. . . . .
Dawsons creek CZ

  :: Home
  :: Info
  :: Herci
  :: Postavy
  :: Epizody
  :: Scénáře
  :: Galerie
  :: Media
  :: Různé

 

 

:: #308 - Hádej, kdo přijde na večeři (Guess Who's Coming to Dinner) ::

Napsal: Heidi Ferrer
Režie: Jim Charleston
Premiéra: středa, 24. listopadu 1999 ve 20:00 na The WB
Premiéra v ČR: pondělí, 30. září 2002 v 15:00 na TV Nova
Repríza v ČR: ???
Anglický scénář: zde
Hudba z epizody: zde

Jen a Pacey procházejí supermarketem a do košíku skládají věci, které budou potřeba k večeři na den Díkuvzdání. Pacey je trochu zklamaný průběhem večera, myslel, že budou společně prozkoumávat možnosti jejich sexuálního života, jakkoli ještě žádný nemají. Jen navrhuje, že by si mohli vyšetřit trochu času po večeři, ale Pacey musí zůstat doma. Upřímně, není horší věc než rodinná večeře u Whitterů, ale jsou to lidé, kteří mu dali život. Pacey se ptá, kdo k babičce přijde, a Jen hned odpoví, že Andie ne, McPheeovi budou mít vlastní slavnost. Obejmou se a Jen se začne smát. Má totiž problémy představit si Paceyho jako milence a kdykoli se on pokusí o něco důvěrného, Jen to hrozně rozesměje. A Pacey není zrovna u vytržení.

 

U Leeryových doma to vypadá jako scéna z rodinného časopisu. Mitch pilně povzbuzuje fotbalové hráče v televizi, Gail se otáčí v kuchyni a Dawson to spokojeně pozoruje. Gail peče koláče pro paní Ryanovou, a protože se očividně povedly, Mitch se na ně chce hned vrhnout, jenže mu v tom zabrání ostrý hrot nože, který proti němu Gail použije. Dawson poznamená, že je to jako za starých časů, všechno ale pokazí a v kuchyni zůstane viset rozpačitost a zmatení.

 

Když se Jen vrátí z nákupu, babička jí chce něco důležitého říct. Jen si ani neposlechne, co to je a hned začne brebentit o tom, že se bude ze všech sil snažit na večeři neztropit žádnou trapnost. Babička je ráda, ale připomene Jen, že tyto svátky jsou tradicí, kterou dodržují velmi odlišní lidé s různými názory. Sejdou se a povečeří v harmonii. Jen ji uklidňuje, toto všechno už dávno ví, pravý důvod babiččiny řeči ale pochopí v okamžiku, kdy vejde do svého pokoje. Stojí v něm totiž její matka.

 

Joey vejde do kuchyně zrovna když se Bessie začne rozčilovat, že zapomněla z krocana vytáhnout ten balíček, který by se rozhodně spolu s tím ptákem neměl péct. Jejich máma byla skvělá kuchařka, škoda, že to po ní ani jedna nezdědila. Joey přizná, že má pocit, jako by máma měla každou chvíli vejít do kuchyně a pro pořádek je vyhnat ze svého království.

 

Gail vejde do synova pokoje a řekne mu, že potkala Helen Lindleyovou, a zajímá se, co si o tom Dawson myslí. Ten ale neví, co by mohl říct, Jen totiž o její poloviční sestře neřekl. Gail je v šoku, takovou sebekontrolu by nečekala, Dawson ale přizná, že to spíš byla zbabělost. Gail jenom přijde divné, že jeden týden poté, co se v Lindleyovic skříni objeví kostlivec, Jennina matka přijede na návštěvu, kterou přes rok odkládala.

 

Jen už hodinu a půl sedí na molu, když ji tam babička najde. Nemohla jí o matčině příjezdu nic říct, protože o něm nevěděla. Prostě přijela. Jen si myslí, že to není proto, že by ji chtěla vidět, ale protože nemá kam jinam jít, ale ve skutečnosti to neví, protože jejich jediný kontakt byl za poslední rok jeden jediný telefonát. Babička si ale myslí, že Jen je připravená vypořádat se s minulostí. Za posledních 14 měsíců se neuvěřitelně změnila, zvážněla, smířila se sama se sebou, jakoby stála na prahu něčeho nového. Jen si spíš myslí, že stojí na křižovatce, babička ale nepochybuje, že si vybere správně a mohla by začít tím, že se vrátí do domu. Kromě toho ví, že její máma je stejně nervózní stejně jako ona, v některých věcech jsou si podobny víc než tuší.

 

K domu paní Ryanové se scházejí první hosté – Andie a Jack. Na trávníku se potkají s Paceym a popřejí si pěkné Díkuvzdání, pak následuje krátké ticho. Pacey se ptá, proč nejsou s otcem, ten ale musel odjet do Chicaga, což Jack tvrdě okomentuje. Další dusné ticho, po kterém se Pacey Andie zeptá, jak se jí daří. Andie nechápe, proč to dělá. Rozešel se s ní, takže nemusí být hodný, měl by si stát za tím, co řekl. Pacey souhlasí, vidí ale, že bude nejlepší, když odjede domů. Andie protestuje, ona s Jackem přišla na poslední chvíli, tak půjdou oni. Jack se do toho vloží a oběma připomene, že to bylo od paní Ryanové laskavé, že je všechny pozvala, takže oba dva zůstanou a konečně se přes ty svoje války přenesou.

 

Mitch, Bessie, Gail, malý Alexandr v jejím náručí, Dawson a Joey, ti všichni přichází k domu babičky Ryanové, která je všechny vítá. Jen si od nich bere kabáty a nese je do svého pokoje, kde znova narazí na matku. Položí kabáty na postel a hned chce odejít, Helen ji ale poprosí, jestli by jí nezapnula šaty. Obě stojí u zrcadla a Jen vzpomíná, že jako malá ji pozorovala, jak se upravovala a studovala každý její pohyb. Helen má pro svou dceru dárek, sadu perel - rodinné šperky, Jen je ale odmítá, protože by je v Capeside neměla kam nosit. „A byla si to ty, mami, kdo mě učil, že perly ztrácejí svůj lesk, když se nenosí. Myslím, že je to jako s lidmi, měli bychom si je také držet blízko u sebe.“

 

Jen se vrátí do kuchyně, kde se potká s Joey a Dawsonem. Oba dva chtějí Helen poznat a Jen jim řekne, že budou mít šanci, jen je asi neseznámí ona, protože mají problémy s komunikací. Dawson se ptá, jestli už s matkou mluvila, jestli třeba nelituje toho, že ji sem poslala, ale Jen odpoví: „Od mých třinácti se na mě ta žena dívala pohledem plným rozpačitosti, jako bych byla cizinec, který na její koberec rozlil koktejl.“ V tu chvíli se do toho vloží Joey: „Jen, všichni jsme pro naše rodiče cizinci. Myslím, milují nás, ale vlastně nás neznají. A občas, ještě než vůbec dostaneme šanci poznat je, jsou pryč. Nemůžeme se jich zeptat na tolik věcí, na to, jací byli, když byli mladí.“ Jen se jí začne omlouvat, ale Joey ji zastaví: „Ne, podívej...to,co chci říct je, že by si jí mohla dát šanci. Je tvoje máma a přijela za tebou. Aby si s tebou promluvila, aby s tebou byla. Aspoň toto jí dlužíš.“

 

Dawson se na verandě potká s Helen Lindleyovou a představí se. Řekne jí, že s Jen jednu chvilku chodili, pořád jsou přátelé, má o ni starost a proto si chce promluvit. Před nějakým časem potkal dívku, která městem jen projížděla. Nedávno se dozvěděla, že byla adoptována a hledala svou pravou matku. Měla u sebe Heleninu fotku. Helen se ptá, jestli to řekl Jen a když se dozví, že ne a že Eva už z města odjela, není tedy důvod Jen cokoli vyzrazovat. Dawson ale připomíná, že Eva se může do města kdykoli vrátit a bylo by lepší, kdyby to Jen slyšela od vlastní mámy. „Podívejte, já nejsem zrovna perfektní příklad dítěte z funkční rodiny, viděl jsem ale, co se stalo s rodinami, které si takovéto tajemství schovávaly. Já jen nechci, aby Jen někdo ublížil.“ „To nechci ani já.“ odpoví Helen a odejde.

 

Andie přes okno pozoruje Paceyho, který je s Jackem na trávníku, když k ní přijde Joey a řekne jí, že být s ním v jedné místnosti bude čím dál jednodušší. Pacey se mezitím ptá Jacka, jestli ho Andie nenávidí, Jack odpoví, že jen každý druhý den. Zpátky v domě Joey, jako expert na opakované rozchody s jistým blíže nejmenovaným klukem, Andie říká, že ty tmavé noci jednou přejdou. „Přála bych si, abych ti mohla věřit,“ odpoví Andie, „protože občas se to nedá snést, jako bych se cítila nesvá ve své vlastní kůži, a tak se musím pořád zaměstnávat. Kdybych totiž přestala něco dělat, musela bych myslet na to, jak moc jsem ho ranila a jak moc jsem raněná já.“ Venku Jack právě říká, že Pacey jeho sestře zlomil srdce. On odpoví, že ona rozbila to jeho. „Pak tedy víš, jakou bolest cítí.“ řekne Jack. Ještě jednou v domě Andie poznamená, že se Joey s Paceym poslední dobou více spřátelila a chce vědět, jestli o ní Pacey mluví. „Ne,“ řekne Joey, „ale znáš Paceyho. Pokud nemůže říct nějakou chytrou poznámku, je zticha. To, co cítí k tobě si drží blízko svého srdce. Opravdu je to pro něj cenné, Andie.“

 

Celá skupina právě dojedla večeři, babička si vyžádá pozornost a řekne, že je čas vyslovit poděkování. Dawson jako první poděkuje paní Ryanové za skvělou večeři. A taky za tu úžasnou možnost trávit svátky s přáteli a rodinou. Pacey děkuje za dokonalé odpoledne, které ale bude co nevidět zničeno druhou večeří u Whitterů. Další na řadě je Andie: „Já jsem ze všeho nejvíc vděčná za své přátele. Vy všichni kolem tohoto stolu jste mi pomohli, ani nevíte jak. Bez vás bych byla ztracená.“ Jack děkuje všem lidem, kteří do svých životů vítají zbloudilce, kterým je jedno, jestli jsou rodina nebo ne a dají jim domov. Joey vzpomíná na ty, kteří tu z jakéhokoli důvodu nemůžou být a jenom proto, že tady nejsou neznamená, že jsou milováni míň. Poslední slovo dostala Jen: „Chtěla bych poděkovat za druhé šance. Za každou příležitost znovu postavit mosty, které se zdály být definitivně zničené. A za příslib dalších takových Díkuvzdání.“ Jennina matka se omluví a rychle odejde od stolu. Jen ji na cestě podél řeky dožene a řekne jí, že ji nechtěla nijak rozčílit. Helen ale odpovídá, že pro jednou možná neudělala chybu, když Jen poslala do Capeside, protože tady našla přátele, které ona hledala celý život. Jen ji ale upozorňuje, že přátelé nemůžou nahradit rodinu a během minulého roku to byla mnohokrát právě rodina, kterou potřebovala nejvíc. Chce vědět, co tak strašného provedla, že s ní máma nechce vůbec komunikovat. „Dobře,“ odpoví Helen, „zkusím ti to vysvětlit.“

 

Dawson přijde ke svým rodičům, kteří se u stolu dobře baví a to je důvod, proč chce Dawson vědět, co se to děje. Jsou přátele nebo víc než to? Máma se po návratu usadila v pokoji pro hosty a on neví, jestli je nájemník nebo člen rodiny. Možná je to ale dobře, protože nechce stát kdesi ve středu jejich dramatu, jestli je tu ale něco, co se ho týká, chce, aby mu to řekli. A jeho rodiče se tváří, že není pochyb, že tu něco je.

 

Mezitím se Jen snaží zesumírovat to, co jí matka právě řekla: „Takže matka nachytá svou dceru v kompromitující situaci a místo, aby se s ní podělila o své zkušenosti z dospívání, kdy otěhotněla a porodila dítě, raději pokrytecky pošle hříšnou dceru do exilu.“ Jen by ráda věděla, proč jí to nikdy neřekla, protože by jí to spoustu věcí ulehčilo, pro Helen to ale je ostudná minulost. Jen si ale myslí, že se její matka nejvíc bála toho, že by se to dozvěděl její manžel, Helen ale nemá na to, aby žila sama. V tom se od Jen liší, protože ta by raději byla sama než v patetickém manželství bez lásky. „Mami, jsi ten nejsobečtější člověk, jakého znám. Bože, podívej se na sebe, neumíš ani plakat. Jakoby si byla bez citu a víš co? Zdá se, že jsi za to vděčná. Víš, proč se tak bojíš toho být sama? Protože v ten den, kdy osamělá budeš, se budeš muset podívat do svého nitra a uvidíš to, co já vím už hrozně dlouho – že tam nic není!“

 

Zpátky u domu paní Ryanové se Bessie zvedne k odchodu, Joey ale přemluví k tomu, aby zůstala. Právě akorát, aby si udělal čas na Dawsona, který jí oznámí, že poslední kapitola ságy rodiny Leeryů skončila, rozvod je definitivní. Je aspoň rád, že se po roce kotrmelců dopracovali k nějakému rozřešení, a nakonec, má pořád ji.

 

O kousek dál Jen přepadne Paceyho a s výrokem, že si teď půjdou hrát, ho zatáhne do zahradní chatky, kde ho začne svlékat. Pacey jí v tom brání a i když se dohodli, že si budou kdykoli k dispozici, sex ze vzteku v domluvě nebyl. Chce vědět, co se stalo s její matkou, ale Jen pouze poznamená, že v Lindleyovíc rodině není jediná, která neumí říct ne. Pacey jí ale řekne, že když se na své rodiče podíváme jako na lidské bytosti s jejich vlastními problémy, je to osvobozující. A pokud zjistíme, že je jejich život ještě zmatenější než ten náš, nemá cenu jimi za to opovrhovat.

 

Později ten večer si Helen ukládá věci do auta, když za ní přijde Jen. Helen má pocit, že by už měla odjet, protože už toho poničila víc než dost. A taky si myslí, že si zaslouží všechno, co jí Jen řekla. I když si plánovala jiný život, vzala si chladného muže, kterého ale neopustí, protože by úplně ztratila své postavení a prostě by zmizela, bez jakékoli stopy. „Od té chvíle, co jsi mě posadila do letadla, jsem si myslela, že mě nenávidíš.“ řekne Jen. „To ale není pravda, že? Nenáviděla si sama sebe. Kdybych to věděla dříve, poslední rok by pro mě byl daleko jednodušší.“ „Je mi to líto, Jen. Vidím ale, že už si nemusím dělat starosti s tím, že by si mohla žít stejný život jako já, protože už teď jsi daleko silnější, než jsem já kdy byla.“ Přijde k nim babička a s Helen, která slíbí, že zavolá, se rozloučí. Babička se vrátí zpátky do domu a Jen si všimne Andie, Jacka, Dawsona a Joey společně sedící kolem ohně. Po cestě k nim je překvapena Paceym, který se od dveří jeho domu vrátil, protože si uvědomil, že s přáteli chce tento večer trávit daleko raději než s rodinou. Jen se mu omlouvá za odpoledne, Pacey ale omluvu odmítá – každý den se na něho blonďatá kráska nevrhá. Jen mu taky děkuje za takt, protože ví, že to pro něho nebylo snadné, kontrolovat se. „To si ani nedokážeš představit, Jen!“ odpoví Pacey smějící se Jen.  Společně dojdou k ohni, Pacey se posadí vedle Andie a Dawson všem řekne, že si právě uvědomil, že takhle spolu pohromadě sedí poprvé po hodně dlouhé době a je to hezké. Joey upozorňuje, že na hromadné objetí je přece jenom trochu brzy, protože oni určitě co nevidět najdou způsob, jak se zase rozhádat. „Než se tak ale stane,“ odpoví Dawson, „chci jenom říct, že v dnešním světě, kde lidé, kteří váš vychovají, vás jenom zklamou, je pocta a privilegium mít přátele jako jste vy.“ „No, už se nemůžu dočkat Oscarového projevu,“ poznamená Joey, „jediné oko nezůstane suché...“ Všichni se smějí, dále popíjí z hrnečků a povídají si.

back


© 2000 - 2002 Jerrzy

_