. . . . .
Dawsons creek CZ

  :: Home
  :: Info
  :: Herci
  :: Postavy
  :: Epizody
  :: Scénáře
  :: Galerie
  :: Media
  :: Různé

:: #113 - Rozhodnutí (Decisions)  ::

Napsal: Dana Baratta and Mike White
Režie: David Semel
Premiéra: úterý, 19. května 1998 ve 21:00 na The WB
Premiéra v ČR: sobota, 14. října 2000 v 10:00 na TV Nova
Repríza v ČR: pondělí 19. srpna 2002 v 14:55 na TV Nova
Anglický scénář: zde
Hudba z epizody: zde

 

 Dawson je v pokoji když k němu přijde Joey oknem, aby se spolu znovu dívali na video. Dawson žádné filmy ale nepůjčil a tak Joey chce jít domů. Dawson ji nabídne, že by se mohli dívat na opakování filmů v televizi a dělat sarkastické poznámky. Joey mu ale řekne, že už ji takové věci nebaví.

 Babička sedí při posteli Jenina dědečka a povídá si s ním, jako by vůbec nebyl v kómatu. Do pokoje vejde Jen a před odchodem do školy se s dědečkem rozloučí. Najednou ji babička zavolá, protože se dědeček probudil. Obě mají strašnou radost.

 Jen se o tom všem baví s Dawsonem ve škole, říká mu, že dědečka odvezli do nemocnice na nějaké testy a že ho uvidí až příští den. Chce to s Dawsonem oslavit, ale ten už má něco s Joey. Přijde k nim Joey a řekne jim, že paní Tinglová ji nabídla, že může příští pololetí strávit ve Francii. Dawson je velmi překvapený. Joey jim řekne, že ještě neví, jestli pojede a že má dva dny na rozmyšlenou. Joey všechno říká své sestře Bessie, která je na ni strašně pyšná a řekne Joey, že i její otec bude na ni pyšný, když mu to řekne. Bessie ji připomene, že jsou otcovy narozeniny, a že je na řadě Joey aby ho navštívila. Joey se tam nechce, protože mu neodpustila, že ublížil její mámě a jim.

Pacey jede na kole, když ho zastaví jeho bratr Doug v policejním autě. Řekne mu, že jeho táta se na něho zlobí, protože propadá a neví si s ním rady. Pacey se ho zeptá, proč s ním nechtěl mluvit jeho táta, ale Doug mu odpoví, že už je s těch jeho hloupostí unavený.

Dawson koupí lístky do Piedmontu, kde oba jedou navštívit její otce ve vězení. Když dorazí na místo, Dawson se ji zeptá jak se rozhodla ohledně Francie. Řekne mu, že ještě neví a přitom se ho zeptá co by udělal, kdyby odjela.

 

Dawson: "No, zabil bych se. Ale bezbolestně, prášky, výfukový plyny..."

Joey: "Ne, Dawsone, vážně. Co bys udělal?"

Dawson: "Jestli by tě Francie udělala šťastnou, byl bych šťastný i já."

Když přijdou k bráně věznice, Joey je hrozně nervózní a proto ji Dawson vezme za ruku. Od dozorce se doví, že návštěvy skončili v 5 hodin a nyní je 5 hodin a 5 minut.

Rozhodnou se přespat v jednom místním hotelu. Když si lehnou na postel, Dawson ji řekne, že je to poprvé, co spolu spí v cizí posteli. Začnou se o tom bavit a Dawsonův pohled sklouzne na Joeyna ňadra. Je z toho velmi nervózní a chce jít spát na zem, ale Joey mu to rozmluví. Když už se uloží, Dawson ji pozoruje.

Dawson: "Joey?"

Joey: "Jo?"

Dawson: "Nechci ovlivňovat tvoje rozhodnutí o Francii, ale hrozně by jsi mi chyběla."

Joey: "Ty by jsi mi taky chyběl, Dawsone."

Dawson: "Hodně jsem o nás nedávno přemýšlel."

Joey: "Opravdu?"

Dawson: "Opravdu."

Joey: "A?"

Dawson: "A nevím, co mezi náma poslední dobou děje."

Joey: "A co s tím uděláme?"

Dawson: "Bože, promiň Jo, jsem z toho úplně vedle. Myslím si, že můžu analyzovat někoho jiného než jsem sám a je to jako kdybych ztratil spojení mezi srdcem a hlavou, jako by ty dvě věci byly nespojitelné a já je nemůžu dát dohromady. Bojím se toho, co se může stát, když to nebude lepší. Rozumíš co tím chci říct?"

Joey: "Čeho se tak bojíš?"

Dawson: "Nevím..."

 

Jen čeká v nemocnici na babičku a když přijde řekne ji, že dědeček je v pořádku. Začnou se hádat o Bohu.

Joey sedí spolu s Dawsonem v místnosti ve věznici pro návštěvy. Dawson chce odejít, ale Joey tam s otcem nechce sedět sama. Když přijde její otec, Joey je hrozně nervózní, pohádá se s ním a odejde.

 

Pan Potter: "Dawsone, počkej prosím. Řekni mi něco o ní. Řekni mi něco o mé dceři."

Dawson: "Co chcete vědět?"

Pan Potter: "Cokoliv, všechno."

Dawson: "Je skvělá. A taky chytrá. Je krásná, vtipná. Někdy je hrozně lekavá. Když na ní vybafnete zezadu, skoro vyletí z kůže. Moc zábavný. A je upřímná. Vždycky říká, co si myslí, Joey vám za všech okolností řekne pravdu. Je tvrdohlavá, hádáme se. Občas jde pěkně na nervy. Ale je to skvělá kámoška, loajální až to není hezký. Ona mi věří. Já jsem snílek, je prostě skvělý, že jí mám vedle sebe. Bože, jestli odejde, nevím, co budu dělat. Je má nejlepší přítelkyně, je víc než to, ona... ona je všechno."

 

Když se opět vrátí k Joey, ta se ho zeptá o čem s ním mluvil. Dawson řekl, že si povídali o ní, že jí její otec velmi miluje. Joey mu řekne, že nemůže odpustit tátovi, za to všechno co jim provedl. Dawson ji poví, že by mu to všechno měla říct, co cítí, protože přes to všechno je její táta. Joey mu řekne, že se rozhodla odjet do Francie.

 

Dawson: "Utéct není žádný řešení."

Joey: "A co je řešení, Dawsone? Tak mi pověz jeden dobrej důvod, proč tu mám zůstat. Jen jeden jedinej neanalytickej důvod z vlastní hlavy, proč tu mám zůstat."

Dawson mlčí.

Joey: "To jsem věděla."

 

Babička řekne Jen, že dědeček měl další infarkt. Jen je z toho smutná.

Joey právě zavírá Ledárnu, když dovnitř vejde Pacey.

 Začnou se škádlit, ale ani jeden z nich nemá náladu. Začnou si povídat o svých podařených dětstvích. Joey se rozhodne, že musí mluvit se svých otcem a říct mu vše co má na srdci. Když přijedou na místo, dozorce je znovu nechce pustit, ale Pacey ho podplatí.

 Dawson je ve svém pokoji, když k němu přijde Jen. Řekne mu, že mu strašně chybí. Poprosí ho, jestli by u něho mohla přespat jak to dělá Joey. Dawson souhlasí.

 

Joey: "Já vlastně nevím, co tu dělám. To je lež, já... Hele, jsem tu dneska, protože ti chci říct, že jsi to zničil. Fakt jsi to zničil. A nejenom proto, žes porušil zákon, že tě chytili a já že nemám tátu. Zkazil jsi to, protože mě neznáš. Jsem tvoje dcera a ty mě vůbec neznáš. Takže jsem ti přišla říct, že jsem v pořádku. Dopadlo to se mnou dobře a budu v pořádku bez tvý pomoci. A mám jen jednu otázku. Máš mě rád?"

Pan Potter: "Nade vše na světě. Je mi to líto. Je mi to moc líto."

Joey: "A myslíš na mě?"

Pan Potter: "Miláčku, celej den, každej den, každou hodinu, každou minutu."

Joey: "Máš mě vážně rád? Protože je mi patnáct let a každej den mi potvrzuje, že mě nikdo nemiluje."

Pan Potter: "Nic není vzdálenější pravdě. Já nejsem jediný. Dawson Leery, ten tě miluje. Nikdy ti to neřek?"

Joey: "Nikdy."

Pan Potter: "Miluje tě, vím to."

Joey: "Jak?"

Pan Potter: "Dívá se na tebe jako se tvá matka dívala na mě. A ty ho miluješ?"

Joey přikývne.

Pan Potter: "Řeklas mu to? Musíš mu to říct. Neopakuj mý chyby. Nečekej, dokud někoho, koho miluješ, zabije rakovina, a ty to svý lásce nestačíš říct."

Joey: "Mám tě ráda, táto."

Pan Potter: "Já tebe taky."

 

 Joey běží k Dawsonovi. Ten leží s Jen v posteli. Když se probudí, Jen ho políbí a všechno uvidí Joey, která ve stejné chvíli vejde do jeho pokoje. Dawson za ní běží.

Jen zvedne zvonící telefon z nemocnice, kde ji řeknou, že její dědeček umřel. Jen jde za babičkou do kostela, kde se společně modlí za dědečka.

 Dawson vejde do pokoje a když otevře skříň najde tam Joey jak sedí na zemi. Joey mu řekne, že by měli vyrůst a přestat žít podle Spielbergových filmů. Když se ji zeptá, jestli opravdu odjíždí do Francie. Řekne, že ano. Dawson ji řekne, že by k sobě měli být upřímní. Joey se ho zeptá, jestli je na to připravený a když Dawson mlčí, Joey chce odejít, ale Dawson ji chytne na ruku, přitáhne k sobě a něžně políbí...

back


© 2000 - 2002 Jerrzy

_