na muže, kteří se zdají být gayové.

 

Při procházce najde Joey Dawsona sedět na lavičce. Ptá se ho, jak dopadlo promítání a on odpoví, že to byla hrůza. „Problém s tím, že mám tak velký sen je ten, že se nikdy nepřestanu ptát, jestli mám dost talentu k tomu, abych ho dotáhl do konce. Co když prostě nemám to, co z někoho udělá skvělého filmaře?“ „Dawsone,“ odpoví Joey, „byla jsem s tebou od začátku. Pro většinu lidí jsou filmy jen způsobem, jak si ukrátit čas, ale já byla u toho ten den, kdy sis uvědomil, že pro tebe jsou něčím víc. Ten den, kdy sis vzal video rodičů a natočil svůj film. Byla jsem u toho, když jsi poprvé nahlas řekl, že budeš filmařem. Měla jsem tu čest sledovat, jak se tvůj sen mění v realitu. A víš co? Jsem na tebe opravdu pyšná!“

 

Když se Fran, děkanova sekretářka, vrátí z oběda najde ve své kanceláři znova Andie, která se pokouší o druhý pokus. Co kdyby se pan děkan vrátil z oběda dřív. Jenže Fran jí řekne, že děkan pravidelně chodí z obědů pozdě a Andie se zklamaně zhroutí do křesla. Fran si k ní přisedne a poví jí: „Andie! To, jestli budete studovat na této nebo jiné prestižní univerzitě má jen minimálně co dělat s tím, jaká osobnost z vás vyroste nebo jestli najdete ve svém životě naplněni.“

 

Joey sedí v jedné z poslucháren, když do ni vejde A.J., který povede hodinu. Ostatním studentům řekne, že si vzhledem k návštěvě středoškolských studentů udělají diskusní hodinu a zeptají se jich, o jaké knížce si oni myslí, že je dobrá. A první obětí není nikdo jiný než Joey. Ta po chvilce přemýšlení řekne Malé ženy od Louisy May Allcottové. Příběh dívky, jejích tří sester, matky a otce, který není nikdy nablízku a nedokáže se o ně postarat. A do toho všeho se zamíchá kluk ze sousedství. Vysokoškoláci tu knížku rozcupují na kousky a celé to shrne A.J.: „A ponaučení? O knize nemůžeme říct, že je kvalitní, jenom proto, že se ztotožníme s hrdinou nebo hrdinkou!“ Po hodině A.J. dožene Joey a přizná, že to v hodině možná trochu přehnali, na druhou stranu ale chtěla poznat vysokoškolské prostředí. „Nebuď tak nenucený,“ odpoví Joey, „to, co jsi udělal v té posluchárně bylo necitlivé. Vůbec mě neznáš! Možná jsem jenom naivní středoškolská holka, ale opravdu jsem se těšila, že aspoň trochu okusím tu zábavnou část vysokoškolského života a ne tu trpkou. Copak tak často hledíš do počítače, že jsi zapomněl, že tato část existuje?“ A.J. se omluví a navrhne, že by mohli začít úplně znova.

 

Dawson spolu s ostatními sleduje další film a obecenstvo se zdá být okouzleno. Když promítání skončí, spustí se ohromný potlesk a moderátor na pódium pozve autora. Tou je Nikki. Dawson je překvapený a zmatený. Venku, před kinem, Nikki potká a řekne jí, že to co viděl, bylo úžasné. Ona jeho radost krotí, navrhuje, jestli by mohli také začít znova a nakonec se ho ptá na názor na její film. Moc se jí nelíbí, že podle něj je její kousek technicky dokonalý, Dawson ale poznamená, že je to lepší hodnocení než okopírované, nejasné a nepochopení vlastního materiálu. Také nechápe, proč mu neřekla, že se festivalu také účastní. Nikki odpoví, že moc nevystrkuje bradu, člověk se tak lehce zraní. Dawson souhlasí, s gratulací ale rychle odchází.

 

Andie a Fran sedí u stolku a popíjí kávu. Andie se zrovna přiznala, že svou esej k přihlášce na univerzitu na téma ‚Člověk, který mě nejvíc ovlivnil‘ napíše o své matce. Snad si tak utřídí své myšlenky, které se jí týkají. Andie: „Pamatuji si jeden den, šest měsíců po Timově smrti, našla jsem ji u řeky. Seděla ve vodě, šaty úplně mokré,vlasy přilepené po stranách obličeje. Vypadalo to, že vůbec neví, kam jí a co dělat. Nemyslím, že bych na ten obrázek kdy zapomněla.“ Fran vezme Andie a dá jí radu: „Věci, které nemůžete ovlivnit, nechte plavat. Jenom proto, že se vaše matka nemůže přenést přes minulost neznamená, že vy se musíte trestat za to, že jste to už udělala.“ Andie si myslí, že když vlastní máma začne ztrácet zdravý rozum, začnete ho ztrácet taky, jen abyste jí porozuměli. Také jí přijde divné, že si o těchto věcech povídá se skoro neznámým člověkem, ale Fran má pro ni další moudro: „Už hodně dávno jsem se naučila jednu věc – život nás překvapuje na tisíc nejrůznějších způsobů.“

 

A.J. zavede Joey do knihovny vzácných knih a rukopisů. Joey dost dobře nechápe, co tam dělají, dokud jí A.J. nepodá Malé ženy – vlastní rukopis Alcottové. Joey jej otevře a spolu s A.J. přečte jeho část. Potom mu vysvětlí, že její máma jí tu knížku četla, byla to její oblíbená a jméno Josephine vybrala podle jména hlavní hrdinky. „To je asi důvod, proč ji čtu pořád dokola. Když to dělám, je to jako by byla pořád se mnou.“

 

Jack vejde do gay baru se ztlumenými světly a hlasitou muzikou. Všimne si muže, který se na něho dívá a zamíří k baru. Barman se zeptá, co si dá a ten muž, co se mezitím postaví vedle Jacka, odpoví, že pro oba piva. Jack se vzpírá, nakonec ale souhlasí a k tomu se ještě doví, že vypadá rozkošně. Znervózní, čehož si ten muž všimne a hned se pokusí  vzít to znova. Zve Jacka kamkoli mimo tento bar, kde si můžou jen promluvit a poznat se. V okamžiku, kdy se muž otočí k baru pro piva, Jack uteče.

 

V univerzitním kině se mezitím udílí festivalové ceny. Nikki, ačkoli to čeká, žádnou nezíská a rozladěně z místnosti odejde. Dawson běží za ní a řekne jí, že byla okradena, protože její film byl nejlepší. Nikki je hrozně zklamaná, což přece Dawson dobře chápe. „To ano, mezi námi je ale obrovský rozdíl. Zjistil jsem, že se do své práce musím víc ponořit, že do ní musím dát ze sebe víc, pokud má za něco stát. Nikki, tvůj film není jen technicky dokonalý, byl inspirující. Inspiroval mě! Znovu jsem si připomněl, proč chci dělat film. Ne proto, abych vyhrával festivaly nebo pro slávu, ale abych oslovil lidi. A tobě se to podařilo, rozesmála si je, pohnula si jimi. Já to nevzdám, dokud nedosáhnu toho samého!“

 

O něco později potká Dawson na vlakovém nádraží Andie. Ptá se jí, jestli měla rozhovor, který tak chtěla a ona přizná, že ano. Ne tak, jak si původně představovala, ale měla. Dawson také řekne, že všechno dopadlo jinak, než čekal, je ale rád. Ve stejnou dobu už Jack sedí ve vlaku a právě odmítl pustit kolemjdoucího kluka na volná místa u sebe, která drží pro přátele. V momentě si to ale rozmyslí, bůh ví, jestli vůbec dorazí. Kluk ho poprosí, ať ho probudí až dorazí do cíle – do Capeside.

 

V jiném vlakovém voze prochází Dawson uličkou, když narazí na Nikki. Ta jako dítě rozvedených rodičů podniká cestu za otcem, protože matka byla v práci přeložena do Chicaga. Míří do Capeside a nakonec dojdou k tomu, že je dcerou ředitele Greena. Dawson chápe její nechuť nad tímto cestováním, jeho rodiče se také rozvedli a nakonec Nikki slíbí, že ji možná dostane na hodiny filmu pana Jordana. Jenže Nikki má účast v nich už slíbenou. „Uneseš trochu konkurence, Dawsone?“

 

Mezitím si Jack a Ethan, jeho nový vlakový soused, povídají. Ethan chodí na školu, která mu umožnila odjet z malinkého Capeside. Teď se tam vrací jen proto, aby se dal dohromady po skončení dvouletého vztahu. Není to moc jednoduché zapomenout, zvlášť když HO vidí každý den ve škole. Když to Jack uslyší, úplně zmrzne. Ethan si toho všimne a moc se nediví, moc lidí by neřeklo, že je gay. A zeptá se, jak je to u Jacka, čímž mu způsobí daleko větší otřes. Ethan si myslí, že u Jacka to poznat jde, ale spíš než nějakou zženštilostí je to nováčkovstvím, které z něho vyzařuje. Až teprve teď si řeknou svá jména.

 

Joey a A.J. jdou po nástupišti a A.J. se omlouvá za to, že ji celou noc držel vzhůru. Když začne mluvit o věci, do které je vášnivě zabraný, neví, kdy má přestat. Ptá se Joey, co je pro ni tou vášní, ona by ale byla ráda, kdyby to věděla. Posledních pár let se její svět točil jenom kolem jednoho kluka, ale stejně spolu nejsou. A.J. se zeptá, jestli by bylo špatně, kdyby někdy zavolal, Joey si myslí, že ne a s tím, že mu své číslo napíše na jeho dlaň, se rozloučí. Joey nastoupí do vlaku zrovna v momentu, kdy kolem dveří prochází Dawson s Nikki. Seznámí ji s Joey a poté, co si Joey a A.J. vymění poslední zamávání, se Dawson zeptá, kdo to je a když se dozví, že spolubydlící, dost podezřívavě se na A.J. zadívá.

 

Zpátky doma, Dawson a Joey leží na posteli v Dawsonově pokoji. Mluví o tom, že odchod na univerzitu se zdá být najednou o tolik bližší, ale zároveň hrozivější. Dawson se už pomalu připravuje na kariéru v rychlém občerstvení. Joey mu ale připomíná, že život není jen o vítězstvích, musí mít rád to, co právě dělá. Dawson se ptá, co jí ten víkend dal. „Pro mě byla univerzita vždy způsobem, jak utéct z Capeside. Teď si ale myslím, že by mohla být něčím víc. Je to svět plný nadšených mladých lidí, kteří hoří pro knížky, nápady a teorie. Samu mě to dostává.“ Dawson poznamená, že to jenom potvrzuje jeho dávné tušení – je cvok. Joey: „Je to jenom mnou, nebo se tento pokoj najednou zdá menší?“ „Já jsem spíš myslel na to, že se zdá být bezpečný.“ odpoví Dawson. Na chvilku je úplné ticho a potom se Joey zvedne k odchodu.

back


© 2000 - 2002 Jerrzy

_