. . . . .
Dawsons creek CZ

  :: Home
  :: Info
  :: Herci
  :: Postavy
  :: Epizody
  :: Scénáře
  :: Galerie
  :: Media
  :: Různé

 

 

:: #214 - Být, či nebýt... (To be or not to be) ::

Napsal: Greg Berlanti
Režie: Sammy Smolen
Premiéra: středa, 10. února 1999 ve 20:00 na The WB
Premiéra v ČR: sobota, 9. prosince 2000 v 10:00 na TV Nova
Repríza v ČR: pátek, 6. září 2002 v 15:00 na TV Nova
Anglický scénář: zde
Hudba z epizody: zde

 

Jack, Pacey a Dawson jsou v jeho pokoji, kde Dawson připravuje záběry na miniaturu Capeside, kterou udělal Jack. Pacey řekne, že musí už jít, aby udělal úkoly.

Dawson: "Pacey Witter odchází dřív dělat úkoly... tomu se dá věřit ještě míň, než novinářům."

Jack se zeptá Dawsona, co by měl napsat za báseň, kterou dostali za úkol. Dawson mu poví, aby poslouchal sám sebe. Otevřít se a dát světu šanci ukázat tajné součásti sebe sama.

Pacey jde do školy kde ho zastaví školní poradce. Pacey se mu začne omlouvat, ale poradce ho přeruší a poblahopřeje mu, protože se jeho školní výsledky o hodně zlepšili. Pacey tomu nemůže uvěřit a školní poradce je na tom stejně. Vejde do školy, přiběhne k Andie a obejme ji. Začnou se líbat a poblíž stojí Jack s Joey. Přijde k nim Dawson a zeptá se Jacka, jak to vypadá z maketou, kterou potřebuje k natáčení. Později odejdou Pacey a Jack na jak poznamená Pacey "hodinu pekla". Joey poděkuje Dawsonovi, že se s Jackem spřátelil.

Před školou se Ty sedne vedle Jen a zeptá se ji, proč mu neodpovídá na telefony. Myslí si, že je to kvůli biblickému večírku a Jen přizná, že ano. Ty požádá o druhou šanci, ale Jen si myslí, že náboženství je překážkou v jejím vztahu. Poví ji, že jen tak nevzdává.

Pan Peterson vybírá ve třídě básně od žáků a když vezme od Paceyho, poví mu, že je to nepěkně napsané a sdělí mu, že buď může přinést úkol zítra a mít míň bodů nebo to nechá tak a nedostane lepší známku jak za 3. Pacey mu řekne, že to není fér. Jack se nakloní k Paceymu a pošeptá mu nějakou narážku na učitele. Ten to uslyší a poví mu, aby přečetl svou báseň na hlas. Jack, ale protestuje, protože báseň měl číst jen učitel, ale pan Peterson mu sdělí, že změnil názor. Jack odporuje, protože báseň číst nechce, ale učitel naléhá.

Jack: "Dnešek. Byl to dnes den, svět se zmenšil, ztemnil. Dostal jsem strach. Ne z toho čím jsem, čím bych mohl být. Povoluji si límeček, chytám dech. Zrak slábne a vidím jeho. Samu dokonalost. Postavy silné, rtů hebkých. Myslel jsem, proč se tak bojím a přál jsem si uniknout bolesti, ale tyto myšlenky mi napadaly hlavu, zahloubávaly se do mé paměti jako okova viny. Bože, osvoboď mě." Jack začne brečet a vyběhne ze třídy.  Pacey vstane a chce jít za ním, ale Peterson ho zastaví a řekne, aby se posadil a Pacey to neochotně udělá.

Joey a Dawson jsou v počítačové učebně, když zaslechnou, jak se skupina kluků baví o tom, jak se Jack rozbrečel ve třídě a že je si myslí, že je teplouš. Joey dělá, že nic neslyšela, ale její tvář mluví něco jiného.

 

Odpoledne přijde Dawson za Joey do Ledárny a zeptá se ji, jestli s Jackem o tom mluvila. Joey poví, že ještě ne a že je pořád z toho nějak mimo. Joey mu poví, že už toho tolik o něm slyšela, že se večer převlíká Jack do ženských šatů a chodí po hlavní třídě nebo to, že se zapsal do klášteru díky své sexuální dvojitosti. Dawson je překvapený, že Joey o tom dokáže žertovat. Joey si jen myslí, že to všechno je vtip. Dawson se ji zeptá, jestli je to opravdu tak a Joey ho obviní, že se je snaží jen od sebe dostat tím, že ukazuje na Jackovy chyby. Odejde a nechá ho tam stát.

Pacey se u Andie učí dějepis, když od místnosti vejde Jack a poví jim, že jde do Ledárny pomoct se zavřením. Odejde aniž by si cokoliv řekl s Andie a Pacey se ji zeptá, proč je k Jackovi taková. Nepřímo mu poví, že je na něho zlá, že napsal tu báseň. Pacey si myslí, že by se ho měla zeptat na tu báseň. Andie ale trvá na svém že Jack gay není. Zeptá se ji, co by dělala, kdyby náhodou gay byl. Andie mu odpoví, že by byla zklamaná.

Ty zavolá Jen a prosí ji o další rande. Jen mu ale zavěsí a když to zkusí po druhé, skončí se stejným výsledkem. Až na potřetí Jen souhlasí a domluví si na večer schůzku.

Jack vejde do Ledárny a Bessie poví Joey, aby si s ním promluvila. Joey, ale neví, jak se s ním má bavit o něčem o čem se on bavit nechce. Bessie ji poví, aby třeba začala s "Dlouhej den, co?"

Joey přijde k Jackovi, "Dlouhej den, co?" zeptá se ho. Jack ji ale poví, jestli by ho na něco chtěla zeptat, tak ať to udělá. Joey se omluví a poví, že by jen chtěla slyšet nějaké vysvětlení toho, proč napsal báseň o muži. Jack ji řekne, že večer seděl a psal o tom co cítí. A jediná věc, která byla v jeho hlavě, byl právě muž. Mohl to byl jeho bratr nebo on sám. Ujistí Joey, že ji zbožňuje a kdyby měl psát milostnou báseň, byla by pro ni.

Ty vezme Jen do malého klubu. Ty požádá zpěvačku, aby zazpívala nějakou romantickou píseň, zatímco budou tančit. Jen se baví víc, než předpokládala.

 

V příští den ve škole je Jackova báseň polepená po zdech na chodbě a Pacey je při cestě do třídy pana Petersona strhne. Když začne hodina, učitel řekne Jackovi, aby báseň dokončil. Jack, ale nevěří svým uším a nerozumí, proč mu to učitel dělá. Pacey se postaví a řekne, že když chce někoho, aby přečetl tu báseň, tak to může být on. Začne ji číst, ale pan Peterson mu ji vytrhne z ruky a řekne, aby poslouchal. Pacey ho ale poslouchat nechce a tak mu začne učitel psát propustku do ředitelny.

 

Pacey: "Co vás tak vzrušuje na mučení studentů? Možná se vás tady všichni bojí, ale já ne. Já jsem tu vaší ubohou zastrašovací taktiku prokouk. Je to buzerace starýho, zapšklýho chlapa, co se cítí dobře, jen když se studenti cítí hůř."

Peterson: "Děkuji za analýzu, pane Wittere. Spolu s pětkou na vysvědčení vám pošlu i šek."

Pacey: "Nemůžu rupnout, ze všech písemek mám nejhůř za dvě."

Peterson: "Houby 'nemůžu'. Čekám na to celou dobu."

Pacey: "Hnusíte se mi."

Peterson: "A vy, pane Wittere, jste lajdák, předurčen být navždy lajdákem. Snažit se vyučovat lidi jako jste vy je plivnutí do obličeje školského systému! "

Pacey: (plivne Petersonovi do tváře): "Ne, pane. Tohle je plivnutí do obličeje školskýho systému."

 

V kanceláři ředitelky se Pacey odmítá omluvit za to, co udělal. Vědí, že pan Peterson právo udělat to co udělal s Jackem, ale pořád požadují, aby se Pacey omluvil nebo bude vyloučen. Ředitelka poví Paceymu, že mu dá čas na rozmyšlenou do zítřka.

Pacey odejde z kanceláře a uvidí Jacka. Myslí si, že také jde do ředitelny, ale Jack tam je, protože s ním chce mluvit. Poví Paceymu, že si příště své vybojuje sám. Pacey si ale myslel, že mu tím pomůže. Jack mu ale poví, že nepotřebuje hrdinu a že to je něco, do čeho by neměl strkat nos.

Ty přijde k Jen, která sedí před školou a přizná se mu, že se minulou noc bavila. Ty se ji zeptá, jestli si s ním znovu někde nevyrazí, ale Jen se jen usměje a odejde bez odpovědi.

Andie, Dawson a Pacey jdou po chodbě ve škole a Pacey řekne, že se Petersonovi neomluví, proto co udělal. Myslí si, že si to nezaslouží. Andie si ale myslí, že nezáleží na tom, co udělal, protože mu plivnul do tváře. Pacey hledá podporu u Dawsona, ale ten to také neschvaluje a chce se ujistit, jestli si je Pacey vědom toho, co udělal.

Jack ukáže brožurky, které mu dala ředitelka během jejich setkání. Joey si je začne prohlížet "Nevadí, že jsi gay; Jaká je tvá sexualita; Jsem gay..."

Andie se ptá Paceyho, jestli chce všechno, na čem tvrdě makal, zahodit, kvůli incidentu. Pacey si jen myslí, že to co udělal Peterson ve třídě nebylo správný. Andie se s ním nechce hádat, když v tom uvidí Jackovu skříňku. Jack a Joey právě zahnou za roh. Jack říká Joey, že bude potřebovat její pomoc, protože má pocit, že všechno bude ještě horší. Podívá se na svou skříňku na které je napsané červenou barvou "Teplouš". Několik studentů sleduje, jak Jack jde ke skříňce a otevírá. Jack se je snaží ignorovat. Joey se dívá na jeho utrpení a pak k němu odhodlaně přijde. Řekne mu, aby ji políbil. Jack se zeptá proč, ale Joey ho přitáhne a začne ho před všemi líbat.

Večer Jack myje nádobí a Andie mu poděkuje. Jack je překvapený, že s ním zase mluví a Andie se mu za to omluví. Řekne mu, když poprvé zaslechla, co se mu stalo, ji trochu rozladilo, ale pak si ji přečetla a zdá se ji překrásná. Také mu poví, že jí je jedno, jestli je gay nebo ne protože bude pořád s ním. Obejmou se a Jack ji poděkuje.

Joey vleze do pokoje Dawsona oknem a to ho trochu překvapí. Potřebuje poradit o Jacku a jeho básni. Dawson si myslí, že by se ho na to měla prostě zeptat, protože musí být k němu upřímná.

Dawson s Paceym sedí před kanceláří ředitelky, když dovnitř vejde pan Peterson. Zeptá se Dawsona, jestli by se omluvil a Dawson připustí, že ne. Zeptá se ho taky, jestli by se na něho styděl, kdyby se neomluvil. Dawson ho ujistí, že se za něho nikdy v životě nestyděl. Pacey vejde dovnitř, kde už je ředitelka, poradce a pan Peterson. Ředitelka se ho zeptá, jestli si všechno důkladně rozmyslel.

Pacey: "Rád bych začal tím, že za to, co jsem včera ve třídě udělal, se stydím tak jako ještě nikdy. Byla to chyba. Nemám se čím hájit. Omlouvám se. Za ten atak. Ale nikdy se neomluvím za důvod, který mě k tomu vedl. Dennodenně se my, studenti z Capeside, podřizujeme vašemu velení. Říkáte, kdy přijít, kdy odejít, kdy změnit třídu a kdy jíst, co nám jde a kde se máme zlepšit, a my vám neodporujeme. Protože se bojíme. Znamenalo by to jít proti jistotě, na který celej ten systém stojí - že vy lidi víte, co je správný. A já se nebojím říct, že to, co se v tý třídě stalo, správný nebylo. Rozbrečet studenta. Ponížit ho, zbavit ho veškerý důstojnosti je zlý. I když respektuju systém, lidi jako vy, pane Petersone, ne! Nemůžu. Nikdy nebudu. Názor nezměním. Přeju hezký den."

Večer sedí Pacey na molu, když k němu přijde Andie, aby se mu omluvila, ale Pacey ji poví, že měla být s ním i když s ním nesouhlasí.

 

Andie: "Co si myslíš? S něčím s tebou nesouhlasím a ty mi to hned házíš do tváře jako nějakou slabost?"

Pacey: "Neměla jsi tam být pro mě, ale pro Jacka."

Andie: "Omluvila jsem se mu a přišla jsem se ti taky omluvit, ale z nějakýho důvodu jsem celou cestu bojovala. A ten důvod se najednou zcela vyjasnil. Jack je nevinnej, Pacey. Co se stalo jemu se nedalo ovládat, ale v tý třídě jsi věděl, co děláš."

Pacey: "A co jsem měl dělat jinýho. Sedět tam a nechat Petersona dělat to, co jsem věděl, že byla moje chyba? Andie, byla to moje chyba. Peterson věděl, že mě nedostane, takže šel po tvým bráchovi. Kdybych ho neprovokoval, nic z toho by se nestalo. To je důvod, proč jsem ho musel zastavit. Ze všech sil jsem ho musel zastavit."

Andie: "Proč jsi mi neřekl, že se za to cítíš zodpovědný?"

Pacey: "Protože jsi o tom nechtěla slyšet. Jenom jsi chtěla, abych to urovnal. Ale jsou některý věci, se kterýma musíš žít."

 

Otočí se k odchodu a Andie mu nabídne, že ho doprovodí, ale Pacey raději půjde sám.

Jack utírá v Ledárně pult a přijde k němu Joey a zeptá se ho jestli je gay. Jack je z té otázky překvapený.

Joey: "Nemusíš odpovídat hned, jenom jsem se musela zeptat, protože mě to hrozně obtěžovalo. Není to snadný pro holku zeptat se, jestli je její kluk gay a vím, že už jsi mi řekl, že ta báseň není o klukovi, ale když jsme se o tom bavili, cítila jsem se, jako kdybychom se o tom vůbec nebavili. Nikdy jsem se ale nezeptala na otázku, na kterou bych se zeptat měla, ale nechtěla bych tě tou otázkou nijak omezovat."

Jack ji ale přeruší a poví, že gay není. Joey mu poví, že se jí ulevilo ale také to, že by se s tím vyrovnala, kdyby byl. Požádá ho, aby ji slíbil, že už nebude psát žádný básničky. Jack ji to slíbí, obejme a znovu řekne, že gay není...


back


© 2000 - 2002 Jerrzy

_