. . . . .
Dawsons creek CZ

  :: Home
  :: Info
  :: Herci
  :: Postavy
  :: Epizody
  :: Scénáře
  :: Galerie
  :: Media
  :: Různé

 

 

:: #307 - Útěk z ostrova čarodějek (Escape from Witch Island) ::

Napsal: Tom Kapinos
Režie: James Whitmore
Premiéra: středa, 17. listopadu 1999 ve 20:00 na The WB
Premiéra v ČR: pátek, 27. září 2002 v 15:00 na TV Nova
Repríza v ČR: ???
Anglický scénář: zde
Hudba z epizody: zde

Joey vpadne do videopůjčovny a chce po Dawsonovi kazetu s filmem o čarodějnických procesech. Je ale vypůjčený a referát z něho musí být hotový do příštího dne. Joey ví, že to má za to, že si ho chce vypůjčit na poslední chvíli, ale s těmi pracemi na domě a starostí o Alexandra nemá na školní úkoly čas. Dawson si myslel, že pořád dělá na benzínce, ale podle Joey je to příliš dlouhý příběh. Má však pro ni řešení. Když teď probírají procesy s čarodějnicemi, navrhl řediteli, že místo referátu natočí dokument o něčem, co se stalo tady v blízkosti – na Ostrově čarodějek. Pacey a Jen už mají dovoleno připojit se a Joey souhlasí, že bude čtvrtá.

Ředitel Green vypráví do Dawsonovy kamery příběh o třinácti mladých ženách, které byly odvezeny na malý ostrov u pobřeží, protože byly podezřelé z čarodějnictví. O rok později na ostrově vypukl požár, při kterém všechny zemřely. Mitch je další, kdo mluví o Ostrově čarodějek, podle něj je to skvělé místo na večerní schůzky a Gale doplní, že je to místo, kde se s Mitchem poprvé milovali. Dawson je znechucen.

Joey, Jen , Pacey a Dawson jdou po chodníku před školou a Jen všem oznamuje, že podle ní byla Záhada Blair Witch jeden velký vtip a na rozdíl od Joey se ani trochu nebála. Dawson si myslí, že způsob, kterým parta nadšenců položila Hollywood na lopatky, je fantastický, Pacey ale poznamená, že otcovy domácí videa jsou větší hrůzy. Jen se nadechne a začne odsuzovat čarodějnictví, které nikdy neexistovalo. Byl to jen způsob, kterým se puritánští a impotentní maloměšťáci zbavovali žen, které chtěly žít svůj život svobodně a bez předsudků prozkoumat svou sexualitu. Joey zamumlá, že jistě ví, co říká, protože tenkrát už by určitě plála v jasných plamenech, což Jen nepopírá. Dawson a Joey jdou domluvit další rozhovory a mezitím se Pacey zamýšlí, proč si vlastně s Jen nikdy nic nezačali. Asi to bude tím, že od sebe nikdy nic nepotřebovali. Když Jen přijela do Capeside, potřebovala nezkaženého kluka z malého města, který by ji trochu napravil a on zase potřeboval holku, jejíž elán a zodpovědnost by ho natolik zahanbili, že byl donucen hledat to lepší v sobě. Jsou jiní, úplně se míjí.

Na školní chodbě potká Andie ředitele Greena, který nemá čas, přesto si ale musí vyslechnout projev o tom, že ačkoli byla poslední dobou hodně roztěkaná, už si srovnala priority a hodlá se disciplinární komisi věnovat na sto procent. A připravila si taky několik nápadů na zlepšení, které si ředitel, ať se mu to líbí nebo ne, bude muset vyslechnout.

Dawson a Joey připravují kameru a Dawson přizná, že mu toto hrozně chybělo. Jakoby znova získal něco, co už dávno ztratil. Joey to cítí stejně, je ale překvapená, když zjistí, že Dawson celou dobu mluvil o filmování a ne o nich. Dawson hned doplní, že jejich filmové večery mu chybí také a je rád, že po tom všem jsou znova přátelé. „Přátelé. Správně.“ přitaká Joey.

Na kameru mluví další lidé. Jennina babička hřímá, že před třemi sty lety byly ty běhny odvezeny na ostrov a jejich následná smrt byla jen důkazem toho, že bůh nemá slitování s těmi, kteří si zahrávají s černou magií. Bessie si vzpomíná, že když ona chodila na střední, zmizel na ostrově jeden kluk. Asi se utopil, ale někteří tvrdili, že ho dostaly čarodějky. Jakási holka ale do kamery odhodlaně tvrdí, že všechny ty řeči o čarodějnictví jsou jenom způsobem, jakým CIA a vláda mlží své vlastní nekalé praktiky.

V doku na naši partu čeká převozník na ostrov. Když se dozví, že jsou další skupinou natáčející dokument o Ostrově čarodějek, není zrovna nadšený. Po Blair Witch se s nimi roztrhl pytel, upozorňuje ale, že to není žádná sranda. Ty dívky tady opravdu zemřely a jejich duše dodnes nemají klid. Občas si nemohou pomoct a za úplňku si svou zlost vybijí na nějakém tom teenagerovi. Na druhé straně průlivu partu přivítá Wendy, pracovnice Capesideské historické společnosti. Na Paceyho žádost ukazuje, kde si mohou koupit suvenýry a on tam s Jen hned odběhne. Dawsona a Joey odvede na místní hřbitov.

Jen mezi suvenýry našla knihu zaříkávadel. Náhodou ji otevřela na stránce, kde vám kouzlo pomůže dostat vaši nedostupnou tajnou lásku a ona se rozhodne vyzkoušet to...na Paceym. Ani jeden z nich necítí drobek přitažlivosti k tomu druhému, právě naopak. Pacey si myslí, že Jen je kost, ale ne jeho typ. On sám je samozřejmě skvělý úlovek, lepší než Ty, s biblí vždy po ruce nebo ten neandrtálec Chris. „A to mi říká někdo, jehož poslední dva vztahy skončily útěkem jedné dívky před pronásledováním a té druhé do cvokhausu?“ zaútočí Jen. „Au!“ zasyčí Pacey.

Dawson natáčí na hřbitově, zatímco Joey s Wendy si jej prohlíží. Najednou Joey upozorní na to, že hrobů je tady jen dvanáct. A má pravdu. Wendy jim řekne, že tělo Mary Waldeckové nebylo nikdy nalezeno a existují dvě teorie. Podle první z nich byla skutečnou čarodějnicí a dodneška na ostrově straší, podle druhé to bylo ale úplně jinak. Mary byla sirotek, naštěstí ale adoptovaná jednou rodinou a vychovávána spolu s jejich synem. Jak šel čas, Mary a William se do sebe zamilovali. Rodiče je ale jednou našli v posteli, Mary přestala být jejich dcerou a po procesu byla odvezena na ostrov. „Mladá dívka byla odtržena od své životní lásky a to je to, co dělá tento ostrov tak zvláštní. Pokud jste totiž někdy milovali, můžete to cítit ve vzduchu, ten smutek, tu touhu, tu nejistotu.“ Podle Joey je toto ten správný příběh pro jeho film, Dawson se ale zajímá o to, kde vypukl ten požár. Wendy je ale ke kostelu nechce dovést a jestli jsou oni dost chytří, nepůjdou také.

Všichni tři vejdou do obchodu se suvenýry jen okamžik poté, co Jen i Pacey vypijí uvařený kouzelný lektvar. Wendy je rozčilená, neměli by si zahrávat s něčím, co neznají a radí jim, aby se cestou ke kostelu neztratili, protože by o nich už taky nikdo nikdy nemusel slyšet.

Po cestě ke kostelu parta rozebírá případ Mary Waldeckové. Dawson tvrdí, že je to příklad toho, že láska překoná i ty nejtěžší překážky. Joey ale odpoví, že určitě zemřela velmi smutnou a osamělou smrtí, Dawson ale tvrdí, že když jsou dva lidi do sebe bláznivě a opravdově zamilovaní, vždy přijdou na způsob jak být spolu. A pokud jeden z nich na toho druhého zapomene jen proto, že jsou dlouho od sebe, nebyli si souzeni. „Můžeš být vůbec ještě víc naivní?“ ptá se Joey Dawsona a ten jí to oplatí: „Můžeš být víc cynická?“ Nakonec se do toho vloží Jen: „Můžete být ještě víc otravní?“ Pacey zjistí, že ten patok, co musel vypít, má trochu jiné účinky, než by měl a musí si odskočit.

Andie se prochází po školních chodbách a každému, kdo se jí svým vzhledem, oblečením, chováním, prostě čímkoli nelíbí, dostane předvolání k disciplinární komisi.

Znova na ostrově parta bez Paceyho vchází do kostela. Byl postaven, aby mladým ženám pomohl najít správnou cestu, ale ty jej ignorovaly. Muži z pevniny si z ostrova udělali nevěstinec a proto se puritáni rozhodli, že to už stačilo. Nahnali dívky do kostela a zapálili ho. Dawson vpadne do Joeyina monologu, protože toto je ten moment, kdy William Mary odvezl, Joey ale odtuší, že William mohl ten kostel sám zapálit. Tento příběh ale Dawson vyprávět nechce a je mu jedno, že by se jako dokumentarista měl na případ dívat ze všech úhlů. Jen si všimne, že se Pacey ještě nevrátil. Dawson a Joey půjdou k převozníkovi, aby jim neujel, Jen najde Paceyho a setkají se na molu.

Po cestě k molu se Dawson ptá Joey, co jí tak vadí na jeho optimismu. Jí však spíš vadí, že neví, jak na tom jsou oni dva. Dawson si myslí, že jsou přátelé a nevidí problém. Podle Joey ale přátelství nejde nahodit jako motor. Ptá se Dawsona, co vlastně ví o jejím životě z posledních týdnů. Co ví o tom, proč ztratila práci, jak dopadly její vzdělávací testy nebo jak se sestrou zvládají přestavbu domu. Dawson si myslel, že teď potřebují být trochu od sebe, ale Joey nesouhlasí. Ať už se v uplynulém roce stalo cokoli, a že toho nebylo málo, vždy měla jako pojistku jejich pouto. Měla pocit, že je součástí něčeho zvláštního. Teď poprvé ve svém životě toto spojení necítí a to ji děsí. V tom si všimnou, že převozník chce odjet a co je horší, nechce počkat na Jen a Paceyho. Nechá je tam na noc, ale prý se ráno vrátí, aby zjistil, kdo zůstal na živu.

Jen a Pacey se k molu teprve blíží, ale jsou trochu ztraceni. Jen se ptá, jestli už začíná cítit to kouzlo, ale Pacey ji zklame a Jen se na něj zlobí. Pacey nechápe, proč je vždy ten špatný. Příklad – Andie se vyspí s bláznivým klukem, zničí vztah mezi nimi, ale když se s ní  rozejde, k čemuž má plné právo, je on ten parchant. Jen ho ale uklidňuje, protože ona se musela zbavovat jednoho prváka a pravděpodobně tak zničila celý jeho budoucí milostný život. Oba se shodnou, že láska je k ničemu, protože to jediné, co zvládne, je převrátit život vzhůru nohama. Zato sex je fajn, jen se do něj nesmí přimíchat city. Stačí, když se obě strany domluví, občas se spolu vyspí, ale jinak spolu budou vycházet jako přátelé. Bez pocitů viny, bez studu, bez zamotaných hlav. „Já nevím, možná už působí ta břečka, co jsme vypili, Lindleyová, ale začínáš vypadat docela k světu.“

Dawson a Joey jsou znova v obchodě se suvenýry a Joey předčítá z deníku Mary Waldeckové, kde píše, že je to už věčnost, co nemá od Williama ani zprávu a ptá se, jestli to jejich pouto nebyla jen iluze. Joey odmítá, že by si to samé myslela o ní s Dawsonem, ale chce vědět, co s nimi bude. Dawson jí připomíná, že je ta sama dívka, která mu kdysi řekla, že milostné příběhy nikdy nekončí. Jenže potom se ta dívka nabídla klukovi, kterého milovala a on ji odmítl. Dawson si ale myslí, že jestli si jsou souzeni, najdou svou cestu. Joey si ale není jistá a přečte další pasáž z Maryina deníku: „Celé dny trávím vzpomínkami na něj, jak se na mě díval, jako bych byla ten nejcennější poklad. Co když si už našel nový? Nemůžu si pomoct, ale musím přemýšlet o tom, jestli k sobě ještě kdy nejdeme cestu. Zdá se být tak dlouhá a moje hlava je zamořena černými myšlenkami. Cítím, že pouto mezi nám slábne a já s tím nemůžu vůbec nic udělat.“ V tom uslyší zvuk zvonu a s tím, že je to Jen s Paceym vyběhnou ven. Záhadně se tvářící Wendy je pozoruje.

Joey a Dawson vběhnou do kostela a uvnitř najdou Jen i Paceyho. Nikdo z nich nejenže nezvonil, ale jak Pacey poznamená, ve věži vůbec není zvon. Později toho večera se Jen ptá Joey, jak pokračuje seriál na pokračování ze sedmnáctého století. Joey se dostala k datumu na chlup stejnému tomu současnému, takže je výročí požáru. Mary dostala dopis, kde ji William píše, že si pro ni tuto noc přijede. Píše také, že místní je chtějí ještě víc vytrestat. Parta se začne dohadovat, jestli přijel nebo ne, ale s nerozhodným výsledkem. Později se Dawson Paceyho ptá, jestli udělal chybu, když si s Joey dali pauzu. Děsí ho totiž, jak moc se od sebe vzdálili, co když se k sobě nebudou schopni vrátit a bude to jeho chyba. Pacey odpoví, že Dawson je typ člověka, který se řídí výhradně svým srdcem. A pokud mu řeklo, že potřebují být chvíli od sebe, nikdy to nemůže být chyba. Ještě později Joey a Dawson spí a Jen s Paceym rozebírají svůj nápad. Nevidí vlastně žádný důvod, proč to nezkusit, necítí k sobě naprosto nic, takže Pacey navrhne, že by si mohl stáhnou kalhoty. Jen ho brzdí, co takhle napřed polibek. Všechno jde jako po drátkách až do třetího pokusu. V tom se zvenku začnou ozývat lidské výkřiky, okny jdou vidět pochodně, na stěnách se objeví modré nápisy a všude se ozývá dívčí křik a zpěv.

Křik se neustále zvyšuje, parta se snaží dostat ven, ale brána je zamčená. Oknem dovnitř vletí jakási ohnivá koule, když v tom všechno ztichne, brána jde otevřít a všichni vyběhnou ven. Lesem se ozývají ozvěny křiku a všichni kromě Dawsona chtějí co nejrychleji zmizet. Ten si je totiž jistý, že to celé má nějaké logické vysvětlení. Je ale ignorován a po chvilce všichni doběhnou k molu, kde najdou uvázanou loďku. Když se odrazí od břehu, Dawson natáčí odjezd.

V hodině historie Dawson dokončuje svou řeč k dokumentu. Na ostrov jel hlavně proto, aby poznal jeho historii, ale našel něco nečekaného – milostný příběh dvou spřízněných duší, které od sebe byly odtrženy kvůli předsudkům tehdejší doby. Jedna ze studentek se najednou zeptá, co mají znamenat ty dvě postavy. Dawson se podívá na obrazovku a uvidí dvě zřetelné figury stojící na molu. V tom do třídy vejde student a řekne řediteli Greenovi, že mají problém.

V jídelně sedí za stolem Andie s Belindou a od něj se vine obrovská fronta hříšníků. Jednomu z nich Andie právě dala týdenní trest po škole a bez dalšího zdržování se vrhne na dalšího. Ředitel chce vědět, co se to děje. Andie ale jen podnikla první kroky ke zlepšení školního prostředí a každého, kdo porušil pravidla chování, bude potrestán. Ředitel Green ale řekne, že tyto pravidla byla vytvořena v roce 1957, takže je jistě porušuje skoro celé osazenstvo školy. „Až tady skončíte, slečno McPheeová, zastavte se u mě v kanceláři.“

Pacey spí za přepážkou ve videopůjčovně, když ho vyruší Jen, která si chce promluvit o noci na ostrově, což Pacey bere jako důkaz, že vztahy jsou k ničemu. Jenže Jen si pořád myslí, že by měli mít sex! Ne teď hned, protože se jim to nehodí, ale domluví se, že když jeden z nich bude potřebovat uvolnit páru, ten druhý tu pro něj bude. Chtějí se políbit na stvrzenou, ale pak se shodnou, že je to příliš osobní a to je to poslední, co by chtěli. Takže si potřesou rukama a dohoda je hotová.

Dawson a Joey pozorují na obrazovce záhadné postavy a každý má svou verzi. Podle Joey to je Wendy s převozníkem, kteří si z nich celou dobu utahovali. Podle Dawsona to jsou Mary a William, už jenom podle jejich věrohodného oblečení. O malý moment později ale oba přiznají, že teorie toho druhého je možná pravděpodobnější. Dawson se Joey omluví za to, že bral jejich přátelství za samozřejmost, ale Joey ho přeruší, protože asi není dobré, když každou maličkost rozpitvají na kost. Nikam je to nedovedlo, takže teď by mohli nechat jejich přátelství pomalu plynout a čas od času na něm něco vyspravit. Vrátí se k obrazovce a shodnou se, že toto je další případ Akt X, který zůstane nevyřešen. Tedy, dokud se tam nevrátí. „A mimochodem, jak dopadly tvé testy?“ zeptá se Dawson. „Výborně.“ odpoví Joey s úsměvem.

back


© 2000 - 2002 Jerrzy

_